Domů     Když se chlap zblázní
Když se chlap zblázní
10 minut čtení

Když se chlap zblázní do jiné ženy, nastane pro jeho manželku peklo. Prošla jsem si jím také, i když jsem si nikdy nemyslela, že by se něco podobného mohlo stát i mně. Václav byl totiž příkladný manžel, který by udělal pro svou rodinu všechno.

Znali jsme se od dětství. Vyrůstali jsme s Vaškem vedle sebe, protože jsme žili v jedné vesničce na Moravě.

Václav byl o tři roky starší než já, takže mě a moje kamarádky nejdřív se svou partičkou kluků pěkně škádlil, ale když jsme přišli do puberty, náš vztah se změnil. Začal mi nosit kytky, psát básničky a dokonce mi tajně nosil vajíčka od jejich slepic.

Jeho babička si potom v koloniálu stěžovala, že ty jejich skoro vůbec nenesou a musí je dokupovat, aby měla vůbec z čeho péct své skvělé buchty. Ostatně ty mi Vašek nosil taky výměnou za jahodový koláč, ve kterém byla přebornice moje maminka.

Inu, láska prochází žaludkem, a i když jsem Vaška nejdřív brala jen jako dobrého kamaráda, jedna magická noc z třicátého dubna na prvního května, kdy jsme společně se všemi obyvateli z vesnice pálili čarodějnice, rozhodla o naší lásce.

„Víš, že se Vapuržina noc slavila o úplňku?!“ ptal se mě Vašek, když jsme seděli kolem ohně a dívali se do jeho plamenů.

„Ty jsi ale chytrý,“ pochválila jsem ho. „A co ještě o ní víš?!“

„Třeba to, že se tuhle noc slétají čarodějnice na čarodějnický sabat,“ dodal.

„To vím taky! A babička říkala, že se otevírají jeskyně, ve kterých jsou ukrytý poklady!“

„Co když se otevřela i ta naše?!“ nadnesl Vašek.

„Myslíš tu, co je v lese?!“ podívala jsem se na něj.

„Jo, přesně tu!“ odsouhlasil mi.

„Půjdeme se tam podívat?!“ vyzvala jsem ho.

„Snad ani ne!“ zamítl můj návrh.

„Proč ne? Ty se bojíš?!“ vysmála jsem se mu. Možná proto souhlasil.

„Jsi pitomá? Já se vůbec nebojím! To spíš ty aby ses nebála!“

„Čeho bych se bála, když budeš vedle mě,“ podívala jsem se na něj. Chvíli váhal, ale pak v sobě našel všechnu mužnost a zavelel:

„Tak jdeme!“ chytil mě za ruku a doslova odtáhl od ohniště.

Šli jsme tenkrát temným lesem. Korunami stromů probleskovalo jen světlo z tisíce let vzdálených hvězd, které byly možná už dávno vyhaslé, a já jsem se bála jako nikdy. Jako kdyby ze mě můj strach Vašek cítil. Chytil mě za ruku.

Ucítila jsem teplo jeho dlaně a najednou jsem byla naprosto klidná. Myslím, že v tu chvíli jsme si uvědomila, že on je muž mého života, který mi nabídne podporu a bezpečí. Tenkrát jsem se do něj zamilovala.

„Jsme tady,“ stanuli jsme před jeskyní, ze které na nás sálala studená černá tma.

„Chceš jít dovnitř?!“ zeptala jsem se Vaška.

„A ty?!“ obrátil se na mě.

„Já se asi vážně bojím,“ udělala jsem krok dozadu.

„Nebuď strašpytel!“ dodával mi odvahy.

„Co když tam něco bude?!“ nehodlala jsem své rozhodnutí změnit.

„A co by tam bylo? Strašidlo?!“ smál se mi.

„Na strašidla už dávno nevěřím!“ ujistila jsem ho.

„Vidíš. Nebude tam nic jiného, než co tam je ve dne.“

„Jenomže ve dne je světlo!“ oponovala jsem mu.

„A v noci zase tma! Jdeme!“ chytil mě za ruku a doslova vtáhl dovnitř.

Chvíli jsem se mu vzpírala, ale nakonec jsem se podvolila. Vašek šel první, ale já si udržovala malý odstup, i když mě stále držel za ruku.

„Nic tady není!“ řekl. A jakmile se jeho slova vrátila ozvěnou, ozval se podivný šum.

„Co to je?!“ zašeptala jsem. Šum se stále přibližoval.

„K zemi!“ vykřikl Vašek a strhnul mě ke straně. Spadli jsme do mokrého tlejícího listí a jen jsme viděli, jak nám nad hlavami proletělo hejno černých netopýrů.

„Ty jo, těch ale je!“ volal nadšeně Vašek.

„Kdyby nám vlétli do vlasů, zacuchali by je tak, že by nás museli oholit do hola!“ zakňourala jsem.

„Kde jsi na to přišla?!“ podíval se na mě.

„Banička říkala!“

„A co ještě říkala?!“ smál se mi.

„Že jsi pěkný trouba!“ konečně jsem se mu vysmekla ze sevření ruky a dala se na útěk.

„Počkej!“ chytil mě, než jsem stačila udělat pár kroků, a stáhnul mě k sobě zpátky. Spadla jsem přímo na něj.

„Au, co děláš, pusť mě!“ snažila jsem se dostat z jeho sevření.

„Až mi dáš pusu!“ překvapil mě Václav.

„To víš, tobě určitě!“ prala jsem se s ním dál.

„A komu jinému?!“ nechtěl se mě vzdát.

„To radši políbím Vojtu!“ vykřikla jsem, aniž bych to myslela vážně.

„Vojtu?!“ Vašek mě konečně pustil. „Tobě se líbí Vojta?!“ podíval se na mě smutně.

„Ne,“ odpověděla jsem mu.

„Proč jsi to řekla?!“ nechápal nic.

„Abys mě nechal být,“ vysvětlila jsem mu.

„Vždyť jsem ti chtěl dát jen pusu?!“ vysvětloval on mně.

„Jenomže jak?!“

„Co se ti na tom nelíbí?!“

„To, že jsi hrubý!“ špitla jsem.

„Ach, vy holky!“ vzdychl.

„První pusa by měla být romantická!“ vyslovila jsem své přání.

„A ty ses opravdu ještě s nikým nelíbala?!“ zadíval se na mě.

„Ne. A ty?!“ kdyby dal pusu jiné holce, skončila bych s ním na místě.

„Taky ne,“ řekl a oba jsme se na chvíli odmlčeli. Pak se na mě znovu podíval a já na něj. Naše rty se přiblížily. Cítila jsem na obličeji jeho dech. Zavřela jsem oči. Dotek jeho rtů byl jak zašimrání motýlích křídel.

Tělem mi projel záchvěv štěstí, který se rozptýlil do každého kousku mě samotné, až úplně zmizel. Zatoužila jsem zjistit, jestli to nebyla jen náhoda. Jestli se ten pocit vrátí kdykoli mě Vašek políbí. Proto jsem ho políbila teď já.

Jenom letmo, stejně jako to předtím udělal on. K mému překvapení to bylo daleko silnější. Konečně jsem otevřela oči a zadívala se na Vaška. Hleděl na mě jako nikdy dřív. Vypadal tak zvláštně. Trochu legračně, až se mi chtělo smát, ale udržela jsem se.

Kdo ví, jak jsem vypadala já. Raději jsem znovu zavřela oči a oddala se jeho polibkům celá.

Zpočátku jsme s Vaškem naši lásku tajili. Netrvalo dlouho, kdy nás na seníku přistihla moje mladší sestra, a i když jsem jí vyhrožovala, že jí nabančím, jestli o tom komukoli cekne, než jsme vylezli s Vaškem ven, už to věděla celá ves.

Nejdřív jsme se stali terčem veselých poznámek, ale po pár měsících nás začali všichni brát jako pár, a pak už se jen ptali, kdy se vezmeme a kolik chceme mít dětí, jestli budeme bydlet v domě našich nebo Vaškových rodičů, nebo si postavíme svůj. Nic moc jsme neřešili, protože jsme byli opojeni naší láskou.

Trochu shonu nastalo když jsem přišla poprvé do jiného stavu. Bylo mi sotva osmnáct a i když jsme já i Vašek příliš nemysleli na svatbu, naši rodiče nám ji stejně vystrojili.

„Co by na to řekli lidi, kdyby se ti narodilo nemanželské dítě!“ láteřila moje maminka.

„Vždyť stejně všichni vědí, že otcem je Vašek!“ oponovala jsem jí.

„Toho mi ani nepřipomínej!“ trvala si na svém maminka. „Měl nejdřív přijít s kytkou požádat o tvojí ruku a pak ti teprve udělat dítě!“

„Jé, mami, ty jsi ze staré školy!“ smála jsem se.

„Tohle řekni před tatínkem a uvidíš, jak ti naplácá, ať jsi plnoletá nebo ne!“

„A kde je vlastně táta?!“

„Šel se opít s chlapy do hospody. To víš, nemyslel si, že se stane tak brzy dědečkem!“

„A tobě nevadí, že budeš v šestatřiceti babičkou?!“ smála jsem se.

„Však já si sama ještě pořídím nějaké to miminko a budeme chovat obě dvě!“

„Tak jo! Jdu pro tátu, ať na něm můžete začít pracovat hned!“ vtipu jsem měla vždycky dost.

„Ty jsi ale drzá holka! Že ti jednu vlepím!“ zlobila se na oko maminka.

„Nemůžeš, jsem přece těhotná!“ ukradla jsem jeden kousek jahodového koláče a utíkala za Vaškem. Beztak na mě už čekal na zápraží.

A tak byla svatba, poté narození našeho prvního syna. Vašek začal stavět s mým a jeho otcem dům, a než jsme ho stačili zkolaudovat, byla na cestě dcera. Všechno šlo naprosto skvěle.

Žila jsem život princezny z pohádky, která má sice co dělat, aby obstarala celou domácnost, ale vůbec nic jí nechybí. Vašek doma udělal všechno, ale především mě i naše děti zahrnul bezmeznou láskou, kterou jsem brala jako samozřejmost.

Na jinou ženu se ani nepodíval. Aby jo, když jsme se ve vesnici všichni znali a stejně jako já se vdala za Václava, moje kamarádky si vzaly ostatní kluky. Jenomže pak umřel pan Sýkora a jeho rodina prodala jeho dům nějaké cizí paní, kterou tu nikdo neznal.

Koupila si ten dům jen na víkendy, protože přes týden bydlela ve městě. Byla úplně jiná.

Vlasy měla neustále načesané, tvář nalíčenou a v jejích šatech bych nešla ani na vesnickou zábavu, protože bych se bála, že mi tak krásnou róbu někdo polije pivem nebo umaže hořčicí od grilovaného kolena.

Vašek sice říkal, že se mu vůbec nelíbí, ale když něco potřebovala udělat v domě, vždycky k ní běžel jako první.

Nejdřív jsem si říkala, jak je hodný, že té paní, která stále říkala, jak je sama, že jí nevyšel žádný vztah s žádným mužem, pomáhá, až jsem našla na límečku jeho kostkované pracovní košile obtisk její rudé rtěnky.

„No a co, tak mi dala pusu!“ hájil se Vašek.

„Na krk? Tys líbal cizí ženskou?! To já nepolíbila v životě jiného chlapa, než tebe!“ plakala jsem, ale nebylo mi to stejně nic platné. Naše nová sousedka Vaška úplně zblbla a on si po půl roce sbalil všechny svoje věci a opustil mě i naše děti. Po patnácti letech manželství.

Plakala jsem, kudy jsem chodila, ale nebylo mi to samozřejmě vůbec nic platné.

„Však neboj, on se ti vrátí!“ utěšovala mě moje maminka.

„Proč myslíš?!“ chtěla jsem znát důvody, proč by měl dát přednost mě, holce z vesnice, která takové dámě z města nesahala ani po kotníky.

„Protože je taky z vesnice a pochybuji, že by se mu ve městě líbilo!“

„Jenomže já nevím, jestli bych ho ještě kdy chtěla zpátky, když mě tak zradil!“ vyslovila jsem to, čeho jsem se bála nejvíc. Něco se ve mně totiž zlomilo. Nedovedla jsem si představit, že bych Vaškovi někdy odpustila.

Podporovaly mě v tom živé představy, jak se té cizí ženské dotýká, líbá ji, objímá a dělá všechno, co dělal doteď jenom se mnou.

Odhodil mě jako použité zboží, ponížil mě tím, že dal přednost jiné a ještě k tomu jsem se musela dívat, jak za jejím plotem stříhá trávník, seká dřevo a stará se o její dům, zatímco se měl starat o ten náš. To byl jeho domov, ale on si to neuvědomoval.

Začal nový život, do kterého jsem já a naše děti nepatřily. A já si uvědomuji, že bych měla zapomenout na všechno co bylo a začít také znovu. Jenomže zapomenout nemůžu a ani nechci. To přece nejde. Všichni mi říkají, že čas staré rány vyléčí. Doufám v to.

Stejně jako že se Vašek jednou vrátí domů. Dveře má stále otevřené. Nevím, na jak dlouho. Už na ně totiž klepou jiní. Snad svou šanci nepromarní. A já zase tu svou.

Anežka, 33 let, Morava

Předchozí článek
Další článek
Související články
5 minut čtení
Nemůžu se zbavit tíživého pocitu, že jsem někde udělala chybu. Celý život jsem věnovala své rodině, manželovi, třem dětem, domácnosti. A přesto jsem osamělá! Své rodině jsem dala všechno: svůj čas, lásku, energii i své sny. Všechno jsem podřídila tomu, aby oni byli šťastní. A teď, když jsou dospělí a mají své životy, mám pocit, že pro ně už nejsem důležitá. Ptám se sama sebe: kde jsem to pokazi
5 minut čtení
Celý život jsem se snažila být dobrou dcerou, sestrou, prostě člověkem. Teď, když se ohlédnu, cítím jen hořkost a bolest. Kvůli vlastní sestře. Lenka byla vždycky ta „lepší“. O čtyři roky starší, hezká, chytrá, okouzlující. Když jsme byly malé, rodiče ji zbožňovali. „Podívej, jak je Lenka šikovná,“ říkávala máma, když sestra přinesla ze školy jedničku nebo zazpívala na besídce. Já, tichá a nená
2 minuty čtení
Se snachou jsme si nesedly, to uznávám, ona ale nechce, abych vídala své vnučky. A syn se mě nikdy nezastane. Trápím se tím, že je vidím tak málo! Svého syna Matěje jsem vychovala dobře. Bylo to moje jediné dítě, proto jsem se mu věnovala maximálně, měl všechno, na co si vzpomněl, a já byla přesvědčená, že máme spolu skvělý vztah. Tak tomu bylo do jeho osmadvacátých narozenin. Tehdy vstoupila m
3 minuty čtení
Byla o dva roky mladší. Jako malá mě často napodobovala, a pak se mnou začala soutěžit úplně ve všem. Na mnoho let jsme se rozhádaly. Když jsme byly hodně malé, tak jsem tu rivalitu necítila. Byla jsem pro svou mladší sestru Majdu vzor, ke kterému vzhlížela s obdivem. Všechno po mně opakovala, a mně se to líbilo. Tak tomu bylo ještě ve škole, když chodila na první stupeň. Že mi chce šlapat na p
5 minut čtení
Do jiného stavu jsem přišla ani ne po roční známosti na konci prvního ročníku vysoké školy. Hned jsem to cítila a věděla jsem, že budeme mít Štěpánka. Ašťastný byl i budoucí tatínek Marek. Tím ovšem nadšení rodiny končilo. Moji rodiče, kterým v té době bylo 43 a 45 let, byli spíš na pokraji zhroucení než nadšeni. Matka kantorka dokonce utrousila: „U nás na učňáku se jako první vdávají ty nejošk
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
skutecnepribehy.cz
Navštívil mě v chatě u lesa duch tety?
Dlouho to bylo moje oblíbené místo, ale v době dospívání jsem na naší chatě zažila děsivé okamžiky. Odpověď přinesl až čas. V mládí jsem zažila na naší chatě hrozné věci, které jsem si nedovedla vysvětlit. Podivné příhody se mi tam ovšem stávaly jen tehdy, když jsem byla sama. Rodinná chata ukrývala děsivé tajemství z minulosti!
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
nasehvezdy.cz
Ukončí Solaříková kvůli lásce kariéru?
V jednu chvíli byla Patricie Solaříková (36) v seriálech Ulice, Specialisté i Jedna rodina. Pracovala naplno. Teď jako by ze všech mizela a práci omezovala. Podle zákulisních informací za tím může bý
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
epochaplus.cz
Son Doong: Vietnamský podzemní ráj s džunglí a vlastními mraky
Představte si podzemní svět tak obrovský, že by se do něj vešlo celé město, s křišťálově čistými jezery, podzemními řekami a dokonce i tropickým pralesem, kde se tvoří vlastní mlha a mraky. To není sci-fi vize, ale realita vietnamské jeskyně Son Doong, jednoho z nejnověji objevených divů světa. Tento gigantický podzemní ekosystém je fascinujícím místem,
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
epochalnisvet.cz
Polytechnické vzdělávání: Cesta k praktickým dovednostem i soft skills
Polytechnické vzdělávání propojuje technické, praktické i tvořivé dovednosti. V dnešní době je důležité porozumět moderním technologiím, jelikož jsou stále běžnější součástí každodenního života. Komplexní řešení nabízí výuka robotiky. Začátek v útlém věku Robotika pro děti může být relativně jednoduchá – zaujme, zabaví a naučí přitom cenné dovednosti. Spojuje hru a učení, děti jsou aktivní, musí zapojit logické
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
nejsemsama.cz
Kuřecí roláda se sušenými rajčaty
Je tak lehká, že si ji, se zeleninovým salátem, můžete klidně dát i k večeři. Ingredience: 750 g kuřecích prsních řízků 200 g kvalitní libové slaniny 8 ks sušených rajčat naložených v oleji 2 stroužky česneku lžička kaparů tři snítky čerstvého tymiánu olivový olej 3 dcl bílého vína sůl pepř Postup: Kuřecí prsa rozkrojte na plát silný asi 1 cm. Pláty položte
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
historyplus.cz
Falšovaly první čs. vojačky kvůli boji datum narození?
„Škrábat v kuchyni brambory? Tak to ani náhodou!“ zuří na konci roku 1943 Lydie Studničková. Takhle si bojové nasazení nepředstavovala. V hlavě 16leté dívky už se rodí plán, jak se konečně dostat na frontu…   Zárodek čs. armády se počátkem roku 1942 formuje v Buzuluku na území SSSR pod velením tehdy podplukovníka Ludvíka Svobody (1895‒1979).
Vodní vila Celine Dion
rezidenceonline.cz
Vodní vila Celine Dion
Světově proslulá kanadská zpěvačka, mimo jiné vítězka prestižní hudební ceny Grammy, si v roce 2010 s manželem a dětmi začala užívat nebývalý komfort vodního království na Jupiter Island. Bohužel už za tři roky se karty jejich života obrátily úplně jiným směrem. Celine Dion není třeba dlouze představovat. Kromě toho nejprestižnějšího má na svém kontě i
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
21stoleti.cz
Umělá inteligence umí obnovit poškozené umělecké dílo v řádu hodin
Staletí zanechávají na olejomalbách významných i těch méně známých mistrů výrazné stopy. Přirozené stárnutí děl má za následek praskliny, odlupování kousků pigmentů, změny barev a nejrůznější drobné s
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
enigmaplus.cz
Děsivé zjištění: Telefon spící ženy nahrál cizí hlas v její ložnici
Jenny si na podzim roku 2013 stáhne do telefonu aplikaci, která má sledovat její spánek a nahrávat případné rušivé zvuky, které by mohly kvalitu nočního odpočinku narušit. Jedné noci však záznam odhal
Duchové Kunžvartu
epochanacestach.cz
Duchové Kunžvartu
Na samém pomezí Českého království, na východním úbočí šumavské hory Strážný, stála od 14. století mohutná pevnost zvaná Kunžvart. V současnosti zbývá z hradu, který patří mezi nejtajemnější místa v oblasti, prakticky jen torzo čtyřhranné věže. Už výstup ke zřícenině (výlet začnete v nedalekém městysi Strážný) je jako z pohádky – cesta se vine lesem lemovaným mechem porostlými balvany, kapradím
Opečený sendvič s křupavou slaninou
tisicereceptu.cz
Opečený sendvič s křupavou slaninou
Slanina vás posílí na každé túře. Nejlépe chutná s čerstvým opečeným chlebem nebo bílým toustovým chlebem. Suroviny 20 dkg anglické slaniny 2 velká rajčata hrst čerstvé rukoly 1 lžíce másla
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
iluxus.cz
Sluneční brýle, které ladí s oceánem: Breitling & Cutler and Gross
Letní outfit není kompletní bez dokonalých slunečních brýlí – a právě na tuto stylovou nutnost se zaměřila hodinářská značka Breitling, která spojila síly s renomovanou britskou značkou Cutler and Gro