Domů     Ještě jsem tě zahlédla…
Ještě jsem tě zahlédla…
3 minuty čtení

Dokud se člověk dívá na svět, považuje to za samozřejmost. Teprve když zrak začne ztrácet, uvědomí si jeho skutečnou hodnotu.

Malý Viktorek mi rozjařeně skáče na klíně a natahuje ke mně ručičky. „Babi, babi, pojď se mnou stavět dům!“ Seskočí hbitě na zem a chytá mě za ruku. „Rovně, teď kolem stolu, a pozor, nešlápni na lego.“

Je ještě malý, ale už pochopil, co to znamená, když člověk nevidí. Zvykl si na to rychleji než já a baví ho dělat mi navigátora. Připadá si tak ohromně důležitý.

Brýle už od dětství

Na to, že špatně vidím, jsem si zvykala už jako malé dítě. Byla jsem jedna z mála brýlatých holčiček v celém dalekém okolí. Tehdy mi to ale zase tak nevadilo. Za brýle jsem se nikdy nestyděla. Naopak. Bez nich jsem si už jednou provždy připadala jako nahá. A také jako brýlatá jsem se odlišovala, to mě bavilo.

Nečekané komplikace

Ačkoliv mi bylo jasné, že už nikdy nebudu mít oči jako rys, očekávala jsem, stejně jako moji doktoři, že jak mi bude zrak postupně stárnout, budou to řešit vyšší dioptrie. Nic víc.

Jenže nastaly nečekané komplikace a zákeřná nemoc mi předurčila, že o zrak celkem brzy přijdu definitivně. Bylo totiž jasné, že přes veškerou péči se lékařům můj zrak zachránit nepodaří.

Obrečela jsem to

Samozřejmě že to pro mě byl velký šok. Zvykla jsem si na různé obtíže se svýma očima, ale vždy jsem nakonec viděla a přečetla všechno, co jsem potřebovala.

Ale uzavřená do absolutní tmy?! Už nikdy nevidět vycházet slunce, známé lidi, krásu mořského pobřeží, romantický film, historické památky ve městech. Vyděsilo mě to.

Po několika velmi těžkých dnech a nocích, kdy ve mně vřely emoce, jsem konečně pochopila, že se s tím musím smířit.

Vryj si to do paměti

Rozhodla jsem se, že dokud ještě vidím, budu si této schopnosti co nejvíc užívat. Zkusím si dát do paměti obrazy, které si snad v té absolutní tmě budu moc alespoň představovat. Prohlédla jsem si všechny fotografie z dětství, mládí, s dětmi i manželem.

Čekala jsem na vnuka

Zajela jsem si na svá oblíbená místa. Zhlédla jsem pěkné filmy. Snažila jsem se prostě si nepřipouštět, co mě čeká. Největší obavy jsem měla z toho, že už možná nikdy neuvidím svého prvorozeného vnuka.

Dcera byla už v šestém měsíci a můj zrak nezadržitelně slábl. Viděla jsem toho stále méně a méně, jako by v mlze. Ale přece jen jsem se dočkala. Když dcera přivezla kloučka domů, položila mi ho do náruče.

I když s obtížemi, ale přece jsem dokázala postupně své vnouče prozkoumat. Byl krásný jako obrázek a valil na mě ta svá modrá kukadla.

Vikiho mám v paměti

Dnes, když mu přejedu po tváři, přesně vím, jak vypadá ten jeho nosík „pršáček“. Ta moje slepota nakonec není tak hrozná. Naučila jsem se s tím žít. Naštěstí jsem toho v životě hodně viděla a teď mohu ze vzpomínek čerpat. Jsem vděčná za to, že jsem se jako slepá už nenarodila.

Veronika M. (52), Ústí nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Svěřila jsem se kolegyni s trápením, které jsem prožívala doma. Jenže její snaha pomoci spustila lavinu, kterou už nešlo zastavit. Když jsem nastoupila do nemocniční prádelny, nikoho jsem tam neznala. Gábina byla první, kdo se mě ujal. Ukázala mi, jak se třídí prádlo z jednotlivých oddělení, kde co najdu a na koho si mám dát pozor. Nebyla zrovna upovídaná, ale měla jsem pocit, že se na ni mohu
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud