Domů     Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
Málem jsem se šťastně vdala za hodného kluka
8 minut čtení

S Mirkem jsme se dali dohromady, když nám bylo šestnáct. A vydrželo nám to, dokonce jsme plánovali svatbu.

Mohla jsem mít všechno, zbyly mi jen oči pro pláč. Nejradši bych si dala facku. A teď musím žít sama se sebou a od rána do večera poslouchat výčitky svědomí. Hloupá náno, říká mi můj vnitřní hlas. Ale začněme raději pěkně od začátku. S Mirkem jsme se dali dohromady, když bylo nám oběma šestnáct.

Ve vsi si z nás dělali trochu legraci, tetky nám říkaly mladá láska a strejcové prorokovali, že do švestek budeme od sebe. Jenomže my dva jsme všechny ty posměváčky překvapili. Vydrželi jsme spolu do pětadvaceti, a světe, zboř se, rozuměli jsme si čím dál víc. Plánovala se svatba.

Chtěla jsem se vdávat v létě, přála jsem si, aby slunce zářilo na parádní bílé krajkové šaty, dlouhé až na zem, ba dokonce s vlečkou, na závoj sahající nejmíň do pasu a kytici rudých růží, aby se veselka konala v našem kostele a aby na nás, až půjdeme už jako manželé z kostela za hřmění varhan ven, házeli naši kamarádi rýži.

No tak nic z toho se nestalo. Jen proto, že jsme v ten jistý den jeli do města vybrat prstýnky – jaká ironie – se můj život převrátil naruby. Mirek byl slušný kluk, laskavý, pracovitý, bylo jasné, že se o něj mohu kdykoli opřit. Všechno jsem zpackala.

Posloucháš mě?

Koupili jsme v klenotnictví prstýnky a potom mě Mirek pozval na večeři do restaurace Na Náměstí. Ta už dnes neexistuje a dobře že tak. Nebyla to zrovna nóbl hospoda, ale dobře tam vařili. Když jsme se najedli, objednala jsem si zmrzlinu a Mirek ještě jedno pivo.

Ládovala jsem se vanilkovou a přemýšlela, proč na mě ten mladý muž od stolu naproti pořád kouká. Seděli tam tři a mastili karty. Když tolik pokukoval, pokukovala jsem taky. Abych pravdu řekla, vypadal fantasticky.

Všimla jsem si, že si mě prohlíží tak důkladně, až do něj jeho spolupráči musí strkat loktem, aby nezdržoval hru.

Zaslechla jsem, jak jeden říká: „Kam to pořád civíš?“ A druhý: „Nemůžeš se trochu soustředit?“ Myslela jsem jen na to, proč na mě tak fascinovaně hledí, a ani moc nevnímala, co mi Mirek říká.

Koutkem oka jsem zahlédla, že si ten hezoun od protějšího stolu vypůjčil od číšníka propisku a na prázdnou účtenku cosi čmárá. Zdálo se, že to má nějakou souvislost se mnou.

„Posloucháš mě?“ naléhal Mirek. „Říkám, že…“ Neposlouchala jsem ho. „Co to s tebou dneska je?“ vzdychl a zvedl se. Šel na záchod. A přesně na to čekal tamten. Jakmile Mirek zmizel za rohem, zvedl se a zamířil ke mně. Když nade mnou stanul, div mi nevypadly oči.

Fakt krasavec. „Promiňte, ale máte strašně krásný oči,“ pronesl sametovým hlasem. Mně hlas odumřel. Něco jsem zachrčela. „Musel jsem vám to říct,“ neúprosně pokračoval. Nervózně jsem přeletěla hospodu pohledem. Za minutu nebo dvě je tady Mirek. „Už padám,“ usmál se.

Podal mi účtenku s načmáraným číslem: „Mohla byste mi zavolat? A rychle to schovejte.“ Bez ohlédnutí odcházel. V téže vteřině se objevil Mirek a povídá: „Dáš si ještě něco, nebo zaplatíme?“ Snad kdyby přišel o chvilku dřív a všechno viděl… Ale co dnes už nadělám!

Nejsem přece nějaká taková…

Schovala jsem papír s telefonním číslem do kabelky a prohlásila, že si už nic nedám. Odcházela jsem bez ohlédnutí. Nejsem žádná hej nebo počkej a můj ženich má v kapse snubní prstýnky. Za měsíc se vdávám. Obtěžuj někoho jiného, ty maloměstský hejsku.

Zároveň mě napadlo, že připomínal jednoho známého herce a hlas měl vážně jako samet. Doma jsem se zhlížela ve všech zrcadlech a byla nucena konstatovat, že mi to v krátkých letních šatech a s rozpuštěnými tmavými vlasy opravdu až nebezpečně sluší.

A v hlavě se mi honily stejně tak nebezpečné myšlenky. Byl začátek července a léto pořád nikde. Rádio hlásilo ranní mlhy a odpolední teploty nanejvýš patnáct stupňů. Takové počasí jednoho deptá.

Domluvili jsme si rande

Byla studená sobota a jako každou sobotu odpoledne hrál Mirek s kámoši fotbal na plácku u hospody, pak se chodívali svlažit, Mirek naštěstí jen na jedno nebo na dvě, ostatní zavlažovali vydatněji. Zavolala jsem.

„Dobrý den, nevím, jestli volám správně,“ koktala jsem do sluchátka. „Pokud jste ta nádherná dívka s čokoládovýma očima, tak rozhodně,“ odpověděl.

Nádherná dívka s čokoládovýma očima! To o mně jakživ nikdo neřekl. Domluvili jsme si rande hned na ten večer. Rodiče si mysleli, že jdu ven s Mirkem. Vyplížila jsem se na autobusovou zastávku a rozhlížela se jako nějaký zloděj.

Hlásek uvnitř mé hlavy pištěl, že dělám grandiózní pitomost. Jen si popovídáme a zase půjdu, ujišťovala jsem ten hlásek. Na tom přece nic není.

A ten hlas

Seděla jsem v baru a ustrašeně se rozhlížela kolem. Byl to hloupý vtip. Nepřijde. Vtom se objevil ve dveřích, v džínách a saku a s rudou růží na dlouhém stonku. Věnoval mi ji se slovy: „Pro nejkrásnější dívku ve městě.“ Mohla jsem na něm oči nechat.

No a ten hlas! Jako by vám letní vánek šeptal do ouška, že prázdniny budou namouduši senzační.

Povídali jsme si a povídali, k tomu usrkávali bílé víno. O půlnoci nás nemilosrdně vypakovali: „Je nám líto, panstvo, končíme.

Jsme taky jenom lidi a taky se nám chce spát.“ A protože jsme si ani zdaleka nestačili říci všechno, zamířili jsme do jeho garsonky, abychom si to dopověděli.

V neděli ráno rádio hlásilo postup brázdy vyššího tlaku na naše území, jasno a teploty kolem osmadvaceti stupňů. Léto právě začínalo, ráda jsem mu otevřela dveře dokořán. Přitom jsem však cítila vylekaný tlukot svého srdce.

Tohle bude přůšvih jako Mont Blanc. Mohla jsem lhát, mlžit, překrucovat fakta, zahlazovat stopy, ale rozhodla jsem se obléknout si pomyslný hábit Jana Husa a pro pravdu třeba i zemřit.

Vzpamatovat jsem se nemohla

Oznámila jsem Mirkovi, že jsem někoho potkala. „Měsíc před svatbou? Nemáš horečku?“ vyjekl. Odpověděla jsem, že jsem se zamilovala a citům že se přece poroučet nedá. Třeštil oči, jako by spatřil ducha. „Přeskočilo ti?“ zašeptal. Přeskočilo. Chodila jsem s Frantou, úplně ochromená láskou.

Dopoledne jsme se setkávali v kavárně, pak šli na lodičky anebo na koupaliště, několikrát jsme si udělala i výlet na přehradu, večer jsme sedávali v barech a s půlnocí se přesunovali k němu. Zrušila jsem svatbu, ač za mnou Mirek chodil a dokola opakoval:

„Když se včas vzpamatuješ, všechno ti odpustím. Odvolat svatbu je šílenství.“

Ale udělala jsem to. Složila jsem Frantovi k nohám celý svůj život, on ho zmačkal a zahodil do koše. Už koncem léta to znatelně drhlo. Občas nepřišel na rande, sem tam se neozval týden. Pak začal stále častěji používat svou oblíbenou frázi:

„Dělej, jak myslíš.“ Nebo: „Mně je to fuk.“

Přihnal se déšť a s ním studená zvlněná fronta, která jako by předznamenala vývoj dalších událostí. Počasí se již neumoudřilo, pospíchalo k podzimu, studený vítr surově rval žloutnoucí listí ze stromů.

Začátkem září jsem ho potkala s jinou. Málem to se mnou seklo. Večer jsem mu zavolala a do telefonu křičela: „Zrušila jsem kvůli tobě svatbu!“ Tím svým sametovým hlasem odpověděl: „Já se tě o to neprosil.“

Helena a Mirek

Vzápětí jsem zjistila, že jsem těhotná. Říci to Frantovi by byla bláhovost. Dospěla jsem k rozhodnutí, že dítě vychovám sama a jako otce Františka neuvedu, protože se mi už nechce ani vyslovit jeho jméno.

Absurdní představa, že bych se třeba i s outěžkem mohla vrátit k Mirkovi, který, jak jsem dobře věděla, mě měl opravdu rád, vzala brzy zasvé.

Stále častěji jsem ho potkávala s Helenou, naší společnou kamarádkou. Ta mi jednou povídá: „Prosím tě, proč jsi toho Mirka vlastně nechala? Vždyť je senzační. Hodný, laskavý, obětavý, prostě sen všech žen.“ Jen jsem mlčky vzdychla. A celý život mám před očima, jak si Mirek s Helenou fantasticky žijí.

Dodnes se vodí za ruce. Postavili si nádhernou vilku. A jak krásně jeden o druhém mluví. Patří ti to, říkám si v duchu já, životem těžce zkoušená svobodná matka, věčně bez peněz. To máš za to, jak jsi byla pitomá, ty můro.

Libuše (59), jižní Morava

Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Země divů i relaxu – Albánie
nejsemsama.cz
Země divů i relaxu – Albánie
Průzračné moře, komfortní ubytování i služby, atmosféra historických uliček, ale i nádherná divoká příroda. A co je moc příjemné – všechno tu pořídíte mnohem levněji než v Česku. Albánie vás nadchne! Albánie už dávno není místem politických nepokojů. Proměnila se v bezpečnou oázu klidu, která nabízí vyžití jak pro vyznavače lenošení na pláži, tak pro milovníky divoké přírody a výšlapů s batohem na zádech.
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Chřestový krém
tisicereceptu.cz
Chřestový krém
Chřest se do polévek či krémů hodí skvěle. Zkuste tento recept. Suroviny na 4 porce 400 g odřezků z chřestu (stonky, slupky) 8 stonků celého chřestu 80 g másla 2 lžíce mouky 1 l zeleninového
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
epochaplus.cz
Starověká škola: Holky mají se vzděláním většinou smůlu
Slavný filozof Platón věří, že každé dítě má právo na vzdělání. Do tří let má být s rodiči. Pak nastupuje do školy. Do dvaceti let se učí i sportuje. Následuje deset let filozofie. A nakonec, pokud má talent, může pomáhat řídit město. To ovšem platí pro muže. Platón (427–347 př. n. l.) chce, aby každý
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
epochanacestach.cz
LUHAČOVICKÉ INTERMEZZO
V turisticky oblíbených Luhačovicích se v Kulturním centru Elektra uskuteční první poprázdninové HOVORY W. Nejen místní minerální vodu budou se skvělým Otakarem „Ťuldou“ Brouskem popíjet pánové Jiří Werich Petrášek, Pavel Mészáros a Karel Štolba. A vše proběhne s láskou a humorem.  
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
21stoleti.cz
Vědci objevili klíčové změny v lidské pánvi, které nám v průběhu evoluce umožnily chůzi po dvou
Všichni obratlovci disponují pánví, ale jen jediný druh ji využívá pro vzpřímenou chůzi po dvou končetinách, a tím je člověk. Příběh odlišného vývoje lidské pánve a bipedalismu se začíná psát před 5 m
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
historyplus.cz
Černovická rezidence: Pedant Hlávka kontroloval každou cihlu
Patří mezi sedm novodobých divů Ukrajiny. Řeč je o obřím černovickém areálu, za jehož vznikem stál slavný český architekt Josef Hlávka. Ten si na něm dal mimořádně záležet. Jeho stavební plány by při rozložení pokryly plochu fotbalového hřiště. S nesmírným zápalem rozkládá architekt Josef Hlávka (1831–1908) na stůl plány na stavbu velkolepé budovy. V kalendáři je březen
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
enigmaplus.cz
Zářijová výročí: Od útoku UFO po Jacka Rozparovače
Jaká významná výročí ve světě záhad a událostí, které se dodnes nepodařilo objasnit, si připomínáme v září? EnigmaPlus.cz vám je představí! [gallery ids="158070,158071,158072"] 5. září 2013: UFO
Do manželství jsem se hrnout neměla
skutecnepribehy.cz
Do manželství jsem se hrnout neměla
Partnera je třeba dobře poznat, než si slíbíte lásku na celý život. Kdybych to tak věděla dřív, než jsem bezhlavě řekla ANO dvěma ničemům. S manželem jsme se rozvedli v době, kdy děti chodily ještě na základní školu. Můj muž byl opilec, dokázal propít celou výplatu hned první den − a pak tahal peníze ze mě. Pořád jsem
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
iluxus.cz
Tiffany & Co. uvádí kampaň, která oslavuje novou kolekci šperků Bird on the Rock
Značka Tiffany & Co. dnes odhaluje novou kampaň, jež oslavuje exkluzivní a luxusní kolekci šperků inspirovanou Bird on the Rock, která bude uvedena na trh 2. září. Současnou podobu ikonického moti
Bršlice není jen plevel
epochalnisvet.cz
Bršlice není jen plevel
Máte-li alespoň malou zahrádku, pak víte, o jaké rostlině je řeč. Ano, je to ten téměř nevymýtitelný plevel s dlouhými oddenky, časem vykvétající do vysokých bílých květenství, s nímž už léta marně bojujete.   Ale co se na bršlici kozí nohu podívat trochu jiným pohledem? Uvidíte, že hned změníte názor. Je totiž nejen jedlá a
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
nasehvezdy.cz
Už má za Čermáka slibnou náhradu?
V kuloárech se šušká, že herečka známá ze seriálu Ulice Veronika Čermák Macková (31) má novou lásku. Údajně jde o jejího letitého kamaráda, který ji vždycky platonicky miloval. Zřejmě tak nyní využi