Jakmile jsme s manželem ten dům uviděli, ihned jsme věděli, že právě do něj se chceme nastěhovat. Jenže jsme netušili, že se tu kdysi dávno stalo něco strašného.
Všechno se to stalo před deseti lety, když jsme se s Milanem vzali. Místo toho, abychom jeli někam na svatební cestu, tak jsme se rozhodli, že peníze raději investujeme do společného bydlení. Oba jsme si moc přáli bydlet v domku se zahradou, kde by si pak později hrály naše děti. Začali jsme se tedy porozhlížet po okolí Prahy a doufali jsme, že objevíme nějaký útulný domeček, který bychom si mohli cenově dovolit a který bychom si klidně i sami opravili. Milan byl truhlář, takže byl velice zručný a šikovný, a můj strýc vlastnil stavební firmu, a nabídl se, že nám s případnými úpravami velice rád pomůže. A tak jsme s elánem a nadšením začali pročítat inzeráty.
Jako z pohádky
Štěstí nám však nakloněno nebylo. Domy, které byly v nabídce, nám připadaly studené a cizí. Vůbec jsme si s Milanem nedovedli představit, že bychom v nich žili. Až pak, asi po třech týdnech hledání, jsme konečně objevili domeček snů. Byl dvoupatrový, s velkou zahradou, nedaleko lesa. Už jsem nás dva úplně viděla, jak tam chodíme na procházky nebo jezdíme na výlety na kolech. Okamžitě jsme zavolali makléři a domluvili jsme si prohlídku. Poté, co jsme si dům prohlédli, nebylo už dál co řešit. Na první pohled jsme se do něj zamilovali.
Všechno nám vycházelo
Než jsme se do domku nastěhovali, požádali jsme mého strýce, aby nám pomohl opravit část střechy, položit novou podlahu a vymalovat. Trvalo to celkem asi dva týdny. Mezitím jsem sbalila všechny naše věci a postupně jsme je tam i s nábytkem s Milanem odvezli. Pak přišlo na řadu vybalování a zařizování našeho krásného domečku. To období patřilo k nejšťastnějšímu v našich životech. A naše štěstí a radost ještě vzrostly, když jsem krátce nato zjistila, že jsem těhotná.
Žena ve snech
Pak se ale začalo dít něco divného. Bydleli jsme v domku asi tři měsíce, když se mi začaly zdát sny, které naháněly hrůzu. Slyšela jsem křik nějaké ženy a pláč dítěte, a když jsem se v noci probudila, měla jsem pocit, jako bych v místnosti zahlédla ženskou siluetu. Nejprve jsem samu sebe přesvědčovala, že jsou to jen bláznivé představy vznikající z únavy a vyčerpání nebo i ze strachu, aby mé těhotenství probíhalo hladce a bez problémů. Navíc jsem vždycky měla poměrně bujarou fantazii, proto mě zpočátku ani nenapadlo, že by mé sny měly mít nějaký hlubší význam nebo dokonce poselství. Možná i proto jsem o nich Milanovi nic neřekla. Myslela jsem si, že časem vymizí…
Obstoupil mě strach
Jenže nastal pravý opak. Strašidelné noční můry se staly mými čím dál častějšími hosty. Každý večer jsem uléhala s obavami, co strašného mě ve spánku zase potká. Po nějaké době mě tyto sny začaly pronásledovat i ve dne. Měla jsem pocit, jakoby za mými zády kdosi stál, cítila jsem mráz, i když venku bylo horko. Začala jsem trpět paranoiou. Dům jsem zamykala i během dne a přes pevně zavřená okna v přízemí, jsem zatahovala záclony. Každé zavrzání starého schodiště, skřek ptáka kroužícího nad lesem nebo silný vítr opírající se do stěn baráku mi nahánělo obrovskou hrůzu.
Svěřila jsem se manželovi
Mého podivného a ustrašeného chování si po pár týdnech všiml i Milan. „Čekáme přece miminko, měla bys mít radost a ne být smutná,“ řekl mi jednou večer, když jsme spolu leželi na pohovce a dívali se na zprávy v televizi. Chvíli jsem mlčela a přemýšlela, zda se mám Milanovi se vším svěřit, když vtom jsem uslyšela, jak někdo šeptá moje jméno. Leknutím jsem vykřikla a vyskočila z pohovky. Celá jsem se chvěla. Milan mě objal a zeptal se, co se děje. Už jsem to dál nevydržela. Rozplakala jsem se a všechno jsem mu pověděla.
Noční můry se vrátily
Milan se mi nevysmál, ani mé obavy nezlehčoval. Povídali jsme si o tom celou noc, až pak navrhl, abych to celé prodiskutovala s odborníkem. Nebyla jsem proti. Po několika sezeních u psychologa se mi opravdu ulevilo. Pár nocí jsem mohla klidně spát a dokonce ani během dne jsem už žádné nářky a hlasy neslyšela. Pak se však moje noční můry vrátily a začal se v nich objevovat nějaký cizí muž. Tvář měl zahalenou stínem, plížil se domem a hledal onu ženu s dítětem. Bylo zřejmé, že jim chce ublížit. Chtěla jsem ho zastavit, ale nemohla jsem…
Dávný zločin
Se vším jsem se svěřila svému psychologovi. Na rozdíl ode mě si nemyslel, že mé sny jsou výplodem choré mysli. Na dalším setkání mi ukázal články z místních novin, staré asi dvacet let. Psalo se v nich o rodině, která tehdy žila v našem domě. Jedné noci, když byla žena s dítětem v domě sama, došlo ke vloupání, během něhož zločinci ženu i s dítětem zabili. Otec rodiny, když to pak zjistil, spáchal sebevraždu. Oběsil se na stromě na zahradě.
Dům jsme prodali
Mé sny najednou dávaly smysl. Jenže nočních můr a neutuchajícího strachu jsem se ani poté nezbavila. Nakonec jsme se s Milanem rozhodli se z domku odstěhovat. Byla jsem těhotná a potřebovala jsem klid a cítit se v bezpečí a ani jedno jsem v tomto domě nenacházela. Jakmile jsme se přestěhovali, zlé sny skončily. Konečně jsme mohli začít žít náš život a těšit se na příchod našeho děťátka. Kdo dům nakonec koupil a jestli v něm žije, jsme s manželem raději nikdy nezjišťovali…
Leona P. (48), Český ráj
