Domů     Zjevila se mi víla
Zjevila se mi víla
5 minut čtení

Svět je plný tajemných bytostí, které se ukážou jen někdy a pouze některým z nás! Já jsem něco podobného zažila před několika lety během procházky v lese.

S Mirkem jsme se brali před osmnácti lety. Poznali jsme se při jeho služební cestě. Okamžitě jsme jeden druhému padli do oka. Začali jsme se spolu pravidelně scházet a o rok později mě požádal o ruku. Řekla jsem ano.

Přestěhovala jsem se do jeho bytu za Prahou. S jeho rodiči jsem od první chvíle vycházela velice dobře. S jeho tatínkem Milošem jsem si dokonce rozuměla lépe než se svým vlastním otcem. Když před pěti lety zemřel, velice mě to bolelo. A rok nato odešla na onen svět i moje tchyně.

Moje venkovské útočiště

Mirkovi rodiče měli chatu v severních Čechách, která stála celkem osaměle na kraji lesa, a kterou jsme zdědili. Jezdili jsme tam s mým mužem jen občas, já častěji než on, protože Mirek byl neustále někde na služebních cestách.

Zejména s pokročilým věkem to pro mě bylo krásné útočiště před běžným městským ruchem. Občas tam trávili víkend i naše děti – syn a dcera, kteří už byli dospělí a oba měli své partnery, nejvíc jsem tam ale pobývala právě já.

Odpolední procházka

K nejbližšímu dalšímu stavení to bylo od naší chaty několik minut chůze, ale já jsem se nikdy nebála, že by se mohlo něco přihodit. Před čtyřmi lety se mi ale stala podivná příhoda, na kterou nikdy nezapomenu. Byla jsem tehdy na chatě sama.

Bylo odpoledne, krásné babí léto, sluníčko mělo ještě svoji sílu, a tak jsem si vyšla na krátkou podvečerní procházku do lesa.

Vypadala jako dítě

Už se pomalu stmívalo. Napadlo mě, že je nejvyšší čas, vrátit se zpátky do chaty, kdy jsem si všimla, že mezi stromy stojí nějaká drobná postava. Vypadala jako dítě, přesněji řečeno jako malá dívka.

Trochu jsem se podivila, co tam sama dělá a napadlo mě, že možná zabloudila. Oslovila jsem ji na dálku, ale ona začala couvat a pak zmizela mezi stromy. Snažila jsem se jít za ní.

Hlavou mi běžely všelijaké myšlenky, třeba to, že se mohlo jednat o oběť nějakého zločinu. Už jsem ale tu dívku nespatřila.

Kde se tam vzala?

Hodně jsem o tom pak v chatě přemýšlela. Spokojila jsem se nakonec se závěrem, že šlo nejspíš o dceru někoho z okolních chatařů. Podle mého odhadu jí mohlo být tak kolem dvanácti let.

Nebylo přece nic divného na tom, že se takhle stará dívka prochází sama po lese, navíc byla sobota.

Stála mezi stromy

Druhý den jsem se probudila hodně brzy. Bylo krásné časné ráno a slibovalo nádherné počasí. Když jsem se z okna chaty podívala směrem k lesu, strnula jsem. Spatřila jsem tutéž dívku jako předchozího večera! Tohle už nemohlo být normální.

Vyšla jsem ven z chaty, tentokrát i s mobilním telefonem, abych případně mohla zavolat pomoc nebo si tu záhadnou malou slečnu alespoň vyfotit.

Zmizela v lese

Přiblížila jsem s k ní na takovou vzdálenost, jak to jen šlo, než znovu začala ustupovat. Udělala jsem několik snímků. Pak jsem na tu dívku zavolala, že se nemusí bát a že jí pomůžu. Řekla jsem jí své jméno a zamávala jsem na ni rukou.

Chviličku se mi zdálo, že mi stejným gestem odpověděla na pozdrav, ale potom znovu zmizela v lese.

Na fotkách nebyla

Chtěla jsem pořízené fotografie poslat manželovi, aby mi řekl svůj názor, prožila jsem ovšem šok. Ať jsem se snažila hledat sebevíc, ať jsem snímky zvětšovala jak chtěla, žádná postava na nich nebyla! Nejprve jsem začala pochybovat o svém zdravém rozumu. Potom mě napadlo, že se možná jedná o nějakou bytost z jiného světa.

Pustila jsem se do pátrání

Další den už se ta dívka neobjevila. Zkusila jsem se na tu záhadu zeptat paní, která vedla v obci vzdálené dva kilometry malou prodejnu. Podle jejího úsměvu jsem pochopila, že nejsem první, kdo se ptá.

Dozvěděla jsem se, že staré místní pověsti vyprávějí o vílách, které mají domov hluboko v okolních lesích. Nejsem prý první, kdo nějakou z nich viděl. Nevypadalo to, že by paní prodavačka žertovala nebo si ze mě dělala legraci.

Vzala jsem to tedy vážně a ještě téhož odpoledne se vydala do lesa a zkusila vílu přivolat. To se mi ale nepodařilo. Znovu a naposledy jsem ji spatřila opět další den ráno.

Poslední setkání

Tentokrát byla hodně blízko naší chaty. Opatrně, abych ji nepoplašila, jsem otevřela dveře a přátelsky se na ni usmála. Působila už trochu jinak než jako nedospělá dívka. Měla hezké hluboké oči, které na mě upírala.

Můj úsměv opětovala a potom se znovu začala vzdalovat nebo spíš rozplývat ve vzduchu. Nevyděsilo mě to, už jsem věděla, že se dívám na něco nadpřirozeného. Od té doby jsem ji, ani žádnou jinou vílu, už neviděla, ačkoliv na chatu dál pravidelně jezdíme.

Kateřina J. (61), střední Čechy

Související články
3 minuty čtení
Tušila jsem, že s naším domem není něco v pořádku. Jako dítě jsem dokonce viděla ducha. Měla jsem ale zbraň v podobě hudby. U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvěcení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usín
5 minut čtení
V době, kdy jsem přestala věřit té nepříjemné věštbě, přišel šok ze strany, odkud bych to bývala nikdy nečekala! Kam až mi paměť sahá, moje kamarádka Vlasta se vždycky zajímala o výklady snů, čtení z ruky, astrologii a další podobné věci. Vykládala sobě i známým Na střední škole dokonce začala sama vykládat – nejprve karty jen pro sebe, později i pro svou rodinu a okolí. Její věštění jí s
3 minuty čtení
Když jsem přišla o muže, vnuk mi daroval k narozeninám kotě. I když kočky ráda nemám, nakonec jsem za ni byla ráda. S manželem jsme vychovali dceru Soňu, která nám dala tu největší radost – vnouče. Erik je mým světlem. Miluji ho celým svým srdcem. Byl vždy trochu jiný než ostatní děti v jeho věku. Chce znát odpověď na otázky, které mně samotné dělají problém. Je nebývale zvědavý a chytrý. Ta
3 minuty čtení
Netušila jsem, jak krásně dokáže podzimní příroda kouzlit. Při tom pohledu jsem zapomněla na smutek a starosti. Mé nemocné tělo se jako zázrakem začalo léčit. Když jsem se vdala podruhé, tak mi bylo pětačtyřicet let. Děti jsem už měla velké a můj druhý muž také. Další jsme neplánovali. Byl to pro mě tehdy náročný rok, protože se na nás začaly sypat problémy ze všech stran. Nejhorší bylo, že se
3 minuty čtení
Jako malá holčička jsem slýchávala, že dům mých prarodičů přitahuje neštěstí a straší v něm temný stín. Málem jsem té povídačce uvěřila také. Když jsem byla malá, bydleli jsme v domě u prarodičů, protože mí rodiče tehdy jako chudí novomanželé neměli na bydlení. Babička mi tehdy vyprávěla o zlu, které v domě sídlí. Jako dítě jsem valila oči a všemu věřila. Prateta i místní mi to potvrdili. Ka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může