Následky některých činů si neseme dlouho, i když jsme za ně vlastně nemohli. Z vyrovnané ženy se postupně stala vystrašená a zhroucená troska.
S mojí sestřenicí Radkou jsem měla odmalička moc hezký a kamarádský vztah. Byla o tři roky starší, ale nikdy mezi námi nevznikala „sourozenecká“ řevnivost, dokonce ani v raném dětství ne.
Byla jako moje sestra
Protože strýc s tetou měli barák ve stejné vesnici jako moji rodiče, často jsme se s Radkou navzájem navštěvovaly. Hrály jsme si na zahradě, běhaly po lese, později, když jsme byly na střední, tak jsme si radily a svěřovaly jedna druhé v oblasti lásky. Zkrátka jsme byly jako sestry, opravdové přítelkyně.
Pokaždé jsme tu pro sebe byly
Po dvacítce jsme se obě vdaly a založily jsme rodiny. I nadále jsme bydlely nedaleko sebe, a tak jsme se často i s našimi dětmi navštěvovaly.
Život probíhal celkem bez velkých komplikací, přežily jsme i pubertu našich dětí nebo krátkodobou nezaměstnanost a moji manželskou krizi.
Radka měla mírnou povahu, nikdy se nerozčilovala, ale současně si ani nikdy nenechala nic jen tak líbit. Máloco ji vyvedlo z rovnováhy. Na vše se uměla dívat s nadhledem. Pak, krátce předtím, než měla slavit své šedesátiny, se stala hrozná věc.
Tragická nehoda na silnici
Radka jela tehdy pozdě večer domů z práce. Bylo zrovna ošklivé podzimní počasí, zamračené nebe, mlhavo a mrholení. Najednou, zničehonic, do cesty vozu sestřenky vběhl chlapec.
Nebylo to nikde na přechodu ani poblíž, prostě bez rozhlédnutí vletěl přímo do vozovky.
Fatální zranění
Následky byly strašné. Radka sice hned dupla na brzdu, ale srážce se nedalo zabránit. Chlapec, kterému bylo dvanáct let, padl hlavou na zem tak nešťastně, že utrpěl silné krvácení do mozku. Urgentně ho převezli do nemocnice, kde pak téhož dne svému zranění podlehl.
Radka z toho byla naprosto v šoku. Neustále se obviňovala, ačkoliv existovala řada svědků, kteří nehodu viděli a potvrzovali, že se jí nedalo nijak zabránit.
Měla obrovský pocit viny
Samozřejmě že proběhlo oficiální vyšetřování, ale policie nezjistila žádné zavinění na straně řidiče. Celá nehoda navíc byla zachycena na průmyslové kameře, takže nebylo vlastně co řešit.
Radka dokonce navštívila i rodiče onoho nebohého chlapce. Ti však obviňovali hlavně sami sebe, protože jejich syn vyběhl ven po velké rodinné hádce. Málem se mé sestřence za smrt svého dítěte ještě omlouvali.
Uzavřela se do sebe
Nehoda se však silně podepsala na Radčině duševním zdraví. Začala brát antidepresiva, uzavřela se do sebe, moc nekomunikovala se svým okolím, přestala chodit do společnosti.
Snažila jsem se s ní mluvit co nejvíc, ale cítila jsem, jakou kolem sebe Radka vytvořila hradbu.
Přála jsem si, aby se z toho dostala co nejdříve, ale současně jsem byla realistkou. Když se taková věc stane člověku, který nikdy nikomu neublížil a k životu se stavěl vždy pozitivně, bývají následky nedozírné a dlouhodobé.
Sžíraly ji noční můry
Netušila jsem, že to není jediný problém, který v souvislosti s nehodou bude sestřenka řešit. Asi dva roky po oné události za mnou jednoho dne sama přišla. To už nebývalo zvykem, takže jsem se nejdřív zaradovala, že se její stav zlepšil. Opak byl ale pravdou.
Sestřenka mi začala vyprávět neuvěřitelné historky. Líčila mi, jak se jí ten mrtvý chlapec zjevuje. Od té nehody už nespala se svým manželem v jedné posteli, protože mívala často noční můry nebo bezesné noci. Nyní, jak se mi zdálo, k tomu přibyly i halucinace.
Měla „důkaz“
Nevěděla jsem, jak na to mám reagovat. Viděla jsem, že Radka je přesvědčena o své pravdě, takže jsem nic nenamítala. Znaly jsme se ale tak dobře, že sestřenka vycítila, co si doopravdy myslím. Tvářila se dotčeně a ptala se, jestli ji mám za blázna.
Navrhla, že ono noční zjevení vyfotí, aby mi dodala důkaz. Za tři dny mě navštívila znovu. Ve svém mobilním telefonu skutečně měla několik fotografií, ze kterých se ale nedalo přesně určit, co na nich je.
Modlitba za odpuštění
Byly příliš tmavé, musela jsem ale uznat, že při troše fantazie určité skvrny vypadají jako lidské tělo někde za sklem. Poradila jsem se s jednou známou, která se zabývá výkladem snů a magií.
Ta mi řekla, ať sestřenku pošlu na hřbitov, kde je onen přejetý chlapec pochovaný. Tam měla odříkat modlitbu za jeho duši a poprosit o odpuštění.
Bude brzy všechno zase jako dřív?
Myslela jsem si, že to Radka odmítne, ale k mému překvapení souhlasila. A ono to skutečně pomohlo. Týden nato mi sdělila, že už ji přízrak nepronásleduje. Sestřenky stav se začal zlepšovat.
Sice ani dneska to ještě není ta „stará“ Radka, ale věřím, že jednoho dne jí zase bude.
Miroslava M. (61), severní Čechy
