Domů     V hlavních rolích
V hlavních rolích
7 minut čtení

Některé věci děláme hlavně kvůli druhým lidem. Tak třeba do ochotnického kroužku jsem začala chodit kvůli Ondrovi.

Líbil se mi už dlouho, ale nenašla jsem odvahu říct mu to přímo. Nepatřila jsem k nejprůbojnějším dívkám a zastávala jsem ten tradiční názor, že „balit“ má muž, nikoliv žena.

Svět se sice změnil, v moderní době je skoro všechno možné, jenže já si nedokázala představit, jak nějakému mladíkovi – natož pak přímo Ondrovi – říkám, že s ním chci chodit.

Protože můj idol bydlel přímo vedle mé kamarádky Aleny, měla jsem o něm celkem dost zpráv. Alena se mě jednoho dne zeptala, jestli bych si nechtěla zahrát divadlo. Nejprve jsem rázně podobnou myšlenku odmítla. Kamarádka mě však přemlouvala:

„Dej si říct, Jani, bude legrace. Přijímají nové členky a já si myslím, že my dvě na to máme.“ „To radši budeme chodit sportovat, třeba plavat do bazénu než se společensky znemožňovat,“ navrhovala jsem.

„Jak myslíš,“ pokrčila Alena rameny, „každopádně tam chodí i Ondra odvedle a ten si nemůže amatérské divadlo vynachválit.“ Po této větě jsem pochopitelně zpozorněla a můj názor se rychle otočil o sto osmdesát stupňů.

Alena tušila, že se mi Ondra líbí a určitě to řekla schválně. Já jsem to ale nechtěla přiznat naplno a tak jsem ještě chvíli dělala, že o celé věci přemýšlím. „No dobře,“ souhlasila jsem nakonec, „můžeme se tam jít podívat.

Stejně si myslím, že nás vyrazí pro nedostatek talentu, ale ať je tedy po tvém…“

Bála jsem se, jestli se před Ondrou opravdu neztrapním, avšak na druhou stranu to byla jedinečná příležitost, jak se s ním více sblížit.

Zanedlouho jsme se tedy se Alenou vydaly do místního kulturního domu, abychom se nechaly „otestovat“, nakolik máme herecké buňky. K mému zklamání u konkurzu Ondra nebyl, utěšovala jsem se však tím, že se s ním případně uvidím příště.

Soustředila jsem se na svůj výkon, a co nejprocítěněji odcitovala určenou pasáž z jedné divadelní hry. Byla o lásce a tak mi nedělalo problém do ní vložit skutečné city.

Starší muž, kterého mi představili jako Roberta a který byl vedoucím souboru a současně režisérem, si mě přeměřil zkoumavým pohledem a zeptal se: „Vy už jste někde hrála, slečno?“

„Ne, zatím ne,“ odpověděla jsem. Vytušila jsem, že můj výkon skutečně zaujal. A Robert mi to vzápětí potvrdil: „Ta role, ze které jste přečetla výňatek, je pro vás přímo stvořená.

Pokud máte zájem o spolupráci a chcete se stát členkou našeho souboru, garantuji vám, že ji dostanete.“ Potvrdila jsem, že zájem mám a Robertova slova mě potěšila. I kdybych zde nebyla hlavně proto, abych se setkala se Ondrou, zůstala bych, abych něco dokázala.

Alena, která byla vyzkoušena po mně, sice takový ohlas nevyvolala, ale přijata byla rovněž. Hra se měla začít zkoušet za týden. S Robertem jsem se dohodla, že roli – hlavní ženskou v dané hře – beru a dostala jsem scénář s textem.

Znamenalo to, že se budu muset ve volných chvílích učit, ale to mi nevadilo. Zvlášť ne poté, kdy jsem si celou hru přečetla a zjistila, že je skutečně zajímavá.

Na setkání souboru za týden, při němž se měly rozdělovat role a rozepisovat jednotlivé zkoušky, jsem šla opět s Alenou… a s vědomím, že tentokrát tam bude i Ondra. Moje očekávání se naplnilo hned u vchodu.

Znali jsme se od vidění a tak jsme na sebe přátelsky pokývli hlavou. „Vy budete hrát hlavní roli?“ zeptal se Ondra. „Ano, prý se na ni dobře hodím,“ přisvědčila jsem a cítila, jak mi tváře hoří napětím a studem. „Tak to bude zajímavé,“ usmál se Ondra.

„Já hraji vašeho manžela…“ Po pravdě řečeno, přála jsem si to už při čtení hry, ale říkala jsem si, že takto mi osud vstříc patrně nevyjde. Trochu jsem se roztřásla, ale snažila jsem se nedat na sobě nic znát. Kdybych byla sama, asi bych skákala radostí.

Text hry už jsem znala skoro nazpaměť a bylo tam mnoho pasáží, ve kterých si s mým „divadelním manželem“ máme vyznávat lásku. Dokonce padnou i polibky. Existuje snad lépe splněný sen než tento?

To vše na mě mělo čekat až od příštího setkání souboru. Dnešního večera proběhlo jen asi hodinové setkání všech zainteresovaných, během něhož se řešily organizační záležitosti.

Alena dostala roli mé sestry – to jsem kvitovala s povděkem, protože se lépe hraje blízký vztah s někým, s kým ho doopravdy máte. Z kulturního domu jsme odcházely v doprovodu Ondry.

Ten mi – napůl v legraci – navrhl, že bychom mohli začít zkoušet soukromě, neboť spoustu dialogů jsme měli ve hře společných. Brala jsem to víceméně jako nepřímé pozvání na rande či alespoň projevený zájem.

Vždyť něco takového Ondra vůbec nabízet nemusel… bývalo by stačilo, kdyby počkal na zkoušku souboru. Souhlasila jsem tedy, že to není špatný nápad. Alena se nabídla, že nám bude dělat nápovědu.

Možná se mnou chtěl být Ondra spíš sám, ale mně to takhle vyhovovalo víc, alespoň pro začátek.

Sešli jsme se u Aleny v neděli odpoledne. Oba dva na mě už čekali. Text jsem se mezitím naučila skoro celý nazpaměť, zejména ty odstavce, kde líčím svému protějšku, co pro mě znamená. S bušícím srdcem jsem přistoupila k recitaci vět z úvodního dialogu.

Snažila jsem se text pouze neodříkávat, ale i dostatečně „hrát“, jako by už šlo o skutečné představení. Dívala jsem se přitom Ondrovi do očí. Připadala jsem si jako v sedmém nebi.

On mi můj pohled opětoval, a když přišla řada na jeho slova, vložil do nich také silný prožitek. Na chvíli jsem sama sobě předstírala, že se nejedná pouze o nácvik divadelní hry, ale o realitu. Došli jsme k místu, kde jsem měla dát Ondrovi pusu.

Na okamžik jsem přemýšlela, jestli se nezesměšním, když budu naši zkoušku brát takto do slova a do písmene. Pak jsem ale podlehla rozpoložení, které ve mně předchozí slova vyvolala a skutečně jsem Ondru políbila.

Asi to trvalo o něco déle, než mělo… nicméně Ondra se nebránil. A Alena nám dokonce zatleskala.

Nezůstalo jen u toho jednoho soukromého setkání. Než došlo k první skutečné zkoušce, měli jsme se Ondrou a Alenou ještě další „sezení“. V kulturním domě jsme pak už tvořili natolik sehraný pár, že nás považovali za opravdové milence.

Nikomu jsem to nevymlouvala a Ondra také ne. Čekala jsem, kdy mě pozve na rande. Už to skoro viselo ve vzduchu. Došlo k tomu při dalším domácím nácviku, kterého se tentokrát Alena nezúčastnila, a proto se konalo u Ondry v bytě.

V místě, kde mi Ondra měl vyznat lásku, přidal několik slov, která ve hře nebyla – to jsem okamžitě poznala, protože už jsem ji znala do posledního písmene. Zareagovala jsem stejně.

Jeden od druhého jsme se nemohli odtrhnout pohledem a vyměňovali jsme si vyznání, která už neměla s hrou nic společného. Polibek, který následoval, ve scénáři rozhodně nebyl…

Premiéra se konala za dva měsíce. Měla docela slušný ohlas, i když se jednalo o amatérské divadlo. Já a Ondra jsme v hlavních rolích excelovali.

Do hry jsme si přidali i svá vlastní slova, ale nikomu to nevadilo, ani režiséru Robertovi ani divákům, kteří nic nepoznali.

Bylo to jistě hlavně proto, že vše, co jsme si takhle veřejně na divadelních prknech řekli, mělo svůj reálný podklad ve skutečném životě…

Jana (25), severní Čechy

Předchozí článek
Další článek
Související články
6 minut čtení
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat. Beznadějně zamilovaná Vyuči
3 minuty čtení
Rozvod vás semele. Člověk se dlouho vzpamatovává a čeká, kdy se konečně z toho dna dostane. Já věřila tomu, že už zůstanu navždycky sama. Naštěstí si mě láska našla. Po rozvodu jsem spálila všechny mosty, dala sbohem milovanému městu a přátelům, z nichž mnozí ani opravdovými přáteli nebyli, prodala byt a koupila domeček na venkově. Sehnala jsem tu i práci v místní prodejničce a sama sobě řekla,
3 minuty čtení
Žila jsem už dlouho v nefunkčním manželství, ale stále jsem se nemohla odhodlat k rozvodu. To se stalo až po srazu se střední školou, kde jsem potkala svou dávnou lásku. Dvacet let jsme se s Mirkem neviděli. Setkali jsme až na jednom srazu se střední školou. Předtím jsme ani on, ani já na srazy nechodili, ale najednou, samozřejmě aniž jsme se domluvili, jsme se tu oba ocitli. Od začátku jsme
6 minut čtení
Otěhotněla jsem v jednadvaceti, budoucí tatínek utekl, a tak jsem vychovávala Marušku sama. Přehnaně jsem ji hlídala, aby nedopadla jako já. Zůstala jsem s dcerou sama. Otec mojí dcery práskl do bot, když jsem mu svěřila, že čekám miminko. Domnívala jsem se, že si radostně padneme do náruče, namísto toho sykl, jako by se škrábl o rezavý hřebík. Vyskočil z lavičky, jako by to byla horká plotna,
3 minuty čtení
Babička plakala, máma byla zoufalá a táta si otevřel lahev, když jsem je seznámila s Romanem. Byl to výstředně oblečený hudebník. Měla jsem potíže s rodiči, kteří stále nějak nemohli uvěřit, že mému nápadníkovi buší pod drsnou skořápkou srdce hodného a laskavého člověka. Babička z něj málem dostala šok. Předtím mi pořád říkali: „Holka nešťastná, tak už si rychle najdi nějakou vážnou známost.
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Třebíč: Město mnoha tváří
epochanacestach.cz
Třebíč: Město mnoha tváří
Malebné město Třebíč se rozprostírá uprostřed podhůří kopcovité krajiny Českomoravské vrchoviny. Třebíč mění svoji tvář po celý rok a nabízí vyžití v každém ročním období. Třebíčské památky lákají k návštěvě řadu turistů a jsou klenotem pro místní obyvatele. Jedinečnost třebíčských památek dokládá zápis baziliky sv. Prokopa a židovské čtvrti s židovským hřbitovem na Seznam světového kulturního a
Zahraniční inspirace pro zahradu
rezidenceonline.cz
Zahraniční inspirace pro zahradu
Světové nábytkářské firmy nabízejí kolekce stále luxusnější a nápaditější. Soustřeďují se především na movitou klientelu, která vyžaduje exkluzivní materiály, vypracované detaily, dokonalé řemeslo. K slavným designérům, jejichž produkty si můžete prohlédnout ve fotogalerii patří například Patricia Urquiola, Philippe Starck, Rodolfo Dordoni nebo Marcel Wanders. Exteriérový nábytek je k nerozeznání od kousků určených do interiéru. Díky současným
U přehrady jsem snila o své lásce
skutecnepribehy.cz
U přehrady jsem snila o své lásce
Zamilovala jsem se do černovlasého kluka, kterého jsem občas potkávala. Tajně, nikdo o tom nevěděl, on už vůbec ne. A měl holku. Moje sny o princi se nesplnily. Nebyla jsem ani dost hezká, ani dost zajímavá. Toužila jsem po dětech, po rodině, a to mladí muži zpravidla neradi slyší. A ještě ke všemu jsem se mizerně učila, a tak ode mě kluci nemohli ani opisovat.
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
epochalnisvet.cz
Nejkrásnější výhled Coachelly: residence snů v srdci pouště
Ačkoliv bylo toto honosné sídlo vyhlášeno prestižním americkým magazínem Robb Report za nejluxusnější rezidenci už před více než patnácti lety, díky architektonickému mistrovství si stále drží svůj nadčasový půvab…Čím je tato nemovitost, kterou si nyní můžete pořídit za 59 milionů dolarů, tak výjimečná?   Kalifornské údolí Coachella je známé nejen stejnojmenným hudebním festivalem, který každoročně
Malta – perla Středomoří plná zázraků
nejsemsama.cz
Malta – perla Středomoří plná zázraků
Chutě se tady mísí s historickými příběhy, vůní moře a neodolatelnou středomořskou atmosférou, s lehkým vánkem, teplým vzduchem a všudypřítomným sluníčkem. Maltská republika, souostroví ve Středozemním moři, které tvoří ostrov Malta, Gozo a Comino, je nejmenší členskou zemí Evropské unie. Nejčastěji místní průvodci připomínají příběh Odyssea a nymfy Kalipso, ale památky na Maltě odkazují na všechna období, kterými prošla, tedy Féničanů, Řeků, Římanů, Kartaginců,
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
iluxus.cz
Nothing představuje Phone (3): Skutečná vlajková loď, která inspiruje vaši kreativitu
Společnost Nothing dnes představila Phone (3), svůj první skutečně vlajkový telefon. Phone (3) představuje odvážný nový pohled na osobní technologie – takový, který je radostný, výrazný a nezaměniteln
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
nasehvezdy.cz
Loví Krbová na dětských hřištích chlapy?
V manželství herečky Ljuby Krbové (66) z nekonečného seriálu Ulice a spisovatele Ondřeje Neffa (79) to prý už delší dobu skřípe. Oblíbená herečka stále častěji uniká do práce a na cesty do exotickýc
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
epochaplus.cz
Námluvy a svatba JFK a Jackie Bouvierové: Muž má mít v páru hlavní slovo
Krásná, chytrá a trochu plachá, přesně taková je v roce 1951 Jacqueline Lee Bouvierová. Přesto má 22letá dívka o svém životě už tehdy úplně jasno. Touží po tom se dobře vdát, založit velkou a šťastnou rodinu a užívat si luxusu, který jí život nabízí. Půvabná Jacqueline Lee Bouvierová (1929–1994) narazí na mladičkého Kongresmana Johna Fitzgeralda Kennedyho
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
historyplus.cz
Ludvík Klega riskoval život pro druhé
Podílí se na organizaci zdravotní péče pro čs. legionáře. Během jejich ústupu přes Sibiř pomáhá sestavovat sanitní vlaky a zakládat kamenné nemocnice. Klega však není „pouze“ obětavý. Nejednou neváhá riskovat svůj život pro záchranu druhých… Když byl ještě chlapec, kvůli různým nemocem mu zemřeli otec a tři sourozenci. Nejspíš právě to byl důvod, proč se
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
enigmaplus.cz
3 záhadní primáti: Co o nich víme?
Jejich popisy jsou si velmi podobné. Jako kdyby šlo o stejný živočišný druh či jinak příbuzná stvoření. Řeč je o bájných primátech, kteří jsou výrazně ochlupení a zpravidla dosahují na výšku přes dva
Cesty, jak udržet města obyvatelná
21stoleti.cz
Cesty, jak udržet města obyvatelná
Do roku 2050 vzroste světová populace na 9,8 miliardy, přičemž 70 % z těchto lidí bude žít ve městech a jejich nejbližším okolí. Aby to bylo možné, je potřeba hledat inovativní řešení a dostupné techn
Křupavá domácí pizza
tisicereceptu.cz
Křupavá domácí pizza
Oblohu na pizzu lze podle libosti měnit, a pokaždé si tak připravit chuťově jinou variantu. Upečete stejně tak dobrou pizzu jako ve vaší oblíbené pizzerii. Ingredience 10 g sušeného droždí 1 lž