Domů     Sestra mi svedla manžela
Sestra mi svedla manžela
4 minuty čtení

Neměl ji rád a nenechal na ni nit suchou. Přesto neodolal. Manžel podlehl svodům mojí vlastní sestry!

Už odmalička mi záviděla. Že jsem starší a mohu si toho dovolit víc, než ona. Kvůli ní, o pět let mladší sestře, jsem musela chodit brzy spát, oblékat se jako malá, a brát neustálé ohledy!

„Prosím tě, nepřeháněj,“ napomínala mě maminka, když jsem si na sestru stěžovala. „Janička je prostě malá, tak se trochu snaž!“ Já se snažila, co to jen šlo. Ale čím víc čas ubíhal, tím méně jsem tu malou potvůrku měla ráda. Byla jsem přesvědčená, že všechny kolem sebe jen využívá.

Všichni ji jen rozmazlovali

S tátou to uměla, jako málo kdo jiný. A maminka se pro ni mohla roztrhnout. To moje sestra musela dostávat všechno nové, a já po ní dědila. Byla jsem totiž menší a hubenější, než ona. To, co mi příroda odepřela, nadělila dvojnásobně právě jí.

To ona měla velká prsa, zatím co já ty po tatínkovi. To ona měla dlouhé plavé vlasy, zatímco já jen narezlé provázky. To ona byla vysoká a sošná, zatím, co já, jen hubený prcek.

Když jsme dospěly, dokázala jsem tu nespravedlivou přírodu přece jen trochu přelstít a začala vypadat také trochu k světu. Našla jsem si manžela a začala žít v jiném městě. Konečně jsem měla klid! Ale ne na dlouho. I sestra se vdala a co čert nechtěl, její manžel Bořek byl kolega toho mého.

Dlouho jsem o ní neměla zprávy

„Kačenko, ten tvůj manžel není nic moc, viď? Víš, že ten můj vydělává o několik tisíc víc?“ rýpala do mě při každé příležitosti. Vždycky jsem to za tepla vyzvonila manželovi, aby věděl, s kým má tu čest. Netrvalo dlouho a nemohl ji ani vidět.

„Domů mi ji nevoď! To tvoji ségru nesnáším! Už jsem se kvůli ní pohádal i s Bořkem!“ vysvětloval mi a jeho slova mi v uších zněla jako rajský balzám. Nic jiného jsem si nepřála, než se s Janou nevidět!

Přestaly jsme se stýkat a dlouhé dva roky jsem o ní neměla vůbec žádné zprávy. Ten její Bořek se nechal přeložit a tak ani manžel nic nevěděl. Tedy, myslela jsem si, že nic neví. Ve skutečnosti měl těch informací víc, než bych si kdy přála!

Políčila si na mého muže

Provalilo se to úplnou náhodou. Šla jsem za manželem do práce, potřebovala jsem tehdy něco rychle podepsat, když mě zastavil jeho nový kolega. Zeptal se mě, koho hledám, a když jsem mu to vysvětlila, podivil se. „Že jste jeho žena?

Tak to se musel od včerejška stihnout rozvést a oženit,“ řekl mi ironicky a na vysvětlenou dodal: „Včera se tu za vaším manželem stavovala také jeho žena, jen vypadala úplně jinak!“

Tato informace mě úplně ohromila. Rozeběhla jsem se chodbou za manželem. „Je to pravda?“ vypravila jsem ze sebe. On zblednul a přikývnul. Věděl, že něco zamlčovat, by bylo marné! „Svedla mě. Nemohl jsem jí tak dlouho vzdorovat. Vlastně mě k tomu přinutila!“ tvrdil, ale já mu tak úplně nevěřila…

Znemožnila jsem ji

Rozhodla jsme se ji zničit. Zlikvidovat a znemožnit! Přes noc jsem v zaměstnání na kopírce vyrobila plakátky, na kterých jsem ji označila za zlodějku. „Pozor, krade!“ jsem tam napsala a pod nápisem byla její fotka. Nenapsala jsem, co, či koho, ukradla.

Na to si musel každý přijít sám! Plakátky jsem ovšem rozvěsila po celém našem městě. Na výlohy obchodů i na vrata podniku, kde pracovala. A taky na nástěnku k lékaři, na knihovnu, kterou navštěvovala a do tělocvičny – měla tam jógu.

No a všude možně, kam to jen šlo. Musela si vzít dovolenou, jakou měla ostudu! Manželovi jsem odpustila, i když se mi nechtělo. Ale přece bych sestře nepřiznala vítězství?

Kateřina B. (56), Hradec Králové

Související články
4 minuty čtení
Manžel mi umřel před pěti lety. Prý na selhání srdce po zanedbané viróze. Já bych spíš řekla, že už nezvládal ty věčné hádky. I tak jsem ho milovala. Byla jsem celý život přesvědčená, že naše hádky pramení z mužovy výbušné povahy. Naše děti mě teď ale vyvedly z míry, když mi při poslední návštěvě řekly, že ta komplikovaná jsem vždy byla jen já. To člověka trochu vyvede z míry, že ano?! Tím ovše
3 minuty čtení
S manželkou mého bratra jsme nikdy neměly dobrý vztah. Když bratr zemřel, doufala jsem, že nás společné neštěstí sblíží. Ale spletla jsem se. Místo jejích slz přišly nákupy a místo vzpomínek nekonečná přehlídka luxusu. Bratr zemřel nečekaně a zatímco mě jeho skon zdrtil, se švagrovou ta tragédie neudělala nic. Spíš ji potěšila. Smrt manžela pro ni byla jenom vstupenkou do života bez finančních
2 minuty čtení
Já i manžel jsme vyrůstali jako jedináčci, naše dětství bylo smutné, i když jsme měli kamarády. A proto jsme si přáli mít dětí jako smetí. Dalo by se říct, že moje dětství bylo šťastné. Vlastně i manželovo. Neměli jsme si nač stěžovat. Jako jedináčci jsme měli všechno, co si jen mohly děti v naší době přát. Jen jediné nám osud nedopřál. Mít sourozence. Ve škole i v okolí jsem sice měla spoustu
5 minut čtení
Jsme úplně obyčejná rodina. Přesto se nám za posledních padesát let stalo i mnoho toho špatného a my k sobě zase museli hledat cestu. Mého muže Pepu jsem si brala v polovině sedmdesátých let. Mně bylo devatenáct, jemu o dva roky víc. Bydleli jsme v malém panelákovém bytě 2+1 v pražských Nuslích. Pepa pracoval v ČKD, já jako účetní v podniku na Smíchově. Brzy se nám narodil syn Martin a dva roky
5 minut čtení
Snacha mě k tomu dohnala. Nejen nějakou hádkou, ne jednou nevhodnou větou, ale dlouhými roky drobného, ale o to vytrvalejšího nátlaku. Poznala jsem ji jako mladou, hezkou holku, která se motala kolem mého syna. Ze začátku se na mě usmívala, přijímala ode mne dárky, později si nechávala s radostí hlídat děti, aby si mohla vyrazit s kamarádkami. Jenže postupně začala snacha měnit své chování vůči
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
historyplus.cz
Hokejová hraběnka pobláznila Telč
Nazout brusle, popadnout hokejku a honem na led. Na Ulickém rybníku v Telči je rušno. Hokejisté v teplých svetrech s pětilistou růží na hrudi se musejí před utkáním ještě rozbruslit. Uprostřed jejich chumlu se rozjíždí tmavovlasá usměvavá slečna. Jediná mezi houfem chlapů…   Novému sportu, který v českých zemích získává stále větší popularitu, propadne i
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
21stoleti.cz
Jižní Tyrolsko: Nejlepší lék na přeplněné Alpy
Tady byste pastu mohli jíst celý den. Maso má rodokmen od Luigiho z vedlejšího kopce. A každé desáté jablko prý pochází z Jižního Tyrolska, a když mi Francesca jedno dává, chutná jako božská mana. A p
Švestková pomazánka na chléb
tisicereceptu.cz
Švestková pomazánka na chléb
Výtečná rychlá švestková pomazánka potěší malé i velké. Navíc má velmi univerzální využití. Ingredience 1,5 kg hodně zralých švestek 250 g cukru krupice 250 g třtinového cukru 1 sáček vanilko
Sousedka si mě vybrala jako terč
skutecnepribehy.cz
Sousedka si mě vybrala jako terč
Bydlím sama v bytě, který kdysi patřil dvěma lidem. Dnes jsem tu sama. Sama mezi těmi zdmi a za nimi někdo, kdo mě chce zastrašit. en byt není bezpečím, ale spíš místem, kde se snažím vydržet další den. Od smrti manžela uplynulo několik let, a přesto mám pocit, že je tu stále se mnou a dává mi
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
iluxus.cz
Umění porcování: Tuňák jako gastronomická show v Panské zahradě
Gastronomie může být zážitkem, který se neodehrává jen na talíři. V Panské Zahradě v Dobřichovicích se o tom hosté přesvědčí během jedinečného večera věnovaného porcování celého tuňáka. Tato kuliná
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
epochalnisvet.cz
Tělo zemře, zuby zůstávají: Co nám mohou prozradit!
Po mnoha tvorech, kteří běhali po Zemi před miliony lety, nám zbyl jediný důkaz. Zub! Zuby jsou také často to nejzachovalejší, co najdeme v lidských hrobech z pravěku či starověku. Proč to tak je? A jak toho využít?   Na první pohled se může zdát, že zuby vůbec odolné nejsou. Stačí chvíli nedodržovat základní návyky…
Výstava Faustův labyrint –  Faust, Goethe a … Aš
epochanacestach.cz
Výstava Faustův labyrint – Faust, Goethe a … Aš
Základem výstavy jsou výtvarná díla malíře Vladimíra Kiseljova, který se ve své tvorbě také dlouhodobě zaměřuje na velké postavy dějin. K objektům jeho zájmu patří i Johann Wolfgang Goethe (1749-1832). Jak známo J. W. Goethe Aš několikrát při svých lázeňských cestách navštívil a zmiňuje se o ní i ve svých denících a osobních dopisech. Protějškem
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
epochaplus.cz
Karel I. Stuart: Smrt v režii vlastních poddaných
Král přichází s hlavou hrdě vztyčenou. Kat se ukloní, když mu vtiskne do dlaně zlatou minci. „Aby to bylo rychle.“ O pár minut později sekera dopadne a korunovaná hlava padá k zemi. Tak dlouho se anglický král Karel I. Stuart (1600–1649) hádá s vlastním parlamentem až vyvolá občanskou válku a dotáhne to na prvního evropského panovníka, kterého
Sytý italský salát s vejci a salámem
nejsemsama.cz
Sytý italský salát s vejci a salámem
Že by po tomto salátu měl ještě někdo hlad, to opravdu nehrozí ani u hodně velkých jedlíků. Ingredience: ● 2 hrsti na kousky natrhané červené čekanky ● 2 hrsti ledového salátu ● 2 hrsti polníčku ● 150 g kvalitního italského salámu nebo středně suché klobásky ● 150 g mozzarellových třešinek ● 3 vejce ● 1 menší ciabatta ● olej ● 1 lžíce kaparů ● 5 lžic panenského olivového
Sklo jako působivý architektonický materiál
rezidenceonline.cz
Sklo jako působivý architektonický materiál
Velkoplošné prvky ze živého transparentního materiálu stavbu osvěžují, propouštějí do jejího nitra spoustu světla, a tím zlepšují kvalitu vnitřního prostředí. Navíc významně ovlivňují vzhled budovy. Tak jako dřevo a kámen v konstrukčních řešeních zdařile zastupuje ocel, výplně z cihelného či jiného zdiva zase velmi působivě nahrazuje sklo. Jeho vizuálního benefitu v podobě zrcadlení oblohy i
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
nasehvezdy.cz
Proč už žádnému muži Kusnjerová nevěří?
V dětství si Hana Kusnjerová (41) prošla tvrdou výchovou, která ji poznamenala. Zlomí herečka rodinné prokletí? Herečka ze seriálu Polabí Hana Kusnjerová (41) sice pracovně září a nabídky se jí jen
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
enigmaplus.cz
Podivná světla nad Šumavou. Pozorovali je lidé po staletí
Bludičky? Přírodní jev? Něco víc? V mlhavých nocích nad rašeliništi a lučinami Šumavy se od nepaměti objevují světélka, která místní i poutníci popisují jako záhadné tančící plamínky. Už v 19. stol