Domů     O svém dětství raději mlčím
O svém dětství raději mlčím
5 minut čtení

Byla jsem milovaný jedináček. Maminka s tatínkem chtěli velkou rodinu, ale po teprve deseti letech manželství jsem se narodila já. Jenže štěstí odešlo spolu s maminkou.

Bydleli jsme v menším městečku na jihu Čech, kde měli rodiče obchod. Takový ten se vším, koloniál se jim říkalo. Když něco chybělo, tatínek to pro zákazníka objednal. Dařilo se nám dobře, i když jsme byli všichni v podstatě od rána do večera v obchodě. Já si hrála a rodiče prodávali.

Oba byli moc oblíbení, občas přimhouřili oči a dali něco na dluh. Idylka skončila, když maminka onemocněla. Tuberkulóza byla tehdy nevyléčitelná. Nebylo mi ani šest let, když zemřela. Tatínek se z toho nemohl vzpamatovat. Maminku moc miloval a život bez ní si nedovedl představit.

Sám na to nestačil

Jenže domácnost potřebovala ženskou ruku a taky jsem tu byla ještě já a obchod. „Tondo, takhle se uštveš,“ zaslechla jsem tatínkovu sestru Janu. „Já ti Aničku pořád hlídat nemůžu, taky mám svou rodinu.

Stejně tak není možné, abych zaskakovala v krámě. Ten můj už na mě bručí. Zkrátka si musíš najít ženskou!“ A protože to byla rázná ženská, obratem tatínkovi dohodila jednu vdovu po sedlákovi z vedlejší vesnice.

Jednoho dne se zjevila ve dveřích a za ruku vedla dceru Slávku, která byla v mém věku. Jakmile zjistila, že jsem nemocná, usmála se na tatínka a řekla:

„Jestli vám to nebude vadit, podívám se na ni.“ Matně si vzpomínám, jak přišla k mé posteli, převlékla propocené povlečení a udělala mi zábal.

Vetřela se mi do života

Druhý den se objevila zas, v ruce držela sáček s bylinkami. „To té chuděrce uleví,“ řekla tatínkovi. „A pro vás tu mám pár buchet.“ Začala k nám docházet, až jednou neodešla. Za pár měsíců byla svatba. Věra byla rozhodně podnikavá žena.

Na grunt si najala správce a pomáhala v obchodě. Tatínek byl po dlouhé době šťastný.

Nedělal rozdíly mezi mnou a Slávkou, až jsem někdy žárlila. „Přece bys nežárlila, Aničko, ty jsi tu doma. Slávka se musela odstěhovat z místa, které měla ráda.

Tak jí to chci usnadnit.“ Ke mně se macecha chovala sice hezky, ale cítila jsem v tom něco, co dětská dušička ještě neumí popsat. Dneska bych řekla faleš, vypočítavost, žárlivost…

Udělala si ze mě služku

Bohužel jsme takhle žili jen krátce. Tatínka totiž v lese zabila uvolněná kláda a byl na místě mrtvý. Zlom v chování macechy nastal prakticky okamžitě. „Ančo, kde zase trajdáš?“ křičela na mě, když jsem si někde hrála. Vždyť mi bylo teprve devět!

„Prase jsi už nakrmila? Prádlo čeká na vyžehlení! Slávce není dobře, uvař jí čaj!“ To bylo pořád.

Krám asi slušně vydělával, z gruntu vozila Věra mléko, máslo a někdy maso. Na mě ale nikdy nezbylo. Postupně mě vystrnadila z pokoje, kde jsem spala se „sestrou“, do malého pokojíku pro služku.

Snad každý večer jsem prosila pánaboha, aby si mě k sobě vzal, za maminkou a za tatínkem.

Vstávala jsem za svítání, zatopila v kamnech, připravila všem snídani, poklidila, co bylo třeba, a utíkala do školy. Pak nastala druhá směna. Praní, žehlení, vaření. Kromě macechy mě komandovala i Slávka. Přesně jako v té pohádce o Popelce.

Snad to četly a připadlo jim to strašně zábavné. Ale žít se v tom nedalo.

Dobře jsem se učila, ale to macechu nezajímalo. „Má talent, měla byste ji pak nechat studovat,“ říkal jí pan učitel. „Pch, talent!?“ zasyčela. „K čemu jsou holce študia. Hlavně ať se brzy vdá.“ Pak přišla válka.

Macecha se rychle zorientovala a tajně kšeftovala s jídlem ze statku. Peníze se k ní jen kutálely.

Myslela jsem, že po škole budu stát za pultem jako moje maminka. „Nemáš talent na obchod,“ rázně rozhodla. Tak jsem nastoupila do práce k místnímu sedlákovi. Dřela jsem od rána do večera, nejdřív u sedláka, pak doma. Ty dvě byly v krámě a já musela převzít starost o celou domácnost.

Odešla jsem s prázdnou

Hned po válce jsem se vdala. Chtěla jsem vypadnout z domova. Toník, jmenoval se stejně jako můj tatínek, mi pořád nadbíhal. Nebyl to sice princ z pohádky, ale vyučený tesař, a hlavně člověk s dobrým srdcem.

„Určitě máš nárok na nějaké věno nebo dědictví po tatínkovi,“ přemýšlel manžel. Nedostala jsem nic. Nevím, jak to macecha zařídila, ale všechno bylo přepsané na ni. Odešla jsem s prázdnou.

Stala se chyba?

Ani prstýnek na památku po mamince jsem si nesměla vzít. Zbyla mi po ní jedna jediná fotka. Krásná žena s laskavýma očima se na ní usmívá. Tolik mi chyběla. „Aničko, já tě uživím, nebudeme se doprošovat,“ rozhodl tehdy Tonda a své slovo dodržel.

S macechou ani „sestrou“ jsem se už nikdy neviděla, zařekla jsem se, že nechci, a před svými dětmi jsem o nich nikdy nemluvila, styděla jsem se. Teď, když jsem stará, si uvědomuji, že to byla chyba. I o špatných věcech se v rodině má mluvit.

Tím, že o zlu nebudeme mluvit, nezmizí a zlí lidé bohužel byli, jsou a budou vždy.

Anna S. (76), Ústí nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud