Domů     Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
8 minut čtení

S Mirkem jsme se dali dohromady, když nám bylo šestnáct. A vydrželo nám to, dokonce jsme plánovali svatbu.

Mohla jsem mít všechno, zbyly mi jen oči pro pláč. Nejradši bych si dala facku. A teď musím žít sama se sebou a od rána do večera poslouchat výčitky svědomí. Hloupá náno, říká mi můj vnitřní hlas. Ale začněme raději pěkně od začátku. S Mirkem jsme se dali dohromady, když bylo nám oběma šestnáct.

Ve vsi si z nás dělali trochu legraci, tetky nám říkaly mladá láska a strejcové prorokovali, že do švestek budeme od sebe. Jenomže my dva jsme všechny ty posměváčky překvapili. Vydrželi jsme spolu do pětadvaceti, a světe, zboř se, rozuměli jsme si čím dál víc. Plánovala se svatba.

Chtěla jsem se vdávat v létě, přála jsem si, aby slunce zářilo na parádní bílé krajkové šaty, dlouhé až na zem, ba dokonce s vlečkou, na závoj sahající nejmíň do pasu a kytici rudých růží, aby se veselka konala v našem kostele a aby na nás, až půjdeme už jako manželé z kostela za hřmění varhan ven, házeli naši kamarádi rýži.

No tak nic z toho se nestalo. Jen proto, že jsme v ten jistý den jeli do města vybrat prstýnky – jaká ironie – se můj život převrátil naruby. Mirek byl slušný kluk, laskavý, pracovitý, bylo jasné, že se o něj mohu kdykoli opřit. Všechno jsem zpackala.

Posloucháš mě?

Koupili jsme v klenotnictví prstýnky a potom mě Mirek pozval na večeři do restaurace Na Náměstí. Ta už dnes neexistuje a dobře že tak. Nebyla to zrovna nóbl hospoda, ale dobře tam vařili. Když jsme se najedli, objednala jsem si zmrzlinu a Mirek ještě jedno pivo.

Ládovala jsem se vanilkovou a přemýšlela, proč na mě ten mladý muž od stolu naproti pořád kouká. Seděli tam tři a mastili karty. Když tolik pokukoval, pokukovala jsem taky. Abych pravdu řekla, vypadal fantasticky.

Všimla jsem si, že si mě prohlíží tak důkladně, až do něj jeho spolupráči musí strkat loktem, aby nezdržoval hru.

Zaslechla jsem, jak jeden říká: „Kam to pořád civíš?“ A druhý: „Nemůžeš se trochu soustředit?“ Myslela jsem jen na to, proč na mě tak fascinovaně hledí, a ani moc nevnímala, co mi Mirek říká.

Koutkem oka jsem zahlédla, že si ten hezoun od protějšího stolu vypůjčil od číšníka propisku a na prázdnou účtenku cosi čmárá. Zdálo se, že to má nějakou souvislost se mnou.

„Posloucháš mě?“ naléhal Mirek. „Říkám, že…“ Neposlouchala jsem ho. „Co to s tebou dneska je?“ vzdychl a zvedl se. Šel na záchod. A přesně na to čekal tamten. Jakmile Mirek zmizel za rohem, zvedl se a zamířil ke mně. Když nade mnou stanul, div mi nevypadly oči.

Fakt krasavec. „Promiňte, ale máte strašně krásný oči,“ pronesl sametovým hlasem. Mně hlas odumřel. Něco jsem zachrčela. „Musel jsem vám to říct,“ neúprosně pokračoval. Nervózně jsem přeletěla hospodu pohledem. Za minutu nebo dvě je tady Mirek. „Už padám,“ usmál se.

Podal mi účtenku s načmáraným číslem: „Mohla byste mi zavolat? A rychle to schovejte.“ Bez ohlédnutí odcházel. V téže vteřině se objevil Mirek a povídá: „Dáš si ještě něco, nebo zaplatíme?“ Snad kdyby přišel o chvilku dřív a všechno viděl… Ale co dnes už nadělám!

Nejsem přece nějaká taková…

Schovala jsem papír s telefonním číslem do kabelky a prohlásila, že si už nic nedám. Odcházela jsem bez ohlédnutí. Nejsem žádná hej nebo počkej a můj ženich má v kapse snubní prstýnky. Za měsíc se vdávám. Obtěžuj někoho jiného, ty maloměstský hejsku.

Zároveň mě napadlo, že připomínal jednoho známého herce a hlas měl vážně jako samet. Doma jsem se zhlížela ve všech zrcadlech a byla nucena konstatovat, že mi to v krátkých letních šatech a s rozpuštěnými tmavými vlasy opravdu až nebezpečně sluší.

A v hlavě se mi honily stejně tak nebezpečné myšlenky. Byl začátek července a léto pořád nikde. Rádio hlásilo ranní mlhy a odpolední teploty nanejvýš patnáct stupňů. Takové počasí jednoho deptá.

Domluvili jsme si rande

Byla studená sobota a jako každou sobotu odpoledne hrál Mirek s kámoši fotbal na plácku u hospody, pak se chodívali svlažit, Mirek naštěstí jen na jedno nebo na dvě, ostatní zavlažovali vydatněji. Zavolala jsem.

„Dobrý den, nevím, jestli volám správně,“ koktala jsem do sluchátka. „Pokud jste ta nádherná dívka s čokoládovýma očima, tak rozhodně,“ odpověděl.

Nádherná dívka s čokoládovýma očima! To o mně jakživ nikdo neřekl. Domluvili jsme si rande hned na ten večer. Rodiče si mysleli, že jdu ven s Mirkem. Vyplížila jsem se na autobusovou zastávku a rozhlížela se jako nějaký zloděj.

Hlásek uvnitř mé hlavy pištěl, že dělám grandiózní pitomost. Jen si popovídáme a zase půjdu, ujišťovala jsem ten hlásek. Na tom přece nic není.

A ten hlas

Seděla jsem v baru a ustrašeně se rozhlížela kolem. Byl to hloupý vtip. Nepřijde. Vtom se objevil ve dveřích, v džínách a saku a s rudou růží na dlouhém stonku. Věnoval mi ji se slovy: „Pro nejkrásnější dívku ve městě.“ Mohla jsem na něm oči nechat.

No a ten hlas! Jako by vám letní vánek šeptal do ouška, že prázdniny budou namouduši senzační.

Povídali jsme si a povídali, k tomu usrkávali bílé víno. O půlnoci nás nemilosrdně vypakovali: „Je nám líto, panstvo, končíme.

Jsme taky jenom lidi a taky se nám chce spát.“ A protože jsme si ani zdaleka nestačili říci všechno, zamířili jsme do jeho garsonky, abychom si to dopověděli.

V neděli ráno rádio hlásilo postup brázdy vyššího tlaku na naše území, jasno a teploty kolem osmadvaceti stupňů. Léto právě začínalo, ráda jsem mu otevřela dveře dokořán. Přitom jsem však cítila vylekaný tlukot svého srdce.

Tohle bude přůšvih jako Mont Blanc. Mohla jsem lhát, mlžit, překrucovat fakta, zahlazovat stopy, ale rozhodla jsem se obléknout si pomyslný hábit Jana Husa a pro pravdu třeba i zemřit.

Vzpamatovat jsem se nemohla

Oznámila jsem Mirkovi, že jsem někoho potkala. „Měsíc před svatbou? Nemáš horečku?“ vyjekl. Odpověděla jsem, že jsem se zamilovala a citům že se přece poroučet nedá. Třeštil oči, jako by spatřil ducha. „Přeskočilo ti?“ zašeptal. Přeskočilo. Chodila jsem s Frantou, úplně ochromená láskou.

Dopoledne jsme se setkávali v kavárně, pak šli na lodičky anebo na koupaliště, několikrát jsme si udělala i výlet na přehradu, večer jsme sedávali v barech a s půlnocí se přesunovali k němu. Zrušila jsem svatbu, ač za mnou Mirek chodil a dokola opakoval:

„Když se včas vzpamatuješ, všechno ti odpustím. Odvolat svatbu je šílenství.“

Ale udělala jsem to. Složila jsem Frantovi k nohám celý svůj život, on ho zmačkal a zahodil do koše. Už koncem léta to znatelně drhlo. Občas nepřišel na rande, sem tam se neozval týden. Pak začal stále častěji používat svou oblíbenou frázi:

„Dělej, jak myslíš.“ Nebo: „Mně je to fuk.“

Přihnal se déšť a s ním studená zvlněná fronta, která jako by předznamenala vývoj dalších událostí. Počasí se již neumoudřilo, pospíchalo k podzimu, studený vítr surově rval žloutnoucí listí ze stromů.

Začátkem září jsem ho potkala s jinou. Málem to se mnou seklo. Večer jsem mu zavolala a do telefonu křičela: „Zrušila jsem kvůli tobě svatbu!“ Tím svým sametovým hlasem odpověděl: „Já se tě o to neprosil.“

Helena a Mirek

Vzápětí jsem zjistila, že jsem těhotná. Říci to Frantovi by byla bláhovost. Dospěla jsem k rozhodnutí, že dítě vychovám sama a jako otce Františka neuvedu, protože se mi už nechce ani vyslovit jeho jméno.

Absurdní představa, že bych se třeba i s outěžkem mohla vrátit k Mirkovi, který, jak jsem dobře věděla, mě měl opravdu rád, vzala brzy zasvé.

Stále častěji jsem ho potkávala s Helenou, naší společnou kamarádkou. Ta mi jednou povídá: „Prosím tě, proč jsi toho Mirka vlastně nechala? Vždyť je senzační. Hodný, laskavý, obětavý, prostě sen všech žen.“ Jen jsem mlčky vzdychla. A celý život mám před očima, jak si Mirek s Helenou fantasticky žijí.

Dodnes se vodí za ruce. Postavili si nádhernou vilku. A jak krásně jeden o druhém mluví. Patří ti to, říkám si v duchu já, životem těžce zkoušená svobodná matka, věčně bez peněz. To máš za to, jak jsi byla pitomá, ty můro.

Libuše (59), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Byla to láska na celý život. Doufali jsme, že spolu zestárneme, že neexistuje nic, co by tomu zabránilo, co by nás rozeštvalo. Když jsme si s Ondrou v šestnácti letech přísahali, že nás nic nerozdělí, oba jsme tomu věřili. „Ani smrt,“ vyrazil ze sebe a já po něm automaticky opakovala, že ani smrt, ač jsem si v duchu říkala, že to je asi nesmysl, neboť zubatá rozdělí vždycky všechno. Ale byli js
3 minuty čtení
Sedím na lavičce v parku, kde to znám nazpaměť. Stromy jsou pořád stejné, i když jenom o něco starší. Ony však mohou mluvit. Já ze sebe nevydám ani hlásku! Alespoň šumí. Jsou možná staré jako já. Jenže na mně je ten zub času znát víc. Přírodu bereme jako němou, ale když přijdete o hlas, uvědomíte si, že rostliny mohou být slyšet víc než vy. Před dvěma lety se to stalo. Ochromila mne ztráta h
3 minuty čtení
Dnes ráno mi znovu podal ruku a zeptal se, jak se jmenuju. Jeho oči byly přívětivé, ale i nejisté. Můj muž. Opět jsem mu řekla: „Jsem Marie, tvoje žena.“ Přikývl. A pak se na mě usmál tak, jako by mě potkal poprvé. Můj muž. Manžel, se kterým jsme desítky let. Když mu to zjistili, bylo mu 75 let. Já jsem věděla, že se něco děje, ještě než to řekli nahlas. Zapomínal, kde je hrnek, jak se jmenuje
5 minut čtení
Je mi sedmašedesát a najednou cítím, že nemám tolik času. Na co? Říct pravdu mé rodině. A hledat dítě. Je to tak dávno, co jsem držela ten uzlíček... Vzpomínky mi proudí hlavou jako zběsilá auta na silnici. Tehdy jsem je pozorovala z mostu, když jsem přemýšlela, jestli tam neskočit. Nebyla jsem plnoletá. Měla jsem v hlavě ty řeči, jak lidé odsuzovali jiné dívky, které brzy otěhotněly. A pak jse
4 minuty čtení
Poslední tři roky se můj život točí jen kolem jednoho. Kolem péče o manžela Františka, kterému lékaři diagnostikovali rakovinu plic. Z našeho kdysi tak šťastného a spokojeného manželství, plného výletů a smíchu, se stal boj o každý den. Miluji ho, ale musím přiznat, že už to nezvládám. Sedím u jeho postele a poprvé vážně přemýšlím, jestli by pro nás oba nebylo lepší, kdyby šel do hospicu. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
iluxus.cz
Montblanc znovu ožívá ve světě Wese Andersona
Legendární značka luxusních psacích potřeb a doplňků představuje svou novou kampaň Let's Write, v níž navazuje na výjimečnou spolupráci s režisérem Wesem Andersonem. Ten pro Montblanc opět vykreslil p
Když kvete louka, pomáhá klimatu
21stoleti.cz
Když kvete louka, pomáhá klimatu
Rostliny jsou víc než jen zelený porost naší krajiny. Hrají zásadní roli v koloběhu uhlíku, a tím i v ochraně klimatu. Nová studie vedená vědci z Biologického centra AV ČR ukazuje, že druhová pestrost
Jak vládla královna Hollywoodu?
historyplus.cz
Jak vládla královna Hollywoodu?
Její nevinný výraz a plachý pohled ji skvěle pasují do rolí mladičkých dívenek. Mary Pickfordová v nich poblázní doslova celý svět. V době, kdy se na profesi herce hledí ještě skrz prsty, se stane jednou z nejslavnějších žen nejen v USA a vyslouží si titul „královna Hollywoodu“. Herečkou z nouze Je jí sedm let, a
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
epochanacestach.cz
Ztracené osady Rychlebských hor a Králického Sněžníku: Hlas krajiny, která nezapomíná
Když stoupáte hustým lesem nad Starým Městem pod Sněžníkem nebo se prodíráte mlhavým ránem Rychlebských hor, krajina tu šeptá. V každém pařezu, v zarostlém sadu, v pokřiveném ovocném stromě, který tu ještě vzdoruje větru, slyšíte ozvěny lidského života, který se ztratil – ale ne docela. Jsou místa, která z map zmizela, ale nikdy nezmizela z
Mřížkový koláč
nejsemsama.cz
Mřížkový koláč
Meruňky můžete nakombinovat i s lesním ovocem. Hodí se k nim i výrazné bylinky, jako je rozmarýn, tymián nebo levandule. Ingredience na 1 kulatou formu: Na těsto: ● 300 g hladké mouky ● 1 vejce ● 1 žloutek ● 150 g másla ● 1 lžička nastrouhané citronové kůry ● 2 lžíce řeckého jogurtu ● 100 g cukru Na dohotovení: ● 800 g meruněk ● 1 skořicový cukr Postup: Do mísy nasypte mouku, cukr a citronovou kůru. Přidejte
Bramborový koláč s jablky
tisicereceptu.cz
Bramborový koláč s jablky
Suroviny 250 g brambor 60 g másla 200 g cukru moučky 2 vejce 250 g polohrubé mouky prášek do pečiva jablka Na drobenku 50 g hrubé mouky 30 g másla 30 g cukru krupice Postup Bram
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
epochalnisvet.cz
Fenomén „divokých mužů“ ve středověké mytologii: Byli to přežívající neandrtálci?
Chatrně oblečený venkovan se kradmo ubírá lesem a co chvíli se pozorně rozhlíží. Nedivte se, vydat se v 15. století do lesa pro nějaký ten otop, to byl často i hrdelní zločin. Pak se však stane něco strašného. V lesním přítmí spatří mohutnou postavu s černými rozcuchanými vlasy. Je to snad sám vládce pekla? Ve středověké
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
nasehvezdy.cz
Zanevřela Angelina Jolie po rozvodu na muže?
Smutný příběh. Je slavná, a navíc ikona krásy. Přesto herečka Angelina Jolie (51) zůstává opuštěná jako kůl v plotě. Po dramatickém rozvodu s Bradem Pittem (61) v roce 2016, kde nechyběla obvinění z
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
epochaplus.cz
Viděl někdy někdo Boha? Biblické rozpory ve zjevení Hospodina
Janovo evangelium jasně tvrdí: „Boha nikdy nikdo neviděl.“ Přesto se ve Starém zákoně objevují pasáže, které tuto premisu zpochybňují, popisujíce osobní setkání s Hospodinem. Jak je možné, že Kniha knih obsahuje tak zjevné rozpory v tak zásadní otázce? Ačkoliv novozákonní Janovo evangelium obsahuje pasáž, kde se doslova říká „Boha nikdy nikdo neviděl,“ (Jan 4:12), některé
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
enigmaplus.cz
Talentovaný Tony Cicoria: Piáno ovládne jako blesk z čistého nebe!
Před klavírem sedí zkušený americký hudebník Tony Cicoria (*1952) a vypravuje: „Pamatuji si to, jako by to bylo dnes. V roce 1994 jsem působil jako ortoped v New Yorku. V té době ještě neexistovaly mo
Interiér s ikonami skandinávského designu
rezidenceonline.cz
Interiér s ikonami skandinávského designu
Nedaleko Los Angeles si mladý pár nechal postavit vzdušnou rezidenci kombinující ocelový skelet, skleněné stěny a sekvojové obklady. uvnitř vás okouzlí ikony skandinávského designu. Vroce 1998 Mark a Andrea Meyerhoferovi koupili dům v zalesněnémpodhůří Lacanada Flintridge v Kalifornii. Pár začal spolu se skupinou architektů s přetvářením domu tak, že přestavěli část s kuchyní a rodinnou místností.
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
skutecnepribehy.cz
Panák se díval v noci oknem do mého bytu
Okno protějšího domu bylo zavřené celá léta. Jedné noci se to ale změnilo. Moje zvědavost se mi vymstila. Děsivý pohled strnulé figuríny se mi vrací ve snech doteď. Už dlouhá léta žiju v zapadlé části městského centra. Noci zde jsou však klidné, tiché. Ani na své sousedy jsem si nikdy nemohla stěžovat. I když, byla tu jedna věc,