Je to strašný pocit, být vyčleněná ze svého okolí. Zejména tehdy, když vlastně vůbec nevíte proč. Na odpověď, co se stalo jsem musela čekat dlouho.

Vypínám počítač a už přemýšlím, co si koupím cestou z práce k večeři. Než ale stačím vyjít z kanceláře, otevřou se dveře a v nich vidím své kolegy. Ještě jsem tu dost krátce na to, abych je všechny dobře znala.

U některých si nedokážu ani vybavit křestní jméno. Nepřehlédnutelná je ale naše šéfka, která v ruce drží kytku. „Naše milá kolegyňko, přejeme ti všechno nejlepší k tvým narozeninám.“

Podává mi kytici a pak mi gratulují i ostatní. Nejsem schopna slova. Tohle by mě ani ve snu nenapadlo.

Začalo to naprosto nevinně

Před třemi roky jsem nastoupila do nové firmy. Ta předešlá, kde jsem pracovala mnoho let, se dostala do finančních potíží a nakonec zkrachovala. Byla jsem tehdy moc ráda, že jsem si celkem brzy dokázala najít nové místo.

Vrhla jsem se tehdy s chutí do práce a možná jsem tak hned na samém začátku něco podstatného přehlédla.

Nenapadlo mě taktizovat

Byla jsem tak zaujatá svou prací, že jsem si ani pořádně nevšimla svých spolupracovníků. Sedělo se mnou v kanceláři několik žen různého věku. S každou jsme se představily, plácly si na tykání a řekly si základní informace.

Především ovšem ty, které se týkaly naší spolupráce. Nepotrpím si příliš na dlouhé hovory v práci. Chci se soustředit na své úkoly a navíc mě nezajímají takové ty kancelářské drby. Této své zásadě jsem zůstala věrná i tentokrát.

A to byla zřejmě moje hlavní chyba. Byla bych se lépe připravila na následující události.

Úspěch druhého zamrzí

Pracovně se mi ten rok dost dařilo. Šéf mě neustále chválil a na konci roku mi dokonce dal docela slušnou odměnu. Ani jemu ani mě bohužel nedošlo, že tím veřejným vyzdvihováním mých zásluh, jen vytváří zlou krev u nás na pracovišti.

Byl to ještě mladý, pohledný chlapík, který byl velice schopný ve svém oboru, ale ženskému světu zřejmě příliš nerozuměl. Jenže tetička závist už začala v naší kanceláři tiše pracovat a připravovala si půdu k útoku.

Láska za nic nemohla

Zatím byl ale klid. A já dál jela ve svém pracovním nasazení a vyhýbala se zbytečným debatám. A právě v té době jsem potkala Jiřího. Seznámila nás spolu vlastně moje kamarádka. Delší dobu jsem už byla sama a najednou jsem se zase bláznivě zamilovala.

Jiří byl zajímavý a přitažlivý chlap. Byl právě v rozvodovém řízení, takže nám nic nebránilo, plánovat společnou budoucnost. Byla jsem šťastná a plná emocí. Zřejmě se to nedalo vůbec přehlédnout. A někomu se to asi nelíbilo. Navíc nepovolané uši vyslechly nejeden můj zamilovaný telefonát.

Nastalo pěkné dusno

Trvalo mi chvíli, než jsem si všimla, že mi kolegyně záměrně škodí a dělají vše pro to, abych se v práci necítila dobře. Ať už šlo o otvírání či zavírání oken, o domlouvání si, kdo si kdy vezme dovolenou, nebo do kdy je třeba odevzdat určitou práci.

Navíc mě zcela vyčlenily ze svého kolektivu. Pořád si něco šuškaly a začaly o mně šířit drby. Nejprve jsem nevěděla jaké, ale brzy jsem se to měla dozvědět. Na ten hrozný večer snad do smrti nezapomenu. Seděla jsem jen tak v županu u televize.

Byla jsem dost unavená, chtěla jsem už jít spát, protože druhý den měl přijít Jiří. Vtom ale zazvonil zvonek u dveří. Kdo to jen může být.

Nedala si to vysvětlit

Před dveřmi stála elegantně oblečená mladá žena. A na první pohled vypadala dost naštvaně. A také hned na mě začala pěkně zostra. Nejprve mi nadávala, že jí svádím manžela, a pak mi začala vyhrožovat, co všechno mi udělá, jestli toho nenechám.

Hned mi bylo jasné, že to myslí vážně. Bohužel se mi nepředstavila a já nejprve ani netušila, o jakého manžela se jí jedná. Teprve po chvíli, kdy už , díky křiku, začali vykukovat na chodbu i sousedi, se ukázalo, že je to žena mého šéfa.

Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že se svým šéfem má sice dobré vztahy, ale čistě pracovní. A zamilovaná jsem do někoho úplně jiného.

Odešla jsem sama

Konečně jsem se začala věnovat všem drbům a pomluvám, které se o mě už nějakou dobu v práci šířily. Ženské využily toho, že mě šéf chválil a často se mnou konzultovat pracovní záležitosti. Smíchaly to s mojí skutečnou zamilovaností a pustily do světa.

Nemělo smysl nic vysvětlovat. Našla jsem si novou práci. Mojí nadřízenou je příjemná šéfka a náš kolektiv není ryze ženský. Naštěstí.

Vendula P. (52), Olomouc