Domů     Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
8 minut čtení

S Mirkem jsme se dali dohromady, když nám bylo šestnáct. A vydrželo nám to, dokonce jsme plánovali svatbu.

Mohla jsem mít všechno, zbyly mi jen oči pro pláč. Nejradši bych si dala facku. A teď musím žít sama se sebou a od rána do večera poslouchat výčitky svědomí. Hloupá náno, říká mi můj vnitřní hlas. Ale začněme raději pěkně od začátku. S Mirkem jsme se dali dohromady, když bylo nám oběma šestnáct.

Ve vsi si z nás dělali trochu legraci, tetky nám říkaly mladá láska a strejcové prorokovali, že do švestek budeme od sebe. Jenomže my dva jsme všechny ty posměváčky překvapili. Vydrželi jsme spolu do pětadvaceti, a světe, zboř se, rozuměli jsme si čím dál víc. Plánovala se svatba.

Chtěla jsem se vdávat v létě, přála jsem si, aby slunce zářilo na parádní bílé krajkové šaty, dlouhé až na zem, ba dokonce s vlečkou, na závoj sahající nejmíň do pasu a kytici rudých růží, aby se veselka konala v našem kostele a aby na nás, až půjdeme už jako manželé z kostela za hřmění varhan ven, házeli naši kamarádi rýži.

No tak nic z toho se nestalo. Jen proto, že jsme v ten jistý den jeli do města vybrat prstýnky – jaká ironie – se můj život převrátil naruby. Mirek byl slušný kluk, laskavý, pracovitý, bylo jasné, že se o něj mohu kdykoli opřit. Všechno jsem zpackala.

Posloucháš mě?

Koupili jsme v klenotnictví prstýnky a potom mě Mirek pozval na večeři do restaurace Na Náměstí. Ta už dnes neexistuje a dobře že tak. Nebyla to zrovna nóbl hospoda, ale dobře tam vařili. Když jsme se najedli, objednala jsem si zmrzlinu a Mirek ještě jedno pivo.

Ládovala jsem se vanilkovou a přemýšlela, proč na mě ten mladý muž od stolu naproti pořád kouká. Seděli tam tři a mastili karty. Když tolik pokukoval, pokukovala jsem taky. Abych pravdu řekla, vypadal fantasticky.

Všimla jsem si, že si mě prohlíží tak důkladně, až do něj jeho spolupráči musí strkat loktem, aby nezdržoval hru.

Zaslechla jsem, jak jeden říká: „Kam to pořád civíš?“ A druhý: „Nemůžeš se trochu soustředit?“ Myslela jsem jen na to, proč na mě tak fascinovaně hledí, a ani moc nevnímala, co mi Mirek říká.

Koutkem oka jsem zahlédla, že si ten hezoun od protějšího stolu vypůjčil od číšníka propisku a na prázdnou účtenku cosi čmárá. Zdálo se, že to má nějakou souvislost se mnou.

„Posloucháš mě?“ naléhal Mirek. „Říkám, že…“ Neposlouchala jsem ho. „Co to s tebou dneska je?“ vzdychl a zvedl se. Šel na záchod. A přesně na to čekal tamten. Jakmile Mirek zmizel za rohem, zvedl se a zamířil ke mně. Když nade mnou stanul, div mi nevypadly oči.

Fakt krasavec. „Promiňte, ale máte strašně krásný oči,“ pronesl sametovým hlasem. Mně hlas odumřel. Něco jsem zachrčela. „Musel jsem vám to říct,“ neúprosně pokračoval. Nervózně jsem přeletěla hospodu pohledem. Za minutu nebo dvě je tady Mirek. „Už padám,“ usmál se.

Podal mi účtenku s načmáraným číslem: „Mohla byste mi zavolat? A rychle to schovejte.“ Bez ohlédnutí odcházel. V téže vteřině se objevil Mirek a povídá: „Dáš si ještě něco, nebo zaplatíme?“ Snad kdyby přišel o chvilku dřív a všechno viděl… Ale co dnes už nadělám!

Nejsem přece nějaká taková…

Schovala jsem papír s telefonním číslem do kabelky a prohlásila, že si už nic nedám. Odcházela jsem bez ohlédnutí. Nejsem žádná hej nebo počkej a můj ženich má v kapse snubní prstýnky. Za měsíc se vdávám. Obtěžuj někoho jiného, ty maloměstský hejsku.

Zároveň mě napadlo, že připomínal jednoho známého herce a hlas měl vážně jako samet. Doma jsem se zhlížela ve všech zrcadlech a byla nucena konstatovat, že mi to v krátkých letních šatech a s rozpuštěnými tmavými vlasy opravdu až nebezpečně sluší.

A v hlavě se mi honily stejně tak nebezpečné myšlenky. Byl začátek července a léto pořád nikde. Rádio hlásilo ranní mlhy a odpolední teploty nanejvýš patnáct stupňů. Takové počasí jednoho deptá.

Domluvili jsme si rande

Byla studená sobota a jako každou sobotu odpoledne hrál Mirek s kámoši fotbal na plácku u hospody, pak se chodívali svlažit, Mirek naštěstí jen na jedno nebo na dvě, ostatní zavlažovali vydatněji. Zavolala jsem.

„Dobrý den, nevím, jestli volám správně,“ koktala jsem do sluchátka. „Pokud jste ta nádherná dívka s čokoládovýma očima, tak rozhodně,“ odpověděl.

Nádherná dívka s čokoládovýma očima! To o mně jakživ nikdo neřekl. Domluvili jsme si rande hned na ten večer. Rodiče si mysleli, že jdu ven s Mirkem. Vyplížila jsem se na autobusovou zastávku a rozhlížela se jako nějaký zloděj.

Hlásek uvnitř mé hlavy pištěl, že dělám grandiózní pitomost. Jen si popovídáme a zase půjdu, ujišťovala jsem ten hlásek. Na tom přece nic není.

A ten hlas

Seděla jsem v baru a ustrašeně se rozhlížela kolem. Byl to hloupý vtip. Nepřijde. Vtom se objevil ve dveřích, v džínách a saku a s rudou růží na dlouhém stonku. Věnoval mi ji se slovy: „Pro nejkrásnější dívku ve městě.“ Mohla jsem na něm oči nechat.

No a ten hlas! Jako by vám letní vánek šeptal do ouška, že prázdniny budou namouduši senzační.

Povídali jsme si a povídali, k tomu usrkávali bílé víno. O půlnoci nás nemilosrdně vypakovali: „Je nám líto, panstvo, končíme.

Jsme taky jenom lidi a taky se nám chce spát.“ A protože jsme si ani zdaleka nestačili říci všechno, zamířili jsme do jeho garsonky, abychom si to dopověděli.

V neděli ráno rádio hlásilo postup brázdy vyššího tlaku na naše území, jasno a teploty kolem osmadvaceti stupňů. Léto právě začínalo, ráda jsem mu otevřela dveře dokořán. Přitom jsem však cítila vylekaný tlukot svého srdce.

Tohle bude přůšvih jako Mont Blanc. Mohla jsem lhát, mlžit, překrucovat fakta, zahlazovat stopy, ale rozhodla jsem se obléknout si pomyslný hábit Jana Husa a pro pravdu třeba i zemřit.

Vzpamatovat jsem se nemohla

Oznámila jsem Mirkovi, že jsem někoho potkala. „Měsíc před svatbou? Nemáš horečku?“ vyjekl. Odpověděla jsem, že jsem se zamilovala a citům že se přece poroučet nedá. Třeštil oči, jako by spatřil ducha. „Přeskočilo ti?“ zašeptal. Přeskočilo. Chodila jsem s Frantou, úplně ochromená láskou.

Dopoledne jsme se setkávali v kavárně, pak šli na lodičky anebo na koupaliště, několikrát jsme si udělala i výlet na přehradu, večer jsme sedávali v barech a s půlnocí se přesunovali k němu. Zrušila jsem svatbu, ač za mnou Mirek chodil a dokola opakoval:

„Když se včas vzpamatuješ, všechno ti odpustím. Odvolat svatbu je šílenství.“

Ale udělala jsem to. Složila jsem Frantovi k nohám celý svůj život, on ho zmačkal a zahodil do koše. Už koncem léta to znatelně drhlo. Občas nepřišel na rande, sem tam se neozval týden. Pak začal stále častěji používat svou oblíbenou frázi:

„Dělej, jak myslíš.“ Nebo: „Mně je to fuk.“

Přihnal se déšť a s ním studená zvlněná fronta, která jako by předznamenala vývoj dalších událostí. Počasí se již neumoudřilo, pospíchalo k podzimu, studený vítr surově rval žloutnoucí listí ze stromů.

Začátkem září jsem ho potkala s jinou. Málem to se mnou seklo. Večer jsem mu zavolala a do telefonu křičela: „Zrušila jsem kvůli tobě svatbu!“ Tím svým sametovým hlasem odpověděl: „Já se tě o to neprosil.“

Helena a Mirek

Vzápětí jsem zjistila, že jsem těhotná. Říci to Frantovi by byla bláhovost. Dospěla jsem k rozhodnutí, že dítě vychovám sama a jako otce Františka neuvedu, protože se mi už nechce ani vyslovit jeho jméno.

Absurdní představa, že bych se třeba i s outěžkem mohla vrátit k Mirkovi, který, jak jsem dobře věděla, mě měl opravdu rád, vzala brzy zasvé.

Stále častěji jsem ho potkávala s Helenou, naší společnou kamarádkou. Ta mi jednou povídá: „Prosím tě, proč jsi toho Mirka vlastně nechala? Vždyť je senzační. Hodný, laskavý, obětavý, prostě sen všech žen.“ Jen jsem mlčky vzdychla. A celý život mám před očima, jak si Mirek s Helenou fantasticky žijí.

Dodnes se vodí za ruce. Postavili si nádhernou vilku. A jak krásně jeden o druhém mluví. Patří ti to, říkám si v duchu já, životem těžce zkoušená svobodná matka, věčně bez peněz. To máš za to, jak jsi byla pitomá, ty můro.

Libuše (59), jižní Morava

Související články
5 minut čtení
Když vaší vlastní rodině nestojíte za pozornost, může se objevit cizí duše, která vám rozzáří svět. Sedím na dřevěné lavici před domem. Pamatuje víc než já. Dřív byla nalakovaná světle zelenou barvou, dnes je už oloupaná, plná vrypů a prasklin. Přesto mi připadá krásná. Je mou každodenní společnicí, tak jako dřív bývala knihovna nebo rádio. Už nesedávám dlouho, záda mě bolí a prsty mi občas cuk
2 minuty čtení
Každé úterý chodím do městského parku. Je tam kavárna. Tam jsme sedávaly s kamarádkou. Sedávám tam už sama. Vždy si srovnala šátek, kabelku, brýle. A měla pokaždé připravený nějaký drobný dárek. Kamínek, jablko, lístek se vzkazem. Říkala, že život je mozaika maličkostí a že každá věc má význam, pokud jí ho dáme. Já tehdy nevěřila, že je možné zapomenout na něco velkého. Teď vím, že se člověk mů
3 minuty čtení
Neslyším, ale i ticho má zvláštní sílu. Poslouchám ho každý den, když si sednu ke stolu s hrnkem slabého čaje a dívám se z okna na dvorek. Vždycky jsem měla ráda rána. Ne kvůli východu slunce, ten jsem často zaspala, ale kvůli tomu klidu, který přichází dřív než první hluk ulice. Poslední dva roky je ticho jiné. Přestala jsem slyšet ptačí zpěv. Nejprve jsem si myslela, že ptáci uletěli. Pak jse
3 minuty čtení
Chci se svěřit s něčím, co mě dlouho tíží. Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát o zradě, kterou mi provedla žena, má nejlepší přítelkyně. S Evou jsme se poznaly před třiceti lety v práci. Byly jsme účetní v jedné brněnské firmě, seděly jsme u jednoho stolu, smály se a sdílely vše, od rodinných starostí až po nejtajnější sny o lepším životě. Chtěli jsme podnikat Eva byla svobodná, bez dět
3 minuty čtení
Někdy mám pocit, že se celý život vejde do pár doteků. Do jemného pohlazení po vlasech nebo hrnku, který podáváte druhému, aby ho zahřál. Moje ruce si toho pamatují víc než moje hlava. Prsty mám pokřivené, klouby už dávno nepracují, jak by měly, ale ty staré dlaně... pořád cítí. Je v nich vše: dětství, práce, radosti, pády i ta každodenní tichá láska k životu. Stará kuchyně a nové dny Byd
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Grenadina z granátových jablek
nejsemsama.cz
Grenadina z granátových jablek
Grenadina je tradiční sirup vyráběný z granátových jablek, nikoli z třešní, jak se mnozí domnívají. Má sladkokyselou chuť a krásnou červenou barvu. Ingredience na 4 sklenice: ● 1 l čerstvé šťávy z granátových jablek ● 100 g cukru ● šťáva z citronu Postup: Do malého hrnce nalijte šťávu a přidejte cukr. Pomalu zahřívejte a míchejte, dokud se cukr zcela nerozpustí, ale nevařte. Přidejte citronovou šťávu, která zvýrazní chuť a prodlouží
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
enigmaplus.cz
Smrtelná tragédie v Le Mans: Zaúřadoval nezvratný osud?
Ochozy kolem závodního okruhu ve francouzském Le Mans, kde se jezdí známý 24 hodinový závod, jsou plné lidí. V kalendáři je psaný 11. červen roku 1955 a závod byl zhruba před dvěma hodinami odstartová
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
iluxus.cz
Nové hodinky Omega Seamaster Diver 300M: Oranžový symbol hloubek
Za posledních dvacet let se oranžová barva stala synonymem pro potápěčské hodinky značky Omega – nejen díky své vysoké viditelnosti pod vodou, ale i jako výrazný estetický prvek. Tato výrazná barva se
Vana – královna relaxačního prostoru
rezidenceonline.cz
Vana – královna relaxačního prostoru
Na následujících stránkách vám chceme představit tradiční koupelnu v netradičním pojetí. Zařizovací předměty se netísní v malé místnosti bez oken, ale jsou součástí relaxačního prostoru. Opravdovou královnou koupelny se stává vana, volně stojící uprostřed prostoru. Nejenom že je pohodlně přístupná ze všech stran, zároveň dokonale vyniknou její ladné linie. Hitem posledních let se staly tradiční tvary, různé
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
epochaplus.cz
Neznámá ze Seiny: Morbidní múza a ideál krásy
Má jednu z nejznámějších tváří přelomu 19. a 20. století. Básníci ji opěvují, spisovatelům je múzou, pro mnohé je ideálem krásy. A nikdo neví, kdo to vlastně je. Zavřené oči a lehký, téměř neznatelný náznak úsměvu. Tak zůstane navždy zapsána do historie. Tvář neznámé dívky, otištěná pravděpodobně do posmrtné masky, visí kolem roku 1900 jako
Tunisko a jeho exotická tvář
epochanacestach.cz
Tunisko a jeho exotická tvář
Tunis není jen pětihvězdičkový hotel a každodenní lenošení na pláži. Tato země nabízí mnohem víc. Většina Čechů jezdí hlavně na Djerbu, do Sousse, Hammametu nebo Nabeulu. Milovníci klidu a historických památek zamíří ale raději do Mahdie. Určitě se vyplatí nezůstávat celý týden jen u hotelu v opojení all inclusive, ale navštívit více různých míst. Mezi ně
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
nasehvezdy.cz
Chybí Peštové a Haberovi doma jiskření a vášeň?
Zatímco Daniela Peštová (54) chce problémy řešit a mluvit o nich, její partner Pavol Habera (63) veřejně přiznal, že ho to nezajímá. Podřezal si pod sebou větev a dočká se rozchodu? Následující týd
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
21stoleti.cz
Zachraňte koně! Příběh chovatelského klenotu pražské zoo pokračuje
Psalo se 28. září 1931. Den, který navždy změnil osud jednoho druhu. V pražské Troji se slavnostně otevřela nová zoologická zahrada. Pro mnohé jen další zábavné místo pro rodinné výlety. Kdo by si teh
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
epochalnisvet.cz
Záhada jediné vraždy na jižním pólu
Polární stanice Amundsen-Scott je umístěná 100 metrů od jižního pólu. Polárníci zde tráví čas už od roku 1956, kdy první budovy postaví osmnáctičlenná skupina amerického námořnictva.   Od té doby zde léto tráví přes 200 výzkumníků, v zimě je zde jen něco mezi 50 a 90 lidmi. Taky není o co stát, průměrná teplota je přes
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
historyplus.cz
Vlastnil Rudolf II. dýku s Caesarovou krví?
Do „třináctých“ komnat Rudolfa II. nahlédne jen málokdo. Augšpurský obchodník Hans Kraft je jedním z vyvolených. „Teď se můžete chlubit tím, že jste viděl, co mnoho jiných ne,“ usměje se na něj císař, když ho provází mezi policemi své kunstkomory. Kraftovi se doslova tají dech. Pravda, obdobných sbírek existuje v Evropě celá řada, jen namátkou vévodská
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
tisicereceptu.cz
Pečené kuřátko na citrónech a česneku
Možná jste dosud neobjevili kouzlo kuřecího masa ovoněného pečeným citronem. Teď máte ale příležitost. Ingredience 1 celé kuře 2 cibule 2 celé citrony 5 stroužků česneku hrst tymiánu nebo ro
Moudrá sova mi přináší štěstí
skutecnepribehy.cz
Moudrá sova mi přináší štěstí
Měla jsem krátce před maturitou a byla jsem nervózní. Sova v mém snu mi poradila, na jakou otázku se mám připravit. Ten sen se mi zdál ve škole před maturitou. Seděla jsem na břehu řeky, kam jsem chodívala s dědečkem na ryby. Seděla jsem tam sama, děda byl už po smrti, a mně se v tom snu po