Domů     Najednou se všechno změnilo
Najednou se všechno změnilo
5 minut čtení

Ve svých třiceti letech jsem měla na život už celkem střízlivé nároky. Vyrostla jsem z dívčích snů o princi na bílém koni, pohádkovém zámku a rodince šťastné jako z reklam.

Věděla jsem své: rodiče jsem měla rozvedené, kamarádka, které jsem kdysi záviděla báječného manžela, žila sama s dítětem, a když už se vztah někomu podařil, zasáhl do něj osud.

Příkladem v tomhle směru mi byl můj bratr, který měl bezproblémovou několikaletou známost a týden před svatbou moje budoucí švagrová zemřela při autonehodě.

Byla jsem prostě realistka a stačilo mi, najít si hodného muže, který nebude holdovat alkoholu a bude mít alespoň přiměřený smysl pro rodinu.

Kdo si počká…

Měla jsem za sebou několik známostí, ta nejdelší trvala dva roky. Věděla jsem dokonce, jaké to je s někým sdílet jeden prostor. Ačkoliv jsem byla ve věku, kdy už se počítá, že žena je „pod čepcem“, nepanikařila jsem. Říkala jsem si, že se vyplatí počkat.

Nepředpokládala jsem, že bych se mohla bláznivě zamilovat, tak jako kdysi ve studentských letech. Jenže život to se mnou měl vymyšlené jinak.

Jízda až na konečnou

Byla to láska na první pohled – z obou stran. Prostě jsme se na sebe podívali jedno ráno v přeplněném autobusu městské hromadné dopravy a svět od té chvíle už nikdy nebyl jako dřív. Oba jsme to v tu chvíli věděli.

Mně bylo jasné, že se tomu sympatickému muži zhruba v mém věku líbím a že ho fascinuji stejně jako on mě. Autobus přijel ke stanici metra, kde většina lidí vystupovala.

Já jsem to měla v úmyslu také, ale objekt mého zájmu dál stál kousek ode mě a sledoval mě, takže jsem zůstala. Pokračovali jsme v jízdě až na konečnou na jedno okrajové sídliště.

Později jsme si se smíchem přiznali, že u toho metra jsme původně chtěli vystoupit oba – a neučinili jsme tak ze stejného důvodu.

Celý den jen sami pro sebe

Na konečné už jsme vystoupit museli. Stáli jsme tam v chladném mlhavém podzimním ránu skoro sami, jako bychom se ocitli někde na kraji světa. Hleděli jsme na sebe a bylo jen otázkou, kdo udělá ten první krok. Přistoupil ke mně a řekl:

„Stačí jediné vaše slovo, já vezmu mobil, zavolám do práce, že si beru dovolenou a pojedu s vámi, kam budete chtít.“

Byl vtipný, milý, sebevědomý. Ani já jsem neměla se sebedůvěrou problémy a proto jsem opětovala úsměv a odvětila: „Jakmile budete volat do práce, já udělám to samé.“ A skutečně jsme to v následujících minutách učinili. Měli jsme tak pro sebe celý volný den.

Láska na první pohled

Dva lidé, kteří o sobě nic nevědí. Muž a žena, kteří se znají zatím jen z pohledů. Domluvili jsme si volno v práci a on se zeptal: „Tak kam pojedeme?“ „Nevím,“ pokrčila jsem rameny.

Na zastávku právě jako na zavolanou přijížděl autobus, který měl namířeno do příměstských oblastí. Aniž jsme si museli cokoliv říkat, nastoupili jsme. Posadili jsme se vedle sebe. Vzal moji ruku do svých dlaní, podíval se mi do očí a představil se: „Já jsem Štěpán.“ „Tereza,“ odpověděla jsem.

Procházeli jsme se ruku v ruce

Vystoupili jsme znovu až na konečné, odkud to byl jen kousek do polí a rozlehlého háje. Šli jsme pěšky a vedli jsme se za ruce. Chvílemi mi připadalo, že se mi to všechno zdá. Tohle přece nemůže být pravda.

Já, třicetiletá rozumná žena, která v tuhle chvíli měla sedět u svého stolu v práci, a kráčím bok po boku s mužem, který se kvůli mně rovněž rozhodl změnit přinejmenším dnešní den. Počasí nebylo nic moc, ale nám to nevadilo.

Většinu času jsme mlčeli, slova jsme vlastně ani nepotřebovali. Rozpovídali jsme se, až když jsme dorazili do další vesnice a tam zapadli do otevřené hospůdky. Bez ostychu a upřímně jsme si přiznali, jak moc jsme jeden druhého na první pohled zaujali.

Spřízněné duše

Dozvěděla jsem se, že Štěpán je, stejně jako já svobodný, a aktuálně bez vztahu. Do té chvíle mi to bylo jedno. I kdyby byl ženatý, prostě bych s ním bývala od toho autobusu šla.

Shodli jsme se na tom, že jestli má každý člověk na světě jen jeden nejvhodnější protějšek, tak pro sebe jsme to my dva navzájem. Zbytek dne jsme se Štěpánem strávili spolu dalším putováním bez cíle, jen plni radosti, že jsme jeden druhé našli. Rozloučili jsme se až večer před domem, kde jsem bydlela.

Šťastná rodina

Druhý den ráno tam na mě Štěpán znovu čekal, aby mě doprovodil do práce. Týden nato už jsme se na noc loučit nemuseli. Po půl roce jsme už vedle sebe usínali jako manželé. A rok nato se nám narodil syn Martínek.

Možná vám můj příběh bude připadat příliš idylický, jako vystřižený z pohádky, ale přesně takhle se to skutečně stalo. Stačilo jedno ráno, jeden pohled z očí do očí v autobusu plném lidí a svět už opravdu nikdy nebyl jako dřív.

Tereza (51), Praha

Související články
4 minuty čtení
Když jsem ovdověla, ztratila jsem chuť do života. Dny jsem trávila doma a připadala si zbytečná. Jedno náhodné setkání v parku vše změnilo. Když jsem za sebou naposledy zavřela dveře kanceláře, měla jsem pocit, že končí i můj život. Byt bez manžela byl jen prázdnou skořápkou a každý další den se zdál být nekonečným oceánem zbytečného času. Čtyřicet let jsem pracovala v účtárně obklopená lidmi a
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud