Domů     Proč jsem si nechala zkazit život?
Proč jsem si nechala zkazit život?
3 minuty čtení

S manželem jsme procestovali celý svět. Potom jsme se usadili. Nechala jsem se vždycky znovu přesvědčit, že je na dítě ještě brzy – až bylo pozdě!

Trvalo dlouho, než jsem manžela přesvědčila, aby vzal dobrý post, skvělý plat a usadil se. On ale i dál potřeboval k životu adrenalin a nové zážitky „Tenhle víkend jsem pro nás zajistil bungee jumping,“ jásal v dobách, kdy to ještě vůbec nebylo u nás běžné.

Cestování jsme vyměnili za horolezeckou stěnu, seskok padákem a já nevím, co ještě všechno.

Nemohu říct, že by mě to nebavilo, ale roky přibývaly, čtyřicáté narozeniny jsme oba oslavili, a já jsem cítila, že náš vztah se musí posunout dát – že bychom měli mít děti.

Hodiny zatikaly

Podíval se na mě tím svým modrým pohledem „Nepočkáme ještě?“ tentokráte jsem na něho vyštěkla: „Já už nechci čekat!“ A tak jsme začali pracovat na dítěti. Uplynul rok a miminko nepřicházelo. „Plodnost po třicítce klesá,“ významně se na mě podívala lékařka.

„Já té divné módě užívat si a čekat s dítětem do čtyřiceti nerozumím,“ dodala. „Jediným řešením je umělé oplodnění, poraďte se s manželem.“ Jirkovi se do toho nechtělo, nakonec ale souhlasil. Doktorka měla pravdu – zásah do organismu to byl . Hormonální léčba, injekce do břicha, čekání na „uzrání“ co nejvíce vajíček.

Marná snaha

Kdo to zažil, ví, o čem mluvím. Pak pod narkózou odebrání vajíček, oplodnění ve zkumavce, čekání na zprávu, kolik se jich chytilo, a uložení do dělohy. Měli jsme štěstí. Podařilo se oplodnit tři vajíčka.

Rozhodli jsme se pro možnost dvojčat s tím, že jedno embryo zůstane zmrazené, kdyby se to nepovedlo. A ono se to nepovedlo. Brečela jsem celý den. „Neplač, vyjde to příště,“ utěšoval mě Jiří. Musela jsem tři měsíce počkat, pak jsem dostala virózu.

Když jsem se z ní vybabrala, zemřela mi matka. Tak uběhl rok. Pak přišel na řadu Mrazík, jak jsme říkali zmrazenému embryu. A zase nic! „Víš co? Uděláme si hezkou dovolenou,“ přemluvil mě manžel. Tak jsme letěli do Thajska.

A pak jsme konečně absolvovali další kolo. Zázrak se ale ani tentokrát nekonal.

Proč já?

„Nemohla bys mluvit o něčem jiném?“ vztekal se Jirka, jen jsem začala o dítěti. Potřebovala jsem podporu, a ta se mi vzdalovala. Hádali jsme se už pořád, raději se zdržoval v práci. „Dej se nejdřív do pořádku a pak se o tom budeme bavit.“ Na to už ale nedošlo.

Jeho kolegyně, o třináct let mladší, s ním otěhotněla. A já zůstala v pětačtyřiceti sama. Nejdřív jsem se zhroutila. Pět let mi trvalo, než jsem byla ochotná pustit si dalšího chlapa do života. Jenže už bylo pozdě. Tak jsem zůstala bez dítěte. Vlastní vinou. I když jsem toužila po dítěti, nechala jsem se vždycky ukecat.

Je to nespravedlivé, že on si teď po padesátce chodí po našem městě s potomkem, a mně zbyly jenom oči pro pláč. Můj současný přítel děti má, už velké, má vnuky, kteří mě mají rádi, ale já to pořád cítím, že nejsou moji. Bojím se, že moje stáří bude smutné.

Veronika (58), Kladno

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.