Domů     Dcera mi přivedla muže
Dcera mi přivedla muže

S mým manželem, Petrem, jsme se rozvedli, když bylo naší dceři deset let. Oba jsme měli pocit, že náš vztah už se vyčerpal a je třeba jít dál. Najít si jiné partnery, se kterými bychom opět pocítili, co je to být zamilovaný.

Ten pocit měl tedy hlavně teď již bývalý, Petr. To on si jako první našel jinou ženu, mnohem mladší a samozřejmě hezčí, než jsem byla já. Neměla jsem mu to za zlé.

Za ta léta jsme prošli mnoha obdobími, kdy jsem se postupně rozcházeli a zase dávali dohromady hlavně kvůli naší dceři, Lence. Když byla malá, potřebovala nutně oba rodiče.

Ale teď, když už pomalu vstupovala do puberty, věřila jsem, že na ní náš společný rozchod nebude mít takový dopad. Zvlášť když jsme se s Petrem dohodli na střídavé péči. Čtrnáct dnů měla bydlet u mě, další půlku měsíce pak u mého bývalého a jeho nové partnerky.

Když jsem poprvé své dceři balila její věci, protože se měla na čtrnáct dní odstěhovat k Petrovi, celou dobu jsem u toho plakala.

U rozvodového soudu mi to nepřišlo až tak hrozné, naopak, chtěla jsem, aby Lenka úplně nepřišla o svého otce a taky jsem to nehodlala svému exmanželovi ulehčovat. Nelíbilo se mi, že by si měl jen tak odejít a všechny povinnosti by zůstaly na mě.

Byl stejně Lenky otec jako já matka, výchova spočívala na nás obou, proč bych tedy všechnu zodpovědnost, jaký se z naší dcery stane člověk, měla nést já?!

„Mami, nebreč!“ sedla si tenkrát vedle mě Lenka. „Vždyť je to jen čtrnáct dní! Jako kdybych odjela na školu v přírodě?!“ utěšovala mě.

„No jo, jenomže na tu jezdíš jen jednou do roka, ale u táty budeš každý měsíc!“ utírala jsem si červený nos.

„Vy se o mě snad ještě poperete!“ smála se Lenka.

„Protože tě máme oba moc rádi!“ ujišťovala jsem ji, stejně jako celou dobu, co probíhal náš rozvod a následné Petrovo stěhování.

„Hm, škoda že už se nemáte rádi vy dva,“ vzdychla Lenka.

„To se dospělým někdy stává,“ pohladila jsem ji po jejích dlouhých vlasech.

„Copak jste se nikdy nemilovali?!“ zajímala se moje dcera.

„Ale ano a moc! Ty jsi nakonec důkazem naší lásky!“ stiskla jsem jí ruku.

„Jak je možné, že vám to vydrželo tak krátce?!“ nemohla stále pochopit.

„Já si myslím, že deset let je až moc dlouho,“ mávla jsem rukou.

„Jenomže babička s dědou jsou spolu už padesát a taky jim to pořád klape!“ namítla moje dcera.

„Babička s dědou jsou rarita, která se dnes už jen tak nevidí!“ mrkla jsem na Lenku.

„Proč nemůžete být s táto taky rarita?!“ nenechala se jen tak odbýt.

„Asi proto, že ani jeden z nás nechce ustoupit. Každý máme svou hlavu a příliš si trváme na svém. A já nechci pořád jen ustupovat a dělat kompromisy, když je nechce dělat ani tvůj táta,“ nevěděla jsem, jak bych to Lence mohla lépe vysvětlit.

„Pak nastanou problémy, které přejdou v hádky a láska je najednou pryč. Jako když mávneš kouzelným proutkem.“

„Proto si našel táta jinou?!“ vzdychla Lenka.

„Asi ano. Možná doufá, že s ní se nikdy hádat nebude,“ řekla jsem. Ale jak jsem znala svého exmanžela, Petra, nevěřila jsem, že by se mu to kdy povedlo.

Lenka se tedy za mé pomoci odstěhovala na celých čtrnáct dní ke svému otci. Když se za ní zaklaply dveře, bylo v bytě najednou takové ticho, že jsem musela pustit aspoň televizi, abych se tu nezbláznila.

„Co tu teď budu sama dělat?!“ sedla jsem si do křesla.

„Můžeš třeba uklidit,“ odpovědělo mi mé druhé já.

„Docela dobrý nápad!“ řekla jsem nahlas a dala se do práce. Ne že by se mi moc chtělo luxovat nebo utírat prach, natož umývat okna, ale všechno bylo lepší než jen tak sedět a nechat myšlenky, aby se mi honily hlavou.

Najednou mi přišlo, že mám už celý život za sebou. Bylo mi přes třicet let, byla jsem čerstvě rozvedená, s dcerou ve střídavé péči. Co dál? Bylo ještě něco dál?

Nebo to všechno právě skončilo a já už jen budu chodit do práce a čekat, až budu mít nárok na důchod? Takhle jsem měla prožít svůj život? Nebo co mě mohlo ještě potkat hezkého? Další muž, svatba, dítě?

Proč, když jsem stoprocentně věděla, že by to skončilo úplně stejně. Každá láska přece jednou vyprchá a ti dva si začnou lézt na nervy. Tak na co to všechno absolvovat znovu?

Než jsem si položila všechny tyhle otázky, na které jsem rozhodně nenašla žádnou odpověď, byl už večer. V televizi šly samé podivné seriály, které jsem dřív neměla vůbec čas sledovat a ani jsem s tím nechtěla začít.

Proto jsem si raději lehla do postele a začetla se do knížky, kterou jsem dostala od Petra k vánocům asi před šesti lety. Na první stránku mi napsal věnování.

„Lásce mého života, Petr“ stálo tam. Musela jsem se usmát. Kdybych si bývala pomyslela, že si ji začnu číst ve chvíli, kdy on bude trávit večer s naší dcerou v jiném bytě s jinou ženou. Nikdy.

Asi jsem při čtení té knihy musela usnout, protože mě probudilo až drnčení budíku. Bylo ráno a já musela jít do práce. Jako každý den kromě víkendů. Byl pátek a já si vůbec nedovedla představit, co bych celou sobotu a ještě k tomu neděli měla dělat. Byt jsem celý uklidila a abych sama jela na víkend, to mě ani nenapadlo.

„Jak se máš?!“ volala mi hned po snídani moje dcera, Lenka. Když jsem slyšela její hlas v telefonu, málem jsem se rozbrečela.

„To mi řekni hlavně ty!“ snažila jsem se, aby nebylo slyšet, jak se mi zajíká hlas.

„Mami, ty zase brečíš!“ Lenka se nedala ošálit.

„Ale ne, jen se mi po tobě trochu stýská!“ prozradila jsem jí. „Co budete dělat o víkendu?!“

„Nevím, táta chystá nějaké překvapení, tak se těším. A ty?!“ byla celá rozesmátá, moje Lenička.

„Ještě si něco musím vymyslet, nechceš mi poradit?!“ vážně jsem byla v koncích. Mé víkendy se doteď odehrávaly podle jediného scénáře. Můj život určovala rodina. A tu jsem teď neměla.

„Jdi třeba do kina! Nebo na plavečák, otevřeli prý nový tobogán!“ jásala Lenka.

„Možná tam půjdete vy, radši půjdu někam jinam, abychom se nepotkali,“ usoudila jsem, že to tak bude lepší.

„Jé mami, ty naděláš, vždyť by se nic nestalo,“ vzdychla Lenka a dodala rychle: „Já už budu muset jít, táta mě totiž veze do školy!“ položila telefon dřív, než jsem se s ní stačila rozloučit.

Ještě že jsem taky musela do práce, nebo bych se určitě zase rozbrečela a zůstalo mi to celý den.

Když se Lenka po čtrnácti dnech vrátila od táty domů, čekal jí vymalovaný pokoj a pořádný dort. Málem jsem jí nakreslila transparenty, jak moc jsem se na ni těšila.

„Mami, ty sis to tady vůbec neužila!“ odhadla správně Lenka. „Měla jsi konečně čas sama pro sebe a místo toho, aby sis dělala, co chceš, vymaluješ skoro celý byt! Že tys nešla ani do toho kina?!“

„Tam půjdeme spolu, jestli chceš,“ nabídla jsem své dceři. Bylo zvláštní, že jsem ji po těch čtrnácti dnech, co se mnou nežila, brala najednou jinak. Spíš jako moji kamarádu než dceru. Jako kdyby za těch pár dní dospěla. Snad i povyrostla, zkrásněla.

„Jsi moc hezká, víš to, holčičko moje?!“ musela jsem jí říct.

„A ty jsi moje nejmilejší maminka!“ chytla mě kolem krku a dala mi sto pusinek. Byla jsem tak šťastná, že je zase doma.

„A jaká je ta tátova nová holka?!“ nedalo mi se nezeptat. Ještě nikdy jsem jí totiž neviděla.

„Myslíš Kamilu?!“ Lenka vyslovila její jméno a mně bodlo u srdce.

„Hm, je taková jiná než ty,“ pokrčila rameny.

„Asi mladší a hezčí, že?!“ snažila jsem se Lence pomoci.

„Mladší jo, ale hezčí určitě ne!“ vybalovala si svoje věci.

„Umí vařit?!“ ptala jsem se dál.

„Ne, představ si, že vařil táta!“ smála se Lenka a já s ní. Nedokázala jsem si totiž představit, jak Petr vaří. Nikdy to nedělal.

„A dalo se to jíst?!“

„Museli jsme jít do restaurace,“ prozradila mi moje dcera.

„Každý den?!“ vykulila jsem na ni nevěřícně oči.

„Jen první večer, pak nosil táta jídlo domů z venku.“

„A co jinak?“ chtěla jsem, aby Lenka mluvila dál.

„Jestli se ptáš, jak uklízí a tak, za moc to nestojí. Táta na ni kvůli tomu křičel. A ne jednou!“ ubezpečila mě moje dcera.

„Nepovídej!“ kroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Představ si,“ skoro zašeptala, jako by to bylo největší tajemství na světě, „hodila do pračky má růžová trička s tátovými býlími košilemi, takže je teď má taky růžový!“ vyprskla smíchy.

„Ale to je nepříjemnost!“ já se smála v duchu. „A co ještě udělala?!“

„Chtěla upéct koláč a spálila ho tak, že jsme ho museli vyhodit i s plechem! A co je největší pecka, nabourala tátovi auto!“

„Jeho největšího miláčka?!“ sotva jsem popadala dech.

„Jo. Sice mu jen trochu ťukla blatník, ale táta řádil, že ho málem odvezli do cvokárny!“

„Hlavně že jsi to tam přežila ty!“ vzala jsem svou dceru do náruče. „Nevím, jestli tě tam ještě někdy pustím!“

„Jo, mami, tam je legrace!“ vykřikla Lenka. „Pořád se něco děje!“

„Já spíš myslím, že jde pořád o život!“ opravila jsem ji.

„No,“ zasmála se Lenka a pak zvážněla:

„Mami a ty si myslíš, že už bys nikdy tátu zpátky nechtěla?!“

„Proč se mě na to ptáš?!“ zajímalo mě.

„Protože říkal, že by se k tobě nejradši vrátil.“

„Opravdu?!“ byla jsem nemálo překvapená.

„Hm, prý jsi ta nejlepší ženská na světě!“ řekla mi moje dcera a mě málem kleplo štěstím.

Nechala jsem věcem volný průběh. Když mi Petr volal, chovala jsem se naprosto neutrálně. To, co mi řekla Lenka, mi úplně stačilo. Konečně měl srovnání, jaká jsem byla manželka já a jaká by mohla být jeho nová přítelkyně. Myslím, že pochopil velmi brzy.

A také se velmi brzy snažil znovu si mě získat. Nijak jsem mu to neusnadňovala. Nakonec proč také. Se mnou to měl vždycky příliš snadné a možná také proto si mě nevážil. Kromě toho, muži jsou dobyvatelé a ze mě se stala doslova nedobytná pevnost.

Když jsem cítila, že mě znovu začíná milovat, byla jsem ta nejšťastnější žena na světě. A musím říct, že i já jsem se do něj znovu zamilovala. Byl tak roztomilý, jak nevěděl, jak na mě. A to jsme spolu předtím žili deset let. Petr stále ještě bydlí jinde.

Ale už sám. Tu slečnu dávno vyhodil. Jak mi řekla naše dcera, Lenka, jinak by mu určitě zničila celý byt a možná i jeho. Malá lekce mu rozhodně neuškodila. Aspoň se poučil. A já vlastně také.

Jsem jenom zvědavá, jestli se dáme znovu dohromady, jak nám naše láska vydrží dlouho tentokrát.

Johanka, 34 let

Předchozí článek
Další článek
reklama
Související články
19.5.2024
Po letech jsem se setkala se svojí studentskou láskou. Z nespokojeného manželství jsem odešla a nelitovala. Dnes jsem opět šťastná. V sedmnácti letech jsem začala chodit s Jindrou, byl to nejhezčí kluk ze školy. Mé kamarádce se samozřejmě líbil taky. Když jsem strávila tři týdny po operaci slepáku v nemocnici, řekla mi Klára, že Jindra balil nějakou holku z prváku, prý je viděla, jak se líbají.
13.5.2024
Z platonické lásky mě rázem vyléčila ta opravdová. A našla jsem ji tam, kde bych ji nikdy předtím nehledala. Byl to takový velikonoční zázrak. Naši rodinu v okolí každý dobře znal. Babička s maminkou pracovaly v samoobsluze a snad žádný jejich zákazník neopomenul o Velikonocích na naše stavení s pomlázkou zazvonit. Stejně to bylo i v případě tatínka, který v nedaleké obci vedl fotbalové mužstvo
7.5.2024
Byla jsem odhodlaná pro lásku udělat cokoliv, ale zjistila jsem, že jenom to zkrátka nestačí. Na tu pravou lásku je třeba dvou. Zamilovaných příběhů jsem za svůj život přečetla mnoho. Nořila jsem se do smyšlených románů a snila o tom, že i já jednou najdu pravou lásku. A udělám pro to všechno na světě. V patnácti letech se to zdálo jako krásná a jednoduchá představa. Postupem let jsem ale zjišť
6.5.2024
Znali jsme se s Mirkem krátce a museli jsme se brát. Ve svatební den bylo ještě ke všemu příšerné počasí. Už jako holka jsem toužila mít letní svatbu. Před spaním jsem si představovala, jak kráčím rozkvetlou loukou v nádherných krajkových šatech ruku v ruce s urostlým ženichem, i když jsem neměla ponětí, kdo to je a kam vlastně jdeme. A mimochodem, kdo to je a kam vlastně jdeme, jsem přesně nev
2.5.2024
Byla jsem zamilovaná do pohledného spolužáka Lišky, který si mě nevšímal. Přesto jsem doufala, že se během pálení čarodějnic sblížíme. K čarodějnicím neboli třicátému dubnu se upínaly veškeré mé naděje. O té magické noci jsem věděla nemnoho, neboť jsme se o takových věcech ve škole neučili, ale babička říkávala, že je to noc zázraků. Filipojakubská nebo také Valpuržina noc proslula kouzly, ve v
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
epochanacestach.cz
Zámek Červená Lhota: Jméno podle ďábelské legendy
Pohádková krása zrcadlená ve vodní hladině! Vodní hrady a zámky zrcadlící se na hladině bývaly nedobytnými baštami i pohodlnými luxusními šlechtickými sídly a dnes jsou perlami české krajiny, za kterými putují statisíce turistů. A snad nejvýraznější mezi nimi je zámek Červená Lhota. Jméno podle ďábelské legendy Pro to, aby se jejich tvrz změnila ve vodní,
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
historyplus.cz
Automatické mlýny: K chrámu moderní architektury patří 212 klíčů
Bývaly doby, kdy architekti dokázali i obyčejným funkčním továrnám vtisknout eleganci výstavných zámků. Pardubice jeden takový skvost mají, a dokonce si ho v posledních letech vycizelovaly k dokonalosti. Umění, které mele Na břehu řeky Chrudimky v Pardubicích stával mlýn už v roce 1586. Na počátku 20. století však mlynářské konkurenci v oblasti vládnou bratři Egon (1871–1932) a Karel (1879–1944) Winternitzovi,
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
iluxus.cz
Perlové týdny Halada prezentují raritní šperky
Právě probíhající „Perlový týden“ překvapil fantastickým náhrdelníkem značky Mikimoto. Ten bude možné vidět až do neděle v pražském butiku v ulici Na Příkopě, následně se všemi ostatními šperky poputu
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
nejsemsama.cz
Pružné tělo v 50+? Je to snadné…
Bolí vás svaly a klouby, ládujete do sebe pilulky tišící bolest, a nic nezabírá? Chce to změnu… Vyčleňte si jen pár minut denně na protažení celého těla, a budete se cítit jako znovuzrozená. Protažení trapéz Tento cvik můžete provádět vsedě i vestoje, dodržet musíte jen zcela rovná záda. Jednou rukou přitáhněte hlavu k rameni, druhé rameno se
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
enigmaplus.cz
Podmořský monument Jonaguni: Jde o pozůstatky bájného kontinentu Mu?
Jonaguni je ostrov náležející do japonské prefektury Okinawa. Poblíž něj leží pod mořskou hladinou gigantické kamenné bloky, které připomínají obrovské terasy se schodišti vytesanými do kamene. Odhadu
Když může Prachař, koketuje i ona
nasehvezdy.cz
Když může Prachař, koketuje i ona
Herečka Sara Sandeva (26) ze seriálu Jedna rodina to s Jakubem Prachařem (40) zřejmě nemá jednoduché! Že by jí už docházela trpělivost? Ještě než se dali dohromady, říkalo se, že není krásné ženy, k
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
epochalnisvet.cz
Tajný tunel pod brooklynskou synagogou: Kdo ho vybudoval a proč?
Bizarní skandál na začátku tohoto roku otřásá židovskou komunitou v New Yorku. Pod historickou synagogou je objeven tajný podzemní tunel vedoucí do suterénu prázdného obytného domu. O jeho původu a účelu se hned po odhalení rozhoří divoké spekulace. Sloužil k obchodování s dětmi nebo k jiným nezákonným činnostem, jak tvrdí konspirační teoretikové?   V polovině
Tagliatelle s bazalkovým pestem
tisicereceptu.cz
Tagliatelle s bazalkovým pestem
Tagliatelle představují dlouhé široké nudle. Seženete je v každém supermarketu. A nejlépe chutnají právě s pestem. Ingredience 1 balení těstovin tagliatelle dvě hrsti čerstvé bazalky 6 lžic ol
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
21stoleti.cz
Naše Galaxie je domovem myriád bludných světů
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava půso
Musím zachránit manželství!
skutecnepribehy.cz
Musím zachránit manželství!
Krásně jsme si žili, v klidu a pohodě. Vůbec by mě nenapadlo, že se můj život najednou zvrátí do nejistoty a emocí. Můj manžel Petr je velmi šikovný zahradník. Proto se před pěti lety rozhodl, že si založí firmu, aby měl ještě nějaké peníze ke klasickému platu navíc. Jsme manželé už mnoho let. Zamilovali jsme
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
epochaplus.cz
Co potkalo planety na vesmírné cestě?
Bylo jednou jedno Slunce a mělo osm dětí. Jejich jména všichni známe. Mají ale něco společného s lidmi? I když už jsou to dnes dospělé planety, životem si nesou následky svého divokého dětství. Příběh se začíná psát před 4,6 miliardami let. Okolo právě vznikající hvězdy se vytvoří rotující prachoplynný disk. Částice v něm se začnou srážet