Domů     Zázrak přišel nečekaně
Zázrak přišel nečekaně
4 minuty čtení

Už jako malá jsem si vždy hrála s panenkami a s dalšími dětmi na maminku, tatínka a miminko, někdy i víc miminek… Byla jsem posedlá dětmi.

Už jako malá jsem vždy snila jen o tom, že budu jednou maminka. Všichni si kvůli tomu ze mě utahovali, ale čím jsem byla starší, tím víc jsem se těšila, až budu mít miminko. O tom, čím se budu živit, jsem vůbec nepřemýšlela.

Je ten pravý

To mi bylo v podstatě jedno, a když mě dali rodiče na ekonomickou školu, nijak jsem se nevzpouzela. Střední škola pro budoucí matky neexistovala, tak mi bylo fuk, kde získám maturitu.

Když jsem potkala Radka, věděla jsem hned, že je to ten pravý, se kterým si pořídím kupu dětí. V naší rodině se totiž přicházelo do jiného stavu jako na běžícím pásu, takže jiná možnost mě ani ve snu nenapadla!

Můj muž mě podržel

Jenže ani po mnoha letech jsem do jiného stavu nepřišla. Následovalo velké množství vyšetření a prohlídek mě i manžela. Bylo to náročné, úmorné a drahé. Nepodařilo se ani umělé oplodnění.

Smířit se s tím, že zrovna já, která jsem vždycky milovala děti, nebudu mít své vlastní, mi trvalo spoustu let. Zvládla jsem to díky Radkovi. Pamatuju si na den, kdy jsem bulela nad krutostí osudu, on mě objal kolem ramen a navrhl adopci.

Měla jsem rodinu

„Věruško, třeba je naším posláním dát štěstí někomu, ke komu se osud zachoval krutě už na startu do života! Adoptujeme si nějakého prcka,“ řekl a mrkl na mě lišácky.

Nakonec jsme po mnoha různých peripetiích adoptovali sourozence, sedmiletou Sašu a čtyřletého Káju, kteří přišli o rodiče při autonehodě a jinou rodinu neměli.

Od začátku to nebylo jednoduché, museli jsme si na sebe všichni zvykat a sžít se, ale najednou jsme byli rodina, tak jsme si s tím museli poradit.

Nakonec jsme všechny překážky překonali a po pár letech by už nikoho nenapadlo, že ti dva rošťáci nejsou naše krev.

Ta zpráva mě vyděsila!

Šok přišel až v mých pětačtyřiceti letech. Šla jsem na běžnou gynekologickou prohlídku, a když mi doktorka oznámila, že jsem těhotná, dostala jsem záchvat smíchu. „To se, paní doktorko, asi pletete.

Za pětadvacet let všemožného snažení jsem neotěhotněla ani po umělém oplodnění,“ řekla jsem, když jsem se uklidnila.

„Já děti mít nemohu!“ Paní doktorka se ale nedala. „No, tak teď jste ale těhotná,“ odpověděla rezolutně doktorka a usmála se na mě. Na tenhle okamžik jsem čekala tolik let, a nejednou byl tu.

Byla jsem v šoku

Jenže můj první pocit nebyl nával štěstí. Ten přišel až mnohem později, když mi to všechno došlo. Z ordinace jsem odcházela vyděšená a v šoku. Nechtělo se mi tomu věřit, ale byla to pravda. Nejvtipnější reakci měl můj muž, který se usmál a řekl:

„Říkal jsem ti, že spolu budeme šťastní, a já své sliby plním!“ Lepšího muže jsem si nemohla přát.

Sourozenci, jak se patří

Od té chvíle jsem byla jako ve snu, a přestože mi zpočátku nebylo zrovna moc dobře, byla jsem nejšťastnější žena na světě.

Ze začátku jsme měli trochu obavy, jak to přijmou Saša s Kájou, ale dlouho jsme se na to s manželem připravovali, takže to nakonec přijali s radostí, jak jsme doufali, a těšili se s námi.

Když se nám malá Anička narodila, ze Saši se stala starší sestra se vším všudy, a kolikrát mě nechtěla k malé ani pustit: „Jen lež a odpočívej, maminko, já dám naší Anušce napít!“ velela jako velká ženská.

Kája nám zase jako správný gentleman držel vždy dveře, abych projela s kočárkem, a doprovázel to slovy: „Jeďte, holky moje!“

Prostě sen se stal skutečností a já si žila svoji pohádku. Když mě někdy napadlo, že jsem příliš šťastná a že bych o své štěstí mohla přijít, můj muž mě rovnou zarazil: „Co blázníš, Věruško? Neznám nikoho, kdo by si to zasloužil víc než ty.

A své jsi sis již vytrpěla! A nejen ty. Štěstí je tady správně!“

Za ten dar pořád děkuji

Nevím, jak je možné, že jsem přišla do jiného stavu, a nevědí to ani lékaři. Když se ptám, všichni jen krčí rameny a říkají: To se někdy stává.

Stalo se a vlastně je to jedno.Vždyť všechny tři děti i můj manžel jsou má odměna a životní dar, za který nepřestávám každé ráno děkovat. Zázraky se prostě dějí i normálním lidem. A děti zázrak rozhodně jsou!

Věra V. (61), Český Krumlov

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Když můj bratr přišel před důchodem o práci, oznámil nám něco nevídaného. Muž, který celý život bloudil i po známých cestách, se rozhodl živit řízením auta! Když mi bratr Oldřich oznámil, že bude vozit lidi, málem jsem se rozesmála. Vždyť celý život odmítal jet autem i na dovolenou, protože neměl orientační smysl. Navigaci považoval za nesmysl a při cestě do Ostravy kdysi skončil u Kladna. Jenž
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud