Domů     Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
Se sestrou máme silné pouto. Obě jsme si prošly zkouškou.
5 minut čtení

Když jsem onemocněla rakovinou prsu, už jsem věděla, co mě čeká. Stejnou nemocí si prošla před necelými dvaceti lety i moje sestra Naďa. Taky naše maminka, po které jsme dispozice k nemoci zdědily.

Já jsem se tenkrát snažila být Nadě co největší oporou, protože měla šestiletou dceru a vychovávala ji sama. Její manžel je opustil kvůli jiné a ségra zůstala na všechno sama. Diagnóza přišla v nejnevhodnější dobu.

Naďa se jakž takž oklepala z bolestného rozvodu a konečně našla práci, která by ji a dceru Barunku mohla uživit. Ale nikdy není vhodná doba na nemoci. Mě zastihla, když jsem byla v psychické pohodě a naopak se všechno dařilo.

Nedávno jsem četla statistiku, že každý rok onemocní touto zákeřnou chorobou šest tisíc českých žen a víc jak tisíc osm set jich zemře. Myslela jsem na Naďu, že měla štěstí. A maminka taky, na rakovinu nezemřela.

Od té doby co se sestra vyléčila, je sice stále pod dozorem lékařů, ale nemoc se zatím nevrátila. Takže se dá říct, že ji porazila.

Špatné dědictví

Šest tisíc rakovin prsu ročně – to je vysoké číslo, ale proč zasáhla potřetí v naší rodině? Asi aby to bylo spravedlivé. Rodiče nás vždy spravedlivě dělili. Tak jsme dostaly v genech obě stejný mix, stejný dědičný syndrom nádorů prsu.

Nezazlívám nikomu, že jsem taky onemocněla. Ale lepší spravedlivé dělení by bylo, kdybychom byly obě zdravé. A ségra to měla ještě horší v tom, že byla mladší a byla na všechno sama. Jako mladá se víc obávala, že přijde o vlasy a nedej bože i o prso.

Pomáhala jsem jí ty hrozné okamžiky přecházet s větším nadhledem a hledala různá řešení. Vybíraly jsme vhodné klobouky a šátky a chodily do obchodů s parukami. Jenže Naďa z nich vždy s pláčem odešla. I když jí několik paruk vyloženě slušelo.

„Ty si to nedokážeš představit, je to na té holé hlavě tak nepříjemné,“ vzlykala mi na rameno. Skončily jsme bez paruky, v cukrárně, obě ubrečené. Ségra se nakonec rozhodla nad nemoc povznést. Chodila v čepicích, doma v šátku a žádnou paruku si nekoupila.

Prožila si to ještě jednou

O dvacet let později se karty obrátily. Onemocněla jsem já. Naďa mě v tom nenechala a jako zkušená pacientka a vítězka nad chorobou mi pomáhala nemoc přeprat. Doufala jsem, že to taky dobře dopadne, že se uzdravím stejně jako máma a stejně jako Naďa.

Ale byly okamžiky, které jsem nedokázala lehce přejít. Tím nejhorším byl pro mě ztráta vlasů. I když jsem se na to zkoušela jakkoliv připravovat, Naďa mě varovala, že pro ni to bylo asi nejobtížnější období, co se psychiky týče.

O fyzické bolesti jsme radši moc nemluvily. Ségra měla pravdu. Po dvou týdnech od zahájení chemoterapie mi začaly vypadávat vlasy, při česání celé prameny. Lámaly se. Najednou jsme zase byly v obchodě s parukami.

Do toho, co tenkrát před lety prožívala Naďa v tom samém obchodě, jsem se najednou vžila. Bylo to jako déjà vu. Zkoušela jsem si paruky, stály jsme tam proti sobě a z lesklých očí se nám začaly valit potoky slz. Na hlavě se to umělé hnízdo nedalo snést.

Nemohla jsem si vybrat. A žádnou jsem si domů neodnesla. Že bych ale fungovala bez vlasů a bez paruky jsem si nedokázala představit. Jen v šátku jsem půl roku chodit nechtěla. Chtěla jsem vypadat k světu i doma, ne jen na veřejnosti. Začala jsem pátrat po parukách z pravých vlasů.

Záleželo mi, jak vypadám

Nabídka se za dvacet let trochu posunula. Našla jsem firmu, která vyrábí paruky z pravých vlasů a pomáhá ženám, které bojují s rakovinou. Chtěla jsem, abych vypadala co nejvíc přirozeně, aby se paruka co nejvíc podobala mým vlasům.

I když to bylo jen na dobu léčení, chtěla jsem se cítit dobře. Vypadalo mi obočí i řasy. Naďa si mě vzala do parády a výrazně mi nalíčila oči. Zalíbilo se mi to a nakoupila jsem si šminky a začala se malovat každý den. Záleželo mi na tom, jak vypadám.

Cítila jsem se pak alespoň o kousek lépe. Nevypadala jsem jako dřív, ale byla jsem to pořád já. Jen v jiném těle. Ač jsem se na tom byla psychicky bídně, v nemocnici jsem svým chováním povzbuzovala jiné pacientky a to, že ve mně viděly svůj vzor, mi pomáhalo. Začaly jsme místo nemoci řešit kosmetiku a zaobíraly se módou.

Dostala jsem se z toho

I když byl ten půl rok chemoterapií strašný, díky své úžasné sestře, manželovi a dětem jsem ho zvládla. Všechnu lásku, kterou jsem jim celý život dávala, mi vraceli teď mnohonásobně zpět.

Naďa mě podporovala svými poznatky ze svého období boje a inspirovala postojem, který zaujala po nemoci. „Prostě tu potvoru musíš porazit!“ Paradoxně byla té chorobě vděčná, za to že přišla. Díky ní prý začala lépe žít.

„Při rakovině jsem se cítila jako odkvetlý tulipán, který zalezl pod zem. Ale na jaře, po úspěšném boji, jako bych znovu vykvetla. A mnohem výrazněji. Uvidíš, že až se vyléčíš, budeš to mít stejně.

Ta nemoc tě nabije novou chutí do života a změní tě v mnoha ohledech k lepšímu,“ podporovala mě. A já opravdu na jaře zase vykvetla. A do mnohem hezčích, sytějších barev. Díky sestře.

I když to bylo v různých obdobích našeho života, dokázaly jsme se vzájemně podporovat. A to nás vyléčilo.

Květa V. (55), Hradec Králové

Předchozí článek
Související články
5 minut čtení
Se snachou jsme si jednoduše nesedly. Asi bychom s tím mohly obě v klidu žít, jenže péče o vnučku nás nutila spolupracovat. A to moc nešlo. Hlavně mně. Když mi syn Adam oznámil, že se bude ženit, měla jsem radost. Připravila jsem slavnostní večeři a těšila se, že se s jeho nastávající lépe poznáme. Renata přinesla květiny, pochválila jídlo a nabídla se, že umyje nádobí. Byla milá, ale od začátk
3 minuty čtení
Po manželově smrti se o mě příbuzní začali nečekaně zajímat. Nejdřív mě jejich starostlivost těšila, pak mi ale došlo, že to nebude jen tak. Ve svém pražském bytě žiju už dlouhá léta. S manželem jsme ho kdysi pořídili za částku, která by dnes nestačila ani na pořádné auto. Teď má hodnotu několika milionů. Pro mě ale zůstává především domovem plným vzpomínek. Jenže po manželově smrti se najednou
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Potěšte duši vůněmi
nejsemsama.cz
Potěšte duši vůněmi
Potřebujete povzbudit, a možná i vyléčit unavenou duši? Vyzkoušejte úžasnou terapii vonnými oleji. V různých etapách dne působí na naše zdraví i pohodu. Jak si aromaterapii správně načasovat? K aromaterapii se využívá účinků rostlinných olejů a vonných esencí. Každá vůně je určena k jinému použití podle toho, co vás právě trápí. Vonné esence s éterickými oleji můžete inhalovat, protože právě
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
historyplus.cz
6 historických tunelů: Kde vlaky nahradily brambory?
Obyvatelé Litoměřic si prý stěžují, že jim chystaná železnice do Děčína znemožní přístup k Labi. Ražení tunelů na trati z Plzně do Železné Rudy je zase tak nebezpečné, že si práce vyžádají na 50 mrtvých. I tak se rodí jedny z nejstarších tunelů v Česku. Choceňský tunel Svědek velké tragédie Se stavbou Choceňského tunelu, vedoucího skrz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
nasehvezdy.cz
Kanyza upadl do kómatu a bojoval o život
Herec s nezaměnitelným hlasem Jan Kanyza (79) zažil chvíle, kdy se jeho blízcí obávali nejhoršího. Loni na podzim Jan Kanyza (79) náhle zkolaboval a záchranka ho převezla do pražské Nemocnice Na Fr
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
panidomu.cz
Návrat k opravdovému kouzlu Vánoc: 4 důvody, proč o víkendu navštívit Staročeský trh v Táboře
Únik z vánočního shonu do časů našich předků Kde v dnešním zrychleném světě najít ten pravý, klidný duch svátků? Když se kolem nás nákupní centra plní spěchem a výlohy blikají až příliš hlučně, občas zatoužíme prostě zpomalit. Chceme dýchnout atmosféru starých časů, kdy se adventní čas měřil vůní dřeva, lidovým zpěvem a tichým očekáváním. Pokud