Domů     Syn mě chce vyhnat z domu!
Syn mě chce vyhnat z domu!
5 minut čtení

Před lety jsme s manželem Karlem postavili rodinný dům holýma rukama. Doslova a do písmene. Teď mě z mého domova syn a snacha vyhánějí.

Neměli jsme moc peněz, a tak jsme se do stavby pustili sami. Pamatuji si to, jako by to bylo včera, když jsme s Karlem hned z práce běželi na stavbu a v noci padali do postele, abychom ráno vstali do práce a celý koloběh se rozjel nanovo.

Vlastníma rukama jsme postavili dům, ve kterém žijeme dodnes, ale bez mého milovaného Karla. Ten mě opustil příliš brzy. V pětašedesáti dostal infarkt, ze kterého se už nevzpamatoval. Jedinou útěchou tak pro mne zůstal můj syn, který s námi bydlel. My měli přízemí a on si k obrazu svému upravil první patro.

Do oka mi nepadla

Náš Kája se dlouho neměl k randění. Teprve po smrti táty, si konečně přivedl slečnu. „Mami, rád bych ti představil Věru,“ přišel jednou domů v doprovodu hezké brunetky. Zdála se mi ale od začátku poněkud zvláštní. Bohužel, přestože jsem se moc snažila, nesedly jsme si tak, jak bych si přála.

Věra se nicméně po pár měsících nastěhovala, a já jsem nic nenamítala. Do soukromí jsme si nelezly. Každá si hospodařila na tom svém. Kája byl ale i po roce přesvědčen, že je to ta pravá, a milou Věru si vzal.

Vždycky ke mně byla chladná a nepřátelská, ale po svatbě se její postoj vůči mně ještě zhoršil. Přesto jsem ale na sobě kvůli synovi nedávala nic znát a vyhýbala se neshodám. Kája s ní byl šťastný, a to dělalo šťastnou i mě. Ve své podstatě jsme se jedna před druhou přetvařovaly.

Cítila jsem se zavázaná

Syn mi byl od smrti táty velkou oporou a pomáhal mi s věcmi, které jinak v rodině zastává muž. Jenom díky němu jsem první roky bez manžela zvládla. Měla jsem tedy stále pocit, že mu něco dlužím, a tak jsem mladým ve všem ustupovala. V den, kdy mi oznamovali, že čekají dítě, měla Věra v očích něco zvláštního.

Rozhodně to ale nebylo štěstí… Dnes vím, že už tehdy spřádala plány, jak mě z domu dostat. Po narození malé Elišky u nich bylo pořád rušno. Nabízela jsem jim pomocnou rukou. Zatímco Kája s díky odmítal, Věra na mě šla zostra.

,,Nejvíce byste nám pomohla, kdybyste se odstěhovala a nechala nám dům,“ řekla zcela vážně a bez zábran. Já se nezmohla na slovo. Kája na ni vytřeštil oči a začal ji usměrňovat. „Co blázníš? Uklidni se!“ vyjel na ni. „Vždyť ten dům je mých rodičů. Oni ho postavili!“ Věra po něm jen loupla očima a odešla.

Začala dělat naschvály

Od té doby se mi ale občas začaly dít podivné věci. Nejednou se mi stalo, že když mladí odjeli, nešla v celém domě elektrika. A protože jsem sama pojistky nikdy nenahazovala, neměla jsem ani tušení, kde jističe hledat.

Jít si pro pomoc k sousedům mi bylo trapné, a tak jsem kolikrát seděla doma hodiny potmě.

Vždycky, když se vrátili a já jim líčila, co se mi zase stalo, Věrka se vždy potutelně usmívala. Prostě mi zjevně dělala různé naschvály a doufala, že to nevydržím, sbalím se a jen tak jim dům přenechám. Kam bych ale šla? Na domov důchodců rozhodně nepomýšlím!

Zase to zkusila

Nenechám se vyhnat už kvůli manželovi. Ten by se musel obracet v hrobě, a tak jsem dál snášela různé ústrky. Když byl malé Elišce rok, pozvali mě na oslavu. Věra celou dobu nevkusně připomínala, jak se nahoře mačkají. Nastínila mi, že plánují druhé dítě.

,,Ale kam se vlastně vejdeme? Vy jste dole sama a my se tu mačkáme,“ opět vytáhla do boje.

Vyštvat se nedám

Tentokrát se mi ovšem zdálo, že už i můj syn je na její straně. Evidentně se jí povedlo ho zmanipulovat. Pořád ho tlačila. ,,Tak už jí to řekni, dělej,“ posouvala ho směrem ke mně. ,,Co ti leží na srdci, synáčku?“ dodala jsem mu kuráž.

,,Mami, víš, my bychom…,“ odmlčel se a sjel pohledem k ženě. Ta ho gestem ruky vyzvala, aby pokračoval. ,,My bychom chtěli, abys na nás dům přepsala,“ řekl konečně. ,,Já ale ještě neumírám. Stejně jsi jediný dědic. O nic nepřijdeš,“ ohradila jsem se. Vstoupila do toho snacha.

Byla jsem v šoku

,,Už jsme vám zajistili místo v domově důchodců. Za měsíc se můžete stěhovat,“ šokovala mě. Kája jen pokrčil rameny. Jejich nabídku jsem odmítla. Denně čelím různým nástrahám. Asi si snacha řekla, že když to nepůjde po dobrém, tak to půjde po zlém. Rozhodla jsem se jednat a změnila závěť.

Nedostanou nic!

Když to jinak nepůjde, syna vydědím. Tohle jednání je příšerné a stále nemohu pochopit, že jsem se něčeho tak hrozného vůbec dočkala. Někdy si říkám, že jsem raději neodešla se svým manželem.

Vnučku hlídat nesmím a Kája se se mnou taky téměř nebaví. Nevím, jestli ze strachu ze své ženy, nebo proto, že mu už také úplně vymyla mozek a on přijal její scestný názor, že na dům, který jsme s manželem vybudovali, mají oni plné právo. Na celý a beze mne!

Drahomíra T. (67), Hodonín

Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.