SkutečnéPříběhy.cz
Domů     Kouzelná lastura
Kouzelná lastura

Byl poslední srpnový den a já se právě vrátila se svým mužem, Oldřichem, z naší poslední letní dovolené. Byli jsme u moře v Itálii a dovezli jsme si mimo krásného opálení i spoustu vzpomínek a předmětů, které nám měly letošní prázdniny navždy připomínat.

Mezi ně patřily i lastury, které jsme každé ráno ještě předtím, než se písečné pláže zaplnily davy turistů, chodili sbírat.

První den jsme si jen tak vyšli na procházku kolem pobřeží, ale když jsme skořápky mořských mlžů spatřili, prostě jsme je tam nemohli nechat ležet.

reklama

Nacpali jsme si je tenkrát do kapes, ze kterých nám polovina vypadala na zem, než jsme došli zpátky do hotelu na snídani. Druhý den jsme si už vzali igelitový pytlík a ty další rovnou plátěnou tašku.

Do konce našeho pobytu jsme jich sesbírali tolik, že nebylo možné je ani dopravit domů. Naše kufry by na to nikdy nestačili. Proto jsme poslední noc strávili jejich přebíráním, tříděním a ukládáním do zavazadel.

Když jsem je pak už doma rovnala do vysoké vázy, vonělo z nich moře a přinášelo mi zpátky zážitky, které jsme u něj nabyli.

„Proč si je vlastně ti malí tvorečkové vyrábí?!“ přemýšlela jsem nahlas a můj chytrý manžel, Oldřich, mě hned odpovídal.

„Myslíš mlže?! Chrání jejich tělo, protože jsou velmi zranitelní,“ hodil vybalené prádlo do pračky.

„A jak to dělají?!“ nedalo mi spát tajemství ulit.

„Na povrchu mají plášť, který vylučuje vápenaté látky, jimiž se obalují. A tak si vytvoří domeček z lastury,“ zapnul pračku a přisedl si ke mně.

reklama

„Udělám si z nich náhrdelník!“ rozhodla jsem se, protože krása lastur a především pak jejich perleť mě doslova fascinovala.

„Nebudeš první!“ mrknul na mě Olda. „Dělaly si z nich korále už ženy v pravěku. Stejně jako misky na jídlo nebo naběračky!“

„Jsi nějaký chytrý!“ políbila jsem ho.

„Proto jsem si tě taky vzal,“ oplatil mi můj polibek. „Víš, že se velké ulity používaly ve starověku jako hudební nástroje?!“

„Jak se na ně hrálo?“ obracela jsem největší mušli v ruce.

„Jako na trubku nebo lovecký roh,“ obeznámil mě Oldřich.

„Zkus to taky!“ podala jsem mu ji a on do ní zahoukal. Místo zvuku vyfoukl kupu jemného písku.

„Jejda, to jsem ale nešika!“ zhrozil se a raději mi škebli zase vrátil. Umístila jsem ji vedle vázy plné malých mušliček a šla raději uvařit večeři.

Večer před usnutím jsem si našla na internetu pár informací, k čemu všemu se kdy škeble používaly.

„Ulity sloužily jako čarovné amulety nebo jako platidlo,“ dočetla jsem se docela zajímavé věci. Pokud by se škeblemi platilo i nyní, byli bychom s Oldřichem opravdu bohatí. Nasbírali jsme jich u moře nespočet.

reklama

„Představ si, že v některých zemích Afriky se ulitami platilo až do poloviny devatenáctého století!“ musela jsem oznámit Oldřichovi. „Kráva stála dva tisíce pět set, koza pět set a kuře dvacet pět kusů ulit.“

Oldřich se mi podíval přes rameno a přečetl si kus článku sám.

„V době renesance bylo sbírání lastur a vytváření dekorací z nich velkou módou. A tak vznikala řada dekoračních předmětů, zátiší nebo obrazy. Ulity zdobily pokoje nebo vznikaly celé umělé lasturové jeskyně.“

„Ale tohle je zajímavé!“ narazila jsem na malý odstaveček. „Kdo zašeptal do lastury při úplňku své přání, tomu se splnilo.“

„A jaké přání bys do něj zašeptala ty?!“ podíval se mi do očí Oldřich.

„To je přísně tajné!“ schovala jsem se pod peřinu, aby neviděl moje slzy.

I když jsem své přání Oldřichovi neřekla, moc dobře věděl, po čem toužím. Toužil po tom i on sám, ale ať jsme dělali, co jsme mohli, stále se nám neplnilo.

Proto jsme také odjeli na dovolenou k moři, neboť nám spoustu lidí říkalo, že když změníme prostředí, třeba to konečně vyjde. Nemohla jsem totiž přijít do jiného stavu.

Byli jsme s Oldou spolu už skoro sedm let, milovali se, jak nejčastěji jsme mohli, ale vytoužené dítě stále nepřicházelo. Mnohdy jsem propadala silným depresím, i když mě můj gynekolog neustále ujišťoval, že jsem ještě mladá a někdy si děti dávají na čas.

„Jenomže já nechci mít dítě, až mi bude padesát!“ ztěžovala jsem si.

„Tak daleko to zajít nenecháme,“ ujišťoval mě. „Jestli se vám nepodaří otěhotnět do pětatřiceti, zkusíme umělé oplodnění. Ale myslím, že to nebude potřeba. Jen se musíte přestat stresovat a miminko pak přijde samo.“

Snažila jsem se být proto co nejvíc v klidu. Jenomže měsíce plynuly a můj klid se vytrácel.

Rozhodla jsem se tedy, že nebudu spoléhat nejen na medicínu, ale třeba i na malý zázrak, který mě měla přinést právě má kouzelná lastura, již jsme s Oldřichem společně vylovili z moře.

Byl právě úplněk a já byla připravená pošeptat lastuře, co mi nejvíce leželo na srdci.

„Ty dneska ještě nejdeš spát?!“ ptal se mě Oldřich v půl jedenácté večer, když sám uléhal do naší manželské postele.

„Musím ještě něco udělat,“ vymlouvala jsem se mu.

„Nepočká to do rána?!“ snažil se mě přemluvit.

„Určitě ne,“ volala jsem na něj z obýváku do ložnice. „Jen klidně spi, pak si lehnu vedle tebe.“

„Tak mi dej aspoň pusu na dobrou noc!“ vztáhl ke mně ruce. Přiskotačila jsem k němu jako nějaká puberťačka a on mě sevřel ve své náruči.

„Mám tě moc rád!“ řekl mi.

„Já tebe také,“ oplatila jsem mu. „A teď už spi, musím jít čarovat!“

Sedla jsem si zpátky do obýváku, zapálila svíčku a položila vedle ní na stůl kouzelnou škebli. Čekala jsem na půlnoc, až bude úplněk největší. Za chvíli jsem slyšela, jak Oldřich v ložnic potichu oddechuje. Usnul.

Zatímco já se rozhodla vzít osud nás dvou do svých rukou. Jakmile se střetly ručičky hodin na dvanáctce, vzala jsem svíčku i mušli a vyšla na balkon. Ovanul mě příjemný vánek, který byl na začátku září ještě poměrně teplý, a já se zhluboka nadýchla.

Bylo mi v té chvíli úplně jedno, jestli mě vidí nějaký soused z vedlejšího balkonu nebo pouliční tulák, který hledá v temnu noci, kam by složil hlavu. Teď jsem byla jenom já a moje přání.

Položila jsem svíčku na kraj balkonu, vzala lasturu do obou rukou, zadívala se na ni a poté si ji přiložila jemně ke rtům.

„Prosím, splň mi mé největší přání!“ řekla jsem ještě nahlas, abych pak do perleťového krunýře zašeptala, co jsem chtěla.

Nevím, jestli to byl jenom můj pocit, kouzlo té magické chvíle, ale jako kdybych uslyšela ve větru, který se náhle vzedmul, tichou odpověď. Vlastně to ani odpověď nebyla, jenom jakési tušení. Příslib.

Netuším, jak dlouho jsem na tom balkonu stála, ale když jsem se vrátila zpátky do postele, ručičky na budíku ukazovaly třetí hodinu ranní. Vlezla jsem si pod společnou peřinu a dotkal se nohama Oldřichových.

„Ty jsi ale studená!“ zašeptal.

„Promiň, nechtěla jsem tě budit,“ omlouvala jsem se mu.

„Kde jsi byla tak dlouho?!“ ptal se dál.

„Na balkoně,“ špitla jsem.

„A to jsi měla na sobě jen tu košili?!“ podivil se.

„Nebylo mi chladno,“ cítila jsem se tak klidná, jako nikdy předtím. Nic mě netížilo. Žádné špatné myšlenky. Necítila jsem ani žádnou bolest, tíseň nebo beznaděj. Jen jsem tak ležela smířená se svým osudem, kterému jsem se celá oddala.

„Jsi celá zkřehlá!“ objal mě Oldřich. „A tak krásná!“ pošeptal mi do ucha. „Tak krásnou jsem tě snad ještě nikdy neviděl,“ políbil mě a pak ještě mnohokrát.

Byla to opravdu magická noc, a i když jsem v životě docela realistka, tu noc se stal zázrak. Opravdu jsem otěhotněla. Mé štěstí bylo dvojnásobné. Na ultrazvuku jsme se totiž s mým Oldřichem dozvěděli, že čekám dvojčata.

„Proto vám to tak dlouho nešlo!“ konstatoval můj gynekolog, ale já věděla své. Musela jsem nejdřív najít svou kouzelnou lasturu, které jsem pošeptala své velké přání. Ona mi ho splnila. A možná mi splní i to další.

Jenomže to si budu pečlivě chránit, až bude opravdu třeba, abych ho nevyplýtvala zbytečně.

Moje kouzelná lastura nyní leží na poličce a já jí nezapomenu každý večer poděkovat, když usínám vedle svého Oldřicha, a v dětském pokoji spí v malých postýlkách moje dvě krásné děti.

Božena, 29 let

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
25.3.2023
Když se před rokem vdala za mého bratra, neměla vůbec nic, jen dvě malé děti. O celých třicet let mladší nevěsta bráchu okouzlila. Vyklubala se z ní zlatokopka. Stále se jen usmívá a mnoho toho nenamluví. Taková tichá voda! Ale já jí vidím až do žaludku. V hlavě má jen jedinou věc, a tou jsou peníze! Bratra si vzala po krátké známosti. Sbalila ho, jak je dnes moderní, na internetové seznamce. V
24.3.2023
Vztahy mezi tchyněmi a snachami nebývají vždy ideální. Já jsem to poznala už při prvním setkání s partnerkou mého syna. Věděla jsem, že syn Aleš to nebude mít v životě snadné. Měl až příliš mírnou povahu, nebyl průbojný. Nemusela jsem sice řešit žádné jeho průšvihy, ale tak trochu jsem se obávala, aby se mu jeho vrozená dobrota nevymstila. Přála jsem si, aby si našel dívku podobně založenou a v
23.3.2023
Najít dnes uplatnění na trhu práce není vůbec snadné. Své o tom ví i můj vnuk. Jeho žena Alena se po mateřské marně snaží vrátit do práce. Bohužel se ukazuje, že za ty roky doma naše Alena leccos zapomněla. Nic neumí, proto ji nikde nechtějí. Vnuk manželku přemlouvá, aby vzala cokoli, protože jim docházejí peníze. Největší problém spočívá v tom, že se jeho žena neumí, nebo dokonce nechce při
23.3.2023
Mám dva syny. Jednoho jsem příliš rozmazlila a teď se mi to vrací. Nedokážu ho vyhodit ze svého domu, připadám si jen jako jeho služka. Když mi před rokem zemřel manžel, syn Pavel mi přispěchal hned na pomoc. Nastěhoval se ke mně a já věřila, že mi pomůže zahnat smutek. Druhý syn Karel má totiž rodinu a bydlí na opačné straně republiky. Pavel je mladší, v dětství býval často nemocný, tak jsm
17.3.2023
Táta od nás včas utekl a založil novou rodinu, daleko od nás, protože s mámou se zkrátka nedalo žít. Ale já jsem s ní zůstat musela. To nemohlo dobře dopadnout. Máma byla samý chlap. Její výchova spočívala v tom, že mi dávala najíst, občas, po delší době, vyprala oblečení a někdy i podepsala domácí úkoly. Jejím hlavním zájmem bylo lovit muže. Asi nemusím dodávat, že táta utekl a nechal mě mámě
Nenechte si ujít další zajímavé články
Miliardy planetárních vyvrhelů se toulají naší galaxií
21stoleti.cz
Miliardy planetárních vyvrhelů se toulají naší galaxií
Většina dosud známých planet svůj život tráví v rodinném kruhu s mateřskou hvězdou a mnohdy i s planetárními sourozenci. Ale jak to tak někdy bývá u lidí, tak i mezi planetami může dojít ke konfliktu,
Klara Rott The Spa v representativních prostorách hotelu Andaz
iluxus.cz
Klara Rott The Spa v representativních prostorách hotelu Andaz
Lifestylový hotel Andaz Prague, unikátní místo čerpající z bohatých lokálních tradic, kultury, umění a architektury, poskytl své prostory a záštitu kosmetické značce Klara Rott, která zde vytvořila un
Kvůli komu se tak Lucie Benešová stále šlechtí?
nasehvezdy.cz
Kvůli komu se tak Lucie Benešová stále šlechtí?
Těžko věřit, že je Lucie Benešová (48) babičkou. Vzhledem směle konkuruje i o generaci mladším herečkám – není divu, že ještě dnes jí scenáristé předepisují košilaté scény, jak je sama nazývá. Z je
Rosslynská kaple: Ukrývá nejcennější relikvii světa?
epochalnisvet.cz
Rosslynská kaple: Ukrývá nejcennější relikvii světa?
Skotsko je neuvěřitelně pestrá země s bohatou a bohužel také pořádně komplikovanou a krvavou minulostí. Tu připomíná i množství historických staveb, mezi které patří i slavný chrám stojící v zeleni ma
Bez zakryté hlavy to nejde: Kdo kvůli zničenému slamáku zrušil svatbu?
epochaplus.cz
Bez zakryté hlavy to nejde: Kdo kvůli zničenému slamáku zrušil svatbu?
Francouzské královně Marii Antoinettě (1755–1793) dělá její manžel Ludvík XVI. (1754–1793) všechno, co jí na očích uvidí. Projevuje se to na výdajích dvora. Ministru financí Turgotovi dochází trpělivo
Záhada rodinné chaty
skutecnepribehy.cz
Záhada rodinné chaty
V mládí jsem zažila na naší chatě opravdu hrozivé věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Odpovědi na moje otázky přinesl až čas. Jako dívka z Prahy jsem si uměla vychutnat víkendy na naší chatě. Oproti panelákovému bytu to byla vždycky vítaná změna. Přírodu a čerstvý vzduch jsem milovala odmalička. Měli jsme chatu kousek od jednoho rybníka,
Excentrická svatyně klasického designu
rezidenceonline.cz
Excentrická svatyně klasického designu
Sebevědomá kombinace témat, materiálů a textur, směs paradoxů, tvořená moderními formami v kombinaci s nadčasovým nábytkem – to vše stojí za výsledným jemným leskem luxusního interiéru, jehož vyznění
Špagety se zeleninou
tisicereceptu.cz
Špagety se zeleninou
Jídlo, se kterým si poradíte, i když vás na vaření zrovna moc neužije. Ingredience 500 g špaget 500 g mletého masa 250 g rajčatového pyré 1 větší cibule 3 velká rajčata 1 červená paprika 2
Zeleninový kuskus s krevetami
tisicereceptu.cz
Zeleninový kuskus s krevetami
Suroviny 250 g mražených krevet 2 hrnky kuskusu 1 l zeleninového vývaru 2 velké cukety 2 pórky 2 lžíce olivového oleje hrubozrnná mořská sůl pepř čerstvá bazalka Postup Suchý kuskus n
Vymění Martin Zounar partnerku za kolegyni?
nasehvezdy.cz
Vymění Martin Zounar partnerku za kolegyni?
Po třinácti letech se rozešel s partnerkou Simonou Brdičkovou (46). Mají spolu dceru Claudii (14). Když to ale Martin Zounar (55) nejméně čekal, vstoupila mu do cesty pohledná psycholožka Kateřina K
První knihu na území dnešního Slovenska napsal římský císař: Ale kde?
enigmaplus.cz
První knihu na území dnešního Slovenska napsal římský císař: Ale kde?
Už pozorná dítka ve školách se mohou dozvědět, že první knihu na území sousedního Slovenska napsal římský císař Marcus Aurelius. Dokážeme však určit přesné místo, kde slavná sbírka úvah „Hovory k sobě
Pardubický kraj Vůně perníku, úsměv loutek a UNESCO
epochanacestach.cz
Pardubický kraj Vůně perníku, úsměv loutek a UNESCO
Ačkoli patří k těm menšímv České republice, nabízí aktivity a působivé expozice, kterým nelze říci „ne“. Pouze v Pardubickém kraji můžete nasát omamnou vůni perníku, stát se součástí dostihového vesel