Domů     Náš společný vzdor nám přinesl průšvih
Náš společný vzdor nám přinesl průšvih
8 minut čtení

Přísná rodinná pravidla mi už lezla krkem, vzepřít se rodičům jsem se však bála. Nakonec jsem to ale přece jen udělala.

Když jsem před nedávnem objevila doma stará alba z dob mého mládí, začala jsem nostalgicky vzpomínat. Také se vám někdy zdá, že ten život letí nějak moc rychle? Určitě ano. Neznám člověka, který by si to nemyslel.

Zvlášť, když už je vám po padesátce, jako mně. A přece jen, zdá se mi, že ten čas ve dvaceti letech utíkal tak nějak pomaleji, plynul si svým tempem, zatímco teď se nezadržitelně řítí k důchodu, jako by se nechumelilo. Ach, kdyby mi zase bylo těch dvacet…

Šedá myš

Byla jsem čerstvě po škole, první rok zaměstnaná v prodejně s elegantní módou. Tichá a nenápadná mladá holka, vždy s perfektně načesaným copem, která nosila stále jen nudné sukně od maminky, zatímco snila o džínách z Tuzexu. Šedá myš z vážené rodiny, kde vládl řád a přísná pravidla.

Ještě v té době jsem měla večerku a samozřejmostí bylo, že jsem rodičům podávala hlášení kdy, kam a s kým jdu. Diskotéky, zábavy a večerní výlety do kina nepřipadaly v úvahu.

I z maturitního plesu jsem hned po půlnoci odcházela domů s rodiči jako spořádaná dcera.

Zatímco ostatní holky v mém věku poslouchaly Nonstop a milovaly Lukáše Vaculíka, nám domem směla znít jen vážná hudba a místo lístků do kina mi rodiče kupovali „něco praktického“ např. knížky. Nikdy jsem nenašla v sobě odvahu se vzepřít.

Nejednou jsem si před zrcadlem trénovala větu, „Jdu do kina, nečekejte na mě,“ a pak jsem ji vždy při pohledu na mého tátu raději spolkla. Byla jsem tak poslušná, až je s podivem, že jsem měla alespoň jednu kamarádku. Dáša byla mým přesným opakem.

Byla to holka z rozvedené rodiny, jejíž vzhled i slovník byl diametrálně odlišný od toho mého.

Záviděla jsem jí její „mrkváče“, džínovou bundu i trvalou, za kterou by mě mí rodiče určitě přerazili. Chvíle strávené s touhle kamarádkou byly tím nejlepším osvěžením, které jsem měla a právě díky ní jsem jednoho dne sebrala kuráž a začala si užívat života.

„Už se sebou konečně něco udělej a začni žít, dvacet už ti podruhý nebude a umřeš jako usedlá stará babka,“ vpálila mi bez okolků a já jsem na ni jen nevěřícně zírala.

Opravdu něco takového řekla nahlas? Ano řekla! A ještě, že to udělala! Ten den jsem odcházela domů, připravená konečně žít tak, jak já chci. A začnu ještě dnes večer, s Dášou vyrážíme na diskotéku, stůj co stůj. Už nebudu usedlá puťka, jsem rozhodnutá!

Poslední kapka na mě ale čekala v našem obývacím pokoji. Rodiče už mi dlouho vyprávěli o jistém „mladém muži, který by se pro mě hodil“, ale, že mi ho přivedou i ukázat, jsem nečekala.

Rodiče dohazovači

V obýváku seděli mí rodiče, jejich dobří přátelé – též manželský pár s dobrými způsoby, a jejich synáček v košili s motýlkem, který se tvářil, že je tam za trest. Vida, alespoň něco máme společného.

Představili mi ho jako Matěje, studenta medicíny, který už se prý moc těšil, až mě pozná. Z výrazu jeho tváře, jsem ale četla pravý opak.

Byly to trapné chvíle, nucená konverzace, nadšení dohazovači rodiče a dva znudění mladí lidé, kteří by byli snad raději ve frontě na pomeranče než v tomhle pokoji. Jak mám teď přednést svůj vzdor k rodinným pravidlům, který jsem si trénovala celou cestu domů?

„Máme pro vás překvapení, děti,“ pronesl s velkou pompou můj tatínek, oblečený ve svátečním obleku, ze kterého vytáhl dva lístky do Národního divadla. Podával je Matějovi s tím, že dnes večer se koná představení, které musíme vidět. Trapnost dosáhla svého vrcholu.

Naši rodiče nám zařídili rande. O hodinu později už jsem stála v lodičkách a elegantních šatech v předsíni, otrávená a zklamaná.

Zase jsem to nezvládla, rodičům se nevzepřela, s večerní diskotékou je utrum a místo toho vyrážím do divadla s tímhle „uchem z dobré rodiny“.

Konec rande

Z našeho rande byl nadšený asi tak jako já. Znuděně jsme mlčeli celou cestu až k divadlu, kde se na mě otočil a řekl, „Když tam s tebou nepůjdu, práskneš mě?“ Dívala jsem se na něj a nevěřila svým uším.

Prý je na večer už domluvený s kamarády a jestli chci, můžu jít s nimi na pivo. „Ale na to ty asi moc nejsi, vid?“ dodal a mně se chtělo smát.

Přiznala jsem se mu, že už mám také své plány, a do divadla tak nepůjde ani jeden z nás. Rozloučili jsme se a já uháněla za Dášou. Zazvonila jsem u jejího domu, když mi otevřela, začala se smát.

„Ty máš ránu!“ zhodnotila můj neodolatelný divadelní model a hned mě přesvědčila, abych si na diskotéku oblékla raději něco z jejího šatníku.

Ten večer jsem konečně vypadala jako ostatní mí vrstevníci. Moje úplně první diskotéka pro mě nejdříve znamenala velký šok. Tolik světel, tolik hluku, tolik lidí.

Během první hodiny jsem se několikrát zvedala k odchodu, měla bych teď přece poslušně sedět na divadelním představení.

Co tomu řeknou rodiče, až se vrátím domů pozdě, v cizím oblečení a s nespoutaně načesanými vlnami, které mi na hlavě vytvořila Dáša? Po dalších dvou pivech, což byly mimochodem první piva v mém životě, už mi to ale bylo jedno.

Tancovala jsem a bavila se, bylo mi dvacet a bylo mi skvěle. V tom jsem uprostřed davu, který se tísnil u baru, zahlédla známou tvář.

Stejně, jako já se stihl převléknout a rozcuchat ty příšerně ulízané vlasy, i tak jsem v něm ale poznala mé dnešní rodiči smluvené rande – Matěje. Bujaře se bavil se svými kamarády a já jsem se, posilněná panákem, rozhodla, že ho půjdu pozdravit. Změřil si mě pohledem od hlavy až k patě, očividně vůbec nevěděl, kdo jsem.

Ta ostuda…

„Já jsem tě nepoznal. Sluší ti to,“ řekl mi nadšeně, když pochopil, oč tu kráčí a později to zopakoval ještě několikrát.Zbytek večera už jsem strávila jen s ním, popíjeli jsme, tančili, ale hlavně jsme si povídali a vzájemně si stěžovali. Na naše rodiče a jejich nešťastná pravidla.

Litovali jsme jeden druhého, bylo jasné, že doma jsme oba úplně stejní chudáčci, jen s tím rozdílem, že Matěj už našel tu sílu alespoň trošku vzdorovat. Ten večer se stal mým vzorem.

Sdíleli jsme společnou touhu po svobodě a osamostatnění a každé naše předsevzetí jsme zapili dalším panákem.

Věta, „A na to se napijem!“ mi zněla v hlavě ještě dlouho poté. Kolem půlnoci jsem se zvedla k odchodu, rozloučila se s Dášou, které dělal společnost Matějův kamarád a vyrazila směrem domů.

Celý svět se mi motal a já jsem poprvé v životě zažívala stav pořádné opilosti. „Radši tě doprovodím,“ řekl mi Matěj, který pochopil, že se sotva držím na nohou.

Naše cesta domů spíše než chůzi připomínala nějaký rituální tanec afrických domorodců. Proplétali jsme se nočními uličkami a smáli se jako blázni, přece jen, poprvé jdu domů opilá a po večerce. To je revolta nevídaných rozměrů!

Jako rytíř

Čekala jsem, že mě Matěj jen opře o vchodové dveře a uteče, aby nedostal svůj díl trestu ještě on. Statečně mě ale doprovodil až do verandy, kde už na nás už čekala „popravčí četa“ v podobě mých rodičů. Zklamání. Ostuda. Nevyzrálost. To bylo jen málo z mnoha slov, kterými protkali svou noční přednášku.

Celý následující den mi bylo hrozně špatně, fyzicky. Psychicky jsem se ale cítila skvěle. Lamentování, příkazy a zákazy mých rodičů už nadále nepadaly na úrodnou půdu.

Jednou jsem okusila svobodu a nehodlala jsem se jí vzdát, stejně tak, jako jsem se nedokázala vzdát Matěje, i když rodiče tvrdili, že na sebe máme špatný vliv.

Z tohohle našeho „špatného vlivu“ vzniklo pevné už pětatřicetileté manželství a tři děti. I přes můj pomalý a zakřiknutý rozjezd jsem si své mládí nakonec užila.

Na čundrech, diskotékách i v tom divadle, kam jsme z recese s Matějem a Dášou rok po našem prvním společném vzdoru opravdu vyrazili.

Magdaléna (57), střední Čechy

Související články
2 minuty čtení
Lhát se prostě nemá. Nikdy! Ani ve chvílích, kdy člověk nepřizná pravdu jen proto, aby udělal druhým radost. To mě naučila až moje dcera. Jako holka z vesnice jsem byla vychovávána tak, že musím být za každou cenu slušná. Vždy a všude, i v případě, že mi to nebude úplně po chuti. A tak jsem občas snědla to, co jsem neměla ráda, nebo se radovala z dárku, který se mi nelíbil. Vlastně jsem se pak
3 minuty čtení
Byla to dlouho moje noční můra. Ti krásní tvorové se hrdě procházeli zámeckým parkem a běda tomu, kdo jim přišel do cesty. Jako dítě školou povinné jsem jezdívala z rodné vísky na hodiny houslí do nedalekého městečka. „Liduška“ se nacházela v blízkosti zámečku. A moje cesty na hodiny houslí se občas zdramatizovaly. V zámeckém parku totiž volně pobíhali pávi, kteří byli chloubou města. Na dospěl
3 minuty čtení
Každý den zvonila u mých dveří a stále si jen na něco stěžovala. Nenašla jsem odvahu ji vyhnat. Nakonec mi pomohl osud sám. Po rozvodu jsem zůstala několik let sama s dětmi, a to člověk potřebuje nějakou spřízněnou duši. Do dvou měsíců jsem potkala několik svobodných maminek, které se potýkaly s podobnými problémy. Nakonec jsme se začaly scházet v jedné nadaci, kde jsme dostaly možnost si tu a 
5 minut čtení
Žila jsem s pocitem, jaké mám štěstí, že mám vydařené manželství. Teď jsem zjistila, že v tom manželství nejsem jedinou ženou mého muže. Smanželem Petrem jsme spolu přes třicet let. Na naše manželství jsem byla vždy pyšná – přežilo radosti i starosti, výchovu dvou dětí, finanční těžkosti i mé zdravotní problémy. Vždycky jsem si myslela, že jsme tým, který všechno zvládne. Až do chvíle, kdy se m
3 minuty čtení
Minulý týden jsem při nákupech zažila něco, co mi připomnělo staré, ale rozhodně ne dobré časy. Šla jsem jako každý čtvrtek na trh koupit zeleninu, když jsem v davu zahlédla známou tvář. Byla to Jitka, moje spolužačka ze základní školy. Stála u stánku s květinami, usmívala se a vypadala spokojeně. Na ni nikdy nezapomenu Chvíli jsem váhala, jestli se k ní mám vůbec hlásit, ale pak jsem se
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk