Už mě to nebavilo, stát pořád u plotny. Toužila jsem po svobodě a volnosti! Přestala jsem vařit, ale se zlou se potázala.
Koho by napadlo, že moje rozhodnutí, skončit s vařením, vyvolá v mém manželovi takový odpor? Byl vzteky úplně bez sebe, když jsem mu to oznámila. Málem dostal infarkt! Zrudnul, zblednul a zfialověl. To všechno během krátké chvilky!
Jídlo mu nechutnalo
Jako by bylo jídlo tím nejdůležitějším na světě! No, pro něho asi ano, soudě podle jeho nepřiměřené reakce. „To si snad ze mě děláš, Boženo, legraci!“ vyjel na mě a já se urazila dřív, než stačil větu doříct. Moc dobře totiž věděl, že nesnáším oslovení Boženo!
Celý život jsem pro něho byla Betty, či Boženka. Božena nikdy! O to větší důvod jsem měla vyhlásit stávku. Sporákovou stávku. První den svobody jsem objednala pizzu. „Je suchá, ne jako ta tvoje domácí!“ brblal manžel, ale snědl ji skoro celou.
Mně nechal jeden dílek, žrout jeden. Druhý den jsem v mikrovlnce ohřála jakousi hotovku ze supermarketu. Odtrhnout víčko a jíst!
Učí se vařit
Strhla se mela. Jídlo letělo i s krabičkou do koše. Objednala jsem si kastrůlky z nedaleké školní jídelny. Vozili nám je až na práh, ale ani to se tomu mému gurmánovi nelíbilo. „Tak drž půst. Neuškodí ti!“ zakončila jsem rezolutně hádku.
Byla to už snad desátá, toho týdne! Raději jsem šla ven, abych mu neřekla něco opravdu ošklivého. Nadávek se mi dralo na jazyk víc než dost! Po návratu mě čekalo překvapení. Manžel seděl u stolu a pročítal si starou kuchařskou knihu.
Dostala jsem jim kdysi ke svatbě! „Naučím se vařit a dopřeju si všechno, na co budu mít chuť!“ oznámil mi a začetl se tajů svíčkové na smetaně. Už se na ni těším!
Božena M. (68), Prostějov
