Domů     Vyhořela jsem a dala výpověď
Vyhořela jsem a dala výpověď
5 minut čtení

Nevyhořel mi byt nebo dům. Bylo to horší. Vyhořela jsem já sama a nemohla vstát ani z postele. Natož učit malé děti!

Být učitelkou v Mateřské škole nebylo nikdy mým snem. Přesto jsem celý život pracovala coby učitelka a svoji profesi milovala. Bez svých dětiček jsem si to neuměla vůbec představit. Samozřejmě, že uměly zazlobit, které dítě ne! Ale jejich upřímnost a čistota mě nikdy nepřestaly okouzlovat.

Manžel mě překvapil

„Ty jsi ale blázen! Po mateřské jít do školky. Nemáš už těch svých dětí dost?“ ptal se mě starostlivě manžel, když jsem konečně po dlouhých osmi letech ukončila svoje dobrovolné domácí vězení. Nazývala jsem tak mateřskou, či rodičovskou dovolenou.

Narodily se mi krátce po sobě tři děti, všechny plánovaně. Ale zvládnout je a nezbláznit se, byl tenkrát i pro mě tvrdý oříšek. Jenže, dělat něco jiného, než učitelku, bylo pro mě nemyslitelné.

Roky plynuly a já si s údivem uvědomila, že mi do důchodu zbývají poslední čtyři roky. Tedy, upozornil mě na to manžel. Plánoval totiž koupit zahrádku, a když jsem namítala, že na ni nemáme čas, jen se pousmál.

„Za chvíli budeme mít času tolik, že nás to bude mrzet!“ tvrdil. Úplně jsem se zhrozila. To už nebudu moct k dětem? Co budu celý den dělat? Rýpat se v hlíně, kterou nesnáším?

Nechtělo se mi ani vstát

Neříkala jsem raději nic a o to víc se těšila do školky. Jenže, z ničeho nic, mě to nějak přestalo těšit. „Bolí mě záda a hlava, asi na mě něco leze,“ tvrdila jsem, když jsem zjistila, že nemohu vstát z postele. Nemohla jsem se přinutit!

Nahlásila jsem si dovolenou, ale ani po týdnu se můj stav nezlepšil. Na děti jsem se netěšila a na kolegyně už vůbec ne. „Co to s tebou prosím tě je? Jsi jako vyměněná. Pořád jen na něco nadáváš!“ kroutil hlavou manžel, ale já si nedokázala pomoct.

Další den ráno mě doslova vyhodil z postele. Stáhl ze mě přikrývku a otevřel okno. Mrazivý vzduch mě vyhnal do koupelny. Potom jsem se, třebaže se mi nechtělo, vydala do práce. Čerstvě opravená budova ve mně ještě před měsícem budila pýchu, že sem patřím. Teď se mi málem zvedal žaludek!

Nic mě netěšilo

Děti se mi vrhly hned u vchodu do náručí. Jindy bych se s nimi nadšeně vítala, ale teď jsem je jen okřikla: „Jděte si po svých a nechte mě na pokoji!“ Svých slov jsem hned zalitovala, když se malá Anička rozplakala a Tonda mě rozčíleně plesknul po noze.

Připadala jsem si jako v pohádce o Ledové královně. Jako bych měla v oku střípek a všechno viděla úplně jinak. Děti už mi nepřipadaly roztomilé. Naopak! Připomínaly mi zlé skřítky. Hlučné a ošklivé! Nemohla jsem si pomoct, nemohla jsem se ovládnout.

Den se neuvěřitelně vlekl a já počítala minuty do konce. Nedokázala jsem se dočkat chvíle, až vypadnu! Až neuslyším ten věčný křik! Doma jsem ztěžka usedla ke kuchyňskému stolu a zírala do zdi.

Měla jsem uvařit manželovi večeři a poklidit, ale bylo mi všechno jedno. „Musíš k lékaři, takhle to už dál nejde!“ poručil mi manžel a hned mě na druhý den objednal. Aby mě vzali přednostně a já nikam neutekla!

Chtěla jsem do důchodu

Nezbývalo mi, než poslechnout, ale k ničemu to nebylo. Předepsal mi nějaké léky na uklidnění a ani se na mě nepodíval. Jen vyplňoval nějaká lejstra, jako bych byla vzduch. Nebo spíš nějaký obtížný hmyz!

Bylo mi čím dál hůř, ale už jsem neměla dovolenou, kterou bych si vybrala. „Do práce se nevrátím. Dala jsem výpověď! Radši budu hrabat listí v parku, než poslouchat ta malá monstra!“ oznámila jsem manželovi a ten jen na mě nevěřícně zíral.

Jako bych byla někdo úplně jiný! Měl pravdu. Sama jsem se cítila divně, jinak, zle. „Ťuk, ťuk,“ ozvalo se za dveřmi. Nebylo to klepání, spíš jen nesmělé slabé bušení. Jako by mi u dveří stál malý datel a kloval. Otevřela jsem a za dveřmi stáli dva moji žáčci.

Anička a Toník! Zrovna oni! Ti, na které jsem byla ze všech nejošklivější! V ruce oba drželi kytičku a nějaký balíček. Myslela jsem, že je to sběr, děti občas nosily do školky podobné balíčky starých novin. Anička mi ten balíček podala a řekla:

„To jsme vám, paní učitelko, nakreslili! Všichni! I Zdeněk, který to vůbec neumí!“

Děti mě vyléčily

Rozpačitě jsem si začala výkresy prohlížet. Na každém byla stejná žena, kulaťoučká jako jablíčko. Došlo mi, že jsem to já! A na všech obrázcích jsem se usmívala. A na všech hladila děti po hlavě nebo si s nimi hrála. Moc mě to dojalo.

Nedokázala jsem ani promluvit. Mlčky jsem pokynula dětem, aby se posadily. Nabídla jsem jim čokoládové bonbóny ze sotva načaté bonboniéry. „Ale paní učitelko, neučila jste nás, že mlsat se nemá?

To nemáte jablíčko?“ zeptala se mě Anička a koukla na mě káravým pohledem. Přesně takovým, jakým jsem na ty andílky koukala i já! Objala jsem je a rozplakala se. Ty děti mě vyléčily! Znovu jsem se začala těšit na každý den, kdy jsem mohla být s nimi.

A bylo jich hodně. V důchodu bych už pár let měla být, ale nejsem. Nechci a nemohu. Učitelů je nedostatek a tak přesluhuji. Ráda!

Eva R. (67), Roudnice nad Labem

Předchozí článek
Související články
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
3 minuty čtení
Manžel mi byl nevěrný snad na kaž­dém kroku. Nikdy jsem v sobě nenašla sílu od něho odejít. Až dnes si užívám své sladké pomsty. Hned po maturitě jsem se vdala, protože jsem otěhotněla. Můj Venca byl na vojně, tak se ženil ve vojenském. Jenže už na svatbě to začalo. Když se nahlas četla blahopřání, jedno bylo velmi jízlivé. Jak jsem se záhy dozvěděla, poslala ho Vencova milenka, kterou si našel
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Je čas zabezpečit chalupu
panidomu.cz
Je čas zabezpečit chalupu
Řada z nás své chaty a chalupy opouští s prvními sychravými dny, ti nejodolnější s koncem roku. Nějaký čas sem nepojedeme. Jak si při loučení se sousedy říkáme, uvidíme se, až přiletí špačci. Jenže to znamená, že naše opečovávaná hnízdečka zůstávají pár měsíců bez dozoru. A to je příležitost pro nevítané návštěvníky. Pryč s lákadly Zkušení
Sladký život? Raději ne!
nejsemsama.cz
Sladký život? Raději ne!
Jsou cukry, o kterých víte a v rámci zdravého životního stylu se jim vyhýbáte, a pak ty skryté, o kterých mnohdy nemáte tušení. Většina z nás jako první při zahájení hubnutí vysadí sladké. Omezit sladké limonády, sušenky a čokolády, to je v pořádku a schválí vám to každý, kdo se zdravou výživou zabývá. Na cukry jsou ale obzvlášť bohaté některé druhy ovoce nebo potraviny,
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
historyplus.cz
Generál Viest: Beneš ho poslal do jámy lvové
Němci je našli. Obklíčili celou vesnici a hrozí, že ji vypálí! Generál Viest se raději vzdá. Nechce dopustit, aby nacisté zmasakrovali desítky civilistů. Je zatčen, krutě vyslýchán a zavražděn v koncentráku. Do Pohronského Bukovce se německé komando později vrátí a za podporu partyzánů se místním obyvatelům stejně pomstí. Vždycky o sobě tvrdil, že je Čechoslovákem.
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
nasehvezdy.cz
Jitka Čvančarová se ve svém těle cítí skvěle
Herečka Jitka Čvančarová (48) v poslední době doslova září. Na křtu nové knihy její dlouholeté kamarádky Báry Nesvadbové (51) překvapila nejen svěžím vzhledem, ale také výrazně štíhlejší postavou.