Domů     Zázrak přišel nečekaně
Zázrak přišel nečekaně
4 minuty čtení

Už jako malá jsem si vždy hrála s panenkami a s dalšími dětmi na maminku, tatínka a miminko, někdy i víc miminek… Byla jsem posedlá dětmi.

Už jako malá jsem vždy snila jen o tom, že budu jednou maminka. Všichni si kvůli tomu ze mě utahovali, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem se těšila, až budu mít miminko. O tom, čím se budu živit, jsem vůbec nepřemýšlela.

Je ten pravý

To mi bylo v podstatě jedno, a když mě dali rodiče na ekonomickou školu, nijak jsem se nevzpouzela. Střední škola pro budoucí matky neexistovala, tak mi bylo fuk, kde získám maturitu.

Když jsem potkala Radka, věděla jsem hned, že je to ten pravý, se kterým si pořídím kupu dětí. V naší rodině se totiž přicházelo do jiného stavu jako na běžícím pásu, takže jiná možnost mě ani ve snu nenapadla!

Můj muž mě podržel

Jenže ani po mnoha letech jsem do jiného stavu nepřišla. Následovalo velké množství vyšetření a prohlídek mě i manžela. Bylo to náročné, úmorné a drahé. Nepodařilo se ani umělé oplodnění.

Smířit se s tím, že zrovna já, která jsem vždycky milovala děti, nebudu mít své vlastní, mi trvalo spoustu let. Zvládla jsem to díky Radkovi. Pamatuju si na den, kdy jsem bulela nad krutostí osudu, on mě objal kolem ramen a navrhl adopci.

Měla jsem rodinu

„Věruško, třeba je naším posláním dát štěstí někomu, ke komu se osud zachoval krutě už na startu do života! Adoptujeme si nějakého prcka,“ řekl a mrkl na mě lišácky.

Nakonec jsme po mnoha různých peripetiích adoptovali sourozence, sedmiletou Sašu a čtyřletého Káju, kteří přišli o rodiče při autonehodě a jinou rodinu neměli.

Od začátku to nebylo jednoduché, museli jsme si na sebe všichni zvykat a sžít se, ale najednou jsme byli rodina, tak jsme si s tím museli poradit.

Nakonec jsme všechny překážky překonali a po pár letech by už nikoho nenapadlo, že ti dva rošťáci nejsou naše krev.

Ta zpráva mě vyděsila!

Šok přišel až v mých pětačtyřiceti letech. Šla jsem na běžnou gynekologickou prohlídku, a když mi doktorka oznámila, že jsem těhotná, dostala jsem záchvat smíchu. „To se, paní doktorko, asi pletete.

Za pětadvacet let všemožného snažení jsem neotěhotněla ani po umělém oplodnění,“ řekla jsem, když jsem se uklidnila.

„Já děti mít nemohu!“ Paní doktorka se ale nedala. „No, tak teď jste ale těhotná,“ odpověděla rezolutně doktorka a usmála se na mě. Na tenhle okamžik jsem čekala tolik let, a nejednou byl tu.

Byla jsem v šoku

Jenže můj první pocit nebyl nával štěstí. Ten přišel až mnohem později, když mi to všechno došlo. Z ordinace jsem odcházela vyděšená a v šoku. Nechtělo se mi tomu věřit, ale byla to pravda. Nejvtipnější reakci měl můj muž, který se usmál a řekl:

„Říkal jsem ti, že spolu budeme šťastní, a já své sliby plním!“ Lepšího muže jsem si nemohla přát.

Sourozenci, jak se patří

Od té chvíle jsem byla jako ve snu, a přestože mi zpočátku nebylo zrovna moc dobře, byla jsem nejšťastnější žena na světě.

Ze začátku jsme měli trochu obavy, jak to přijmou Saša s Kájou, ale dlouho jsme se na to s manželem připravovali, takže to nakonec přijali s radostí, jak jsme doufali, a těšili se s námi.

Když se nám malá Anička narodila, ze Saši se stala starší sestra se vším všudy, a kolikrát mě nechtěla k malé ani pustit: „Jen lež a odpočívej, maminko, já dám naší Anušce napít!“ velela jako velká ženská.

Kája nám zase jako správný gentleman držel vždy dveře, abych projela s kočárkem, a doprovázel to slovy: „Jeďte, holky moje!“

Prostě sen se stal skutečností a já si žila svoji pohádku. Když mě někdy napadlo, že jsem příliš šťastná a že bych o své štěstí mohla přijít, můj muž mě rovnou zarazil: „Co blázníš, Věruško? Neznám nikoho, kdo by si to zasloužil víc než ty.

A své jsi sis již vytrpěla! A nejen ty. Štěstí je tady správně!“

Za ten dar pořád děkuji

Nevím, jak je možné, že jsem přišla do jiného stavu, a nevědí to ani lékaři. Když se ptám, všichni jen krčí rameny a říkají: To se někdy stává.

Stalo se a vlastně je to jedno.Vždyť všechny tři děti i můj manžel jsou má odměna a životní dar, za který nepřestávám každé ráno děkovat. Zázraky se prostě dějí i normálním lidem. A děti zázrak rozhodně jsou!

Věra V. (61), Český Krumlov

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.