Domů     Jsem asi prokletá, špatná!
Jsem asi prokletá, špatná!
5 minut čtení

Můj život je jedna velká tragédie. Vůbec nevím, čím jsem si to zasloužila. Ale to utrpení nepřeju nikomu.

Už nemůžu dál. Ale přece nebudu pokračovat v naší rodinné zátěži. Komu to ale bude vadit? Vždyť už nikdo, komu by na našem rodném jméně záleželo. Naše rodinné neštěstí má počátek u mého pradědy. Ten započal tu nikdy nekončící tragédii.

Hrdý voják, zoufalý mrzák

Když si můj praděda Josef bral prababičku Marušku, byl to krásný, urostlý, hrdý mladý muž. S Maruškou se milovali a brzy po sobě měli dva syny a dceru. Pak ale přišla první světová válka a praděda odešel na frontu.

Dodnes ho vidím jak na zažloutlé fotografii stojí v uniformě hrdě vztyčený. Za dva roky se ale domů vrátil o berlích a bez nohy. K fyzickým potížím se brzy přidaly i ty psychické. O válečného invalidu totiž neměli nikde zájem.

Neměl práci, začal pít a děti se ho bály. Jednoho dne si řekl dost. A zastřelil se.

Nešťastná babička utekla

Moje babička, která tak vyrůstala bez otce, byla ze tří dětí nejstarší. Brzy musela začít pracovat, aby pomohla matce uživit rodinu. Vyhlídl si ji tehdy o dost starší, dobře situovaný chlapík, můj děda. I když nechtěla, přinutila prababička a okolnosti babičku, aby si ho vzala.

Nečekaná změna

Brzy po svatbě se z dobrotivě vypadajícího muže středních let, stal neskutečný tyran. Byl to zoufalý život. V tomto prostředí, plném násilí a hrubosti vyrůstala moje matka. Byla bohužel i svědkem, jak její otec zabil babičku.

Byl opilý a ve vzteku ji shodil ze schodů. Babička si zlámala vaz, dědu zavřeli a maminka putovala do děcáku. Tento otřesný zážitek ji poznamenal na celý život.

Moje smutná maminka

Už jako úplně malá si panuji, že jsem docela jasně cítila matčinu chmurnou povahu. Svůj pesimismus, aniž si to samozřejmě uvědomovala, celé rodině.

Dnes už se tomu nedivím, ale tehdy jsem nebyla ochotna pochopit, že se můj otec jednoho dne sebral a odešel od nás navždy. Strašně jsem mu to zazlívala, nechtěla jsem se s ním vůbec vidět, nenáviděla jsem ho.

Utíkala od něj, když si mě podle rozhodnutí soudu, bral každý druhý víkend k sobě. Jednou, to už mi bylo dvanáct, jsem zase utekla. Měla jsem klíče od bytu, otevřela jsem… A našla maminku mrtvou, ležet na posteli.

Šok na celý život

Bylo to strašné. Nechápala jsem, proč? Maminka sice nebyla nikdy příliš veselá, ale měla mě ráda. To by mi snad neudělala, aby mě opustila? Vždyť musela vědět, že pak skončím u nenáviděného otce. Kterého jsem navíc z její smrti vinila.

Nic jiného mi ale nezbývalo, že se přestěhovat za otcem a jeho novou rodinou. Můj nevlastní bratr byl ještě malý, roztomilý. A všechno se točilo kolem něho.

Byla jsem trpěná

Já tam byla jen na obtíž. Utéct jsem ale nemohla. Bála jsem se, že mě šoupnou do dětského domova. A to, co jsem slyšela vyprávět maminku, bych nikdy zažít nechtěla. V noci jsem často křičela ze spaní, za což mě všichni hubovali. Nemohla jsem si ale pomoci.

Zdáli se mi totiž hrozné sny. Noc, co noc se mi vracela scénka, kdyjsem vešla k mamince do pokoje. A ona tam ležela v posteli. Tak klidně, jako by se vůbec nic nedělo. Nikdy se toho snu nezbavím.

Pár šťastných let

Když jsem dospěla, odešla jsem od otce na ubytovnu, kde jsem zůstala až do maturity. Vedle školy jsem musela dělat různé brigády, abych se uživila. Peníze od táty přicházeli jen zřídka. Když jsem skončila školu, začala jsem hledat zaměstnání.

A při té příležitosti jsem potkala Pavla. Nebyl to samozřejmě můj první kluk, ale byl ze všech nejlepší. Prožívala jsem krásné období plné lásky a štěstí. Po tříleté známosti jsme se konečně vzali.

Konečně máme holku!

Přestože jsem podle doktorů byla naprosto zdravá, toužebně očekávané dítě nepřicházelo. Teprve po šesti letech manželství jsem konečně otěhotněla a narodila se nám Květuška. Já i Pavel jsme z ní byli celí pryč. Naše manželství bylo řadu let krásné.

Až tak, že jsem dlouhleta dokázala zapomenout na všechny rodinné zátěže a žila si bezstarostně a spokojeně. Neotáčela jsem se dozadu, ani příliš neplánovala budoucnost. Přítomnost byla příliš krásná.

Už je to zase tady

Pak ale Květa dospěla, dostudoval a zamilovala se. Vylétla nám z hnízda a doma se rozprostřela podivná nuda a napětí. Bylo jasné, že na Pavla přišla kritická léta. Mužský přechod. I když jsem se opravdu snažila.

Před dlouhonohou blondýnkou, ve věku mé dcery, jsem neměla šanci. Naštěstí v té době už Květuška měla malého synka Péťu. Mohla jsem si užívat babičkovské role a lépe zapomenout na to, že jsem sama, že mi v životě zase něco nevyšlo.

Už jsem je nikdy neviděla

To nejhorší v mém životě mě, ale teprve čekalo. Po rozvodu se manžel odstěhoval a já si často brala vnoučka na hlídání. Dcera měla dost náročnou práci a její manžel taky.

Péťa chodil do školky, vyzvedávala jsme ho brzy odpoledne a podnikali jsme spolu různé akce. Občas u mě přespal. I ten osudný večer se domáhal toho, že u babi přespí. Jenže měl jít s maminkou druhý den na kontrolu k zubaři.

A tak Květa trvala na tom, že si pro něj přijede. Nasedli do vozu, ještě mi zamávali a odjeli.

Strašlivé probuzení

Asi ve tři hodiny v noci mě vzbudil telefon. Který blázen volá takhle v noci! Byl to můj švagr. Skoro jsem mu nerozuměla. Mezi jednotlivými vzlyky jsem nakonec pochopila, že Květa a Péťa jsou mrtví. Ze silnice je, cestou domů, smetl kamion.

Tím můj život skončil. Nemám tu nikoho, nemám tu co dělat. Stačilo by pár prášků…

Kateřina (64), Ostrava

Předchozí článek
Související články
3 minuty čtení
Když se mi vybaví Marie, jako první vidím její smích. Rozléhal se po celé ulici, byl nakažlivý jako jarní radost. Už 30 let jen vzpomínám. Znaly jsme se od školky, ale nejvíc jsme si byly blízké na střední. V létě jsme sedávaly na lavičce před jejím domem, v ruce měly ta kulatá lízátka, která byla buď jahodová, nebo citronová. Probíraly jsme celý svět. Kluky, hudbu, sny. Byla vždycky odvážnější
3 minuty čtení
Bylo to loni na podzim, když ten dům vzplanul. Seděli jsme doma ve městě, byl už večer, když zazvonil telefon. Volali nám z hasičského sboru z vesnice. Soused zahlédl plameny, kdy to vzplálo od blesku. Na pach kouře, který se mi vryl do paměti i několik hodin poté, co jsme dorazili, nezapomenu. Vzpomínky v kouři Ten dům patřil manželovým rodičům. Bydleli tam celý život a on tam vyrůstal.
3 minuty čtení
Šedesátka už mi klepe na dveře. Vnoučata nemám a ani mít nebudu, sama jsem totiž nikdy neměla děti. Tolik jsem však chtěla. Jmenoval se Ondřej a byl jen o pár měsíců starší než já. Bydlel nedaleko od nás a znali jsme se snad odmalička. Pokud mi ještě paměť dovolí dostat se do našich školních let, vidím tlupu veselých rošťáků, mezi nimi okatou černovlasou holčičku se dvěma copy a modrookého hube
3 minuty čtení
Je to hrozná nemoc. Bere vám slova, paměť a mění vás v jiného člověka. Alzheimer mi vzal kamarádku z dětství. Poprvé jsme se viděly v první třídě. Seděla v lavici přede mnou, copánky stažené červenou mašlí. Sylva se jmenuje. Skamarádily jsme se a od té první třídy jsme se staly nerozlučnými. Byla to kamarádka, která znala všechny moje lásky, pády, ztráty i vítězství. Chodily jsme spolu na tanco
2 minuty čtení
Byl chladný listopadový podvečer, když se mu udělalo zle. A já netušila, jestli se nevidíme naposledy. Slova se mu zamotala, ruka mu klesla a oči zůstaly podivně nehybné. Zavolala jsem záchranku a snažila se mu držet ruku, i když on už mě nevnímal. Můj muž Jiří. Když přijeli záchranáři, celou dobu jsem mu opakovala, že to bude dobré, ale uvnitř mě svírala panika. Měli jsme za sebou 50 let spole
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
enigmaplus.cz
Duch na útěku: Příběh, kde se role oběti a pronásledovatele obrátily
Dětská zvídavost je nesmírná. Ale co když se tříleté dítě rozhodne prozkoumat něco, co nemá žádné fyzické tělo? To se stalo Američance Diane Davis, jejíž setkání s nadpřirozenou entitou bylo jiné než
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
historyplus.cz
Vytáhli Sověti strůjce svých vesmírných úspěchů přímo z gulagu?
„Úchvatné!“ honí se hlavou Sergeji Koroljovovi, když zpoza ohradníku sleduje zkušební start německé rakety V-2. V říjnu 1945 sovětský konstruktér vidí vzlétnout velkou raketu vůbec poprvé v životě. Při pohledu na kolos stoupající k nebesům si uvědomí, že přesně tohle je cesta, jak dosáhnout dosud neuskutečněného a vynést člověka do vesmíru…   Američané měli Wernhera
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
21stoleti.cz
Čeští vědci „přesvědčili“ kmenové buňky tvořit zubní tkáň
Často propíraným tématem poslední doby je léčba kmenovými buňkami. Jedná se o nediferencované buňky, které je možné získat třeba z tukové tkáně a které mají hojivé schopnosti, jichž lze za určitých ok
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
nejsemsama.cz
7 kroků, jak pečovat o pleť v horkém létě
Léto je pro pleť výzvou – více slunce, tepla i potu, a přesto toužíte po zářivém vzhledu, svěžesti a hydrataci. Co zařadit do každodenní rutiny? V létě se pravidla každodenní péče o pleť mění. Pleť je vystavena vysokým teplotám, UV záření a suchu a make-up vydrží přece jen o trochu méně. Máme pro vás tipy
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
epochanacestach.cz
Objevte lokality, o nichž se říká, že mají léčivou moc
V Česku nalezneme nepočítaně míst s magickou energií. Zde jsou další z nich, která mají prý dokonce až léčivou moc! Nedokončený chrám dobije baterky V Panenském Týnci v okrese Louny má původně stát velkolepá stavba chrámu, ta však zůstává nedokončena. Přesto místo i nadále láká mnoho lidí a je důkazem, že není nutná přepychová výzdoba
V Monopolech se hrálo o svobodu
epochalnisvet.cz
V Monopolech se hrálo o svobodu
Zajatí britští letci se snaží nedat najevo svou radost. Právě k nim do německého zajateckého tábora doputoval zvláštní dárek – desková hra Monopoly. Nemá jim posloužit jen k ukrácení času. Pomůže jim k útěku.   „Je vaší povinností pokusit se o útěk ze zajetí,“ vtloukali britským vojákům do hlavy při výcviku. Někteří z nich, většinou letci, dostávali za druhé
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
nasehvezdy.cz
Skončí Aneta Krejčíková brzy na mizině?
Po rozchodu s tělocvikářem Ondřejem Rančákem (40) se těšila na nový začátek. Jenže teď prý Aneta Krejčíková (34) začíná svých činů pomalu litovat. Je to teprve pár měsíců, co se rozhodla pro rázný kro
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
skutecnepribehy.cz
Moje stará kočička za sebe přivedla náhradu
Moje úžasná kočička Didi mě léta provázela životem. Ve chvíli, kdy cítila, že brzy nadejde její čas, se postarala o svého nástupce. Nebyla jsem nadšená z toho, že si děti prosadily kotě. Přinesly ho z útulku. Kočička Didi se u nás rychle zabydlela. Rázem byla paní domu ona. Spala s námi v posteli a byla tak mazaná, že se naučila pouštět si
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
tisicereceptu.cz
Zapékaný kozí sýr s jablkem a ořechy
S kozím sýrem Ivana Anderlová dokáže přímo čarovat. Zkuste i vy vykouzlit naprosto báječný pokrm podle jejího receptu. Ingredience 200 g kozího sýru 2 celozrnné bagetky nebo chléb 1 jablko ol
Sofistikované vrstvení
iluxus.cz
Sofistikované vrstvení
Ve světě módy platí jedno pravidlo: styl je způsob, jak říci světu, kdo jste – bez jediného slova. A právě sofistikované vrstvení šperků se stává nástrojem sebevyjádření, který oslavuje individualitu,
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
epochaplus.cz
Gladiátoři: Život a smrt šampionů starověké arény
Představte si dunění davu, ostrý lesk oceli a vůni krve mísící se s prachem v rozpálené aréně. Právě zde, v srdci Římské říše, se psaly osudy mužů, kteří byli zároveň obdivováni i odsuzováni – gladiátorů. Tito bojovníci, vhození do mlýnku na maso pro zábavu mocných a lidu, vedli život plný protikladů. Měli sice špičkovou lékařskou