Domů     Dluhy nás přivedly na mizinu
Dluhy nás přivedly na mizinu
5 minut čtení

Harmonické manželství se ze dne na den změnilo v peklo. Až exekutor za našimi dveřmi mi otevřel oči. Manžel prohrál majetek na automatech, rozprodal veškerý majetek a ještě nás zadlužil!

Na první pohled sympatický mladý muž s úsměvem na rtech. V ruce svíral nějaká lejstra a hnal se dál. Zvědavě se rozhlížel a z aktovky tahal nějaké žluté štítky. Beze slůvka vysvětlení je začal nalepovat snad na vše, co kolem sebe uviděl. Nechápala jsem, co to k nám vtrhlo za blázna.

Ze sympaťáka se vyklubal exekutor

Volala jsem na manžela, ale ten se zamknul ve svém pokoji. „Co chcete?“ vykoktala jsem a ten domnělý sympaťák se ušklíbnul. „Otevři,“ cloumala jsem bezmocně klikou dveří, ale manžel zůstal nedobytný.

Dělal, jakoby se ho nic z toho, co se právě odehrává u nás doma, vůbec netýkalo. „To se mi nemůže dít. To se mi jen zdá,“ opakovala jsem si stále dokola. Exekutor mi oblepil byt a odkráčel.

Nemohla jsem ani brečet, přestože jsem chtěla, aby se mi trochu ulevilo. „Františku, můžeš mi to nějak vysvětlit? Nebo mám zavolat sanitku, aby tě odvezla do blázince? Nic jiného mě nenapadá. Šmejdí nám po bytě exekutor a ty ani nevystrčíš hlavu ze dveří. Nechápu to!“ domlouvala jsem manželovi.

Manžel nic neřešil

Dcera čekala naše první vnouče a tak byla tím posledním člověkem, kterého bych chtěla otravovat svými problémy. Ale komu se svěřit? Na koho se obrátit o radu? V zoufalství jsem vyběhla na chodbu a běžela za sousedem.

Byl učitel a jistě bude chytřejší v těchto věcech, než jsem byla já. Chvíli na mě zadumaně koukal a potom přiznal, že neví zhola nic. „Snad by opravdu pomohlo, kdyby se nechal manžel hospitalizovat na psychiatrii.

Třeba by se tím řešení problému alespoň oddálilo. Musíte zjistit, zda je psaný majetek na oba, nebo jen na něho. A který. A také, jaké si nabral půjčky,“ vyjmenovával, co všechno musím. Šly na mě mdloby.

Před očima se mi zatmělo a půda pod nohama houpala, jako bych byla snad opilá. Probudila jsem se na zemi. Omdlela jsem!

Skončila jsem na ubytovně

Bylo to příjemné, na chvíli utéct od reality, ale na zemi jsem se nemohla válet donekonečna. František, jakoby nás slyšel, si už balil kufřík. „Jdu se nechat zavřít do blázince. Nechci nic řešit.

Řeknu, že chci spáchat sebevraždu, třeba je obměkčím a nechají si mě tam!“ sdělil mi téměř nezúčastněně a šel čekat na taxíka. Zůstala jsem sama. Opuštěná, zdrcená a bezradná. V den exekuce jsem už měla také sbaleno.

Byt, na který jsme šetřili téměř celý život, propadl státu a ze mě se stala bezdomovkyně. Nějaké vlastní úspory jsem přece jenom měla, a tak jsem se nastěhovala do nedaleké ubytovny. Jedna místnost a koupelna společná pro všechny. Takhle jsem si tedy důchod nepředstavovala!

Už jsem ani nevstala z postele

Nejhorší bylo, že jsem se z toho šoku nedokázala nijak odreagovat. Zpracovat ho! Dceři jsem lhala do očí a dělala vše proto, aby se nic nedozvěděla. Za manželem jsem se nedokázala přinutit jít ani na chvilkovou návštěvu. Přerušila jsem s ním veškeré kontakty.

V jedné poradně za mě vyřídili veškeré formality a stanovili splátkový kalendář. Zůstalo mi pár korun na den. Můj zdravotní stav se zhoršil. Zhubla jsem. Rozprodala i náušnice z uší a snubní prsten. Připadala jsem si tak ubohá!

Jednou ráno jsem nedokázala vstát z postele. Nešlo to. Nohy mě neposlouchaly! Dva dny jsem nejedla, než si mě všimnul nějaký sociální pracovník z té ubytovny. „Paní, co vám je? Potřebujete pomoc?“ ptal se mě starostlivě.

Zhroutila jsem se

Nedokázala jsem mu odpovědět. Jeho hlas ke mně doléhal z velké dálky. Koukala jsem do zdi a mlčela. Nakonec mě odvezli do nemocnice. Prospala jsem řadu dní i nocí. Potom mě přeložili do nějaké budovy s velkou zahradou.

Směla jsem se v ní procházet a pozorovat ptáčky. Až později mi došlo, že jsem v tom tolik obávaném blázinci. Bylo to nejkrásnější místo, kam mě mohli dát! Nejraději bych tam zůstala už na věky věků!

Jednou, na procházce po rozlehlém a krásně udržovaném parku, jsem zahlédla známou postavu. Svého manžela! Vedl se s nějakou ženskou, jako by k ní patřil. Smál se vesele a vypadal víc než zdravě. „Ahoj Františku!“ pozdravila jsem ho a on se mě leknul.

Skoro nadskočil! Pustil ruku té paní a objal mě.

Už je mi zase dobře

„Světlanko, moc rád tě vidím! Co tady děláš?“ vyptával se na oko starostlivě. Já ale byla neoblomná. Tvrdá! Pozvala jsem ho k sobě do pokoje. Ukázala vizitku právníka. Sehnala mi ho dcera, která se o té naší šlamastyce dozvěděla teprve nedávno.

Narodila se jí holčička, krásná jako obrázek. To pro ni jsem chtěla zase žít. To pro ni jsem všechno dělala! „Vyřeš si svoje dluhy sám. Já nic nepodepsala. Za nic neručím!

A všechno za mě bude vyřizovat právník!“ řekla jsem svému muži, který mi měl být oporou, ale nebyl. Cítila jsem se silná. Uzdravená! Věděla jsem, že všechno zvládnu.

Světlana P. (68), Liberec

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.