Domů     Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
5 minut čtení

Když jsem onemocněla rakovinou prsu, už jsem věděla, co mě čeká. Stejnou nemocí si prošla před necelými dvaceti lety i moje sestra Naďa. Taky naše maminka, po které jsme dispozice k nemoci zdědily.

Já jsem se tenkrát snažila být Nadě co největší oporou, protože měla šestiletou dceru a vychovávala ji sama. Její manžel je opustil kvůli jiné a ségra zůstala na všechno sama. Diagnóza přišla v nejnevhodnější dobu.

Naďa se jakž takž oklepala z bolestného rozvodu a konečně našla práci, která by ji a dceru Barunku mohla uživit. Ale nikdy není vhodná doba na nemoci. Mě zastihla, když jsem byla v psychické pohodě a naopak se všechno dařilo.

Nedávno jsem četla statistiku, že každý rok onemocní touto zákeřnou chorobou šest tisíc českých žen a víc jak tisíc osm set jich zemře. Myslela jsem na Naďu, že měla štěstí. A maminka taky, na rakovinu nezemřela.

Od té doby co se sestra vyléčila, je sice stále pod dozorem lékařů, ale nemoc se zatím nevrátila. Takže se dá říct, že ji porazila.

Špatné dědictví

Šest tisíc rakovin prsu ročně – to je vysoké číslo, ale proč zasáhla potřetí v naší rodině? Asi aby to bylo spravedlivé. Rodiče nás vždy spravedlivě dělili. Tak jsme dostaly v genech obě stejný mix, stejný dědičný syndrom nádorů prsu.

Nezazlívám nikomu, že jsem taky onemocněla. Ale lepší spravedlivé dělení by bylo, kdybychom byly obě zdravé. A ségra to měla ještě horší v tom, že byla mladší a byla na všechno sama. Jako mladá se víc obávala, že přijde o vlasy a nedej bože i o prso.

Pomáhala jsem jí ty hrozné okamžiky přecházet s větším nadhledem a hledala různá řešení. Vybíraly jsme vhodné klobouky a šátky a chodily do obchodů s parukami. Jenže Naďa z nich vždy s pláčem odešla. I když jí několik paruk vyloženě slušelo.

„Ty si to nedokážeš představit, je to na té holé hlavě tak nepříjemné,“ vzlykala mi na rameno. Skončily jsme bez paruky, v cukrárně, obě ubrečené. Ségra se nakonec rozhodla nad nemoc povznést. Chodila v čepicích, doma v šátku a žádnou paruku si nekoupila.

Prožila si to ještě jednou

O dvacet let později se karty obrátily. Onemocněla jsem já. Naďa mě v tom nenechala a jako zkušená pacientka a vítězka nad chorobou mi pomáhala nemoc přeprat. Doufala jsem, že to taky dobře dopadne, že se uzdravím stejně jako máma a stejně jako Naďa.

Ale byly okamžiky, které jsem nedokázala lehce přejít. Tím nejhorším byl pro mě ztráta vlasů. I když jsem se na to zkoušela jakkoliv připravovat, Naďa mě varovala, že pro ni to bylo asi nejobtížnější období, co se psychiky týče.

O fyzické bolesti jsme radši moc nemluvily. Ségra měla pravdu. Po dvou týdnech od zahájení chemoterapie mi začaly vypadávat vlasy, při česání celé prameny. Lámaly se. Najednou jsme zase byly v obchodě s parukami.

Do toho, co tenkrát před lety prožívala Naďa v tom samém obchodě, jsem se najednou vžila. Bylo to jako déjà vu. Zkoušela jsem si paruky, stály jsme tam proti sobě a z lesklých očí se nám začaly valit potoky slz. Na hlavě se to umělé hnízdo nedalo snést.

Nemohla jsem si vybrat. A žádnou jsem si domů neodnesla. Že bych ale fungovala bez vlasů a bez paruky jsem si nedokázala představit. Jen v šátku jsem půl roku chodit nechtěla. Chtěla jsem vypadat k světu i doma, ne jen na veřejnosti. Začala jsem pátrat po parukách z pravých vlasů.

Záleželo mi, jak vypadám

Nabídka se za dvacet let trochu posunula. Našla jsem firmu, která vyrábí paruky z pravých vlasů a pomáhá ženám, které bojují s rakovinou. Chtěla jsem, abych vypadala co nejvíc přirozeně, aby se paruka co nejvíc podobala mým vlasům.

I když to bylo jen na dobu léčení, chtěla jsem se cítit dobře. Vypadalo mi obočí i řasy. Naďa si mě vzala do parády a výrazně mi nalíčila oči. Zalíbilo se mi to a nakoupila jsem si šminky a začala se malovat každý den. Záleželo mi na tom, jak vypadám.

Cítila jsem se pak alespoň o kousek lépe. Nevypadala jsem jako dřív, ale byla jsem to pořád já. Jen v jiném těle. Ač jsem se na tom byla psychicky bídně, v nemocnici jsem svým chováním povzbuzovala jiné pacientky a to, že ve mně viděly svůj vzor, mi pomáhalo. Začaly jsme místo nemoci řešit kosmetiku a zaobíraly se módou.

Dostala jsem se z toho

I když byl ten půl rok chemoterapií strašný, díky své úžasné sestře, manželovi a dětem jsem ho zvládla. Všechnu lásku, kterou jsem jim celý život dávala, mi vraceli teď mnohonásobně zpět.

Naďa mě podporovala svými poznatky ze svého období boje a inspirovala postojem, který zaujala po nemoci. „Prostě tu potvoru musíš porazit!“ Paradoxně byla té chorobě vděčná, za to že přišla. Díky ní prý začala lépe žít.

„Při rakovině jsem se cítila jako odkvetlý tulipán, který zalezl pod zem. Ale na jaře, po úspěšném boji, jako bych znovu vykvetla. A mnohem výrazněji. Uvidíš, že až se vyléčíš, budeš to mít stejně.

Ta nemoc tě nabije novou chutí do života a změní tě v mnoha ohledech k lepšímu,“ podporovala mě. A já opravdu na jaře zase vykvetla. A do mnohem hezčích, sytějších barev. Díky sestře.

I když to bylo v různých obdobích našeho života, dokázaly jsme se vzájemně podporovat. A to nás vyléčilo.

Květa V. (55), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může