Domů     Vyčetl mi, že jsem mu zkazila život
Vyčetl mi, že jsem mu zkazila život
5 minut čtení

Vlastně jsem se ani vdávat nechtěla, protože mi bylo jasné, že moje rozhodnutí nemít děti asi žádný chlap nebude chtít akceptovat. Přesto se to nakonec stalo.

K rozhodnutí, že nechci mít děti, jsem definitivně došla, když mi bylo devatenáct let. Ne, že bych je neměla ráda, ale zdálo se mi, že přivést dítě do tohoto světa je špatné a nezodpovědné.

Navíc jsem v té době prodělala složitou operaci a půl roku se z ní zotavovala. Byl to pro mě strašný zážitek a doktoři mi říkali, že možná ani nebudu moct mít děti.

To mě v mém rozhodnutí jen utvrdilo, jsem si jistá, že to byl snad pokyn z nebes.

A i když mi později jiný lékař řekl, že by u mě bylo těhotenství přece jen za určitých okolností možné, já už byla rozhodnutá a představu těhotenství, porodu a možného císařského řezu jsem zavrhla. Žádný zásah do těla už jsem nechtěla nikdy zažít.

Tvrdil, že mu to nevadí

Nehlásila jsem to samozřejmě nikomu na potkání, ale ani jsem se tím nijak zvlášť netajila.

Pár mých známostí kvůli tomu dost brzo skončilo, protože někteří muži si mysleli, že to o svém životním rozhodnutí říkám jen tak, a když zjistili, že mě opravdu nepřesvědčí, odešli.

To jsem jim samozřejmě nemohla mít za zlé a také nikdy neměla. Moje kamarádka Alice to také akceptovala, dokonce mě i docela chápala, brala to jako moji trochu zvláštní součást a nikdy se nepokoušela mi to rozmluvit. Vlastně to byla jediná osoba, se kterou jsem o tom mohla otevřeně mluvit.

Pak jsem ale poznala Lukáše. Bylo mi už sedmatřicet, on byl o dva roky starší, ale když jsme mu hned na začátku popravdě řekla, jak to se mnou je, neodradilo ho to. Říkala jsem mu několikrát, že kdyby měl litovat, že se raději rozejdeme.

Ale on tvrdil, že mu to vážně nevadí, že chce prožít život jen se mnou a nikdy mi nebude vyčítat, když zůstaneme sami bez dětí. Byl prostě úžasný. Nakonec jsme se tedy vzali. Naše manželství bylo zpočátku fantastické.

Oba jsme měli svoji práci a koníčky, některé zájmy jsme spolu sdíleli, ve všem jsme jeden druhého podporovali.

Časem jsme si ušetřili a koupili jsme si menší dům se zahradou, který jsme společnými silami rekonstruovali, pořídili jsme si dokonce psa. Ten mi vlastně dítě nahradil, pro mě to byla lepší varianta.

Mít tvora, o kterého se starám, a zároveň se nemusím obávat, zda uspěje jako člověk v tomto složitém a zkaženém světě.

Najednou se změnil

Nějakou dobu jsem se cítila jako v ráji, ale pak začaly první problémy. Lukáš najednou začal chodil domů pozdě, někdy býval i opilý. Když mě pak po nějaké době poprosil, jestli bych mu neposlala na účet nějaké peníze, uhodila jsem na něj.

Ukázalo se, že začal hrát na automatech a nadělal nějaké dluhy. Byla to rána.

Došlo mi, že se s ním něco vážného děje, o čem jsem neměla ani potuchy. Poprosila jsem své rodiče a ti mi pomohli dluh zaplatit. Lukáš se tehdy strašně moc omlouval, říkal, že neví, co to na něj najednou přišlo.

Změnil pak práci a opravdu se zdál být zase vyrovnaný. Ale já už zůstávala ve střehu.

Pak to z něj vypadlo: ačkoli mi ještě před svatbou slíbil, že na mě nebude ohledně potomků tlačit, teď mě obvinil, že nemáme rodinu. Všichni jeho kamarádi nějaké děti mají a on před nimi vypadá jako exot.

Byla to pro mě nečekaná rána, přece věděl, jak to mám, a tvrdil, že mu to nikdy vadit nebude…

Kompromis odmítl

Ale člověk se časem mění a já si říkala, že bych měla něco udělat pro udržení manželství. Přemýšlela jsem, jak to zařídit, až jednou jsem Lukášovi po velmi dlouhém přemýšlení a probírání věcí navrhla, že bychom mohli přemýšlet o adopci.

Bylo to pro mě naprosté maximum, čeho bych byla schopná, i když jsem netušila, co by to se mnou udělalo. Jenže Lukáš řekl, že neví, proč by měl vychovávat cizí dítě, když můžeme mít vlastní, a že v takovém případě raději nechce žádné. Pak už jsme o tom nemluvili.

Za nějaký čas ale přišly další dvě Lukášovy krize, kdy se znovu vrátil ke hraní na automatech a zase začal prohrávat. Opět se to provalilo a opět jsem to zachraňovala já. Nechtěla jsem to vzdát, absolvovali jsme i manželskou terapii.

Dokonce jsem mu navrhla rozvod, chtěla jsem, aby si našel někoho jiného, s kým by děti mít mohl, když mu tolik chybějí. Ale on stále tvrdil, že jednou je můj manžel, má mě rád a že to nějak překoná.

Zkažený život

Vydržel to asi rok a najednou do toho spadl zase, a navíc se k tomu přidal ještě alkohol. Naštěstí jsem to poznala už na počátku a donutila ho jít na léčení závislosti na hraní. Nejvíc mě ale bolelo, že za svoji závislost v podstatě obvinil mě.

Tchyně na mě dokonce jednou začala křičet, že Lukáš by byl v pohodě, kdybychom měli děti.

To já prý jsem ho zničila. A jednou mi to v opilosti vmetl i on sám. Jenže já mám v tomhle směru svědomí čisté, věděl přece, do čeho se mnou jde. Pořád jsem ho měla ráda, a tak jsem doufala, že se to časem zklidní.

Než se dostal ze všech svých problémů, trvalo to několik let a pak už bylo jasné, že vlastní děti opravdu mít nebudeme, i kdybych na to nakrásně přistoupila. I na adopci už jsme byli poněkud „za zenitem“. Prostě už bylo pozdě.

Žijeme sice stále spolu, ale spíš jen vedle sebe. Lukáš se navíc chová jako nějaká živoucí němá výčitka, že to já jsem mu zkazila život. Teď už žádné východisko nevidím. Asi je mezi námi nadobro konec.

Martina (54), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
3 minuty čtení
Na tetu Alenu si pamatuji od nejútlejšího dětství. Byla krásná, chytrá, milá a já si představovala, že až vyrostu, budu jako ona. Pak jsem to nechtěla. Bylo mi sedm let, když teta čekala miminko. Já se těšila, že budu mít malého bratrance nebo sestřenici, celá rodina o tom mluvila. Jenže pak se stalo něco hrozného. Dítě se nenarodilo. Teta potratila. A tehdy se v ní něco zlomilo. Stále byla „no
4 minuty čtení
Po těch společných letech jsem si myslela, že manžela znám jako své boty. Jenže pak zemřel a na povrch vyplavaly věci, o kterých jsem neměla tušení. Nebyli jsme dokonalý pár. Hádali jsme se kvůli penězům, dětem i tomu, že Milan zásadně nechával mokrý ručník na posteli. Přesto jsem mu věřila. Byl to můj nejlepší přítel, člověk, kterého jsem potřebovala. Milovala jsem ho a byla přesvědčená, že i 
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.