Někdy si s druhými přestaneme rozumět, pohádáme se rozejdeme. A místo, abychom hubovali sami sebe,zlobíme se na druhé a na celý svět.
Alena klečí na pláži nad rozestavěným hradem Malý Jiříček právě lopatkou uplácává hradby a prohlubuje vodní příkop. Sedím na dece a užívám si hřejivých slunečních paprsků. Je to úžasný pocit a kdybych se nestyděla, vrněla bych jako kočka.
Pořád si ještě nejsem jistá, jestli je tato idylka skutečností nebo jen sen. Vždyť jsem doopravdy tak dlouho o tom snila. Ale realita byla docela jiná. Alespoň donedávna.
Tak tahle, nikdy!
Mám dvě děti, kterým jsem se celý život věnovala. Udělala bych pro ně všechno na světě. Starší dcera se ale velmi brzy odstěhovala. Získala dobrou práci v zahraničí. Brzy se tam zabydlela, našla si partnera a už tam zůstala natrvalo.
Dnes se vídáme dost zřídka,vzhledem ke vzdálenosti to ani jinak nejde. O to víc jsem se proto upnula na svého syna. Věděla jsem, že i on jednou odejde z domu. Ale když mi přivedl představit svou lásku, ke které se právě stěhoval, nechtěla jsem tomu věřit.
Alena na mě působila jako velmi ambiciozní, studená a namyšlená ženská. To přece nemůže být žena mého syna.
Vstřícnost jsem nepřijala
Alena hned pochopila, že mi zrovna nepadla do oka. Dnes už uznávám, že se snažila ke mně nějak přiblížit. Chtěla můj dojem poopravit. Ale já to ignorovala. Viděla jsem na ní jen samé chyby. Popichovala jsem proti ní i syna.
Ona se mi stále snažila dokazovat, že Ondřeje doopravdy miluje.. A syn tomu, na rozdíl ode mne věřil. Protrpěla jsem proto jejich svatbu, na kterou jsem původně ani jít nechtěla. Šla jsem tam ale kvůli synovi. Bála jsem se, že by mi to nikdy neodpustil.
Jen samá kritika
I když jsem se snažila, moje averze vůči synově ženě neustávala. Kdykoli jsem ji viděla, vždy jsem si našla nějakou záminku, proč ji zkritizovat, že něco dělá špatně, proč ji shodit před synem, že něco, co ví přece každý, ona neví. A to proto, že je hloupá.
Snacha se snažila řešit tyto situace v klidu, ale viděla jsem, co jí to stojí sil a přemáhání. A dělalo mi to dobře.
Syn stál při ní
Se synem jsme se hádali stále častěji. Zlobil se na mě a prosil mě, abych se k jeho ženě chovala jinak. Situace se vyhrotila, když se jim narodil Jiřík. Zase se dostavil ten můj pocit, že Alena dělá všechno špatně.
A že já, která jsem vychovala dvě děti, vím nejlíp, co dělat s miminkem. A tehdy poprvé ruply nervy i Aleně. A konečně mi od plic řekla, co si o mých věčných radách a kritice myslí. Obě jsme byly rozčílené a řekly jsme si spousta nehezkých věcí. A co bylo nejhorší, můj se syn v tomto konfliktu postavil na stranu své ženy.
Uražená, ublížená
To byla poslední moje návštěva u syna. Urazila jsem se a několik týdnů ani s jedním z nich jsem nekomunikovala. Byla jsem přesvědčená, že mi ublížili a je na nich, aby se mi omluvili a začali se konečně chovat tak, jak si představuju.
Tehdy jsem si ani na chvilku nepřipouštěla, že by třeba mohli mít pravdu oni. A tak plynuly dny a týdny a já pořád trucovala. Syn se opakovaně snažil se mnou rozumně promluvit, ale já byla zaseklá.
Otevřela mi oči
Pak jsem se byla nucena podívat pravdě do očí. Dcera mé dobré přítelkyně vážně onemocněla. Kromě strachu o její život, se musela kamarádka vyrovnávat i s myšlenkou, že se nikdy nedočká vnoučat,. Věra se chodila ke mně vyplakat a popovídat si.
Když vyslechla pozorně mé trápení, chvíli mlčela. A pak mi hrozně vynadala. Řekla mi, že si mám vážit každé chvíle, kdy můžu být se synem, jeho rodinou a krásným chlapečkem. Že je nenapravitelná škoda každé minuty, kdy s nimi nejsem. Tu noc jsem vůbec nespala.
Těžký boj sama se sebou
Ještě několik dní jsem bojovala s vlastním pocitem křivdy. Postupně mi ale docházelo, že nemožně se chovám především já. A tak jsem se nakonec vypravila k synovi snaše. Byli sice oba překvapeni, ale zdálo se, že mile. Pozvali mě dál.
Pomazlila jsem se s vnoučkem a v tu chvíli to ze mě všechno spadlo. Sama jsem se divila, jak bylo najednou jednoduché se omluvit za své chování, přiznat svou vinu. Alena s Ondřejem mě pozorně vyslechli. I oni toho měli mnoho na srdci. Také měli svůj pocit viny. Všem se nám ulevilo.
Teď si to užívám
Od té chvíle jsem si začala naplno užívat rodinného života. Už se necítím sama, opuštěná ani ukřivděná. Pomáhám dětem s vnoučkem. Je tak krásný a roztomilý. Svou vlastní hloupostí jsem promeškala mnoho okamžiků z jeho života.
Ale teď už nepromarním ani chviličku. Musím také přiznat, že můj pohled na snachu byl velice nespravedlivý. Je to hodná ženská, která se dobře stará o dítě i o domácnost.
Společná dovolená
Začaly jsme si s Alenkou dobře rozumět. To ona přišla s nápadem, že si spolu a s malým Jiříkem vyjedeme k moři. Syn si nemohl vzít dovolenou, a tak jsme se vydaly na cestu jen my dvě s vnoučkem. Je nám tu krásně a já jsem šťastná.
Dnes už vím, že si člověk musí dát pozor na to, co říká. Slova mohou strašně ublížit.
Eva H. (58), Kroměříž
