Domů     Když se chlap zblázní
Když se chlap zblázní
10 minut čtení

Když se chlap zblázní do jiné ženy, nastane pro jeho manželku peklo. Prošla jsem si jím také, i když jsem si nikdy nemyslela, že by se něco podobného mohlo stát i mně. Václav byl totiž příkladný manžel, který by udělal pro svou rodinu všechno.

Znali jsme se od dětství. Vyrůstali jsme s Vaškem vedle sebe, protože jsme žili v jedné vesničce na Moravě.

Václav byl o tři roky starší než já, takže mě a moje kamarádky nejdřív se svou partičkou kluků pěkně škádlil, ale když jsme přišli do puberty, náš vztah se změnil. Začal mi nosit kytky, psát básničky a dokonce mi tajně nosil vajíčka od jejich slepic.

Jeho babička si potom v koloniálu stěžovala, že ty jejich skoro vůbec nenesou a musí je dokupovat, aby měla vůbec z čeho péct své skvělé buchty. Ostatně ty mi Vašek nosil taky výměnou za jahodový koláč, ve kterém byla přebornice moje maminka.

Inu, láska prochází žaludkem, a i když jsem Vaška nejdřív brala jen jako dobrého kamaráda, jedna magická noc z třicátého dubna na prvního května, kdy jsme společně se všemi obyvateli z vesnice pálili čarodějnice, rozhodla o naší lásce.

„Víš, že se Vapuržina noc slavila o úplňku?!“ ptal se mě Vašek, když jsme seděli kolem ohně a dívali se do jeho plamenů.

„Ty jsi ale chytrý,“ pochválila jsem ho. „A co ještě o ní víš?!“

„Třeba to, že se tuhle noc slétají čarodějnice na čarodějnický sabat,“ dodal.

„To vím taky! A babička říkala, že se otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukrytý poklady!“

„Co když se otevřela i ta naše?!“ nadnesl Vašek.

„Myslíš tu, co je v lese?!“ podívala jsem se na něj.

„Jo, přesně tu!“ odsouhlasil mi.

„Půjdeme se tam podívat?!“ vyzvala jsem ho.

„Snad ani ne!“ zamítl můj návrh.

„Proč ne? Ty se bojíš?!“ vysmála jsem se mu. Možná proto souhlasil.

„Jsi pitomá? Já se vůbec nebojím! To spíš ty aby ses nebála!“

„Čeho bych se bála, když budeš vedle mě,“ podívala jsem se na něj. Chvíli váhal, ale pak v sobě našel všechnu mužnost a zavelel:

„Tak jdeme!“ chytil mě za ruku a doslova odtáhl od ohniště.

Šli jsme tenkrát temným lesem. Korunami stromů probleskovalo jen světlo z tisíce let vzdálených hvězd, které byly možná už dávno vyhaslé, a já jsem se bála jako nikdy. Jako kdyby ze mě můj strach Vašek cítil. Chytil mě za ruku.

Ucítila jsem teplo jeho dlaně a najednou jsem byla naprosto klidná. Myslím, že v tu chvíli jsme si uvědomila, že on je muž mého života, který mi nabídne podporu a bezpečí. Tenkrát jsem se do něj zamilovala.

„Jsme tady,“ stanuli jsme před jeskyní, ze které na nás sálala studená černá tma.

„Chceš jít dovnitř?!“ zeptala jsem se Vaška.

„A ty?!“ obrátil se na mě.

„Já se asi vážně bojím,“ udělala jsem krok dozadu.

„Nebuď strašpytel!“ dodával mi odvahy.

„Co když tam něco bude?!“ nehodlala jsem své rozhodnutí změnit.

„A co by tam bylo? Strašidlo?!“ smál se mi.

„Na strašidla už dávno nevěřím!“ ujistila jsem ho.

„Vidíš. Nebude tam nic jiného, než co tam je ve dne.“

„Jenomže ve dne je světlo!“ oponovala jsem mu.

„A v noci zase tma! Jdeme!“ chytil mě za ruku a doslova vtáhl dovnitř.

Chvíli jsem se mu vzpírala, ale nakonec jsem se podvolila. Vašek šel první, ale já si udržovala malý odstup, i když mě stále držel za ruku.

„Nic tady není!“ řekl. A jakmile se jeho slova vrátila ozvěnou, ozval se podivný šum.

„Co to je?!“ zašeptala jsem. Šum se stále přibližoval.

„K zemi!“ vykřikl Vašek a strhnul mě ke straně. Spadli jsme do mokrého tlejícího listí a jen jsme viděli, jak nám nad hlavami proletělo hejno černých netopýrů.

„Ty jo, těch ale je!“ volal nadšeně Vašek.

„Kdyby nám vlétli do vlasů, zacuchali by je tak, že by nás museli oholit do hola!“ zakňourala jsem.

„Kde jsi na to přišla?!“ podíval se na mě.

„Banička říkala!“

„A co ještě říkala?!“ smál se mi.

„Že jsi pěkný trouba!“ konečně jsem se mu vysmekla ze sevření ruky a dala se na útěk.

„Počkej!“ chytil mě, než jsem stačila udělat pár kroků, a stáhnul mě k sobě zpátky. Spadla jsem přímo na něj.

„Au, co děláš, pusť mě!“ snažila jsem se dostat z jeho sevření.

„Až mi dáš pusu!“ překvapil mě Václav.

„To víš, tobě určitě!“ prala jsem se s ním dál.

„A komu jinému?!“ nechtěl se mě vzdát.

„To radši políbím Vojtu!“ vykřikla jsem, aniž bych to myslela vážně.

„Vojtu?!“ Vašek mě konečně pustil. „Tobě se líbí Vojta?!“ podíval se na mě smutně.

„Ne,“ odpověděla jsem mu.

„Proč jsi to řekla?!“ nechápal nic.

„Abys mě nechal být,“ vysvětlila jsem mu.

„Vždyť jsem ti chtěl dát jen pusu?!“ vysvětloval on mně.

„Jenomže jak?!“

„Co se ti na tom nelíbí?!“

„To, že jsi hrubý!“ špitla jsem.

„Ach, vy holky!“ vzdychl.

„První pusa by měla být romantická!“ vyslovila jsem své přání.

„A ty ses opravdu ještě s nikým nelíbala?!“ zadíval se na mě.

„Ne. A ty?!“ kdyby dal pusu jiné holce, skončila bych s ním na místě.

„Taky ne,“ řekl a oba jsme se na chvíli odmlčeli. Pak se na mě znovu podíval a já na něj. Naše rty se přiblížily. Cítila jsem na obličeji jeho dech. Zavřela jsem oči. Dotek jeho rtů byl jak zašimrání motýlích křídel.

Tělem mi projel záchvěv štěstí, který se rozptýlil do každého kousku mě samotné, až úplně zmizel. Zatoužila jsem zjistit, jestli to nebyla jen náhoda. Jestli se ten pocit vrátí kdykoli mě Vašek políbí. Proto jsem ho políbila teď já.

Jenom letmo, stejně jako to předtím udělal on. K mému překvapení to bylo daleko silnější. Konečně jsem otevřela oči a zadívala se na Vaška. Hleděl na mě jako nikdy dřív. Vypadal tak zvláštně. Trochu legračně, až se mi chtělo smát, ale udržela jsem se.

Kdo ví, jak jsem vypadala já. Raději jsem znovu zavřela oči a oddala se jeho polibkům celá.

Zpočátku jsme s Vaškem naši lásku tajili. Netrvalo dlouho, kdy nás na seníku přistihla moje mladší sestra, a i když jsem jí vyhrožovala, že jí nabančím, jestli o tom komukoli cekne, než jsme vylezli s Vaškem ven, už to věděla celá ves.

Nejdřív jsme se stali terčem veselých poznámek, ale po pár měsících nás začali všichni brát jako pár, a pak už se jen ptali, kdy se vezmeme a kolik chceme mít dětí, jestli budeme bydlet v domě našich nebo Vaškových rodičů, nebo si postavíme svůj. Nic moc jsme neřešili, protože jsme byli opojeni naší láskou.

Trochu shonu nastalo když jsem přišla poprvé do jiného stavu. Bylo mi sotva osmnáct a i když jsme já i Vašek příliš nemysleli na svatbu, naši rodiče nám ji stejně vystrojili.

„Co by na to řekli lidi, kdyby se ti narodilo nemanželské dítě!“ láteřila moje maminka.

„Vždyť stejně všichni vědí, že otcem je Vašek!“ oponovala jsem jí.

„Toho mi ani nepřipomínej!“ trvala si na svém maminka. „Měl nejdřív přijít s kytkou požádat o tvojí ruku a pak ti teprve udělat dítě!“

„Jé, mami, ty jsi ze staré školy!“ smála jsem se.

„Tohle řekni před tatínkem a uvidíš, jak ti naplácá, ať jsi plnoletá nebo ne!“

„A kde je vlastně táta?!“

„Šel se opít s chlapy do hospody. To víš, nemyslel si, že se stane tak brzy dědečkem!“

„A tobě nevadí, že budeš v šestatřiceti babičkou?!“ smála jsem se.

„Však já si sama ještě pořídím nějaké to miminko a budeme chovat obě dvě!“

„Tak jo! Jdu pro tátu, ať na něm můžete začít pracovat hned!“ vtipu jsem měla vždycky dost.

„Ty jsi ale drzá holka! Že ti jednu vlepím!“ zlobila se na oko maminka.

„Nemůžeš, jsem přece těhotná!“ ukradla jsem jeden kousek jahodového koláče a utíkala za Vaškem. Beztak na mě už čekal na zápraží.

A tak byla svatba, poté narození našeho prvního syna. Vašek začal stavět s mým a jeho otcem dům, a než jsme ho stačili zkolaudovat, byla na cestě dcera. Všechno šlo naprosto skvěle.

Žila jsem život princezny z pohádky, která má sice co dělat, aby obstarala celou domácnost, ale vůbec nic jí nechybí. Vašek doma udělal všechno, ale především mě i naše děti zahrnul bezmeznou láskou, kterou jsem brala jako samozřejmost.

Na jinou ženu se ani nepodíval. Aby jo, když jsme se ve vesnici všichni znali a stejně jako já se vdala za Václava, moje kamarádky si vzaly ostatní kluky. Jenomže pak umřel pan Sýkora a jeho rodina prodala jeho dům nějaké cizí paní, kterou tu nikdo neznal.

Koupila si ten dům jen na víkendy, protože přes týden bydlela ve městě. Byla úplně jiná.

Vlasy měla neustále načesané, tvář nalíčenou a v jejích šatech bych nešla ani na vesnickou zábavu, protože bych se bála, že mi tak krásnou róbu někdo polije pivem nebo umaže hořčicí od grilovaného kolena.

Vašek sice říkal, že se mu vůbec nelíbí, ale když něco potřebovala udělat v domě, vždycky k ní běžel jako první.

Nejdřív jsem si říkala, jak je hodný, že té paní, která stále říkala, jak je sama, že jí nevyšel žádný vztah s žádným mužem, pomáhá, až jsem našla na límečku jeho kostkované pracovní košile obtisk její rudé rtěnky.

„No a co, tak mi dala pusu!“ hájil se Vašek.

„Na krk? Tys líbal cizí ženskou?! To já nepolíbila v životě jiného chlapa, než tebe!“ plakala jsem, ale nebylo mi to stejně nic platné. Naše nová sousedka Vaška úplně zblbla a on si po půl roce sbalil všechny svoje věci a opustil mě i naše děti. Po patnácti letech manželství.

Plakala jsem, kudy jsem chodila, ale nebylo mi to samozřejmě vůbec nic platné.

„Však neboj, on se ti vrátí!“ utěšovala mě moje maminka.

„Proč myslíš?!“ chtěla jsem znát důvody, proč by měl dát přednost mě, holce z vesnice, která takové dámě z města nesahala ani po kotníky.

„Protože je taky z vesnice a pochybuji, že by se mu ve městě líbilo!“

„Jenomže já nevím, jestli bych ho ještě kdy chtěla zpátky, když mě tak zradil!“ vyslovila jsem to, čeho jsem se bála nejvíc. Něco se ve mně totiž zlomilo. Nedovedla jsem si představit, že bych Vaškovi někdy odpustila.

Podporovaly mě v tom živé představy, jak se té cizí ženské dotýká, líbá ji, objímá a dělá všechno, co dělal doteď jenom se mnou.

Odhodil mě jako použité zboží, ponížil mě tím, že dal přednost jiné a ještě k tomu jsem se musela dívat, jak za jejím plotem stříhá trávník, seká dřevo a stará se o její dům, zatímco se měl starat o ten náš. To byl jeho domov, ale on si to neuvědomoval.

Začal nový život, do kterého jsem já a naše děti nepatřily. A já si uvědomuji, že bych měla zapomenout na všechno co bylo a začít také znovu. Jenomže zapomenout nemůžu a ani nechci. To přece nejde. Všichni mi říkají, že čas staré rány vyléčí. Doufám v to.

Stejně jako že se Vašek jednou vrátí domů. Dveře má stále otevřené. Nevím, na jak dlouho. Už na ně totiž klepou jiní. Snad svou šanci nepromarní. A já zase tu svou.

Anežka, 33 let, Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali. Ten její Ota se navíc brzy rozvedl, což
4 minuty čtení
Celý život jsem si myslela, že rodina je o lásce, podpoře a sdílení radostí. Teď díky snaše vím, že je to o zdravém jídelníčku a celoživotním odříkání. Poslední roky mi dávají zabrat. Moje snacha Lenka je sice milá žena, ale její posedlost zdravou výživou mě přivádí k šílenství. Nejvíc mi ale láme srdce, když vidím, jak svými striktními názory bere radost z dětství mému vnukovi Kubovi. Je mu pě
2 minuty čtení
Ne každému mladému se musí oslavy staršího člověka líbit, ale určitě by bylo slušností to alespoň předstírat. Partnerka mého vnuka to nezvládla. Lada se jmenovala, a už to jméno zavánělo povýšeností. Jak jsem ho uslyšela, zapracovala moje ženská intuice a vnitřní hlas mi řekl, že s touto dívkou náš Lukáš šťastný nebude. Ale všichni mi oponovali, že až ji poznám, změním názor. Je to milá, hezká
2 minuty čtení
Všechno jsem sestře obětovala. Když se jí narodila dcera Martinka, odešla jsem z práce, abych s výchovou neteře pomohla. Ale kde je vděk? Rodiče nám zemřeli při autonehodě. Mně bylo tehdy třináct a sestře Jitce jen sedm. Vychovávala nás babička, ta ale zemřela, když mi bylo devatenáct. O svou mladší sestřičku jsem se tedy musela starat já, a myslím, že kvůli tomu jsem promarnila své životní šan
5 minut čtení
Jsem matka, babička a svědkyně bolesti, která svazuje naši rodinu jako jedovatý břečťan. Můj syn, kdysi veselý kluk s plány do budoucna, se stal stínem sám sebe. Bylo mu sedmnáct, když jsme poprvé zaznamenali změny v jeho chování. Do té doby byl Marek, náš jediný syn, velmi citlivý mladík, který kolem sebe šířil dobrou náladu a byl duší každé společnosti. Miloval fotbal a škola mu šla snadno
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
epochaplus.cz
JFK a Jacqueline Kennedyová: Muž, který doprovází svoji ženu
John Fitzgerald Kennedy triumfuje v prezidentských volbách v listopadu roku 1960. Porazí v nich republikánského rivala Richarda Nixona. K vítězství mu dopomůže přízeň médií. V lednu roku 1961 se John Fitzgerald Kennedy (1917–1963) zabydluje v Bílém domě i se svojí drahou polovičkou Jacqueline (1929–1994) , která u veřejnosti obzvlášť boduje. Prostí Američané jí říkají láskyplně Jackie. Nová první dáma
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
skutecnepribehy.cz
Jak si naše dcera Jitka postavila hlavu
Zeťák myslel, že z naší dcery udělá ženu v domácnosti, že se vzdá své kariéry. Naše chytrá a ambiciózní Jitka se ale nedala. Musela si prosadit svou. Když si našla moje dcera Jitka ženatého přítele, navíc o deset let staršího, nebyli jsme s manželem z toho odvázaní. Štěstí našeho jediného dítěte nám bylo ale nade vše, tak jsme její rozhodnutí tolerovali.
Za tajemnými menhiry po Česku
epochanacestach.cz
Za tajemnými menhiry po Česku
Česká republika je poseta menhiry různého stáří a původu. K některým se pojí temné historické pověsti, jiné jsou vyhlášené pro své energetické působení. Navštivte s námi oblíbené menhiry, jež zdobí naši zem. Zakletý mnich u Drahomyšle Zakletý mnich u Drahomyšle (viz úvodní foto) poblíž Žatce je asi naším nejznámějším menhirem. O tomto kameni také existuje pověst. V
Vyzrajte na cestovní horečku!
nejsemsama.cz
Vyzrajte na cestovní horečku!
Změna prostředí, nervozita z dlouhé cesty, studený pot, závratě, zácpa, nebo naopak průjem. Znáte to také? Zkušené bylinářky doporučují zázvorový nápoj. K tomu potřebujete kus zázvorového kořene a jablko. Za pomoci odšťavňovače získáte chutný nápoj. Jestliže vás trápí průjem, rychle se ho zbavíte, když si uvaříte silný černý čaj, do kterého přidáte půl lžičky soli. K zastavení průjmu se
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
enigmaplus.cz
Kníže ďáblů Belzebub: Vládce pekla v něm však nehledejte!
Je to takový malý oblíbený „pekelný“ omyl. Ne, Belzebub opravdu není vládce pekla a nejde o ekvivalent Satana či Lucifera. Kde se Belzebub vzal a kdo ho na pekelný trůn vlastně záměrně, či omylem uved
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
iluxus.cz
Oslava elegance: piknik šampaňského MUMM zazářil na karlovarském festivalu
Exkluzivní šampaňské MUMM Cordon Rouge uskutečnilo první piknik v rámci 59. ročníku Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Akce, jež proběhla v malebné zahradě hotelu Imperial, přivítala řadu
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
historyplus.cz
Osvětimské album: Fotografie, které nikdy neměly spatřit svět
Teprve 19letá Lili Jacobová se rozhlíží po místnosti, kde ještě před nedávnem pobývali příslušníci SS. Snaží se najít něco, co by jí po osvobození tábora Mittelbau-Dora přišlo vhod. Zaujme ji noční stolek, a tak otevře jeho přihrádku. Leží v ní album plné fotografií, na nichž jsou naprosto šokující snímky, které dokazují nacistická zvěrstva ve vyhlazovacím
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
rezidenceonline.cz
Odlehčenost, subtilnost, vzdušnost a styl
To všechno naše domovy získají, pokud je vybavíme některým z moderních typů sedacího nábytku s přiznanou konstrukcí ze dřeva či kovu. Zvolené řešení ovlivňuje samozřejmě jak vzhled, tak funkčnost každé sedací soupravy, a to i v případě, že konstrukční prvky nejsou vidět. Ocelové i dřevěné prvky ovšem bývají kvůli svému vzhledu přiznané, a to ve
Muffiny s jahodami a jogurtem
tisicereceptu.cz
Muffiny s jahodami a jogurtem
Jogurt lze naředit několika kapkami mléka. Suroviny na 12 kusů 100 g hladké mouky 120 g pohankové mouky 80 g cukru krystal 1 lžička skořice 2 lžičky prášku do pečiva 2 lžíce oleje 1 rozmix
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
21stoleti.cz
Letní paradox: Slunce svítí déle, ale den je kratší
Aktuální měření ukazují, že naše planeta letos v červenci zažila kratší dny, než bývá obvyklé. Jde o součást dlouhodobého procesu, jehož příčinou je jak jádro Země, tak i změny klimatu. Brzká r
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
epochalnisvet.cz
Rostlina umí přizpůsobit přenos pylu podmínkám prostředí, odhalují čeští vědci
Ač vědci zkoumají rostliny do detailů na úrovni molekul či z globálních perspektiv, jsou stále okamžiky jejich života, jež jsou prakticky neprobádané a dají se na nich udělat průlomové objevy. Jedním z nich je uvolňování pylu prašníky a jeho přenos hmyzem mezi květy. Prchavý děj, k jehož studiu nám víc než moderní přístroje pomůže
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
nasehvezdy.cz
Proč se sobě Dyková a Čadek vyhýbají?
Jak tohle dopadne? Před časem jsme vás informovali, že to velmi jiskří mezi manželem Jitky Čvančarové (47) ze seriálu Doktor Martin, tanečníkem Petrem Čadkem (46), a hvězdou seriálu Marta Tatianou Dyk