Domů     Snaha pomáhat se mi vymstila
Snaha pomáhat se mi vymstila
4 minuty čtení

Pokud by někdo měřil ochotu pomáhat druhým na stupnici od jedné do deseti, tak bych stála někde na hodnotě dvanáct. Snahu starat se o ostatní jsem měla v sobě už odmalička.

Nejprve to byli moji dva mladší sourozenci. V době, kdy jsem začala randit s kluky, moje výběry byly opět spíše snahou někoho zachránit nebo podpořit. Léčícího se alkoholika, neúspěšného umělce.

Láska mi zaslepila oči

Na vysoké škole jsem poznala Ivana. Úplně jiný typ, jaký se mi obvykle líbil. Vyrovnaný, sebevědomý, zabezpečený. I když mé mámě nebyl Ivan sympatický, jeho maminka mě zbožňovala.

Po roce a půl jsme se vzali. Bohužel, už krátce po svatbě mi bylo jasné, že jsem se možná unáhlila. Na začátku jsem ho milovala, to ano. Po čase jsem si ale začala uvědomovat, jak jsme každý jiný.

Vážný románek

I navzdory rozdílům, které jsem si zprvu neuvědomovala, jsme spolu vychovali dva krásné syny. Pak jsem ale potkala Roberta. Byli jsme učebnicovým příkladem nevěry. Znali jsme se z práce. Robert byl dodavatelem pro naši firmu.

Po krátkém seznámení a klišé o citovém odloučení od našich partnerů jsme si spolu začali. Ze začátku jsem myslela, že tak jak jsme vzplanuli, náš tajný vztah i vyprchá. Zjistili jsme ale, že bez sebe neumíme být.

Po dlouhém zvažování, rozchodech, návratech, hádkách, výtkách a slzách jsme se rozhodli, že se s našimi stále zákonnými polovinami rozvedeme.

Nesplněný sen

Byli jsme jedním párem z mnoha, kterým to vyšlo. Synové mě velmi překvapili. Neodsuzovali mě, ale snažili se přijmout fakta. S Robertem jsme chtěli začít spolu bydlet co nejdříve. Připadala jsem si, jako by mi bylo opět osmnáct. Zamilovaná puberťačka.

Jednou večer jsme hráli s Robertem hru. Každý měl říct, o čem v životě sní a chtěl by toho velmi dosáhnout. Robert se mi přiznal, že jeho velkým snem vždy bylo, stát se právníkem. V jeho rodině tímto směrem nikdo orientovaný nebyl.

Když po gymnáziu nadhodil, že by chtěl zkusit právo, oporu nenašel. Nakonec ho rodiče přemluvili na ekonomii. „Roberte, co ti v tom teď brání?“ zeptala jsem se. „Nevím, jsem na to už dost starý,“ váhal. Nakonec slovo dalo slovo a z Roberta se stal poctivý dálkový student práva.

Velká očekávání, tvrdá realita

Škola mu šla, i když byl ve třídě nejstarší. Měl v sobě snahu a energii být nejlepší. Během těch šesti let ho nevyhodili ani z jedné zkoušky. Protože studium bylo náročné i finančně, raději jsme za tu dobu nikam nechodili.

Po promoci jsme se nemohli dočkat, až bude moci Robert nastoupit do nové práce. Rozhodl se zkusit štěstí jako firemní právník. Na životopis se mu nikdo neozval. Manžel začal být nedočkavý, chtěl mít všechno hned.

Ze své staré práce dal výpověď bez toho, aby měl jistou novou. Odůvodnil to tím, že se chce lépe soustředit na hledání nové práce. Zde se už i moje samaritánská duše trochu bála. Začala jsem si stav, v jakém jsme aktuálně byli, dávat za vinu.

Vždyť jsem to přece byla já, která ho ke splnění snu dotlačila. A pomalu jsem už přitom neměla ani na nákup potravin.

Pomalá cesta do záhuby

Další rok jsme žili od výplaty k výplatě. Manželovi se nová práce nikde nerýsovala. Snažila jsem se mu naznačit, zda by nebylo vhodné, vrátit se k tomu, co dělal předtím. Dočkala jsem se jen jeho křiku a nakonec jsme se pohádali.

Myslím si, že Robert si byl vědom, kam to celé spěje. Nechtěl si připustit, že selhal. A tak nechal selhávat náš vztah. Čím více jsem se snažila Robertovi pomoci, tím více byl ke mně nevrlý a podrážděný. Při jedné z hádek mi vyčetl, že za všechno můžu já.

Bolelo to. Chtěla jsem pro něho jen to dobré. I když mi to trvalo přes čtyřicet let, pochopila jsem, že zachraňovat a pomáhat za každou cenu nemá vždy smysl.

Alice B. (48), jižní Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Myslela jsem, že mě už v mém věku žádné milostné dobrodružství nečeká. Ale ono přišlo a bylo dokonalé. Bohužel jen chvíli... Bude to už jedenáct let, co jsem ovdověla. Než mi zemřel manžel, nikdy jsem vlastně nežila sama. V dětství byl náš dům plný příbuzných, později jsem bydlela na internátě a po svatbě se kolem mě pořád někdo točil. A najednou bylo ticho. Nejhorší nebyly dlouhé večery, ale p
3 minuty čtení
Dopis od babičky hýčkám dodnes, nikdy bych ho nevyhodila ani neztratila. Skrývá totiž důležité poselství, které mi pomohlo žít dál. Když mi zemřela babička, měla jsem pocit, že se svět zastavil. Bylo mi osmadvacet, měla jsem práci, přátele i plány, ale všechno najednou ztratilo smysl. Babička byla mým bezpečným přístavem. Když mě něco trápilo, poznala to dřív, než jsem promluvila. „Srdce se
3 minuty čtení
Pracovala jsem na obecním úřadě skoro třicet let. Za tu dobu jsem poznala spoustu lidí, ale na Marii nezapomenu. Byla to drobná žena s věčně zarudlýma rukama, které jí v zimě popraskaly od studené vody a čisticích prostředků. Uklízela u nás. Každé ráno přišla ještě před sedmou, tiše pozdravila a pustila se do práce. Jednou jsem ji zastihla sedět na chodbě před kanceláří. V ruce držela obálku a 
3 minuty čtení
Celý život jsem prožila v jedné vesnici tady u nás. A teď mám najednou odejít. To mi nemohou udělat. Vytrhnout mě z místa, kde mám své kořeny. Narodila jsem se tu, chodila do školy, pracovala na místním statku a později na poště. Znala jsem každou cestu, strom i prasklinu v chodníku před kostelem. Když jsem byla mladá, připadalo mi, že svět končí až někde za kopcem. A vůbec mi to nevadilo. V lé
3 minuty čtení
Myslela jsem si, že v zaměstnání strávím ještě pár spokojených let. Jenže kvůli ošklivým pomluvám jsem nakonec odešla do důchodu dřív. Práci v nemocniční jídelně jsem milovala. Někdo se možná podiví, co může člověka tolik bavit na každodenním vaření, ale já se do zaměstnání opravdu těšila. Měly jsme tam dobrou partu, znaly jsme se léta. Když se začal blížit důchod, vůbec se mi odcházet nechtělo
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
historyplus.cz
Puškin o vlas unikl vyhnanství na Sibiři
Zakladatel moderní ruské literatury Alexandr Sergejevič Puškin trpí pocitem, že v něm žijí dvě rozdílné bytosti. Jednou je plodný básník a tou druhou nadutý, domýšlivý hejsek, svárlivý rváč, karbaník a záletník. Vystihl se dokonale…   Světlo světa spatřil Alexandr Sergejevič Puškin 6. června 1799 (podle juliánského kalendáře 26. května) v Moskvě. Nadmíru společenští rodiče přenechávají
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
nasehvezdy.cz
Dusno s manželkou Švehlíka na premiéře
Zavládla snad krize i v druhém manželství hvězdy seriálu Kriminálka Anděl Davida Švehlíka (54)? Média herce chválila, že dorazil na premiéru filmu Wirbel do pražského Kina Pilotů, a to i se ženou, u
Posilovna pro zdravé vlasy
nejsemsama.cz
Posilovna pro zdravé vlasy
Zdravé a silné vlasy nemusejí být nedostižným cílem. To, jak vypadají, je odrazem jídelníčku i vlasové péče. Jak posílit slabé vlasy? Jednoduše. Dopřejte jim správnou péči, a to jak zevnitř, tak i zvenčí. Nakrmte je Když je v těle něco v nepořádku, často se to nejdříve projeví právě na vlasech nebo nehtech. Především v zimě je na místě zamyslet se nad tím,
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud