Můj Pepa musel po odchodu do důchodu překonat vážné zdravotní komplikace. Když se konečně uzdravil a zase se začal radovat ze života, vážně ho zranila nezodpovědná řidička. Navíc se později pokoušela vinu za nehodu shodit právě na něj.
Já a můj Pepa jsme spolu prožili celkem pěkný život. Když se ohlédnu za sebe, vzpomenu si především na okamžiky plné vzájemné lásky a rodinné pohody. Náš život byl možná trochu obyčejný, zato však velmi šťastný.
Měli jsme spokojený život
Děti jsem vychovali tak, aby se měli navzájem rádi a pomáhali jeden druhému. Proto mezi nimi ani nezavládla žádná nevraživost, když jsem Vašíkovi a Petře dali pár tisíc do začátku. Nejstarší Pavel od nás dostal podíl na domku, a než se oženil, přistavil patro. Jeho vyvolená Hanička, mimochodem moc hodná holka, se tak mohla po jejich svatbě přistěhovat do hotového. Následující roky pak letěly doslova jako divoká voda v naší řece pod barákem.
Začal mi chřadnout před očima
Kdyby můj Pepa nešel do důchodu, ani bych si nevšimla, že jsem o třicet let starší, než když jsem se vdávala. Jenže čas nikdo zastavit nedokáže. Ačkoli jsem si to nechtěla připustit, můj manžel mi doslova chřadnul před očima. I když sám musel tušit, že s ním není něco v pořádku, pořád si odmítal dojít k doktorovi. Snad poprvé v životě mi ten hodný chlap přidělával starosti. Jenže si nedal říct, a já s ním nezmohla nic ani po dobrém, a už vůbec ne po zlém. Když už jsem měla pocit, že se nedokážu dívat na to, jak mu ubývá sil, poprosila jsem děti o pomoc. Tak dlouho do něj hučeli, až nakonec svolil, že navštíví lékaře. Přece jen, chtěl vidět vyrůstat vnoučata, kterých jsme v té době měli dohromady už pět.
Operace ho postavila na nohy
Dál už to šlo všechno ráz na ráz. Podrobné vyšetření totiž ukázalo, že trpí nedomykavostí srdeční chlopně, a musel co nejdříve na operaci. Když jsem pak spolu s dětmi čekala na její výsledek, uvědomila jsem si, jak moc je pro mě celá naše rodina důležitá. Vždyť jsme se všichni vždy dokázali navzájem podpořit a pomáhat si. Už za čtvrt roku po celé té anabázi byl můj muž doslova jako vyměněný. Veškerý svůj volný čas trávil s vnoučaty ať už na rybách, nebo na procházkách po našem krásném okolí.
Posílala jsem ho na pivo
A já jsem ho dokonce po čase začala posílat za chlapama do hospody. Vždyť dokud chodil do práce, trávil se mnou skoro všechny večery. Pepa mě, tak jako skoro vždycky během našeho manželství, poslechl. Sobotu co sobotu jezdil na kole na partičku mariáše do místního hostince. I když jsem mu to skutečně přála, nemohla jsem usnout, dokud se nevrátil domů. Jak ale zarachotily klíče v zámku, věděla jsem, že je v pořádku, a s Pepou po boku jsem spala jako zabitá.
Stal se obětí dopravní nehody
Jenže tu osudnou sobotu přede dvěma lety jsem cítila nějaký zvláštní neklid. Jak ubíhaly hodiny a blížila se půlnoc, měla jsem skoro jistotu, že se Pepovi něco hrozného muselo stát. V jednu v noci už jsem nedokázala čekat a došla jsem vzbudit našeho syna Pavla. Společně jsme se pak vydali manžela hledat. Bohužel, naše pátrání netrvalo dlouho. Sotva pár metrů od našeho domku se nám naskytl hrozivý pohled na mého muže ležícího bezvládně vedle svého kola na chodníku. Nad ním stála mladá žena, která hystericky křičela. Podle auta s promáčklým blatníkem stojícího opodál jsme okamžitě usoudili, že mého muže srazila.
Zranění byla velmi vážná
Jediné štěstí bylo, že si náš syn dokázal i v tak vypjatém okamžiku zachovat chladnou hlavu a okamžitě volal rychlou záchranou službu a potom policii. Protože byl Pepa při vědomí a občas pohnul rukama i nohama, doufala jsem, že jeho zranění nebudou vážná. Přivolaná sanita byla na místě za deset minut, o něco později přijeli i policisté. Okamžitě dali řidičce dýchnout a tak zjistili, že byla pod vlivem alkoholu. Mezitím lékaři z rychlé záchranné služby odvezli mého muže do nemocnice, kde se zjistilo, že jeho zranění jsou velmi vážná. Trvalo další tři měsíce, než jsme svého milovaného Pepu měla konečně doma.
Chtěla se vyhnout spravedlnosti
Jenže to už nebyl on. Jeho pověstný smysl pro humor se navždy někam vytratil. Dokonce ho nezajímal ani soud, který o několik měsíců později proběhl. To já jsem si tam došla a už po prvních minutách jsem svého rozhodnutí litovala. Ta žena totiž v sobě neměla kousek studu. Její právník se pořád oháněl tvrzením, že můj muž šel v okamžiku nehody z hospody, a byl tak, což později stejně prokázaly krevní testy, pod vlivem alkoholu. Samozřejmě, že se tak pokoušel odvrátit pozornost od provinění ženy, kterou zastupoval. Vždyť i ona měla v tu chvíli v sobě přes dvě promile a byla tak opilá, že v zatáčce vylétla z vozovky. A až teprve v tom okamžiku srazila mého manžela, který to svoje staré kolo cestou z hospody raději vedl po chodníku.
Soudu se nedožil
Soud s tou bezohlednou ženou se vlekl několik dlouhých let, protože se neustále odvolávala. Když nakonec dostala jeden rok odnětí svobody a několikaletý zákaz řízení, došlo mi, že spravedlnost je někdy opravdu slepá. Tím spíš, že se můj muž konečného verdiktu soudu nedožil. Zemřel naprosto nečekaně pár týdnů předtím ve spánku. Přesto, že jsem stále přesvědčená, že jeho smrt s osudnou nehodou souvisí, právník té řidičky se pokoušel dokázat opak.
Teď už se bojím o syna
Mě však nepřesvědčil. Ta nadutá opilá ženská svou lehkomyslností připravila o život hodného chlapa, milujícího manžela a laskavého dědečka. A vůbec jí to nebylo líto. Zatímco já jsem už dávno pochopila, že sebevětší trest mému manželovi život nevrátí, můj syn se s tím stále nedokáže vyrovnat. Dokonce ihned po rozsudku přísahal, že to tak nenechá, a smrt svého otce pomstí.
Miluše N. (64), Bakov nad Jizerou
