Před několika lety jsem byla na bleším trhu, kde jsem si zakoupila staré rádio od muže na tržišti. Neřekl mi však, že to není obyčejná věc.

Celý život jsem měla slabost pro retro věci. Nejspíš jsem to měla po své babičce, která sbírala všelijaké starožitnosti a často chodila po bleších trzích a vetešnictvích. A mě brávala s sebou.

Když pak zemřela, tak jsem její sbírku starých předmětů podědila a přidala k ní i několik svých cenností. A na bleší trhy jsem chodila dál. Při jedné takové návštěvě před pár lety jsem si pořídila staré rádio.

Netušila jsem ovšem, že to není jen tak obyčejné rádio. Změnilo život nejen můj, ale i mého bratrance.

Nadšení pro starožitnosti

Každý z nás má nejspíš nějakou tu „úchylku“. Jak už jsem zmínila, já jsem veliký nadšenec pro retro věci. Jakmile někde vidím nějaký starý kus nábytku nebo jiného zajímavého předmětu, musím ho mít. Kdo mě zná, už se tomu ani nediví.

Mám celý byt vybavený právě v duchu retro věcí. Nejvíce pyšná jsem na své křeslo, které je vrcholem mé sbírky. Žádné moderní kousky nebo nábytek u mě nenajdete. Dokonce doma nemám ani televizi. Ve svém volném čase si zkrátka čtu nebo chodím do přírody.

Další kousek do mé sbírky

Už delší dobou jsem si pohrávala s myšlenkou, že si pořídím nějaký starší gramofon nebo obyčejné rádio. Tím, že bydlím sama a nemám televizi, mám doma někdy zbytečné ticho. Někdo tam nahoře mě asi vyslyšel a přivál mi do cesty možnost koupit si staré rádio.

Osamocený prodejce

Jako každou sobotu ráno, i tehdy jsem se vydala na bleší trhy do sousedního města. Chodila jsem tam pravidelně a nebylo návštěvy, kdy bych si něco neodnesla. Procházela jsem celé trhy tam a zase zpátky a stále jsem si nic nekoupila.

To se mi ještě nestalo, říkala jsem sama sobě. Už jsem chtěla trhy opustit, když vtom jsem spatřila na konci uličky muže, který měl na dece na prodej jednu jedinou věc. Krásné staré rádio. Okamžitě mě zaujalo a tak jsem k němu zamířila.

Musela jsem ho mít!

Když jsem byla od muže asi půl metru, zvedl ke mně hlavu a řekl mi: „Chcete ho? Čeká tady na vás.“ Vzala jsem rádio do ruky a pečlivě jsem si ho prohlédla. Moc se mi líbilo.

Jeho cena mi přišla poměrně vysoká, ale má touha po tom mít ho doma byla větší.Zkoušela jsem s mužem chvíli smlouvat, ale byl nekompromisní. Nakonec jsem tedy na jeho cenu přistoupila a velmi natěšeně jsem s rádiem jela domů.

Stále přitahoval můj zrak

Postavila jsem ho na dřevěný stoleček a začala ho ladit. Moc frekvencí bohužel nechytalo. Naladit šla nějaká stanice, kde hrály vesměs pouze zvuky přírody. Jestli mi to vadilo? Vůbec. Právě naopak. Krásně to celé zapadlo do mého hnízdečka.

Uvařila jsem si čaj, usedla do svého milovaného křesla a otevřela si knížku. Jedním okem jsem se ale stále dívala na rádio, protože jsem z něj měla vyloženě radost. Přece znáte takový ten pocit, když si koupíte něco, co vás udělá šťastnějšími…

Šum uprostřed noci

Na noc jsem rádio vypnula, protože jsem zvyklá spát při absolutním tichu. Ulehla jsem do postele a za několik málo minut už jsem spala jako dřevo. V noci mě ale vzbudil jakýsi šum. Vytáhlo mě to z postele. Šla jsem do obýváku a nestačila se divit.

Rádio se samo ladilo, a jak hledalo frekvenci, vydávalo to velmi nepříjemný zvuk. Na nic jsem nečekala, znovu jsem ho vypnula a šla si lehnout.

Ten hlas jsem znala

Za pár minut se to ale celé opakovalo. Když jsem k rádiu přišla, akorát naskočila stanice, kde zpíval ženský hlas, který mi byl velice známý. Vzápětí mi došlo, že to je hlas mé babičky, která ovšem byla už tři roky po smrti. Nemohla jsem tomu uvěřit.

Hlas začal zpívat následující slova: „Měla bys dohlédnout na bratrance, Jano. Potřebuje tvou pomoc.“

Pak se rádio samo vypnulo.

Dala jsem na varování

Ten noční zážitek mě dost znepokojil, protože jsem bratrance už téměř rok neviděla. Do rána už jsem oka nezamhouřila. Ráno jsem se rozhodla, že dám na ten hlas, a rozjela jsem se za bratrancem. Aleš byl velmi překvapený, že mě vidí.

Nejdříve se mě snažil odehnat, ale cítila jsem, že se něco děje. Nakonec mě pozval dál a po chvíli naléhání se mi svěřil se svými problémy. Rozvedl se, jeho žena mu nechtěla dávat děti a on začal ve velkém pít. Byl jen krůček od zhroucení. Podala jsem mu pomocnou ruku, aby měl šanci se z toho dostat.

Moudře mi radí

Tím ale kouzelná moc rádia neskončila. Podruhé mě hlas z rádia, opět zněl jako babiččin, navedl správným směrem, když se mě kolegyně v práci snažila zbavit ne zrovna hezkým způsobem. Díky rádiu jsem si stihla zachránit pověst i práci.

Od té doby na své rádio nedám dopustit. Jeho nadpřirozená moc funguje jen v noci a jsem zvědavá, kdy se zase ozve.Jsem přesvědčená o tom, že tam to rádio skutečně čekalo na mě.

Snažila jsem se poté onoho prodejce na tržišti ještě najít, chtěla jsem se ho zeptat na původ rádia, ale marně. Už jsem ho tam od té doby nikdy neviděla.

Daniela S. (51), Praha