Podezírala jsem ho, že má mladou milenku, ale skutečnost byla ještě horší. Můj manžel se tajně stýkal s vlastní dcerou, která byla stejně stará, jako ta naše!
Začal se chovat divně. Staré oblečení mu nebylo dost dobré a vše, co si koupil, muselo mít značku. Prý, aby byl in! Musela jsem uznat, že ve svých letech je stále fešák. Vlastně byl hezčí, než zamlada. To tak muži mívají. Zatím, co my ženy stárneme, oni jen zrají jako víno!
Začala jsem žárlit
Nedokázala jsem se ubránit žárlivosti. Co když někoho má? Co když mi jiná ženská vezme všechno, na čem mi záleželo? No, samozřejmě do toho nepočítám svoje dvě děti, na těch mi záleželo samozřejmě ještě víc, než na manželovi.
Navíc, zřejmě nevěrném a proradném manželovi! „Tak ho sleduj. Prolustruj, proklepni!“ radila krvelačně kamarádka, která mi mého muže odjakživa záviděla. Ale netajila se tím. Vždycky čestně přiznala, že by dala nevím co, aby takového chlapa získala.
„Ty ani nevíš, jaké máš štěstí. Jiné jsou ve tvém věku dávno rozvedené, nebo mají doma nějakého líného pekáče. A ty máš krasavce inteligentního a ještě navíc kutila!“ vzdychala vždycky nad nějakými seznamovacími inzeráty.
Cizí ženský hlas
Nikdy se ale s nikým kloudným neseznámila. Asi měla vysoké nároky! Kamarádčina rada mi nenechala spát. V noci, když manžel tvrdě spal, jsem mu prohlédla mobilní telefon, přijaté a odeslané zprávy i seznam hovorů.
Jedno číslo se opakovalo s železnou pravidelností. Opsala jsem si ho a ze zaměstnání jsem na něho zavolala. „Prosím, kdo volá? Tady Petra!“ ozval se na druhém konci mladý ženský hlas. Příjemný, ale mě v tu chvíli zněl jako krákání krkavce.
„Tak Petra!“ řekla jsem si a pocítila jistotu, že je to ona. Manželova milenka! Okamžitě jsme zavěsila. Nevěděla jsem, co bych řekla, ani na co se vymluvila. Pozdě večer, když si manžel dával dlouhou sprchu, jsem z jeho telefonu napsala vzkaz:
„Sejdeme se odpoledne v pět na náměstí před klenotnictvím. Potřebuji s tebou nutně mluvit!“
Malá lest
Netušila jsem, zda moje lest vyjde, ale za pokus to stálo! Na pomoc jsem povolala kamarádku. Před pátou odpoledne jsme obě číhaly na opačném konci města. Za pár chvil jsme se dočkaly. Před klenotnictvím se zastavila neznámá slečna.
Vysoká, štíhlá a moc hezky oblečená. Nedočkavě se rozhlížela do všech stran, jako by někoho čekala. Mého manžela! Neodolala jsem a oslovila ji. „Mohu vám nějak pomoct? Čekáte na někoho?“ zeptala jsem se jí a ona se na mě mile usmála.
„Na tátu, psal mi, abych přišla, ale já nevím proč!“ odpověděla a mně se podlomila kolena. Můj manžel má dceru! Tajnou! S nějakou jinou ženskou!“ pomyslela jsem si a znovu se jí optala: „Vašeho tatínka znám. Jsem jeho žena! A prosím, kolik vám je let?“
Dívka se zarazila a potom mi řekla, že jí táhne na třiadvacet!
Byla muži podobná
Musela jsem si sednout, abych tuhle informaci strávila. Ta holka byla skoro stejně stará jako naše dcera! Manžel mi byl nevěrný, když jsem ji čekala, to je jasné. Nemohla jsem tomu uvěřit. Celé ty roky jsme mu důvěřovala.
Že mi udělá takovou špinavost, by mě ani ve snu nenapadlo! Seděla jsem na té lavičce před výlohou a držela se za srdce. Bylo mi špatně! Hrozně! Z těch všech lží a licoměrnosti mého muže. Celý můj dosavadní život se mi najednou jevil jako podvod.
Jako jedna velká lež! „Není vám něco? Mohu vám nějak pomoct?“ ptala se ta slečna starostlivě a já si uvědomila, jak moc se mému manželovi podobá. Stejná ústa a brada. Stejné vlnité vlasy.
„No to snad ani není možné!“ pomyslela jsem si a slabým hlasem ji poprosila, zda by mě nedoprovodila domů. Okamžitě ochotně souhlasila.
Jeho dceru jsem přijala do rodiny
Sotva jsem usedla do svého pohodlného křesla, vrátil se ze zaměstnání můj manžel. Když nás obě spatřil, jen vykulil ta svoje modré kukadla a otevřel pusu údivem. Nedokázal pochopit, jak jsme se my dvě daly dohromady! „Já vám to vysvětlím“!
Oběma!“ ujišťoval nás a těkal pohledem z jedné na druhou. „Jak jsi mi to mohl udělat!“ vyčetla jsem mu a jeho dcera Linda mi přizvukovala: „A mně taky!“ Napovídal jí totiž, že je vdovec a žije sám. Nic o něm nevěděla.
Přistěhovala se nedávno a o otci se dozvěděla teprve před pár týdny, od svojí matky. Manžel měl celý večer co vysvětlovat. Nakonec se skoro rozplakal a prosil o odpuštění nás obě! Vzala jsem si čas na rozmyšlenou. Nechtěla jsem na svém životě nic měnit.
Odpustila jsem mu, ale pachuť zrady ve mně zůstala. Útěchou mi je jen moje nevlastní dcera, s kterou jsme se já, i moje děti, velmi sblížili! Patří už k nám do rodiny a snažíme se jí vynahradit vše, o co ji její věrolomný otec připravil.
Jindra P. (56), Liberec
