Domů     Mám tě ráda, mami
Mám tě ráda, mami

Některé věci člověk pochopí až s odstupem času. A také některé lidi. Mně se to stalo s mojí matkou.

Nikdy jsem k ní neměla ten láskyplný vztah milující dcery, která se své mámě se vším svěřuje. Ze všech tří dětí, které měla, jsem já byla tím nejvíc odcizeným.

Moje starší sestra Lucie i mladší bratr Olda měli vždycky k matce blíž, zvlášť poté, co se naši rozvedli. Otec odešel, když mi bylo dvanáct let. Bral si nás k sobě občas na víkend: někdy všechny tři, někdy samostatně – mě nejčastěji.

Povahově jsem k němu měla totiž nejblíže. Ten rozvod jsem mu nikdy nezazlívala, stála jsem spíš na jeho straně. Matka to samozřejmě dobře vnímala a i proto jsme jedna k druhé cestu hledaly jen ztěžka.

Léta utíkala, já i Lucie jsme se vdaly, Olda se oženil. Jednoho dne nás zastihla smutná zpráva, že otec náhle zemřel na infarkt. Bylo mu pouhých pětapadesát let. Oplakala jsem ho a po pohřbu jsme si snad poprvé s matkou jedna druhé otevřely svá srdce.

Od té doby jsem jí navštěvovala častěji než doposud a přiměřeně tomu, jak vyplývalo ze situace: Lucie i Olda totiž žili se svými rodinami v jiných městech. Pak se přihodilo, že matka ošklivě upadla na náledí a způsobila si komplikovanou zlomeninu obou nohou.

Chodila jsem za ní do nemocnice. Manžel se synem byli zrovna v té době u známých na horách, já si to kvůli pracovním povinnostem nemohla dovolit. Jednoho dne mě matka požádala, abych jí přinesla z domova její oblíbenou knížku.

Dala mi klíče a já večer zamířila do bytu, který byl kdysi mým domovem a kde nyní přebývala matka sama. Knížku jsem dlouho nemohla najít.

Než se mi to podařilo, našla jsem – aniž bych se chtěla úmyslně přehrabovat v matčiných věcech – jeden diář v kožených deskách. Podívala jsem se dovnitř. Stránky byly hustě popsané matčiným písmem a vypadalo to jako deník.

Zaváhala jsem, jestli mám právo ty řádky číst. Zvědavost ale zvítězila nad slušností. Hned po prvním odstavci mi bylo jasné, že se jedná o milostné zápisky…

Diář jsem si vzala s sebou a doma jsem se pustila do jeho čtení, pěkně od začátku. Jak jsem obracela další a další stránky, odvíjel se před mýma očima příběh, o kterém jsem dosud nevěděla… příběh tří mladíků a jedné dívky.

Tou dívkou, která všechno líčila, byla moje matka a jedním z těch mladíků – jak jsem záhy pochopila – byl můj nedávno zesnulý otec. Všechno to začalo před třiceti lety, kdy matce bylo dvacet let.

Jak vyplývalo z diáře, Radek, Honza a Mirek (můj otec) byli velcí kamarádi už od raného dětství. Prostě nerozlučná trojka. Jenže těm třem se stalo, že se všichni naráz zamilovali do jedné slečny: mojí matky.

Pochopila to, když jí v průběhu jednoho dne každý z nich donesl lístek se svým vyznáním lásky. Tak se mezi sebou dohodli – zkusí štěstí všichni tři najednou a nechají na objektu svého zájmu, koho si vybere.

Matka psala: „Byla jsem překvapená a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Každý z těch kluků měl něco do sebe. Honza byl z těch, kteří se dovedou postarat a věděla jsem, že jednoho dne bude bohatý a já bych se s ním měla dobře.

Mirek byl hodný, spíš tichý a dalo se předpokládat, že mi splní první poslední a nikdy na mě nevztáhne ruku. Mně se však nejvíc líbil Radek.

Do toho jsem byla už delší dobu zamilovaná…“ Pochopila jsem z textu, že zápisky vznikaly až později, jako rekapitulace událostí, které se předtím staly. Také mi došlo, že ti tři kluci nebyli pro mojí matku žádnou „velkou neznámou“.

Ostatně, věděla jsem, že otec s matkou se znali už na základní škole, i když on byl o pět let starší než ona. Radek a Honza museli být jeho spolužáci… marně jsem si však lámala hlavu, o koho z okruhu našich známých by se mohlo jednat. Nikoho s takovými křestními jmény jsem neznala.

Pokračovala jsem ve čtení. Ačkoliv matka, jak přiznávala, tajně milovala Radka, nakonec vše vyřešila tím, že konečné rozhodnutí ponechala na svých nápadnících. Ať se dohodnou mezi sebou – ona bude jejich vůli respektovat.

Bylo to trochu zvláštní, já sama bych si nedovedla představit, že bych měla někoho ráda – tak jako máma Radka – a svěřila bych svůj osud do rukou někoho jiného.

Ke svému překvapení jsem se v dalším pokračování zápisků dočetla, že vítězem se stal… Honza, ten nejméně pravděpodobný mladík. Matka s ním skutečně začala chodit. Ten vztah však ani jednomu z nich nepřinášel štěstí a spokojenost. Trval několik měsíců.

Radek nepřestal matce tajně psát dopisy, ve kterých jí – proti dohodnutým „pravidlům hry“ – dál vyznával lásku. Mirek se z vyprávění jaksi vytratil.

Musela jsem na chvíli diář odložit. Podívala jsem se na hodiny. Byla hluboká noc. Věděla jsem, že si nedám pokoj, dokud vše nedočtu. Sem tam se mě zmocňovaly výčitky, ale už to nešlo zastavit. Další čtení bylo poměrně bolestné:

Radek ztratil trpělivost a našel si jinou dívku. Cítila jsem z napsaných slov, jak nešťastná z toho moje matka byla. Snad právě to vedlo k jedné velké hádce s Honzou – hádce, po které její partner a „vítěz“ předchozího klání sedl na motorku a odjel.

Patrně v rozrušení nezvládl řízení a v zatáčce nad městem havaroval. Byl na místě mrtvý. Diář mi ve chvíli, kdy jsem tyto drásavé věty četla, málem vypadl z rukou. Vybavila jsem si onu zatáčku – a malý pomníček s křížem, který se tam nacházel.

Věděla jsem, že se tam kdysi někdo zabil na motorce. Nyní jsem zjistila kdo a za jakých okolností.

Nikdo nikdy z události mojí matku neobvinil. Souvislosti znala jen ona. Ačkoliv Honzu už vlastně nemilovala, přičítala si vinu za jeho smrt. Psala:

„Myslím, že dokud budu na tomhle světě, uvidím pořád před očima Honzovu tvář a jeho rozzlobený výraz, když v rozrušení odcházel. Kdybych ho tehdy zadržela, kdybych ovládla svůj vztek, tak mohl žít. To mi žádný člověk na světě nevymluví.

Honzo, prosím tě, odpusť mi to…“ I z následujícího způsobu psaní bylo patrné, že tehdy se v matce něco zlomilo. V té době se do její duše nejspíš vetřel ten chlad, který jsem tak dobře znala a který vždycky stál mezi námi dvěma.

Na Honzově pohřbu se setkala se dvěma zbývajícími kamarády. Radek tam byl se svojí přítelkyní. Matka se sblížila s  Mirkem, mým otcem. Tak nějak jsem chápala, že to brala jako logické vyústění.

Na jednu stranu se bránila tomu, aby jí někdo denně připomínal zesnulého Honzu – a také Radka – na druhou stranu cítila vztah s Mirkem jako určitý závazek.

Diář se chýlil ke konci. Posledních několik stránek přibývalo postupně, nikoliv už v řádu dnů a týdnů, nýbrž roků. Poslední zápis se datoval deset let zpátky.

Jak jsem pochopila, matka se nikdy ve svém srdci nevzdala Radka a probíhala mezi nimi určitá, ne přesně definovaná komunikace. Dočetla jsem a spala jsem asi dvě hodiny. Ráno, ještě za šera, jsem odnesla zápisky zpátky k matce do bytu.

Když jsem ho dávala na původní místo, objevila jsem papírovou krabici. Všimla jsem si jí už včera, ale protože jsem hledala knížku – a následně byla zaujata objevením diáře – nevěnovala jsem jí pozornost.

Odklopila jsem víko a zjistila, že krabice obsahuje nějaké obálky s dopisy, nashromážděné zřejmě v průběhu mnoha let. V duchu jsem si říkala: no co, když už jsem klesla až takhle hluboko… a z první obálky jsem vyndala list papíru.

Tušila jsem, že to bude psaní od Radka a nemýlila jsem se. Nechtěla jsem to číst všechno, to už bych se asi opravdu nedokázala podívat sama sobě do tváře. Podívala jsem se jen namátkou do některých z nich.

Ke svému překvapení jsem zjistila, že matka a Radek udržovali léta tajný vztah. Právě tak, jako byla ona zamilovaná do něho, platilo to i opačně – přes skutečnost, že Radek se oženil a ona provdala.

Z těch pár listů, do kterých jsem se začetla, mi došlo, že jejich vztah byl celá ta léta platonický… ale vytrvalý, bolestný a krásný. Probírala jsem se těmi starými dopisy a teprve nyní mi docházelo leccos, co jsem předtím nechápala.

Dívala jsem na matku jinýma očima. Už jsem neviděla jen tu přísnou a věčně unavenou ženu, která vládla rodině pevnou rukou. Lidská srdce v sobě skrývají různá tajemství a za zdánlivě chladnou fasádou se může skrývat utajovaný cit, který hřeje i pálí zároveň.

Nic jsem matce jako její dcera v duchu nevyčítala. Spíš jsem jí tu tajnou lásku záviděla… i celý ten příběh. Trochu mi bylo líto otce, ale v tomto směru jsem už nemohla nic dělat. I kdyby ještě žil, stejně bych matku nezradila a nechala si všechno pro sebe.

Odpoledne jsem se vydala do nemocnice, abych matce předala požadovanou knížku. Domluvili jsme se, že přijdu po čtvrté hodině. Přišla jsem tam o něco dřív… o tolik, abych spatřila, jak z matčina pokoje vychází nějaký muž.

Aniž bych ho kdy v životě viděla, intuitivně mi došlo, že ten starší pán s unavenou tváří, ale živýma očima je… Radek. Zeptat se ho na to jsem se samozřejmě neodvážila. Krátce jsme na sebe pohlédli a já poznala, že ví, kdo jsem.

Snad mě někdy s matkou viděl, snad mu ukazovala fotografie. Pokračoval dál po chodbě. Chvíli jsem se z toho setkání uklidňovala. Pak jsem vstoupila do nemocničního pokoje a tvářila se jako vždycky. Předala jsem matce knížku.

Chvíli jsme si povídaly a já cítila, že se mezi námi něco přece jen změnilo – ještě víc, než po otcově smrti. Sdílela jsem s ní její tajemství, i když to nevěděla. Byla mi najednou tak blízká.

Když jsem se s ní loučila, zastavila jsem se ve dveřích a řekla jsem: „Mám tě ráda, mami…“ Podívala se mi do očí a odpověděla: „Já tebe taky, Zuzko…“

Zuzana (27), střední Čechy

Další článek
reklama
Související články
26.3.2024
Jaroušek se poslední dobou extrémně bojí. Všude vidí strašidla a obludy. Myslím, že to je následek filmů, které mu rodiče dovolují sledovat. Jarouškovi bude šest let, v září půjde školy a loni na podzim mu přibyla malá sestřička. Nikdy nebyl strašpytel, zdál se mi jako klidný a pohodový kluk. Jeho strach začínal nenápadně. Přestal si sám chodit hrát do pokojíčku, a nakonec nechtěl chodit ani sá
21.3.2024
Sourozenci mají mezi sebou zvláštní pouto. Navíc dvojčata. I když vás od sebe oddělí, stejně vás cosi spojuje. S Helenkou jsme dvojčata. Narodily jsme se do celkem harmonické rodiny, tedy zpočátku jsme to tak vnímaly. Jenže jak jsme začaly chodit do školy, rodiče se s přibývajícími starostmi začali více hádat. Nakonec se rozvedli. Šly jsme od sebe Každý si nechal jednu z nás. Jako když si
14.3.2024
Už měsíc žiji jako ve snu. Chystám vnučce svatbu a nevím, co dřív. Matka ji opustila už dávno a nechala mi ji na starost. Nyní je moje dcera zpět a chce ten velký den zkazit. Malý, ubrečený uzlíček mi nechala dcera v košíku na manželské posteli, a byla pryč. Připojila jen krátký vzkaz, že se o malou starat nemůže, protože na to nemá nervy. Málem jsem se tehdy zhroutila. Jenomže něco takového js
14.3.2024
Nikdy jsem snachu neměla ráda. Prostě mi neseděla. Koukala se na mě tak nějak úkosem a s mým synem jednala, jako by byl její sluha. Pořád mě jen peskovala a nic jí nebylo dost dobré. To by nebylo to nejhorší, kdyby stejně nejednala i se svým manželem, mým synem. Ani on se jí ničím nezavděčil. Jako by byl pro ni jen kus hadru. S ničím nebyla spokojená Vyčítala mu, že coby učitel málo vyděl
11.3.2024
Když mi zemřel manžel, zůstala jsem na vše sama. Pak jsem ale potkala Jiřího a doufala, že já i moje děti zase budeme šťastni. To jsem se pletla... Vdávala jsem se brzy, ale z velké lásky. Narodil se nám syn Hynek a dcera Adélka. Naše štěstí ale skončilo příliš brzy. Oslavila jsem čerstvě třicet, když měl můj muž pracovní úraz a zemřel. Na radu psycholožky jsme si pořídili pejska. Řád jako n
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
DŮM A ZAHRADA
epochanacestach.cz
DŮM A ZAHRADA
Výstava Dům a zahrada, která se koná od 18. do 21. dubna 2024 na Výstavišti Diamant Expo v Lounech představí více než 300 prodejců okrasných rostlin, bylinek, keřů, zeleniny, cibulovin, zahradního nářadí, zahradní techniky, zahradního nábytku, hnojiv, postřiků, potravin, přírodních léčiv, ale i stavebního materiálů, topných systémů, tepelných čerpadel, fotovoltaiky, koupacích sudů, bazénů, saun a
Plněná vejce
nejsemsama.cz
Plněná vejce
Základním a tradičním symbolem Velikonoc jsou vajíčka. Váš sváteční stůl ozdobí a výborně chutnají třeba vejce plněná. Potřebujete: ✿ 5 vajec ✿ 50 g lučiny ✿ 1 lžíci majonézy ✿ 1 lžíce plnotučné hořčice ✿ 1 lžičku citronové šťávy ✿ sůl, bílý pepř ✿ špetku mleté sladké papriky ✿ hrst zelené petrželky nebo jiných bylinek 1. Vejce uvařte natvrdo, zchlaďte je a oloupejte.
Láska na konci sluchátka
skutecnepribehy.cz
Láska na konci sluchátka
S novým chytrým telefonem jsem to vůbec neuměla. Dvakrát jsem vyťukala špatné číslo. Místo švadleny to zvedl nějaký muž… Před dvěma lety jsem dostala nový moderní mobil. Jako žena nepolíbená moderními technologiemi jsem z toho nebyla moc nadšená. Vůbec jsem s ním neuměla pracovat. Jednou jsem dokonce popletla při přepisování kontaktu dvě čísla. Právě to mi
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
nasehvezdy.cz
Zničí lásku Žilkové a Holomáče kladný vztah k hazardu?
Zdá se, že herečka Veronika Žilková (62), kterou známe například ze seriálu Sedm schodů k moci, má zase hlavu plnou starostí. Když totiž sundala růžové brýle, začaly jí na partnerovi, rockerovi Jose
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
enigmaplus.cz
Prokletý les sebevrahů na Smolné: Straší v něm duše mrtvých nešťastníků?
Přibližně 20 kilometrů východně od Olomouce stojí zdánlivě obyčejný kopec Smolná, nazývaný dříve též Smolno. Říká se, že tato část Oderských vrchů je prokletá. Může na tom být něco pravdy?  
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
epochalnisvet.cz
Nechte se okouzlit krásou orchidejí
Mezi nejčastěji prodávané patří orchideje rodu Phalaenopsis, Oncidium a Dendrobium. Aby se jim opravdu dařilo, musíte jim věnovat tu správnou péči.   Nejdůležitější je světlo Orchidejím se nejlépe daří na parapetech oken obrácených na jih. Roztáhněte i záclony a závěsy, nepoužívejte žaluzie. Pokud i přesto začnou zasychat poupata a žloutnout listy, mají světla málo. Větrejte
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
tisicereceptu.cz
Velikonoce ve Francii: Jehněčí Gigot d’agneau
Jehněčí maso nechybí na velikonočním stole ani ve Francii. Nejčastěji jde o Gigot d‘agneau (čti žigo daňó), pečená jehněčí stehna plněná česnekem. Potřebujete 200 ml kuřecího nebo zeleninového v
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
iluxus.cz
Ponorka Triton na palubě zážitkové discovery jachty Scenic Eclipse
V srdci nekonečných oceánů, kde tajemství a divy čekají na své odhalení, přichází Scenic Eclipse s novinkou, která překreslí mapu luxusního průzkumu podmořského světa. Triton 660/9 AVA, nejnovější pří
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
epochaplus.cz
Tragédie na South Forku: Smrtící kilometry ostnatého drátu
Skupina mužů s krumpáči a lopatami neúnavně uvolňuje zanesený odtok pensylvánské přehrady South Fork na řece Little Conemaugh. Intenzivní deště ani po několika dnech neustávají. Další početná skupinka se snaží upustit vodu z přeplněné hráze vykopáním dalšího odtoku. Dílo ale nedokončí.   „Nechte toho! Přehrada už nevydrží, musíme pryč!“ křičí jeden z pracantů. Je 31.
Napadli britskou flotilu žabí muži?
historyplus.cz
Napadli britskou flotilu žabí muži?
Řekli mu, že na jeho lodi dojde za půl hodiny k výbuchu. Podrobnosti však ze zadržených Italů nedostane. Kapitán britského bitevníku Valiant je na vážkách. Nakonec vydá rozkaz evakuovat alespoň spodní paluby…   Druhá světová válka ve Středomoří zuří naplno. Italové doposud schytali od Britů několik ponižujících porážek a touží po pomstě. Zaměří se na egyptskou
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
21stoleti.cz
Klíšťata v městských parcích jsou infikovaná víc než ta v přírodě
V každém krajském městě sbírali vědci klíšťata v parcích a zjišťovali, nakolik jsou pro člověka nebezpečná. Nyní vyhodnotili výsledky za loňskou sezonu a vyplynulo z nich, že klíšťata v městských parc