Domů     Dcera drogovala, stále se bojím
Dcera drogovala, stále se bojím
5 minut čtení

Když jsem začala na své dceři pozorovat divné chování, nejdřív jsem odmítla věřit, že by to mohlo mít příčinu tak strašlivou.

Stáňa se narodila, když už jsem ani nedoufala, že bych ještě někdy mohla mít dítě. Manžel se už dávno předtím se mnou rozvedl, toužil po velké rodině a tu já mu nebyla schopná dát. Chápala jsem ho, taky jsem si moc přála děti.

Pak jsem jednou po krátkodobé známosti zjistila, že jsem těhotná. Byla jsem šťastná, ale plná obav, v mém věku už těhotenství bylo spíš něco jako rarita. Ale všechno probíhalo v pořádku a nakonec jsem si odnášela dcerku domů.

Vychovávala jsem Stáňu sama, ale bylo nám dobře. Měla jsem sice dvě zaměstnání, abych nás obě uživila a aby Stáňa nepocítila handicap, že nemá otce, ale zvládala jsem to. Vyrostla z ní krásná a chytrá dívka, ve škole patřila mezi premianty.

Nejdřív jsem nevěřila

Když jí bylo šestnáct, začala se trochu měnit, ale přičítala jsem to pubertě. Asi pro svou zaměstnanost jsem si bohužel nevšimla, že jde o něco horšího. Jednou za mnou přišla kamarádka a řekla mi, že prý Stáňa bere drogy.

Nechtěla jsem jí věřit, tohle by moje Stáňa přece nikdy neudělala, je chytrá a ví, že drogy jsou svinstvo!

O tom, že si občas dá cigaretu, jsem věděla, ale tohle? Přece jen ve mně začal hlodat červík podezření, a tak jsem si vyhledala informace, jak se lidé po požití drog chovají. Chtěla jsem zjistit, jestli nemůže mít moje kamarádka přece jen pravdu. Jak se ukázalo, pravda to bohužel byla.

Začala jsem Stáňu pozorovat a uvědomila jsem si věci, které jsem dosud přehlížela nebo připisovala dospívání. Dcera téměř nejedla, nespala, vypadala unaveně, ale zároveň měla spoustu energie.

Neustále něco dělala, do noci si četla… Všechno do sebe začalo zapadat, ale pořád jsem tomu nemohla úplně uvěřit.

Potřebovala jsem důkaz. Proto jsem si zašla do lékárny a nakoupila testy na přítomnost metamfetaminu v moči. Když jsem pak dceru donutila test udělat, což samo o sobě bylo dost problematické, a uviděla pozitivní výsledek, v první chvíli jsem úplně oněměla.

Mám ji vyhodit?

Jak je to možné? Vždyť Stáňa je vlastně ještě dítě! Jak se tohle mohlo stát? Dcera mi ale neřekla ani slovo a zamkla se ve svém pokojíku. Tu noc jsem nemohla usnout, pořád jsem musela přemýšlet, co budu dělat, jak mohu Stáně pomoct…

Pak jsem si zjistila jsem o drogách všechno, co šlo, obvolávala jsem centra pro drogově závislé, a hledala způsob, jak Stáně pomoct. Začala jsem s ní o tom mluvit.

Vysvětlovala jsem jí, že ji mám ráda, a nechci se dívat, jak se ničí, jen si musíme nastavit nová pravidla. Chtěla jsem po ní, aby mi hlásila, kam jde, kdy se vrátí, a občas jsem ji donutila test zopakovat.

Přes veškerou moji snahu se ale situace vůbec nelepšila. Stáňa pravidla nedodržovala, a nakonec jsem se dozvěděla, že přestala i chodit do školy. Bylo mi jasné, že to takhle nezvládnu, a šla jsem se poradit s psychologem.

Ten se mě nejdřív ptal, jak dlouho to trvá, jestli se mi doma ztrácejí peníze nebo nějaké věci, a konečný verdikt byl drsný: řekl mi, že mám dceru vyhodit z domu! Moje nejhorší noční můry najednou byly reálné.

Věděla jsem, že je to kruté, ale totéž mi radili také další lidi, kteří měli podobnou zkušenost.

Odrazí se ode dna?

Nakonec jsem sebrala zbytky sil a Stáně řekla, že musí z domu, ale že se může kdykoli vrátit, že tu jsem pro ni, ale to si musí srovnat v hlavě ona sama. Když odcházela, věděla jsem, že ji to buď zachrání, nebo zničí. Byla jsem zoufalá, sáhla jsem si na dno svých sil.

Často jsem přemýšlela, že ji najdu a přivedu domů, ať je to, jak chce, ale nakonec jsem si vždy uvědomila, že by to vůbec nepomohlo. Asi půl roku byla Stáňa kdovíkde. Do školy nechodila, vyhodili ji. Občas mi zavolala, ale nedalo se s ní ani normálně mluvit.

Za tu dobu jsem zestárla snad o deset let, nad vodou mě držela jen slabá naděje, že se to snad jednou nějak zlepší. Věděla jsem z konzultací, že člověk na drogách by si měl sáhnout až na dno, aby se od něj mohl odrazit. A že přestat musí sám chtít.

Je to nekonečný boj se strachem

Bylo to strašně těžké. Jednou jsem přijela z víkendu vlakem na a na nádraží jsem Stáňu uviděla. Byla špinavá, zdrogovaná, ani mě nepoznala. Zavolala jsem záchranku a nechala ji odvézt do nemocnice. Druhý den jsem jí domluvila pobyt na psychiatrii. Moc nechtěla, ale nakonec s léčením přece jen souhlasila.

Po tříměsíčním pobytu na odvykací kúře jsem ji vzala domů a jen se modlila, aby to zvládla, aby do toho svinstva už nikdy zase nespadla. Nakonec Stáňa udělala rozdílové zkoušky, vrátila se do školy a dostudovala.

Zatím je „čistá“, jak se říká, ale já mám pořád strach, že by se k drogám mohla znovu vrátit. Vím, že je to boj na celý život, ale já ho rozhodně vzdát nechci…

Anna (56), Praha

Související články
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
2 minuty čtení
Celé roky jsme žili s tím, že se naše dcera narodila předčasně. Ale co když ne? Co když je jejím otcem někdo jiný? Je směšné, co dokáže život vymyslet. Byla to jen krátká záležitost. Flirt! Krátký románek s kolegou, který byl ženatý. Nečekala jsem od toho nic! Jen vášeň! Až se objevil můj budoucí muž. Během měsíce jsem ukončila vztah s kolegou a začala žít s mužem, do kterého jsem se zamilovala
5 minut čtení
Vždycky jsem si přála, aby naši dva synové drželi při sobě. Jenže byli každý úplně jiný a dědovo rozhodnutí mezi nimi vykopalo hlubokou propast. Když mi manžel Tonda jednoho večera řekl, že náš mladší syn Libor hodlá prodat dědův les, musela jsem se posadit. O tom, že mu děda ještě za života převedl tři hektary lesa u potoka, jsme věděli. Jenže od jeho smrti jsme se o tom raději nebavili. Dě
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.