Svou mladší sestru Andreu jsem měla vždycky moc ráda. Starala jsem se o ni a pomáhala jí, když to potřebovala. Rozdělil nás můj muž. Těžko se to napravuje.
Odmalička jsem ráda vařila a pomáhala mámě v kuchyni. Také jsem šla na potravinářskou střední a byla brzy pýchou školy. S naším týmem jsme vyhrávali kdejakou soutěž. Ale to mi nestačilo, vymýšlela jsem recepty a nejvíc mě bavily paštiky a marmelády, omáčky a podobné delikatesy. V rodině jsem se svými výrobky slavila úspěchy. Má sestra měla jiné zájmy, spíš honila kluky, a taky jen sotva vyšla gympl. Jenomže měla kliku, a že byla hezká, vyhlídl si ji cizinec a odvezl domů, a to rovnou do Anglie.
Bláznivý nápad
Sestřička se svým manželem si žili dobře, jen ta vzdálenost byla obrovská a sestru jsme stěží viděli jednou do roka. Když porodila dvě děti, manžel usoudil, že to stačí. A Andrea se pomalu začínala nudit. Žili v odlehlém domku stranou městského ruchu. Tenkrát se mi sestra svěřila, že by chtěla v Londýně začít něco podnikat, a že by mohla vyrábět nějaké ty paštiky, jako já. A ať ji to naučím.
Týdenní rychlokurz
Tenkrát u nás strávili týden, takže jsme ho skoro celý věnovaly tomuhle úkolu. Naši chlapi se věnovali dětem, ostatně děti se už spíš byly schopné zabavit samy a můj Karel tahal Johna po hospodách. Angličan byl na konci týdne u konce svých sil, ale moje sestra získala potřebné základní znalosti, aby mé výtvory mohla v cizině vyzkoušet. Na cestu jsem ji samozřejmě vybavila ještě mnoha ručně psanými recepty a radami.
Úspěch přišel záhy
Byla jsem zvědavá, jak se moje umění bude místním zamlouvat. Vždyť přeci jen všude jsou zvyklí na nějaké jiné jídlo, i když mlsný jazyk mají asi všichni lidi. Se sestrou jsem byla vlastně jen v písemném kontaktu, telefonovaly jsme si výjimečně, a dopis šel někdy i čtrnáct dní. Neptala jsem se, nic jsem nechtěla zakřiknout a taky, abych nevypadala jako nějaká dotěrná protivná ségra. Začalo mi být jenom divné, že sestřiny dopisy jsou stále kratší a kratší. Až mi v jednom prozradila, že vůbec nestíhá, neboť s mými paštikami, omáčkami a marmeládami rozjela velký byznys. Byla jsem šťastná a honem jí psala, jak jí gratuluji a přeji, ať to běží stále lépe.
Rozjeli to ve velkém
Další Vánoce přijeli s dětmi opět, ale zdrželi se jen pět dní, nemají prý čas, John sekl dokonce i se svou prací, protože sestřina firma se rozrůstá a potřebuje lidi, kterým lze věřit. Měla jsem oči navrch hlavy. Za další rok už se nám pochlubili fotkou nového obrovského domu, u kterého stála dvě auta, která připomínala menší autobusy. Tehdy jsem na Karlovi zahlédla ve tváři divný výraz.
Chtěl podíl
Když odletěli zpět, týden nemluvil a pak začal mít jízlivé poznámky. „My se tady dřeme z kůže a sestřička si za mořem staví palác, to je prima. Jistě ti hezky poděkovala, žes jí prozradila své recepty, ty máš ale hodnou sestřičku.“ A tak podobně do mě rýpal. Dlouho jsem jen namítala, že nám spoustu věcí přivezli, naše děti dostaly po jejich oblečení i hračky, pozvali nás dvakrát na večeři. Manžel se ale jen smál. Ano, mnoho toho nebylo, ale proč bych sestře něco vyčítala, jsem ráda, že se má dobře. Jenomže Karel nedal pokoj a začal říkat, že mám chtít peníze. Podíl ze zisku.
Rozhodl se soudit
Dělala jsem mrtvého brouka. Naštěstí tou dobou padl režim a všichni jsme měli jiné starosti. Po roce se k tomu ale Karel vrátil s ještě větší vervou, právě proto, že se poměry uvolnily a on se rozhodl, že když nám sestra nedá, o co si řekneme, budeme se soudit. Neměla jsem sílu vzdorovat, nechala jsem ho jednat. Na jeho neurvalý dopis sestra samozřejmě nereagovala, ale on úplně s klidem prodal náš pozemek po prarodičích na vesnici, jen aby měl na výdaje s právními službami. Myslel to se soudem smrtelně vážně.
Kontakt se mnou přerušila
Náš právník nám moc nadějí nedával, ale když Karel sehnal poměrně dost svědků, kteří mé recepty ochutnali mezi prvními a moc dobře si na mé výrobky pamatovali, krčil rameny, jako že se to zkusit může. K soudu ten případ nedošel. Sestra se pak náhle s Karlem dohodla, jednorázově mu zaplatila dvě stě tisíc liber a slíbila přidat během tří let ještě dvě stě. Moje komunikace se sestrou tím ovšem skončila, na moje dopisy nereagovala.
Rozvedl se a zmizel i s penězi
Co udělal Karel s penězi, jsem netušila, a když jsem se ptala, odsekl, že mi do toho nic není, že on vyhrál soud, byl to jeho nápad, jeho iniciativa, takže já mám být zticha. Za rok podal žádost o rozvod. S penězi zmizel ve světě, ani nečekal na rozhodnutí soudu, rozvedli ho v zastoupení.
Všichni jsme dopadli zle
Zůstala jsem skoro sama, dospělí synové začali mít svých starostí dost, nemohli se mi moc věnovat. Dál jsem vařila v jedné jídelně a jako hlavní kuchařka jsem si přišla na peníze, které mi stačily. Jen můj zničený vztah se sestrou mě moc trápil. Až jednoho dne napsala, že je jí moc líto, co mě potkalo, ale ani oni na tom nejsou moc dobře. Peníze, které musela poslat Karlovi, najednou začaly ve firmě kvůli nečekaným výdajům a krizi na trhu chybět, museli prodat dům, ale firma se snad pomalu dostává z nejhoršího. Drobnou výčitkou připojila, že prý jsem mohla něčemu takovému snad zabránit, byla jsem hlavní svědek, ale že jsem tu vůli očividně neměla. Od té doby si čas od času zase napíšeme, ale náš vztah už nikdy nebude stejný jako dřív.
Božena N. (63), Vysočina
