Vlezli mi do bytu, když jsem spala. Dva chlapi jako hora, jeden z nich mi vytrhl mobil z ruky, když jsem chtěla volat policii.

Vyděsila jsem se, že mě chtějí vykrást. Ta ruka bolela, já tam stála bezbranná jenom v noční košili. Otevřeli si, protože jsem neotvírala. Přišli mi zabavit majetek kvůli nesplaceným dluhům mého přítele. Exekuce.

Kolikrát už jsem se proklela, že jsem tenkrát kývla a dělala Sašovi ručitelku. Nic jsem z toho neměla, jenom teď mám potíže. Koupil si auto a pak s ním ujel za jinou. Byla jsem hloupá a zamilovaná. Tahle kombinace neslibuje nic dobrého.

Je to jen malý dluh

„Je to jen malý dluh, to splatím, uvidíš,“ umlouval mě, až mě umluvil. Proč jsem si tenkrát neuvědomila to riziko, že ho mohou vyhodit z práce, že může třeba onemocnět. Auto prý potřebuje kvůli práci. Obchodního zástupce přece nemůže dělat bez auta.

A na služební prý může zapomenout. Že mi s tím autem odjede za jinou, mě prostě nenapadlo. Na dluh jsem zapomněla. A když se ukázalo, že Saša nic nesplácí, bylo už pozdě.

Nebyla jsem opatrná

Exekutoři se rozhlíželi po mém bytě a začali oblepovat všechno žlutými nálepkami. „To přece nemůžete!“ křičela jsem na ně. „Ale můžeme,“ ujišťoval mě jeden z nich. „Tady toho máme málo na práci, budeme se muset podívat i na váš účet.

Neměla jste si brát tolik půjček, když jste nechtěla splácet!“ Ukázali mi několik papírů a já zbledla. Nějak mi došlo, že jsem svou občanku nikam nezaložila. Ze zmizela spolu se Sašou. A ten si na mé jméno vesele napůčoval skoro půl milionu. Měla jsem to nahlásit jako krádež a ne věci odkládat.

Přijdu o byt

Začala jsem přemýšlet, jak to všechno splatím. Exekutoři mě ujistili, že než policie vyšetří, jak to s tou mojí údajně ukradenou občankou bylo, naskáčou mi další penále. A penále z penále. Už se z toho nevymotám. Nejspíš přijdu o byt, abych všechno srovnala.

A kam pak půjdu? Řediteli by se nelíbilo mít sekretářku bezdomovkyni.

Marně hledám záchranu

V polepeném bytě jsem se zhroutila. Když mi bylo líp, začala jsem obvolávat své známé. Všichni byli překvapení, že se mi něco takového mohlo stát. A Marta si najednou vzpomněla, že ten víkend, jak jsme plánovali na horách, padá.

„Ty si to stejně teď nemůžeš dovolit,“ poznamenala. Když máte problém jako já, ukáže se, jaké máte přátele. Ještě bych mohla zavolat rodičům, ale to už bych musela být hodně v nouzi.

Byla jsem v šoku

Vyděsil mě další hovor. Jindra se mi rozbrečela do telefonu. Ne kvůli tomu, že mi nemůže pomoct, ale že její přítel před měsícem spáchal sebevraždu. „Skočil z balkonu, ze sedmého patra! Přišli za ním vymahači dluhů.

Z těch jeho třiceti tisíc se najednou stalo skoro sto dvacet. Tak moc se jich bál, že ho zmrzačí, až se nakonec zabil sám.“ To mě šokovalo, ale také probudilo.

Otec mě překvapil

Vyhlídky jsem neměla žádné. Budu muset potupně absolvovat tátovo kázání, říkala jsem si. Když jsem konečně sebrala odvahu a vypověděla otci svůj příběh, překvapil mě. „Přijeď domů,“ řekl. „Tyhle věci srovnáme. Přece tě nenecháme padnout na kolena.“

Hana Z. (58), Ostrava