Domů     Vyčetl mi, že jsem mu zkazila život
Vyčetl mi, že jsem mu zkazila život
5 minut čtení

Vlastně jsem se ani vdávat nechtěla, protože mi bylo jasné, že moje rozhodnutí nemít děti asi žádný chlap nebude chtít akceptovat. Přesto se to nakonec stalo.

K rozhodnutí, že nechci mít děti, jsem definitivně došla, když mi bylo devatenáct let. Ne, že bych je neměla ráda, ale zdálo se mi, že přivést dítě do tohoto světa je špatné a nezodpovědné.

Navíc jsem v té době prodělala složitou operaci a půl roku se z ní zotavovala. Byl to pro mě strašný zážitek a doktoři mi říkali, že možná ani nebudu moct mít děti.

To mě v mém rozhodnutí jen utvrdilo, jsem si jistá, že to byl snad pokyn z nebes.

A i když mi později jiný lékař řekl, že by u mě bylo těhotenství přece jen za určitých okolností možné, já už byla rozhodnutá a představu těhotenství, porodu a možného císařského řezu jsem zavrhla. Žádný zásah do těla už jsem nechtěla nikdy zažít.

Tvrdil, že mu to nevadí

Nehlásila jsem to samozřejmě nikomu na potkání, ale ani jsem se tím nijak zvlášť netajila.

Pár mých známostí kvůli tomu dost brzo skončilo, protože někteří muži si mysleli, že to o svém životním rozhodnutí říkám jen tak, a když zjistili, že mě opravdu nepřesvědčí, odešli.

To jsem jim samozřejmě nemohla mít za zlé a také nikdy neměla. Moje kamarádka Alice to také akceptovala, dokonce mě i docela chápala, brala to jako moji trochu zvláštní součást a nikdy se nepokoušela mi to rozmluvit. Vlastně to byla jediná osoba, se kterou jsem o tom mohla otevřeně mluvit.

Pak jsem ale poznala Lukáše. Bylo mi už sedmatřicet, on byl o dva roky starší, ale když jsme mu hned na začátku popravdě řekla, jak to se mnou je, neodradilo ho to. Říkala jsem mu několikrát, že kdyby měl litovat, že se raději rozejdeme.

Ale on tvrdil, že mu to vážně nevadí, že chce prožít život jen se mnou a nikdy mi nebude vyčítat, když zůstaneme sami bez dětí. Byl prostě úžasný. Nakonec jsme se tedy vzali. Naše manželství bylo zpočátku fantastické.

Oba jsme měli svoji práci a koníčky, některé zájmy jsme spolu sdíleli, ve všem jsme jeden druhého podporovali.

Časem jsme si ušetřili a koupili jsme si menší dům se zahradou, který jsme společnými silami rekonstruovali, pořídili jsme si dokonce psa. Ten mi vlastně dítě nahradil, pro mě to byla lepší varianta.

Mít tvora, o kterého se starám, a zároveň se nemusím obávat, zda uspěje jako člověk v tomto složitém a zkaženém světě.

Najednou se změnil

Nějakou dobu jsem se cítila jako v ráji, ale pak začaly první problémy. Lukáš najednou začal chodil domů pozdě, někdy býval i opilý. Když mě pak po nějaké době poprosil, jestli bych mu neposlala na účet nějaké peníze, uhodila jsem na něj.

Ukázalo se, že začal hrát na automatech a nadělal nějaké dluhy. Byla to rána.

Došlo mi, že se s ním něco vážného děje, o čem jsem neměla ani potuchy. Poprosila jsem své rodiče a ti mi pomohli dluh zaplatit. Lukáš se tehdy strašně moc omlouval, říkal, že neví, co to na něj najednou přišlo.

Změnil pak práci a opravdu se zdál být zase vyrovnaný. Ale já už zůstávala ve střehu.

Pak to z něj vypadlo: ačkoli mi ještě před svatbou slíbil, že na mě nebude ohledně potomků tlačit, teď mě obvinil, že nemáme rodinu. Všichni jeho kamarádi nějaké děti mají a on před nimi vypadá jako exot.

Byla to pro mě nečekaná rána, přece věděl, jak to mám, a tvrdil, že mu to nikdy vadit nebude…

Kompromis odmítl

Ale člověk se časem mění a já si říkala, že bych měla něco udělat pro udržení manželství. Přemýšlela jsem, jak to zařídit, až jednou jsem Lukášovi po velmi dlouhém přemýšlení a probírání věcí navrhla, že bychom mohli přemýšlet o adopci.

Bylo to pro mě naprosté maximum, čeho bych byla schopná, i když jsem netušila, co by to se mnou udělalo. Jenže Lukáš řekl, že neví, proč by měl vychovávat cizí dítě, když můžeme mít vlastní, a že v takovém případě raději nechce žádné. Pak už jsme o tom nemluvili.

Za nějaký čas ale přišly další dvě Lukášovy krize, kdy se znovu vrátil ke hraní na automatech a zase začal prohrávat. Opět se to provalilo a opět jsem to zachraňovala já. Nechtěla jsem to vzdát, absolvovali jsme i manželskou terapii.

Dokonce jsem mu navrhla rozvod, chtěla jsem, aby si našel někoho jiného, s kým by děti mít mohl, když mu tolik chybějí. Ale on stále tvrdil, že jednou je můj manžel, má mě rád a že to nějak překoná.

Zkažený život

Vydržel to asi rok a najednou do toho spadl zase, a navíc se k tomu přidal ještě alkohol. Naštěstí jsem to poznala už na počátku a donutila ho jít na léčení závislosti na hraní. Nejvíc mě ale bolelo, že za svoji závislost v podstatě obvinil mě.

Tchyně na mě dokonce jednou začala křičet, že Lukáš by byl v pohodě, kdybychom měli děti.

To já prý jsem ho zničila. A jednou mi to v opilosti vmetl i on sám. Jenže já mám v tomhle směru svědomí čisté, věděl přece, do čeho se mnou jde. Pořád jsem ho měla ráda, a tak jsem doufala, že se to časem zklidní.

Než se dostal ze všech svých problémů, trvalo to několik let a pak už bylo jasné, že vlastní děti opravdu mít nebudeme, i kdybych na to nakrásně přistoupila. I na adopci už jsme byli poněkud „za zenitem“. Prostě už bylo pozdě.

Žijeme sice stále spolu, ale spíš jen vedle sebe. Lukáš se navíc chová jako nějaká živoucí němá výčitka, že to já jsem mu zkazila život. Teď už žádné východisko nevidím. Asi je mezi námi nadobro konec.

Martina (54), Ostrava

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou