Domů     Když se láska zvrhne v nenávist a násilí
Když se láska zvrhne v nenávist a násilí
6 minut čtení

Moje sestra Magda dlouho hledala partnera, muže, se kterým by prošla životem, měla velkou rodinu a byla konečně spokojená. Její hledání skončilo tragicky.

Bývala taková tichá, vlastně až zakřiknutá, to není nejlepší vlastnost pro navazování vztahů. Náš otec vždycky z legrace občas říkal, že tomu nějak nerozumí. Dvě dcera a každá tak jiná. Já jsem podle něho byla do větru, Magda taková tichá voda.

„Břehy mele,“ doplňovala jeho slova maminka, která umřela, když mi bylo sedmnáct a Magdě šestnáct. To jeho do větru znamenalo nejspíš, že se kolem mě kluci pořád točili, ale Magda vážnou známost neměla. Vlastně žádnou známost.

Holčičí povídání

„Počkám si na toho pravého,“ říkala Magda, když jsme se o klucích bavily. Já se s ní radila, jak mám tátovi říct, že s Mariánem už nejsem, že Pavel mu asi nebude nejspíš sedět, byl to takový frajírek. Asi bych tyhle tajnosti probírala s mámou, ale už to nešlo.

„Marián se tátovi líbí,“ řekla mi, když jsem se rozhodla to s Mariánem skončit. „A tobě?“ zeptala jsem se. „Ne, mně ne, je tak nějak trochu…“ zarazila se, ale pak to dopověděla. „Je takový trochu hloupý.“ „Jasně, že je hloupý,“ souhlasila jsem s ní.

„Navíc je to takový hrubý, a to mě nebaví.“ „Takového kluka bych nechtěla ani náhodou,“ řekla mi Magda.

„To já si počkám na toho pravého.“ S Magdou jsem se vlastně neradila, prostě jsem se svěřovala sestře, o které jsem věděla, že nemá s klukama žádné zkušenosti. Někomu jsem to přece musela říct, někomu se pochlubit, poptat se na názor. Popovídat si.

Když jsem na ni vystřelila, že bych si nejraději vzala Pavla, zavrtěla hlavou. „Tatínek ho moc rád nemá,“ namítla. Ale já věděla, že Pavel je ten pravý. Zamilovala jsem se do Pavla a nakonec souhlasil i otec.

Šťastný pár

Pavla jsem si brala až v pětadvaceti. Byl vyučený automechanik, ale jezdil s náklaďákem.

Bavilo ho to mnohem víc, a když pak začal jezdit i do ciziny, přivážel mi takové malé drobnosti, co stihl nakoupit, protože se v práci museli dost otáčet a na výlety na nákupy mohli zapomenout. Tu štreka do Budapešti s nákladem nádobí a zpátky zase s botami.

Magda byla ještě sama, hledala. Občas říkala, že si Pavel určitě na těch cestách užívá s milenkami, ale vím, že to myslela z legrace. „Ty jsi jako poloviční vdova,“ notovali si s tátou, když byl Pavel přes týden pryč.

„Ale pak budu zase jako nevěsta,“ odbývala jsem je. Když se pak narodil Pavlík, zase ty vtípky, kdyže se to jako mohlo přihodit, když je Pavel pořád v luftu. A za rok se narodil Petřík, my se přestěhovali do nového bytu, kousek od toho našeho.

Magda zůstala s tátou a hledala toho pravého. Na inzerát. Podařilo se. Dokonce si našla inženýra. „Víš, to bude ten pravý,“ řekla mi při návštěvě u nás. „Bude?“ ptala jsem se překvapená. „Snad je, ne?“ Trochu se zdráhala, ale pak to na mě vybalila.

„Až se rozvede, bude,“ řekla s nadějí. „Pak bude úplně ten nejšťastnější pár!“

Pochybnosti přicházely

Držela jsem Magdě palce, aby se její sen vyplnil. Vždyť už to bylo na spadnutí s rozvodem i se svatbou. Mirek, láska Magdy sehnal nějaký podnájem a stěhovali se. Táta jim nabízel, že mohou zůstat s ním v bytě, ale Mirek za žádnou cenu nechtěl.

„To mám na stará kolena bydlet ve velkém bytě? Jak to utáhnu?“ rozčiloval se. Ale v hloubi duše si přál, aby se k němu Magda vrátila, ať už si přivede koho chce. „Pana inženýra“, jak Mirkovi říkal s jistou ironií, „si klidně může vzít.

Já to přežiju, jde přece o její život.“ Moje sestra se najednou začala stranit tátovi i mně. Nezašla na kafe, abychom probrali ty nejnovější drby, ani nevolala. „Terko, je ta holka šťastná?“ vyzvídal otec. „Potkal jsem ji v obchodě, ale dělala, že mě nevidí. Co se s ní děje?“

Překvapení, o které jsem nestála

Tátovi jsem slíbila, že zjistím, co se to vlastně s Magdou děje. Možná jenom má nějakou tu slabou chvilku, kdy se schovává před celým světem, ale pak se oklepe a bude v pořádku. To Magda dělávala.

Trápení si nechávala pro sebe už ve škole, nemělo smysl to z ní páčit. „Já už jsem taková,“ říkávala. Když jsem zazvonila u dveří Magdina bytu, dlouho se nic nedělo, jenom jsem slyšela jakýsi šramot. „Magdi,“ volala jsem na oko, které se ukázalo v kukátku.

„To jsem přece já!“ Jako by mě neviděla, nebo nemohla poznat. Ale pak přece jen otevřela, sundala řetízek a pootevřela dveře víc. Spatřila jsem utrápenou sestru, která se snažila o úsměv. Moc se jí to nedařilo.

Navíc jsem viděla v její tváři smutek a spatřila modřinu kolem levého oka. „Co se to stalo? Co se ti stalo?“ vyhrkla jsem překvapeně. „Jen jsem upadla,“ řekla nejistě. Ale to už jsem se vnutila do bytu, kde to vypadalo jako po nějakém divokém mejdanu.

U skříně dokonce chyběly dveře, v koutě byly nějaké střepy. „Já právě uklízím,“ řekla Magda s pláčem na krajíčku. A pak se rozbrečela. Přiznala, že Mirek se vrací domů opilý a pak ji trestá za každou maličkost.

A když se moc rozzlobí, hází po Magdě co mu přijde pod ruku. Ty střepy v koutě byla váza, kterou jsem Magdě dala k narozeninám. „Děvče, ty musíš pryč!“ řekla jsem rozhodně. „Ale já ho miluju,“ plakala.

Telefon nevěštil nic dobrého

Magdu jsem z jejího bytu nedokázala vytáhnout. Opustila jsem ji s tím, že se s otcem musíme poradit, jak tuhle situaci řešit. „Tatínka z toho vynech,“ prosila. Ale mně bylo jasné, že to tak nesmím nechat. Večer zazvonil telefon v otcově bytě.

Volala policie, že Magdu odváží sanitka a toho pána, co s ním žila si vezou s sebou. Magda ten večer přežila a Mirek čeká na soud.

Eva R. (55), Litvínov

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Nikdy jsem nebyla z těch, kteří si stěžují. Vždy jsem měla naději. Jenže ta nyní vyhasla. Začalo to nevinně. Píchání v kloubech, únava, taková ta „zima do kostí“, co se člověk snaží rozchodit. Ale nešlo to rozchodit. Přišlo to plíživě, jako by se tělo proti mně pomalu obracelo. Diagnóza byla rychlá, revmatoidní artritida. Jak mi lékaři vysvětlili, moje vlastní tělo vlastně napadá, ničí samo seb
3 minuty čtení
Nikdy jsem si nemyslela, že mi bude chybět školní zvonek. Ten ostrý, protivný zvuk, co ukončoval hodiny a začínal přestávky. Celý život jsem učila na základní škole. Český jazyk a dějepis. Měla jsem ve třídě své království – tabuli popsanou křídou, štosy sešitů, a hlavně oči dětí, které na mně visely. Někdy z povinnosti, jindy se zaujetím. Ale byly tam. Byla tam odezva. I když jde o cizí lid
3 minuty čtení
Na nějaké zázraky jsem v životě nikdy nevěřila, do kostela nechodila. Ale život mě nakonec přece jenom přesvědčil, že se čas od času stávají i věci těžko uvěřitelné. Bylo mi skoro pětačtyřicet. V celém kraji nebyla živá duše, která by uvěřila, že se mi ještě podaří otěhotnět. Osobně jsem tomu rovněž nevěřila ani za mák. Bylo to vyloučeno už proto, že jsem po rozvodu žila sama. Za takových okoln
3 minuty čtení
Každé ráno si dělám čaj do dvou šálků. Jeden piju, druhý zůstává nedotčený. Možná to zní zvláštně, ale nějak mi to pomáhá. Jde o rituál, který zůstal, i když člověk, pro kterého byl určen, už nechodí v mém bytě, po tomto světě. Já bydlím sama v malém domku na konci vesnice, kde lišky dávají dobrou noc a pošťák se usmívá ještě dřív, než otevřu branku. Život tu běží pomalu, ale ne bez emocí. T
5 minut čtení
Po třiceti letech manželství, které jsem považovala za pevné, mi manžel Petr oznámil, že si našel jinou, a odstěhoval se. Odešel za ní a nechal mě samotnou. Nejen se zlomeným srdcem, ale i s hromadou dluhů, o kterých jsem neměla tušení. Moje rodina, kterou jsem milovala, se rozpadla, a já teď hledám sílu, jak začít znovu. Příliš mladí na lásku? S Petrem jsme se vzali velmi mladí a záhy js
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
nasehvezdy.cz
Lutovskou zklamali muži tak, že bude radši sama?
Moderátorka Iveta Lutovská (42) o svatbě už nechce nikdy ani slyšet! Její současný vztah s partnerem Vojtěchem, ovdovělým tatínkem dvou dětí, totiž prý rozhodně není žádná romantická idylka. A společ
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
epochaplus.cz
Trocha historie: Vonné tyčinky – S námi už odedávna, od rituálů k léčbě
Historie vykuřovadel je stejně stará jako civilizace sama. Už před 6000 lety se používaly v Mezopotámii nebo ve starověkém Egyptě, kde sloužily kněžím k vykuřování hrobek a obětních míst. Jejich použití nebylo jen praktické, ale především hluboce symbolické, spojovalo se s rituály, léčebnými postupy a zaháněním zla. Od pyramid po chrámy a kláštery, vonné látky
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
skutecnepribehy.cz
O dítěti nechtěl tehdy Karel ani slyšet
Měl už dvě děti s jinou ženou, a proto další nechtěl. Já si to naše musela prosadit proti jeho vůli. Dnes mi za to děkuje, je vděčný, že Karolínu má. Když jsem svého Karla potkala, okamžitě mě okouzlil. Třebaže jsem byla o hodně mladší, doslova jsem se na něj přilepila. Až do té doby jsem nikdy necítila potřebu mít
Eklektické útočiště v oblacích
rezidenceonline.cz
Eklektické útočiště v oblacích
Co se stane, pokud spojíte invenci skvělého architekta s kreativitou věhlasného interiérového designéra a dáte jim k dispozici polovinu celého 31. patra jedné ze tří budov Society Hill Towers ve Filadelfii? No přece nenapodobitelné bydlení ve stylu Meg Rodgersové a Jamese Timberlakea. Impozantní a charismatický prostor zahrnuje tři strany věže se stěnami a okny směřujícími
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
epochanacestach.cz
Hrad Velhartice: Skrýš pro korunovační klenoty
Celé generace hradních pánů toto místo obývaly, zvelebovaly a bránily a díky tomu si my, jejich vzdálení potomci, můžeme užívat krásu staré architektury vetknuté do jednoho z nejmalebnějších koutů přírody. Historii hradu Velhartice se podařilo vysledovat až k jeho založení na sklonku 13. století, stoprocentně potvrzeného však máme prvního oficiálního majitele, kterým se v roce 1318 stal Bušek
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
historyplus.cz
Britové ostudně podcenili divochy s oštěpy
„To není možné. Copak spadli z nebe?“ kroutí hlavou podplukovník Pullein. Odmítá uvěřit, že se na jeho tábor valí dvacetitisícová zulská armáda. Vždyť hlídky celé dopoledne hlásily, že se v okolí pohybuje jen několik malých skupin nepřátel. Maximálně mělo jít o pár set mužů!   Kousek po kousku si Britové pro sebe ukrajují území jižní
Řecko: Ostrovní království Středomoří
nejsemsama.cz
Řecko: Ostrovní království Středomoří
Jsme v zemi, která je kolébkou evropské kultury, ale také v zemi prozářené sluncem, s úchvatnou přírodou a naprosto lahůdkovou kuchyní. Tyto čarokrásné řecké ostrovy se rozdělují do sedmi souostroví, která se rozkládají v šesti mořích. Čím blíž leží ostrov k rovníku, tím teplejší a sušší počasí má. Jižní části jsou tak celoročně zalité sluncem a nabízí skvělou
Okurkové osvěžení
tisicereceptu.cz
Okurkové osvěžení
Tenhle nápoj nejenom zažene žízeň, ale postará se i o to, abyste měli krásnou pleť. Je to jedna z nejzdravějších limonád. Suroviny 1 salátová okurka 1 l jemně perlivé minerálky 2 lžíce třtinov
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
epochalnisvet.cz
Kabina budoucnosti podle Riyadh Air
Nová národní letecká společnost Saúdské Arábie představila světu svůj dlouho očekávaný interiér kabiny. Její součástí je i prémiová třída Safran Business Class, která má ambici posunout Riyadh Air mezi nejluxusnější aerolinky současnosti. Za společností stojí saúdskoarabský státní investiční fond Public Investment Fund, a na rozdíl od jiných start-upů, které často narážejí na finanční limity,
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
21stoleti.cz
Lepru do Ameriky nezavlekli evropští kolonizátoři, vyskytovala se tam již dlouho předtím
Malomocenství neboli lepra činila po dlouhá staletí ze svých obětí znetvořená monstra, kterých se zdraví panicky báli. Dlouho se mělo za to, že na americký kontinent nemoc zanesli evropští kolonizátoř
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
enigmaplus.cz
Ilias a Odyssea: Kdo sepsal nejslavnější eposy všech dob?
Německý filolog Friedrich August Wolf (1759–1824) se tváří rozrušeně. „Tady něco nehraje,“ říká během analýzy jazykového stylu slavných starořeckých eposů Ilias a Odyssea, které vypravují o trojské vá
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
iluxus.cz
Zážitek, který vás rozzáří: harmonie chutí, vůní a krásy
Léto je časem zážitků, volnějšího tempa i chvil, které si konečně dovolíme věnovat sami sobě. Ať už si ho užíváte ve městě, na víkendových cestách nebo u vody, jeden prvek zůstává stejný – touha cítit