Domů     Tajemný muž s houslemi
Tajemný muž s houslemi
3 minuty čtení

Focení je moje velká vášeň, proto hledám místa pro zajímavý snímek. Jednou jsem fotila na hřbitově, kde jsem potkala zvláštního muže.

Když jsem v devíti letech dostala svůj první fotoaparát, okamžitě jsem věděla, že to bude můj nejvěrnější společník. S fotoaparátem v ruce jsem si připadala jako lovec čekající na kořist. Nosila jsem ho všude s sebou.

Neobvyklá místa pro focení

Čas plynul, ale mě se můj koníček držel dál. Do práce jsem chodila parkem, protože v ranním oparu měl neobvyklé kouzlo. Přesně na takové momenty jsem čekala. Jednou na podzim se mi stalo něco zvláštního. Cestou z práce jsem výjimečně jela autobusem.

Dvě stanice před tím, než jsem měla vystupovat, mě zaujalo světlo, které vycházelo z přilehlého hřbitova. Hned mě napadlo, že by z toho mohla být zajímavá fotografie. Sice trochu ponurá, ale pěkná.

Zvuk houslí

Pomalu jsem se blížila k hřbitovu, když tu jsem zaslechla hudbu. Znělo to, jako by někdo hrál na housle. Sotva jsem otevřela bránu, hudba zesílila. Procházela jsem mezi náhrobky. Skoro na každém hořela svíčka a mně došlo, že jsou dušičky.

Zaměřila jsem se na jedno zákoutí a přiložila hledáček fotoaparátu k oku. Chvíli jsem vyčkávala a pak zmáčkla spoušť. Do té hřbitovní atmosféry ty housle velmi zapadaly.

Omámená hudbou

Když jsem se podívala na fotografii, lekla jsem se. Na fotce bylo něco navíc. Šlo o jakýsi bílý kouř, který budil dojem postavy. Znejistěla jsem. Šla jsem za zvukem té hudby, až jsem spatřila jakéhosi muže s houslemi.

Byl celý v černém a na hlavě měl veliký klobouk. Užasle jsem na něj hleděla.

Podivný rozhovor

Hudba linoucí se z houslí si mě zcela podmaňovala. Zeptala jsem se: „Proč hrajete zrovna tady?“ „Nelíbí se vám to?“ odpověděl muž otázkou. „Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Hudba je nádherná. Jen mě překvapuje, že hrajete zrovna tady,“ řekla jsem.

„Jsem teď tady a pak zase jinde,“ odvětil muž. „Jak tomu mám rozumět?“ pokračovala jsem. „Jak chcete. Vy jste také nestálá,“ odpověděl, jako by mě znal. „Vy mě snad znáte?“ podivila jsem se. „Možná. Osud si člověk nevybírá,“ řekl muž tiše. „Osud?

Jak to myslíte?“ nedalo mi to se nezeptat. „Co je dáno, to je dáno. I váš koníček vás bude doprovázet celý život. Osud vám ho nadělil. Stejně jako těm všem, co zde leží. Byl to jejich osud. Zde leží žena, co vběhla do silnice. Nikdo tomu nemohl zabránit. Už mi rozumíte?“ zeptal se muž.

Zmizel během vteřiny

V tu chvíli se zvedl vítr, který zavřel bránu hřbitova. Leknutím jsem se otočila. Když jsem chtěla pohlédnout zpět na muže a ještě se ho na něco zeptat, už tam nestál. Nebyl ani nikde v okolí. Jakoby se po něm za těch pár vteřin slehla zem.

Jeho slova mi pořád zněla v hlavě: „Co je dáno, to je dáno. Osud vám nadělil váš koníček.“ Za pár týdnů jsem měla vystavovat fotografie na amatérské výstavě. Vyhrála právě ta ze hřbitova s kouřovou postavou. Díky tomu cizinci jsem začala věřit na osud.

Sylva Z. (46), Praha

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.