Domů     Výprava za strašidly byla vážně strašidelná
Výprava za strašidly byla vážně strašidelná
4 minuty čtení

Toužili jsme pořádně vystrašit duchy v tajemném lese, ale nakonec jeden z nich důkladně vyděsil nás. Naše dobrodružná výprava sice tak skončila, ale naštěstí se nikomu nic nestalo.

Když je člověku 15 let a bydlí v zapomenuté vesnici v pohraničí, hledá vzrušení, kde se dá. Proto se nelze divit, že naše parta nemohla přehlédnout, že za vsí je les, kterému se říká Temný hvozd.

Od dětství jsme o něm slýchali ty nejneuvěřitelnější historky, ze kterých se člověku ježily vlasy hrůzou na hlavě. Většina z nás je považovala za místní folklór, ale generace našich babiček a dědečků je brala naprosto vážně.

Případ šíleného krejčího

Dobře si pamatuju, jak jsem s dědou chodívala na procházky kolem polorozpadlého domu, v kterém kdysi býval prosperující krejčovský salon pana Drobného. Jenže krejčovskému mistrovi také nedaly spát povídačky o strašidelném lese a šel se na ty duchy podívat.

Vrátil se až po týdnu, prakticky šílený, časem ho opustila žena s dětmi a jeho živnost skončila stejně nevalně. Děda s nešťastným krejčím chodil do školy a v místní hospůdce hrával mariáš, takže jsem neměla důvod jeho vyprávění nevěřit.

Ale ten příběh se odehrál těsně před válkou, což byla pro pubertální slečnu doba rovnající se pravěku.

Začaly velké přípravy

Spolu s kamarády jsem si myslela, že už by bylo načase strašidlům ukázat, že v jejich sousedství žijí moderní lidé nezatížení předsudky minulých století. Pokaždé, když se naše parta sešla ve staré hasičárně, kde jsme měli klubovnu, kuli jsme smělé plány.

Dohodli jsme, že jakmile začnou letní prázdniny, uspořádáme za úplňku výpravu za strašidly.

Protože příběh, který vyprávím, se odehrával v časech, kdy jsme si o nějakém internetu mohli nechat jenom zdát, museli jsme pátrat v tehdy dostupných zdrojích.

Rodiče stejně jako učitelé byli překvapeni, když jsme se najednou ochotně vydávali do knihovny a neustále jsme listovali místní kronikou.

K tomu jsme ovšem potřebovali vydatnou pomoc starého pana řídícího, protože některé dokumenty byly psány německy a švabachem.

Starý pán nám sice rád pomohl, ale záhy mu bylo jasné, že chystáme nějakou „lumpárnu“, jak tomu říkal, a hned přidal několik výstražných historek, které jsme už znali od prarodičů. Jenže znáte to, mládí varování zkušených příliš nedbá.

Předběhli jsme lovce duchů

Tu červencovou noc svítil měsíc jako rybí oko a my neohroženě vyrazili. Nutno říct, že odvaha nás začala opouštět, jen jsme „zmizeli“ mezi tmavým stromovím. Všude kolem nás bylo plno cizích zvuků a každý výkřik ptáka nás naplňoval děsem.

Pak se to stalo… Uprostřed cesty, která vedla k rozpadající se staré hájence, se zjevila podivná postava – jakýsi muž v plášti a bez tváře. Když jsem ho spatřila, pomyslela jsem si, že mám nejspíš halucinace, ale kamarádi viděli totéž.

Zůstali jsme stát jako opaření a většina z nás se přiznala, že v kapse má nějaký ten svatý obrázek nebo medailonek s panenkou Marií, které jsme našli u babičky na půdě.

Nemusím snad říkat, že jsme okamžitě vzali nohy na ramena a zastavili se až u prvního stavení. Z toho dobrodružství jsme se vzpamatovávali ještě dlouho. A mnozí z nás taky dostali doma pořádně vynadáno.

Ale jestli si myslíte, že to všechno byl jen výplod fantazie bláznivých puberťáků, pak vás musím vyvést z omylu.

Dnes se do našeho Temného hvozdu sjíždějí lovci duchů vybavení nejmodernější technikou a mnozí z nich raději mlčí o tom, co tam viděli.

A já, protože už mám taky vnoučata, jsem nakonec stejná, jako bývala moje babička a dávám jim moudré rady, aby se strašidelnému lesu raději vyhnula.

Aloisie P. (65), Plzeň

Související články
3 minuty čtení
Byla to náhoda, když se maminka a tatínek potkali na seanci, na kterou původně ani jeden z nich nechtěl jít. Jako by je seznámili samotní duchové. Nebýt tajemných sil, nebyla bych zřejmě dnes na světě. Myslím tím kuriózní seznámení mých rodičů. Maminka se o tajemno zajímala spíše povrchně. Jednou se doslechla, že ve městě, kde žila, pořádá jedna paní spiritistické večírky. Kamarádka ji tehdy vy
2 minuty čtení
Nikdy jsem věštecké schopnosti neměla, najednou se mi ale všude začalo ukazovat stejné číslo. Pozdě jsem zjistila, že to je osudové datum a čas. Neměla jsem do té doby žádné zkušenosti s věštěním. Přišlo to náhle. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že vyhraju ve Sportce, uvěřila bych tomu spíš, než že se ve mně projeví věštecké schopnosti a já předpovím katastrofu. Když se to stalo prvně, byla jsem dom
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.