Domů     Ještě jsem tě zahlédla…
Ještě jsem tě zahlédla…
3 minuty čtení

Dokud se člověk dívá na svět, považuje to za samozřejmost. Teprve když zrak začne ztrácet, uvědomí si jeho skutečnou hodnotu.

Malý Viktorek mi rozjařeně skáče na klíně a natahuje ke mně ručičky. „Babi, babi, pojď se mnou stavět dům!“ Seskočí hbitě na zem a chytá mě za ruku. „Rovně, teď kolem stolu, a pozor, nešlápni na lego.“

Je ještě malý, ale už pochopil, co to znamená, když člověk nevidí. Zvykl si na to rychleji než já a baví ho dělat mi navigátora. Připadá si tak ohromně důležitý.

Brýle už od dětství

Na to, že špatně vidím, jsem si zvykala už jako malé dítě. Byla jsem jedna z mála brýlatých holčiček v celém dalekém okolí. Tehdy mi to ale zase tak nevadilo. Za brýle jsem se nikdy nestyděla. Naopak. Bez nich jsem si už jednou provždy připadala jako nahá. A také jako brýlatá jsem se odlišovala, to mě bavilo.

Nečekané komplikace

Ačkoliv mi bylo jasné, že už nikdy nebudu mít oči jako rys, očekávala jsem, stejně jako moji doktoři, že jak mi bude zrak postupně stárnout, budou to řešit vyšší dioptrie. Nic víc.

Jenže nastaly nečekané komplikace a zákeřná nemoc mi předurčila, že o zrak celkem brzy přijdu definitivně. Bylo totiž jasné, že přes veškerou péči se lékařům můj zrak zachránit nepodaří.

Obrečela jsem to

Samozřejmě že to pro mě byl velký šok. Zvykla jsem si na různé obtíže se svýma očima, ale vždy jsem nakonec viděla a přečetla všechno, co jsem potřebovala.

Ale uzavřená do absolutní tmy?! Už nikdy nevidět vycházet slunce, známé lidi, krásu mořského pobřeží, romantický film, historické památky ve městech. Vyděsilo mě to.

Po několika velmi těžkých dnech a nocích, kdy ve mně vřely emoce, jsem konečně pochopila, že se s tím musím smířit.

Vryj si to do paměti

Rozhodla jsem se, že dokud ještě vidím, budu si této schopnosti co nejvíc užívat. Zkusím si dát do paměti obrazy, které si snad v té absolutní tmě budu moc alespoň představovat. Prohlédla jsem si všechny fotografie z dětství, mládí, s dětmi i manželem.

Čekala jsem na vnuka

Zajela jsem si na svá oblíbená místa. Zhlédla jsem pěkné filmy. Snažila jsem se prostě si nepřipouštět, co mě čeká. Největší obavy jsem měla z toho, že už možná nikdy neuvidím svého prvorozeného vnuka.

Dcera byla už v šestém měsíci a můj zrak nezadržitelně slábl. Viděla jsem toho stále méně a méně, jako by v mlze. Ale přece jen jsem se dočkala. Když dcera přivezla kloučka domů, položila mi ho do náruče.

I když s obtížemi, ale přece jsem dokázala postupně své vnouče prozkoumat. Byl krásný jako obrázek a valil na mě ta svá modrá kukadla.

Vikiho mám v paměti

Dnes, když mu přejedu po tváři, přesně vím, jak vypadá ten jeho nosík „pršáček“. Ta moje slepota nakonec není tak hrozná. Naučila jsem se s tím žít. Naštěstí jsem toho v životě hodně viděla a teď mohu ze vzpomínek čerpat. Jsem vděčná za to, že jsem se jako slepá už nenarodila.

Veronika M. (52), Ústí nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.