Domů     Nevím, jak to říct rodině
Nevím, jak to říct rodině
2 minuty čtení

Pravda za každou cenu není dobrá. Některé věci by se ale neměly zatajovat. Každý má vědět, na čem je.

Malá Janička ukazuje netrpělivě na další fotografii. „A kdo je tohle, babi?“ „To je strejda Luboš,“ říkám a musím se usmívat. Luboš, spolužák ze školy, byl kdysi mojí první vekou láskou. Copak s ním asi je? Žije ještě vůbec? Rychle zavírám fotoalbum, protože přichází můj syn.

Na rozdíl od vnučky nemá rád to moje nostalgické vzpomínání. Žij tady a teď, říká mi neustále. Proč se pořád vracet do vzpomínek. A já se ho snažím poslouchat. Ale za dané situace to tak úplně nejde. Začínám totiž bilancovat.

Chci to dát do pořádku

Teprve nyní si přitom uvědomuji, co zbytečných krámů člověk za svůj život nahromadí. Musím všechny ty věci uspořádat. Nikdo by z tohoto světa neměl odcházet, dokud si po sobě pořádně neuklidí. Jinak to zbude na pozůstalé. A to nikomu nepřeju. Sama jsem to zažila, když postupně odcházeli mí příbuzní.

A zanechávali po sobě dávno nepotřebné listiny, které je ale třeba prohlédnout, co kdyby mezi nimi bylo něco důležitého. Mnoho zbytečných knih, šatů, suvenýrů, hloupostí a fotografií, na kterých už vaši nejbližší nikoho neznají. To já ten pořádek udělám. Snad mám ještě chvíli času.

Bojím se o ně o všechny

Já totiž umírám. Mám na světě ještě přidělen nějaký ten krátký čas, ale diagnóza je nezvratná. Chvíli mi trvalo, než jsem si to v hlavě srovnala, než jsem pochopila, že tu nebudu do té stovky, jak jsem si plánovala. Teď už mám v sobě určitý klid.

Jen jedno mě moc trápí, nevím, jak to říct rodině. Chtěla bych jim toho ještě tolik vysvětlit.

Povyprávět jim o našem rodu, o předcích, o dalších důležitých věcech. Jenže oni nic nevědí, a tak mají na tyto věci málo času. V bláhovém přesvědčení, že ho budeme mít ještě společně mnoho. Bojím se o ně. Hlavně o syna.

I když už dávno má vlastní rodinu, stále mě potřebuje. Jsem jeho hlavní poradce. Jak zareaguje, když mu řeknu, že o Vánocích budeme možná každý už někde jinde?

Petra K. (70), Znojmo

Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud