František se mi zdál malý a ošklivý. Nechápala jsem svou dceru. Nakonec ji opustil kvůli jiné ženě. Jejich vztah však pokračoval dál.

Když nám dcera představila svého vyvoleného, nevěřili jsme s manželem vlastním očím. Byl nepohledný a menší než dcera. Byla to pěkná holka, která si mohla vybírat. Doufali jsme, že ji takový úlet přejde.

Nestalo se tak. Svou první lásku si vzala i přes náš vyslovený zákaz. Časem nám zeť přestal vadit, protože to byl člověk vtipný a schopný. Naši dceru miloval a pro jejich dvě dcery se stal starostlivým a vzorným tatínkem.

Špatný vtip?

Říkali jsme si, že se nám to určitě zdá. Skutečnost, že si František našel jinou ženu, mladší a bezdětnou, se nám zdála neuvěřitelná. Zeť se rozvedl, s naší dcerou se však vypořádal velkoryse.

Omlouval se za svou lásku k jiné ženě, která prý byla silnější než on sám. A odstěhoval se. Nová partnerka mu porodila dceru.

Zeť nás aktivně navštěvoval a o své děti se vzorně staral. Netušili jsme, že jeho návštěvy přerůstají běžnou přátelskou mez. Až naše dcera otěhotněla. Její rozhodnutí dítě si ponechat zřejmě pramenilo z naděje, že se k ní její osudový muž vrátí. Netušila, že si produktivní František vyrobil dítě i se svou druhou manželkou.

Jako vejce vejci

Obě dcerky se narodily necelý měsíc od sebe. A protože si byly podobné, obě po tatínkovi, prezentoval je hrdý otec jako dvojčata. Dopad této kauzy byl takový, že druhá manželka skutečnost psychicky neunesla. A tak se zeť vrátil k nám.

Dcera si ho vzala podruhé. Náš zeť se vypracoval na prestižního právníka, nahromadil slušný majetek a nejšťastnější je, když se na jeho velké chalupě sejde celá rodina – obě ženy, všechny dcery, a dokonce i obě tchyně.

Kdybych nevěděla, že je to Čech do desátého kolena, myslela bych si, že v něm přežívají nějaké východní geny. Tak jsme dnes jedna velká podivná rodina. Máme společně už šest vnuků, a to nebude zdaleka všechno.

Jarmila (72), Tábor