Měla jsem ho ráda! Byl tak milý a hezký, skoro jsem dceři záviděla, jakého má skvělého manžela. Nechápala jsem její skepsi a štiplavé poznámky. Když jsem ho uviděla v intimním objetí s jinou, pochopila jsem!
Dceři nebylo ani dvacet, když se vdávala. Z obrovské lásky a také nerozumu. Se svým budoucím manželem se znala sotva pár měsíců. Když mi ho představila, byla jsem nadšená. Skoro o deset let starší, zajištěný a na první pohled zamilovaný!
Po svatbě si mladí pořídili pěkný domek, auto a po pár letech i dvě krásné děti. Dcera se měla jako v bavlnce!
Bála jsem se o dceru
Luděk jí byl dobrým manželem a dětem vzorným otcem. Zahrnoval je dárky i svojí pozorností. Přesto jsem stále častěji pozorovala jakousi nespokojenost, která se dcery zmocnila vždycky, když jsem na jejího manžela zavedla řeč.
Čekala jsem, že na něho bude pět ódy, ale nebylo tomu tak. „Mami, nepřeháněj, Luděk má také svoje mouchy, to by ses divila!“ řekla mi jednou s pláčem na krajíčku.
Nic konkrétního jsem z ní tehdy nevydolovala, ale často si na tu chvíli vzpomněla a přemýšlela, jak to vlastně dcera myslela, a co mi tím chtěla naznačit. Mrzelo mě, že je moje Janička tak smutná! Tajemná a jakoby na míle vzdálená!
Uvězněná v každodenní realitě života, bez možnosti cokoli změnit. Dvě malé děti, luxusní dům, ale také absence přátel a společenského života. Luděk si nepřál, aby chodila do práce.
Pořád jen poroučel
„Uživím tě, tak nezanedbávej rodinu!“ odbyl ji vždycky, když navrhla, že se vrátí do práce. Byla zdravotní sestřička a svoje zaměstnání milovala, přestože na novorozeneckém oddělení pracovala jen pár let, než se jí narodily děti.
Kontakt s lidmi dceři chyběl, ale pro klid v rodině manželovi vyhověla. A já jí dokonce domlouvala. „Važ si hodného muže!“ říkala jsem jí vždycky a ona jen útrpně krčila rameny. Našla si nějaké koníčky, ale byla stále jen sama s dětmi.
Potom se stalo něco, co jsem nečekala ani v nejhorším snu. Potkala jsem Luďka. Vedl se s jinou. Mladší a štíhlejší kopií mojí dcery. Majetnicky ji objímal kolem ramen a potom vášnivě líbal. Za bílého dne, na ulici plné lidí!
Vůbec se nestyděl ani neobával, že potká někoho známého. Dohonila jsem je, ty zamilované hrdličky a té jeho nové se představila. Koukala na mě nevěřícně, jako bych snad byla nějaká podvodnice. „Jsem babička Luďkových dětiček,“ upřesnila jsem jízlivě.
Byl asi v šoku
Luděk jen ohromeně mlčel. Zrudnul, ale neříkal vůbec ni. Asi se z toho šoku nezmohl na jediné slovo! On, který těch slov měl vždycky spíš přebytek, než nedostatek. Chytrolín jeden sebevědomý! Snad poprvé v životě nevěděl, co má říct.
Ta jeho sexy kalupinka se s námi chvatně rozloučila a my zůstali stát na chodníku. Mlčky a v rozpacích. „Tak co bude? Přiznáš se sám, nebo to mám udělat za tebe?“ zeptala jsem se ho napůl naštvaně a napůl zoufale. Nechtěla jsem být poslem špatných zpráv!
Netoužila jsem být tím, kdo dceři rozbije manželství!“ Luděk stále mlčel a potom se k mému údivu rozbrečel. On, takový suverén! „Prosím, neříkej to Kláře. Udělal jsem chybu! Nechci přijít o to nejdražší, co mám!“ prosil mě, ale já odmítla.
Nedokázala jsem si představit, že bych dceři lhala. Koukala jí do očí a zatajila něco tak zásadního.
Nevěděla jsem, co dělat
Nakonec jsem si po dlouhém přemlouvání vzala čas na rozmyšlenou. Čekaly mě nejhorší dva dny v životě. Snad ani rozvod s manželem pro mě nebyl tak těžký, jako dilema, před které mě postavil sám život.
Přemýšlela jsem ve dne i v noci, ale nemohla dospět k ničemu, co by mě uspokojilo. Co by vyřešilo moje dilema. Ani na internetu, kde se dá najít snad úplně všechno, mě žádná ze všech chytrých rad nijak nenadchla. Byla jsem prostě úplně bezradná.
Třetí den večer za mnou Luděk přišel a přinesl mi nějaký hustě popsaný papír. Nechápala jsem, o co se jedná. Neměla jsem vůbec chuť se s ním bavit. Vždyť to byl on, kdo za všechno mohl! To on mě přivedl do tak těžké situace!
Těším se na třetí vnouče
„Je to smlouva. Vše jsem sepsal. Údaje o svojí nevěře, jejím trvání i důvodech, proč jsem se jí dopustil. A taky slib, že se napravím. Napsal jsem ji schválně v ruce. Žádný počítač! Když budeš se mnou nespokojená, odevzdáš ji Kláře.
Když budu sekat dobrotu, budeš ji mít schovanou,“ navrhl mi a já mu pohlédla do očí. Poznala jsem, že vše myslí upřímně. Jeho nabídka se mi zalíbila. Smlouvu jsme podepsali oba a já si ji schovala do malého trezorku, v kterém jsme měla i vkladní knížku a závěť.
Člověk nikdy neví, co se stane! Součástí našeho ujednání bylo i to, že se dcera bude smět vrátit do práce a také to, že jí bude Luděk se vším pomáhat. Vše poctivě dodržel. Moje dcera je konečně spokojená a dokonce uvažuje o třetím dítěti. Prozrazená nevěra jí paradoxně pomohla k lepšímu životu!
Jindra T. (59), Cheb
