Domů     Deset ztracených let
Deset ztracených let
3 minuty čtení

Kvůli jedné hloupé poznámce jsme se sestrou ztratily kontakt na dlouhé roky. Čas, který už bohužel nikdy nevrátíme.

Boženka se s chutí zakousla do dortíku. Musela jsem se usmát. Na sladké, to moje sestra byla vždycky. Dorty a čokoládou se nechala pokaždé uplatit, aby se místo mě nechala vyzkoušet z matematiky, fyziky nebo chemie.

Jsme totiž jednovaječná dvojčata, takže nás málo kdo rozeznal. A já na tyto předměty ve škole byla opravdu tupá. Tehdy jsme ale ještě byly se sestrou nerozlučné dvojky.

Jedna jako druhá

I když jsme si byly k nerozeznání podobné, povahově jsme s Boženkou byly každá dost jiná. Nejen, že sestra byla nadaná technicky a já vůbec ne. Ale lišily se i naše zájmy sportovní i kulturní.

Ale vlastně to bylo moc dobře, protože jsme se vlastně krásně doplňovaly. Byly jsme na sebe napojené a tak i přes všechny rozdílnosti, jsme si výborně rozuměly.

Stály jsme při sobě

I jako dospělé jsme se od sebe nikdy příliš nevzdalovaly. Dokonce jsme se obě vdaly ve stejném roce a nastěhovali se společně do jednoho domu. Vychovaly jsme tam společně naše děti. Byly to krásné časy a já doufala, že to tak bude až do smrti.

Jenže pak se Boženka rozvedla a našla si nového přítele. Tím vše začalo.

Chtěli toho víc

Už když naše maminka těžce onemocněla, začal se sestřin přítel nezdravě zajímat o to, co po ní se sestrou zdědíme. Nechápala jsem, co mu je do toho. Dědit měla sestra, on ani nebyl její manžel. Sestra mu však naslouchala stále víc a víc.

Nechala se jím úplně ovlivnit. Jeho netrpělivost mě rozčilovala čím dál tím víc. Jeho chování bylo nechutné a já nedokázala pochopit, že to sestra nevidí. Často jsme se kvůli tomu hádaly. My dvě, které jsme si vždy tak rozuměly. Vše vyvrcholilo na maminčině pohřbu.

Nenávratný rozchod

Všichni jsme byli maminčinou smrtí zasažení, jen Boženčin partner zářil spokojeností. Už se nemohl dočkat dědického řízení. Nejvíce se zajímal o chalupu a byt, který po mamince zůstal. Chtěl vědět, jak se o ně podělíme.

Už jsem to nevydržela a řekla jsem mu otevřeně, že mu do toho vůbec nic není a že se sestrou je zřejmě jen kvůli penězům. S Boženou, která se ho zastávala jsme se nakonec strašně pohádaly a řekly si, co jsme říct ani nechtěly.

Deset let mlčení

Od pohřbu jsme spolu už nepromluvily. Dědictví vyřešili naši právníci a sestra se nastěhovala do maminčina bytu i se svým hamižným přítelem. Deset let jsme se nevídaly, nepromluvily spolu jediné slovo. Nic jsme o sobě nevěděli.

Pak jednou u našeho domu, Božena zazvonila. Stály jsme proti sobě a z očí nám oběma vyhrkly slzy. Usmířily jsme se. Ona uznala mou pravdu, já se omluvila za to, co jsem řekla nad rámec toho, co jsem říct chtěla. Od té doby se zase vídáme a snažíme se dohnat těch deset ztracených let.

Marie S. (67), Příbram

Související články
2 minuty čtení
Letošní Dušičky byly strašné. Zjistila jsem totiž, že můj vnuk je hrozný lump. To poznání mě zasáhlo tak, že už několik dní nemohu spát. Letos jsem se na hřbitov vypravila sama. Vždycky mě doprovázela dcera, ale v tomto roce ležela po operaci v nemocnici. Můj dospívající vnuk mi oznámil, že o víkendu má brigádu. Takovou, na které si vydělá dost peněz. Pochválila jsem ho, že si při studiu snaží
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.