Domů     Zatím pořád dobrý…
Zatím pořád dobrý…
3 minuty čtení

O své manželství jsem se prala jako lev, byl to ale předem prohraný boj. Časem jsem však zjistila, že jako přátelé jsme skvělý tým.

Po pěti letech jsem odešla od svého manžela. „Už toho mám dost!“ řekla jsem a práskla za sebou dveřmi. S jedním kufrem a tříletou dcerou v náručí. Tehdy jsem si myslela, že je to jednou provždy, ale svůj názor jsem ještě mnohokrát změnila.

Konečně v klidu

Život s Daliborem byl nesnesitelný. Nezáleželo mu na ničem kromě sebe. A když se k výčtu jeho negativ ještě přidala závislost na herních automatech, měla jsem toho plné zuby. Naše těžce naspořené peníze promrhal během pár dní. Nezbylo nám nic, jen naše zoufalství a dům zatížený půjčkou.

Nemohla jsem v takovém prostředí dál žít a vychovávat dceru, a tak jsem šla. K mým rodičům na jižní Moravu. Chvíli trvalo, než jsem přestala myslet na to, co jsem doma opustila, hlavně mého manžela, kterého jsem přes to všechno bohužel stále milovala.

Brzy jsem si ale zvykla. Konečně jsem byla v pohodě, v kruhu rodiny, v klidu.

Dalibor se po nás několik týdnů vůbec nesháněl. Nakonec přijel za námi, odprosit mě. Dušoval se, že bude sekat latinu. A já, holka bláhová, jsem mu uvěřila.

Chvíli se sice snažil, příkladně se staral o dceru, kupoval mi květiny, od hospody se držel dál, ale pak zase sklouzl do starých kolejí a bylo vše jako dřív.

Domů chodil pozdě večer a pokaždé úplně namol. I výplatu prošustroval ještě dřív, než ji donesl do rodinné kasy. Občas měl ale i světlé chvilky, to když vyhrál pár drobných a chtěl mi dokázat, že tohle všechno přece dělá pro nás.

„Brzy z nás budou milionáři, uvidíš!“ říkal tak fanatickým hlasem, až mě mrazilo.

Mluvila jsem mu do duše mnohokrát, ale zbytečně, takhle už se nedalo žít. Dala jsem mu ultimátum, buď s tím skoncuje a dá se dohromady, nebo je mezi námi konec. Nepomohlo nic.

Nakonec jsem podala žádost o rozvod a i s dcerou se odstěhovala do garsonky na druhý konec města.

Takhle je to lepší

Rozvedli jsme se, přesto se mi neulevilo, měla jsem obavy o to, jak se teď Dalibor se vším popere sám. Mé výčitky mě po pár měsících vyhnaly zase zpět k němu. Přišel mi otevřít celý zničený, pohublý a odevzdaný.

Konečně přiznal, že potřebuje pomoc. Nikdy jsme to už nedali znovu dohromady, věděli jsme, že jako manželé jsme nestáli za nic, zkusili jsme to tedy alespoň jako přátelé.

Společně jsme se přenesli přes těžké období, podařilo se nám splatit dluhy a Dalibor se výherního automatu ani alkoholu dodnes nedotkl. Za naše nově nabyté přátelství, jsme šťastní nejen my, ale hlavně naše dcera, která si s námi užila své.

Jitka (58), Jihlava

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.