Sháněli jsme s přítelem docela dlouho byt. Jeden jsme našli, dokonce v lokalitě, o které jsme snili.

Když jsme přišli na prohlídku, vnímala jsem v tom bytě něčí energii, a rozhodně to nebyla ta majitele bytu. Zajímalo mě, proč se pán rozhodl byt pronajímat. Nechtěl nám lhát, tak přiznal pravdu. V bytě před měsícem zemřel starý člověk. Nic dramatického, jednalo se o přirozenou smrt ve spánku.

Cítila jsem něčí přítomnost

Určitě to nebyla věc, která by mě odradila. Do bytu jsme se nastěhovali. Už od prvních dní jsem cítila, že nejsme sami. Občas se stalo, jako by kolem mě proplul lehký vánek.

Někdy, když jsem jen tak máchla rukou po mouše, jsem měla pocit, jako kdybych do někoho narazila.

V tu chvíli jsem ale stála v kuchyni sama. Přítel tomu příliš pozornosti nevěnoval. Věděl, že mám ráda spirituální věci a podobnou tematiku, takže to celé bral s rezervou. Měli jsme plán, že až budeme mít byt, koupíme si psa.

Pes se choval podivně

Bylo to přání nás obou. Když si domů přinesete štěně, je jasné, že si musí vše pořádně očichat. Náš malý Charlie se ale choval trochu neobvykle. Byt si sice celý pročmuchal, ale pak se zastavil u dveří do obýváku.

Čumákem rejdil u země, jako kdyby očichával něčí boty. Pak šel zhruba do výše kolen osoby, která tam ale nestála. Nakonec zavrtěl ocáskem a radostně zaštěkal, jako kdyby ho ten někdo pohladil.

Koukal do chodby

Charlie mi byl pořád za zády. I když jsem šla do koupelny, nechávala jsem dveře otevřené. Ležel na prahu dveří. Zničehonic bylo vidět, jak se soustředí na jedno místo v chodbě. Vystrčila jsem hlavu z vany, abych se podívala, na co se tak bedlivě kouká.

Charlie se začal pomalu plížit k místu, kam se díval. Už jsem nepochybovala o tom, že duch zemřelého pána je stále součástí bytu. To už nebyla náhoda. Říká se, že zvířata jsou velmi vnímavá. Charlie si lehl na záda, ukázal svoje bříško. Vypadalo to, jako kdyby ho někdo drbal.

Zvuk z kuchyně

Když jsem jednou ve dvě ráno vstala z postele, že půjdu na toaletu, pes šel okamžitě se mnou. Když jsem se vracela do ložnice, ucítila jsem, jak někdo stojí u dveří. Začala mi být zima, tak jsem se šla zahřát zpět do peřin.

Charlie vyskočil na postel, což běžně nedělá, a civěl na místo, kde jsem já někoho cítila. Chvíli nato jsme oba v kuchyni zaslechli jakýsi zvuk.

Zvykli jsme si

Charlie zbystřil. Zaujatě se díval směrem, odkud zvuk vyšel. Uši postavené navrch hlavy. Pak se zvedl a šel do kuchyně. Usedl pod kuchyňkou linku a do prázdna někoho olizoval. Já jsem nikoho neviděla, a už vůbec ne přítel, který se mezitím probudil.

Charlie začal radostně štěkat. Poté už i přítel musel uznat, že v bytě nejsme sami. Nevadí nám to. Ducha se nebojíme. Nechce nám ublížit, touží jen po klidu.

Eva L. (43), Prachatice