Svého muže jsem si vybrala sama a musím říci, že lepšího bych nenašla. I když je Karel o více než dvacet pět let starší, je to můj rytíř.
Když jsem svého Karla brala, část rodiny a přátel mě zrazovala a část mi tleskala. „Nezdá se ti pro tebe trochu moc starý? Až ti bude čtyřicet, jemu potáhne na sedmdesát!“ zrazovala mě kamarádka Zuzka. Jenže já si nemohla pomoci.
Můj Karel pro mne byl vysněným partnerem. Šarmantní gentleman, který ví, co se sluší. Okouzlil mě tím, jak všemu, co bylo v životě nanejvýš důležité, rozuměl. Stál si za svým názorem a byl zkrátka osobnost. Po mě to byl prostě chlap ze starých dobrých časů.
Myslel úplně na všechno
Cítila jsem se vedle něj v bezpečí a milovaná, i když si mnozí mysleli, že srdce nemá. Rád se držel moudra: „Srdce miluje, ale jen hlava skutečně ví!“ Karel byl štědrý muž a já se s ním měla jako v bavlnce.
Procestovali jsme celý svět, užívali jsme si exotické dovolené, postavili si dům.
Vše bylo čistě v režii mého muže. Můj plat byl mým kapesným a on se nezajímal, na co peníze použiju. Když jsem projevila snahu také přispívat, tak se na mě jen podíval a pohladil mě se slovy:
„Nebudu tu věčně a přeji si, abys jednou nezažila nouzi, tak si ty peníze raději spoř!“
I tělo má ale svoje limity
Časem se nám narodily děti a my si žili šťastný a spokojený život. Bohužel až na jednu věc. Karlovo zdraví se zhoršilo a v důsledku toho ztratil zcela chuť na milování a také ztratil svoji „mužnou sílu“!
I když jsem se snažila, seč mi síly stačily, sváděla jsem ho, zkoušeli jsme nové a nové praktiky, jeho mužství prostě nechtělo spolupracovat a jeho touha se odebrala do věčných lovišť.
Léky jsme rovnou zamítli, protože Karel byl kardiak a nechtěli jsme nic riskovat. To raději život bez sexu než bez něj. Vždyť Karla pořád miluji a chci být s ním.
Brala jsem to jako důkaz lásky
Můj muž svůj problém přijal poměrně vyrovnaně a pochopil, že trápit se nevede vůbec nikam. Ale zároveň nechtěl trápit mě: „Víš, lásko, tak jsem přemýšlel…“ začal opatrně a pohladil jemně moji ruku.
„Myslím, že by sis měla najít milence na sex!“ vybalil na mě a lišácky se usmál.
Měl pravdu, opravdu mi to scházelo, ale nechtěla jsem ho podvést, věděla jsem totiž, že si to za to všechno, co pro nás dělá, naprosto nezaslouží. Po čase jsem ale pochopila, že aspoň trochu toho vzrušení potřebuji. Našla jsem si milence, se kterým se stýkám jednou za čas.
Nejde ale o nic osobního, prostě si užijeme sex a pak si každý jde svou cestou. Oba dobře víme, o co jde. Moc si ani nepovídáme, nechci žádné sbližování. Nechci riskovat, že bych ztratila hlavu. Mým panem Dokonalým je jen Karel a já na tom nechci nic měnit!
Markéta C. (49), Brno
