Domů     Manžel potřeboval společnost
Manžel potřeboval společnost
5 minut čtení

Nechtěl být doma sám a nudit se. Potřeboval moji společnost, či spíš moji péči! Proti mojí vůli mě donutil odejít do předčasného důchodu!

Odchod do důchodu vnímá každý jinak. Někdo se nemůže dočkat a počítá každý den, kdy bude muset ještě brzy ráno vstávat a celý den pracovat. Jiný se zase obává ztráty svého postavení a na zasloužený odpočinek by nejraději nešel.

Já pracovala ráda, i když žádné kariéry jsem nedosáhla. Netoužila jsem dělat někomu šéfku ani velet podřízeným.

V práci jsem se nepředřela

V práci jsem si hezky odpracovala svoje v malé komůrce na konci dlouhé chodby. Byla jsem skladnice a vydávala pracovníkům naší firmy kancelářské potřeby. Bylo toho dost, co všichni úředníci za měsíc spotřebovali! Balíky papírů, tužek i bělících písek.

Propisovačky snad i obědvali, jinak by se taková spotřeba nedala vůbec vysvětlit. Také jsem musela hlídat zásoby a objednávat zboží. Pěkná a klidná práce nebyla nijak zvlášť placená, ale já byla spokojená.

Hned ráno jsem si pustila rádio a občas si dokonce, samozřejmě tajně, přečetla nějaký časopis. „Víš, že jdu za tři měsíce do důchodu?“ zeptal se mě jednou u snídaně manžel, jakoby nic. Kývla jsem. Abych to nevěděla! Vždyť o ničem jiném v poslední době nemluvil.

Chtěl, abych odešla s ním

Čekala jsem, co zase nového vymyslel, protože on stále vymýšlel, s prominutím, nějaké hlouposti. Jednou, že si koupí zahrádku a podruhé, že začne podnikat. Tentokrát mi ale doslova vyrazil dech. „No.

Přemýšlel jsem a dospěl k závěru, že bys měla odejít se mnou!“ Nevěřila jsem svému sluchu. „Děláš si legraci? Já ještě nemám důchodový věk a doma zůstat nechci! Ani náhodou!“ smála jsem se, ale smích mě rychle přešel.

Manžel svůj návrh myslel vážně a dokonce se zatvářil dost výhrůžně. Zařval na mě, že sám doma nebude! Prý si neumí uvařit ani čaj, natož oběd… Měl pravdu, ale copak to byla moje vina? Měl dost času se všechno naučit!

Hned jsem mu to navrhla, ale se zlou se potázala. Rozhovor skončil hádkou a týdnem tiché domácnosti.

Bylo s ním k nevydržení

„Mami, tak tátovi vyhov, vždyť ti to nic neudělá,“ domlouvala mi dcera a já ji, i když se mi vůbec nechtělo, poslechla. Poslední den v zaměstnání jsme oplakala. Stýskalo se mi už dopředu! Představovala jsem si ty stereotypní dny, co mě čekaly.

Věčné posluhování a nuda. A taky o dost míň peněz, protože jsem odešla o celé dva roky dřív, než jsem musela. Výměra důchodu byla o hodně nižší! Zbytečně, jen kvůli vrtochu mého muže. „Tak co budeme dělat?

Co si uvaříme?“ snažila jsem se být optimistická, ale manžel jen krčil rameny. Byl pasivní jako vždycky. Co jiného jsem čekala! „Takhle to nepůjde. Za chvíli se tu popereme!“ stěžovala jsem si dceři a dala jí najevo, že tak trochu za to může ona sama. Kdyby mě nepřemlouvala, netrčela bych doma!

Nenechala si nápad vymluvit

Ona ale byla na moje stesky dobře připravená. Navrhla mi řešení. Dost netradiční! „Mami, vždycky jste se o nás s bráchou dobře starali. Ostatní děti nám záviděly! Co kdybys s taťkou založila nějakou malou školičku, hlídací agenturu, nebo co já vím!

Oba byste přišli na jiné myšlenky a ještě byli užiteční!“ Nebudu lhát. Její nápad se mi vůbec nelíbil! Bála jsme se hluku a nepořádku. Byla jsem taky tak trochu zlenivělá, z toho posedávání ve svém milovaném skladu. Netušila jsem, jak všechno zařídit.

Ona si ale nedala říct. S nápadem dokonce seznámila i svého otce. Ten byl k mému překvapení úplně nadšený. Tak radostného jsem ho už dlouho neviděla! Vlastně, už hodně let…

O školičku byl nečekaný zájem

„No to je nápad! Budu se dětmi stavět vláčky! A chodit ven! Do parku!“ plánoval nadšeně a já když ho viděla, nedokázala jsem říct ne. S úřady všechno zařídila dcera. Manžel přestavěl jednu velkou místnost, aby sloužila jako herna.

Pár tisíc jsme investovali do hraček, stavebnic a pastelek. Hlídací agentura mohla zahájit svoji činnost! Zájem byl veliký. Na můj vkus až moc…Zpočátku jsme hlídali, jen na zkoušku, čtyři děti. Později už jich bylo deset!

Rozdělené byly na dopoledne a odpoledne, jedno dokonce přes noc, maminka sloužila na směny.

I pro dceru platil pořadník

„Paní Jarmilo, prosím, nechtěla byste se vrátit do práce? Moc bychom vás tady potřebovali, nejsou lidi! Klidně bychom vám i plat zvýšili!“ ozval se mi pan vedoucí a já skoro zaslzela. Stýskalo se mi, ale můj nový život se mi začal líbit.

Manžel ve společnosti těch malých capartů úplně rozkvetl a mě to s nimi začalo taky bavit. Jako bychom oba omládli. Jen dceru naše nasazení trochu zaskočilo. „Mami, já netušila, že to podnikání vezmete tak vážně!

Kdo bude hlídat dítě mně, až nějaké přijde?“ ptala se s obavami v hlase, ale já ji uklidnila. „No přece my, jen si budeš muset u nás včas rezervovat místo. To víš, máme na rok dopředu obsazeno!“

Jarmila N. (61), Ústí nad Labem

Předchozí článek
Další článek
Související články
3 minuty čtení
Nic se nemá přehánět. Co měla má ubohá vnoučata ze všech svátků, narozenin a různých oslav, když je jejich matka přísná vegetariánka? Když si můj syn Tomáš přivedl domů Elišku, zdála se mi jako rozumná holka. Byla fajn. Ovšem jen do chvíle, než jsem začala nosit na stůl. Celá z toho, co viděla, zezelenala, rozklepala se a házela významné pohledy na syna. Nenapadlo mě, proč to dělá. Až mi to osv
5 minut čtení
Dodnes si pamatuji, jak si se mnou děda hrál, vyřezával mi hračky. Pak ale najednou zmizel a nikdo mi nedokázal říct, proč se to stalo. Byla jsem malá a děda byl takový můj parťák, který si se mnou uměl opravdu hrát. Měla jsem jen jeho, druhý s námi nebyl. Babičky byly vlídné, ale spíš se staraly o domácí pohodu, uvařily, pečovaly, ale nebyly tak odvážné jako děda. Byl to člověk, který uměl spr
4 minuty čtení
Když mi dcera oznámila, že třináctiletá Eliška už ke mně nebude chodit každou středu po škole, urazila jsem se. Středy byly přece vždycky naše! Nejdřív jsem ji vyzvedávala ze školky, později ze školy, dělala jí palačinky, pomáhala s úkoly a poslouchala všechny ty dětské starosti. „Eliška už má svůj program,“ vysvětlovala mi dcera Lenka. „Chce chodit s holkama ven a přihlásila se na volejbal.
3 minuty čtení
Celé dospívání se mému Filipovi posmívali, on však šel za svým snem a přáním stát se ženou! Dnes je úspěšný a já jsem na něj moc pyšná! Už od dětství byl náš nejstarší synek, Filip, poněkud zvláštní. Bavil se vždy spíše s děvčaty, klučičí hry ho nebavily. Jednoho večera, když jsem přišla z práce domů, jsem se stala svědkem dramatické hádky Filipa s jeho otcem. Syn seděl v křesle a usedavě plaka
3 minuty čtení
Bývalá žena mého muže mi dělala ze života peklo. Intrikovala a štvala proti mně svého syna, až padla poslední kapka. Začala jsem se bránit. Můj muž se s exmanželkou nerozešel v dobrém, ale má s ní, bohužel, syna. Hned na začátku našeho vztahu jsem byla svědkem jejich scény. Z ničeho nic k nám ta ženská přivedla syna, že prý chce vidět tátu. Spíš ale chtěla ona obhlídnout mě. Neměla jsem z ní do
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.