Domů     Mám tě ráda, mami
Mám tě ráda, mami

Některé věci člověk pochopí až s odstupem času. A také některé lidi. Mně se to stalo s mojí matkou.

Nikdy jsem k ní neměla ten láskyplný vztah milující dcery, která se své mámě se vším svěřuje. Ze všech tří dětí, které měla, jsem já byla tím nejvíc odcizeným.

Moje starší sestra Lucie i mladší bratr Olda měli vždycky k matce blíž, zvlášť poté, co se naši rozvedli. Otec odešel, když mi bylo dvanáct let. Bral si nás k sobě občas na víkend: někdy všechny tři, někdy samostatně – mě nejčastěji.

Povahově jsem k němu měla totiž nejblíže. Ten rozvod jsem mu nikdy nezazlívala, stála jsem spíš na jeho straně. Matka to samozřejmě dobře vnímala a i proto jsme jedna k druhé cestu hledaly jen ztěžka.

Léta utíkala, já i Lucie jsme se vdaly, Olda se oženil. Jednoho dne nás zastihla smutná zpráva, že otec náhle zemřel na infarkt. Bylo mu pouhých pětapadesát let. Oplakala jsem ho a po pohřbu jsme si snad poprvé s matkou jedna druhé otevřely svá srdce.

Od té doby jsem jí navštěvovala častěji než doposud a přiměřeně tomu, jak vyplývalo ze situace: Lucie i Olda totiž žili se svými rodinami v jiných městech. Pak se přihodilo, že matka ošklivě upadla na náledí a způsobila si komplikovanou zlomeninu obou nohou.

Chodila jsem za ní do nemocnice. Manžel se synem byli zrovna v té době u známých na horách, já si to kvůli pracovním povinnostem nemohla dovolit. Jednoho dne mě matka požádala, abych jí přinesla z domova její oblíbenou knížku.

Dala mi klíče a já večer zamířila do bytu, který byl kdysi mým domovem a kde nyní přebývala matka sama. Knížku jsem dlouho nemohla najít.

Než se mi to podařilo, našla jsem – aniž bych se chtěla úmyslně přehrabovat v matčiných věcech – jeden diář v kožených deskách. Podívala jsem se dovnitř. Stránky byly hustě popsané matčiným písmem a vypadalo to jako deník.

Zaváhala jsem, jestli mám právo ty řádky číst. Zvědavost ale zvítězila nad slušností. Hned po prvním odstavci mi bylo jasné, že se jedná o milostné zápisky…

Diář jsem si vzala s sebou a doma jsem se pustila do jeho čtení, pěkně od začátku. Jak jsem obracela další a další stránky, odvíjel se před mýma očima příběh, o kterém jsem dosud nevěděla… příběh tří mladíků a jedné dívky.

Tou dívkou, která všechno líčila, byla moje matka a jedním z těch mladíků – jak jsem záhy pochopila – byl můj nedávno zesnulý otec. Všechno to začalo před třiceti lety, kdy matce bylo dvacet let.

Jak vyplývalo z diáře, Radek, Honza a Mirek (můj otec) byli velcí kamarádi už od raného dětství. Prostě nerozlučná trojka. Jenže těm třem se stalo, že se všichni naráz zamilovali do jedné slečny: mojí matky.

Pochopila to, když jí v průběhu jednoho dne každý z nich donesl lístek se svým vyznáním lásky. Tak se mezi sebou dohodli – zkusí štěstí všichni tři najednou a nechají na objektu svého zájmu, koho si vybere.

Matka psala: „Byla jsem překvapená a vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Každý z těch kluků měl něco do sebe. Honza byl z těch, kteří se dovedou postarat a věděla jsem, že jednoho dne bude bohatý a já bych se s ním měla dobře.

Mirek byl hodný, spíš tichý a dalo se předpokládat, že mi splní první poslední a nikdy na mě nevztáhne ruku. Mně se však nejvíc líbil Radek.

Do toho jsem byla už delší dobu zamilovaná…“ Pochopila jsem z textu, že zápisky vznikaly až později, jako rekapitulace událostí, které se předtím staly. Také mi došlo, že ti tři kluci nebyli pro mojí matku žádnou „velkou neznámou“.

Ostatně, věděla jsem, že otec s matkou se znali už na základní škole, i když on byl o pět let starší než ona. Radek a Honza museli být jeho spolužáci… marně jsem si však lámala hlavu, o koho z okruhu našich známých by se mohlo jednat. Nikoho s takovými křestními jmény jsem neznala.

Pokračovala jsem ve čtení. Ačkoliv matka, jak přiznávala, tajně milovala Radka, nakonec vše vyřešila tím, že konečné rozhodnutí ponechala na svých nápadnících. Ať se dohodnou mezi sebou – ona bude jejich vůli respektovat.

Bylo to trochu zvláštní, já sama bych si nedovedla představit, že bych měla někoho ráda – tak jako máma Radka – a svěřila bych svůj osud do rukou někoho jiného.

Ke svému překvapení jsem se v dalším pokračování zápisků dočetla, že vítězem se stal… Honza, ten nejméně pravděpodobný mladík. Matka s ním skutečně začala chodit. Ten vztah však ani jednomu z nich nepřinášel štěstí a spokojenost. Trval několik měsíců.

Radek nepřestal matce tajně psát dopisy, ve kterých jí – proti dohodnutým „pravidlům hry“ – dál vyznával lásku. Mirek se z vyprávění jaksi vytratil.

Musela jsem na chvíli diář odložit. Podívala jsem se na hodiny. Byla hluboká noc. Věděla jsem, že si nedám pokoj, dokud vše nedočtu. Sem tam se mě zmocňovaly výčitky, ale už to nešlo zastavit. Další čtení bylo poměrně bolestné:

Radek ztratil trpělivost a našel si jinou dívku. Cítila jsem z napsaných slov, jak nešťastná z toho moje matka byla. Snad právě to vedlo k jedné velké hádce s Honzou – hádce, po které její partner a „vítěz“ předchozího klání sedl na motorku a odjel.

Patrně v rozrušení nezvládl řízení a v zatáčce nad městem havaroval. Byl na místě mrtvý. Diář mi ve chvíli, kdy jsem tyto drásavé věty četla, málem vypadl z rukou. Vybavila jsem si onu zatáčku – a malý pomníček s křížem, který se tam nacházel.

Věděla jsem, že se tam kdysi někdo zabil na motorce. Nyní jsem zjistila kdo a za jakých okolností.

Nikdo nikdy z události mojí matku neobvinil. Souvislosti znala jen ona. Ačkoliv Honzu už vlastně nemilovala, přičítala si vinu za jeho smrt. Psala:

„Myslím, že dokud budu na tomhle světě, uvidím pořád před očima Honzovu tvář a jeho rozzlobený výraz, když v rozrušení odcházel. Kdybych ho tehdy zadržela, kdybych ovládla svůj vztek, tak mohl žít. To mi žádný člověk na světě nevymluví.

Honzo, prosím tě, odpusť mi to…“ I z následujícího způsobu psaní bylo patrné, že tehdy se v matce něco zlomilo. V té době se do její duše nejspíš vetřel ten chlad, který jsem tak dobře znala a který vždycky stál mezi námi dvěma.

Na Honzově pohřbu se setkala se dvěma zbývajícími kamarády. Radek tam byl se svojí přítelkyní. Matka se sblížila s  Mirkem, mým otcem. Tak nějak jsem chápala, že to brala jako logické vyústění.

Na jednu stranu se bránila tomu, aby jí někdo denně připomínal zesnulého Honzu – a také Radka – na druhou stranu cítila vztah s Mirkem jako určitý závazek.

Diář se chýlil ke konci. Posledních několik stránek přibývalo postupně, nikoliv už v řádu dnů a týdnů, nýbrž roků. Poslední zápis se datoval deset let zpátky.

Jak jsem pochopila, matka se nikdy ve svém srdci nevzdala Radka a probíhala mezi nimi určitá, ne přesně definovaná komunikace. Dočetla jsem a spala jsem asi dvě hodiny. Ráno, ještě za šera, jsem odnesla zápisky zpátky k matce do bytu.

Když jsem ho dávala na původní místo, objevila jsem papírovou krabici. Všimla jsem si jí už včera, ale protože jsem hledala knížku – a následně byla zaujata objevením diáře – nevěnovala jsem jí pozornost.

Odklopila jsem víko a zjistila, že krabice obsahuje nějaké obálky s dopisy, nashromážděné zřejmě v průběhu mnoha let. V duchu jsem si říkala: no co, když už jsem klesla až takhle hluboko… a z první obálky jsem vyndala list papíru.

Tušila jsem, že to bude psaní od Radka a nemýlila jsem se. Nechtěla jsem to číst všechno, to už bych se asi opravdu nedokázala podívat sama sobě do tváře. Podívala jsem se jen namátkou do některých z nich.

Ke svému překvapení jsem zjistila, že matka a Radek udržovali léta tajný vztah. Právě tak, jako byla ona zamilovaná do něho, platilo to i opačně – přes skutečnost, že Radek se oženil a ona provdala.

Z těch pár listů, do kterých jsem se začetla, mi došlo, že jejich vztah byl celá ta léta platonický… ale vytrvalý, bolestný a krásný. Probírala jsem se těmi starými dopisy a teprve nyní mi docházelo leccos, co jsem předtím nechápala.

Dívala jsem na matku jinýma očima. Už jsem neviděla jen tu přísnou a věčně unavenou ženu, která vládla rodině pevnou rukou. Lidská srdce v sobě skrývají různá tajemství a za zdánlivě chladnou fasádou se může skrývat utajovaný cit, který hřeje i pálí zároveň.

Nic jsem matce jako její dcera v duchu nevyčítala. Spíš jsem jí tu tajnou lásku záviděla… i celý ten příběh. Trochu mi bylo líto otce, ale v tomto směru jsem už nemohla nic dělat. I kdyby ještě žil, stejně bych matku nezradila a nechala si všechno pro sebe.

Odpoledne jsem se vydala do nemocnice, abych matce předala požadovanou knížku. Domluvili jsme se, že přijdu po čtvrté hodině. Přišla jsem tam o něco dřív… o tolik, abych spatřila, jak z matčina pokoje vychází nějaký muž.

Aniž bych ho kdy v životě viděla, intuitivně mi došlo, že ten starší pán s unavenou tváří, ale živýma očima je… Radek. Zeptat se ho na to jsem se samozřejmě neodvážila. Krátce jsme na sebe pohlédli a já poznala, že ví, kdo jsem.

Snad mě někdy s matkou viděl, snad mu ukazovala fotografie. Pokračoval dál po chodbě. Chvíli jsem se z toho setkání uklidňovala. Pak jsem vstoupila do nemocničního pokoje a tvářila se jako vždycky. Předala jsem matce knížku.

Chvíli jsme si povídaly a já cítila, že se mezi námi něco přece jen změnilo – ještě víc, než po otcově smrti. Sdílela jsem s ní její tajemství, i když to nevěděla. Byla mi najednou tak blízká.

Když jsem se s ní loučila, zastavila jsem se ve dveřích a řekla jsem: „Mám tě ráda, mami…“ Podívala se mi do očí a odpověděla: „Já tebe taky, Zuzko…“

Zuzana (27), střední Čechy

Další článek
reklama
Související články
21.4.2024
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková ta vzorná matka, co musí dělat za každou cenu všechno správn
21.4.2024
Jirka byl do 14 let dítě bez problémů. Učil se dobře, sportoval, byl oblíbený. Jenže pak mu tragicky zemřel otec. Byla to hrozná doba. Pamatuju si jako dnes, když mi sestra volala s pláčem, že je Karel po smrti. Její muž měl autonehodu, kterou nepřežil. Jirka se z toho sesypal. Tátu miloval a měl ho jako svůj vzor. Bral to jako zradu osudu a měl pocit, že všechno to, co mu otec vštěpoval, je st
20.4.2024
Byly jsme sestry i kámošky. Pak jsme vyrostly. A naše cesty se začaly rozcházet, když šlo o peníze. Dodnes nechápu, proč se tak změnila. I když… Změnila. Ona byla vždy na peníze, ale mě se až tak nedotýkalo, když šmelila nějaký koruny, co jí dala máma na svačiny. Nikdy by mě však nenapadlo, že naši rodinu může něco až tak rozházet. Dnes spolu se ségrou nemluvíme. Proč? Jakmile odešli oba rodiče
20.4.2024
Nemyslela jsem, že se to může stát. Že se muž zblázní a na stará kolena si najde milenku. Ale zradil. Už tři měsíce vybaluji krabice. Zahlédnu fotky. Jsou to vzpomínky, na druhou stranu teď se na ně nemůžu ani podívat. Jsme na nich všichni. S malými dětmi, na dovolené i svatba tam je. A teď? Všechno je pryč. Chtěl mě a nevzdával se Abych se rozptýlila, usedám k dopisu. Prý pomáhá se ze vš
18.4.2024
Naši začali mluvit o rozvodu. Byla jsem rozmazlený jedináček a představa, že by se mi najednou zhroutil domov, byla pro mě zničující. Když mi naši opatrně naznačili, že se budou rozvádět, zhroutil se mi svět. Pocit jistoty splaskl jako propíchnutý balonek. Ještě nikdy v životě jsem se necítila tak mizerně. Nevěřila jsem svým uším. Nevěřila jsem, že to myslí vážně. Můj domov, milovaný přístav, ú
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
skutecnepribehy.cz
Vnučka se moc trápila kvůli lásce
Je jí už třicet, ale máma s ní jedná jako s malou. Zakazuje jí chlapce a hlídá ji na každém kroku. Pořád dělá scény a vnučka chřadne před očima. Moje dcera bývala pěkné kvítko. Už na základce chodila s dvacetiletým a později těch chlapů vystřídala nepočítaně. Když se konečně vdala, ulevilo se mi, ale ne na dlouho. Stala se z ní taková
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
epochalnisvet.cz
Do hlubin jeskyně Výpustek: Ukrývá největší krasové jezero u nás?
Před badatelem Josefem Urbánkem leží právě dokončená mapa. Zakreslená je na ní také obří vodní plocha. Urbánek totiž ve 20. a 30. letech minulého století postupně prozkoumal záhadnou jeskyni Výpustek. Údajně v ní objevil také přírodní unikát. Po něm se ale úplně slehla zem. Existuje vůbec a může nás k němu mapa přivést?   Rozlehlými prostorami
Opékané španělské papričky
tisicereceptu.cz
Opékané španělské papričky
Ve Španělsku se konzumují jako předkrm. Vy si je můžete vychutnat třeba jako přílohu k masu. Suroviny 250 g čestvých papriček Pimientos de Padrón hrubozrnná (uzená) sůl kvalitní olivový olej
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
21stoleti.cz
Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře překonala nový milník
V roce 2023 stoupla globální hladina oxidu uhličitého na 419 částic na milion, což je přibližně o 50 % více než před průmyslovou revolucí. To znamená, že ve vzduchu je zhruba o 50 procent více molekul
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
nasehvezdy.cz
Bronislav Poloczek už neměl chuť žít
Herec Bronislav Poloczek (†72) připomínal medvěda. Postavou i chováním. Dětství a mládí prožil Bronislav Poloczek (†72) ve Slezsku a mluvil stejně dobře polsky jako česky. Původně chtěl studovat př
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
epochaplus.cz
Versailles v číslech: Od sídla moci po muzeum dějin
Zámek jako z nejkrásnější pohádky je svědkem pohnutých dějin od doby, kdy se Francie stává významnou velmocí až po dramatický úpadek monarchie. Ve Versailles se však rozhoduje i o osudu jiných států. Impozantní sídlo ve Versailles je jednou z nejcennějších památek Francie, která je od roku 1979 zapsána na seznamu památek UNESCO. A také patří
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
epochanacestach.cz
Archeopark Modrá: Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše?
Jak to vypadalo v dobách Velkomoravské říše, o tom se můžeme přesvědčit jen kilometr od poutního areálu ve Velehradě, v Archeoskanzenu Modrá. Představuje opevněné sídliště z dob Velké Moravy vybudované na základě skutečných archeologických nálezů přímo ze zdejší lokality. Prostor je členěn do několika tematických celků. Fortifikační část se věnuje typům dobových opevnění od hradeb ze dřeva a
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
historyplus.cz
4 neuskutečněné atentáty 2. světové války: Chtěli Britové zabít Hitlera podle románu?
Je to jedinečná šance, jak zlikvidovat prvního muže Třetí říše. Při svých pravidelných vycházkách po Obersalzbergu je totiž téměř nechráněn. Stačí vybrat vhodné stanoviště, zamířit a vystřelit. Pokud by britský odstřelovač přece jenom minul, jeho dva kolegové budou připraveni dokončit práci bazukou…   Usekni hadovi hlavu a vyřadíš celé tělo…Myšlenka s jasným poselstvím, že když
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
nejsemsama.cz
Proč jsem se nechala zlákat na seanci?
Byli jsme mladí a až příliš troufalí. Chtěli jsme si promluvit s duchy našich blízkých. Takovou zkušenost bych ale nikomu nedoporučovala. Tehdy mi bylo třináct let, když mi zemřela babička, kterou jsem měla velice ráda. Neměla jsem moc kamarádek, ráda jsem trávila čas sama. Ráda jsem si četla, malovala a vyšívala, vždy v klidu v tichosti domova. Ven jsem chodila
Moderní rezidence u rovníku
rezidenceonline.cz
Moderní rezidence u rovníku
Rezidence vznikla v rovníkovém Ekvádoru. Betonová stavba rozvržená do tvaru písmene T působí přes svou masivní konstrukci příjemně svěžím, elegantním a odlehčeným dojmem. Tři podlaží, tři obytná kř
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
enigmaplus.cz
Zámek Vranov nad Dyjí: Rejdiště neklidných duchů?
Zámek Vranov nad Dyjí, nacházející se na jihu Moravy nedaleko Vranovské přehrady, se může pochlubit velmi bohatou historií. Už okolo roku 1100 zde totiž údajně stával hrad, zmiňovaný rovněž v Kosmově
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
iluxus.cz
Mistrovský hodinář tvarů: Cartier odhaluje své novinky pro letošní rok
Cartier se vždy vyznačoval vytvářením jedinečných forem, od designu přes propracované siluety, které jsou na první pohled okamžitě rozpoznatelné. Hra s tvary, stírání hranic mezi skutečným a imaginárn