Domů     Zachránila nás střídavá péče
Zachránila nás střídavá péče

Dobré předsevzetí, postarat se o starého tatínka, se změnilo v horor. Zachránil nás až složitý plán střídavé péče.

Vše začalo úplně nevinně. Téměř devadesátiletý tatínek si začal stěžovat na kolena a klouby. K nim se přidaly bolesti hlavy a potom už to šlo jako na běžícím pásu. Při každé návštěvě přibylo něco dalšího. Nějaká starost! Až do teď byl táta úplně soběstačný. Velký sportovec zvládal víc, než kdejaký mladík.

Začal chřadnout před očima

Samozřejmě měl zdravotní potíže, ale nikdy se jim nepoddal. Když mu v osmdesáti operovali kyčel, mávnul jen rukou. Prý se nebude takovou prkotinou zaobírat! Na moji maminku byl vždycky hodný a laskavý.

Až po její smrti se mi přiznal, že jí byl mnohokrát nevěrný. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit! „No, víš, Dituško, nemohl jsem si prostě pomoct. Ale maminka o téhle mojí slabosti neměla ani tušení. A víš, co se říká.

Co oči nevidí, srdce nebolí!“ Byla jsem na něho tehdy dost naštvaná. Snad ne kvůli tomu zahýbání. Spíš kvůli tomu, že mi úplně zničil moje romantické představy o ideálním manželství mých rodičů. Něco takového by mě v životě ani nenapadlo!

Když se otcův zdravotní stav začal tak náhle zhoršovat, začala jsem se poohlížet po nějakém dobrém pečovatelském domě.

Táta si vedl stále svoji

Táhlo mi na sedmdesát a necítila jsme se dost silná, abych nějak dlouhodobě pečovala o nemocného člověka. Táta ale nechtěl ani slyšet. „Do žádného ústavu nejdu. To se radši rovnou zabiju!“ křičel na mě a dupal při tom do země.

To dělal jen ve stavu nejvyššího rozčílení. Naposled jsem ho takhle zažila, když jsem mu kdysi oznámila, že se chci rozvést. Byla to pro něho potupa. Prohra! Manžel mi byl tehdy nevěrný a já mu nedokázala odpustit.

Až ve světle tátova přiznání jeho tehdejší prudkou a odmítavou reakci dokážu pochopit. Nicméně, táta si svým dupáním přece jen vymohl, že zůstane doma. Začala jsem se o něho starat s o rok mladší sestrou.

Byla na tom ale hůř než já, a tak z nás vlastně nejzdravější byl náš otec. Často se nám dokonce vysmíval: „No, vy ale funíte. To máte z toho, že jste nesportovaly a byly líné!“

Ničeho si nevážil

Moji ségru to vždycky spolehlivě naštvalo. Vychovala čtyři děti, měla velkou zahradu a manžela povaleče. Neznala jsem nikoho pilnějšího, než byla ona! Pro našeho tátu ale nikdy nebyla dost dobrá. A já vlastně taky ne.

Uznával jen našeho bratra, který mu byl podobný, jako by si z oka vypadli. Vzhledem i povahou. S tátou nám ale pomáhal, jak mohl. Naše snaha vyhnout se pečováku nám vydržela skoro rok. Potom se vše pokazilo.

„Dito, dneska nemohu za tátou přijít, ležím v nemocnici na kapačkách. Strašně mě vzala záda!“ zatelefonovala mi jednou nečekaně sestra. Skoro jsem jí nedokázala ani odpovědět. Zrovna jsme se totiž kroutila bolestí v křesle. Chytnul mě žlučníkový záchvat!

Obě jsme se složily

Už dávno jsem měla jít na operaci, ale vždycky ji kvůli otci odmítla. Z posledních sil jsem zavolala bratrovi. Musel se uvolnit z práce a byl dost naštvaný! V nějaké jiné rodině by asi vypomohla vnoučata, ale ta naše se k tomu moc neměla. „Takhle to dál nejde.

Budeme muset tátu přece jenom někam dát!“ prohlásila rezolutně sestra, která podepsala v nemocnici revers, aby mohla nastoupit do „služby.“ Bylo mi jí líto, sotva se držela na nohou! Nechtíc jsem s ní musela souhlasit.

Nebylo zbytí a táta se s tím bude muset smířit. Jenže, tak lehké, jak jsme si to všichni představovali, to nebylo. Prostě, realita dokáže někdy pěkně překvapit. Nás bohužel překvapila hodně nepříjemně.

Čekací doba byla dlouhá

„Není místo. Ani jedno. Na pečovatelský dům se čeká minimálně rok a na domov důchodců klidně i pět let!“ sdělili nám na úřadu a žádné námitky nepřipustili. Prý, když bude nejhůř, musí táta do nemocnice! Domů jsme šly jako zpráskané.

Sestra plakala a já nadávala. Bratr zarputile mlčel. Neříkal nic a mračil se jako kakabus. „Takhle to nenechám. Zítra se tu sejdeme všichni a něco vymyslíme. A ti naši holomci mladí budou muset pomáhat!“ bouchnul pěstí do stolu a zadupal. Přesně jako táta!

Byl mu čím dál podobnější… Druhý den jsme se opravdu sešli. I s našimi vnoučaty! Bylo jich dohromady pět. Všichni zaměstnaní a zaneprázdnění! Moc ochoty starat se o svého dědečka neprojevili. Ale nesmlouvavému tónu si netroufli odporovat.

Plnili jsme rozpis služeb

„Ty budeš chodit v pondělí a ty v úterý!“ ukázal prstem na vnuky a potom se otočil k nám, svým sestrám: „Jedna pokryje ráno a jedna večer. Tady naše holky si rozdělí víkend. Další týden to vezmeme opačně.

Teď si vezměte tužky a do připravených plánovacích kalendářů si udělejte tečky. Já budu obstarávat nákupy a jezdit s tátou k doktorovi!“ Byl to rozený manažer, ten můj brácha. Zprvu složitá organizace přinesla úspěch.

Nikdo neodporoval a všichni fungovali na sto procent! Naštěstí i táta přestal zlobit. Jeho stav se sice nelepšil, ale ani nezhoršil. Po roce a půl se konečně dočkal hezkého pokojíku v pečovatelském domě. Moc se mu tam líbí. Prý tam jsou ty nejhezčí sestřičky na světě!

Dita P. (71), Prachatice

Související články
20.6.2024
Doktoři mi říkali, že nikdy nebudu máma. O to větší radost jsem měla, když mi gynekolog pověděl, že jsem ve třetím měsíci těhotenství. Bylo červencové ráno a já po dlouhé těžké noci svírala vytoužené novorozeňátko. Zdravá holčička s dolíčky na tvářích. Slzy mi radostí stékaly z očí. Pět krásných let jsme si s dcerkou užívali. Měli jsme to, o čem jsme s mým manželem vždycky snili. Dávali jsme
17.6.2024
Vdávala jsem se před třiceti lety. Vlado pochází z Bratislavy, po mamince je částečně Maďar, po otci má polskou a rakouskou krev. Já jsem se narodila v Praze ve vinohradské nemocnici, na Vinohradech jsem chodila do jazykové školy i na gympl, jen na vysokou jsem se posunula do jiného pražského obvodu, na lékařskou fakultu blízko Karlova náměstí. Tam jsem také potkala Vlada, který chodil o dva ro
15.6.2024
Nikdy bych si nemyslela, že se rozhádáme kvůli něčemu, co se vlastně ani nebude týkat přímo nás. Už několik měsíců spolu nemluvíme. Naše rodina držela vždycky pospolu, nebylo nic, co by nás postavilo proti sobě. Prošla i hodně těžkou zkouškou, když zahynul dědeček během občanské války ve Španělsku a babička zůstala sama s pěti dětmi. Rodina se tehdy semkla a pomohla jí překonat těžké období. Ří
14.6.2024
Moje kulinářské umění je vyhlášené. Těším se pověsti nejlepší kuchařky široko daleko. Nemohu připustit, aby byla moje snacha lepší! Tohle je moje parketa. A tu si nenechám vzít! Myslím, že si kaž­dý zakládá na tom, co umí nejlépe. V mém případě to je vaření. Toto umění jsem určitě podědila po své babičce, která byla vyhlášená kuchařka. Také moje teta vařila ve školní jídelně, a dodnes si pamatu
11.6.2024
Moje dětství bylo příšerné. Nerada jsem chodila domů, nerada jsem zůstávala s kýmkoli z naší rodiny. Máma s tátou se neustále hádali a prali. Moje o šest let mladší sestra Jitka si vůči tomu vytvořila jakousi imunitu a neustále mě shazovala, protože já se s tím vyrovnat neuměla. Možná se tak chtěla rodičům hlavně zavděčit, protože jejich hněv na její hlavu potom tolik nedopadal a vše jsem odnáš
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
21stoleti.cz
500 let staré kostry batolat z Incké říše nesou stopy po prodělání neštovic
Pravé neštovice, zavlečené do Ameriky kolonialisty, vedly do roku 1620 ke ztrátě 70 % původní incké populace. Vzhledem k tomu, že historické informace z prvních let kolonizace jsou kusé, sehrávají arc
Historický klenot dánské šlechtičny
rezidenceonline.cz
Historický klenot dánské šlechtičny
Dlouholetým domovem princezny Margaret byla romantická vila, respektive pevnost na Côte d’Azur s výhledem na francouzskou Riviéru, jednu z nejluxusnějších pobřežních oblastí Evropy, a na panorama Provensálských Alp na obzoru. Vila La Carriere, klenot středomořské architektury, patřila Margaret Dánské, sestřenici zesnulé královny Alžběty II., a jejímu choti, princi Renému Bourbon-Parmskému. Princezna tady pobývala po většinu
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
epochalnisvet.cz
Králův domeček: Fridrich II. manželku do Sanssouci nepouštěl
Fridrich II. zuřivě čmárá cosi na papír a von Knobelsdorff je bledý jako stěna. „Výsosti, to je prevence proti vlhkosti!“ osmělí se namítnout. „Žádné patro, žádné schody,“ rozčílí se král. Uznávaný architekt dostane výpověď.   S rokem 1740 a smrtí svého despotického otce se Fridrich II. (1712–1786) stává pruským králem, a hlavně svým pánem. Dává
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
enigmaplus.cz
Šokující případ z Texasu: Je manželský pár pronásledován mimozemšťany?
Z celého světa přicházejí zprávy o únosech do UFO. Nad některými z nich přitom zůstává rozum stát. Například manželé Clayton a Donna Leeovi z Texasu tvrdí, že je mimozemšťané unášejí opakovaně. Proč s
Španělsko: Království tapas
epochanacestach.cz
Španělsko: Království tapas
Španělské kuchyni vévodí olivový olej, česnek, čerstvá zelenina, ovoce, ryby a mořské plody, ale také hovězí či vepřové maso. Studené kuchyni vévodí tapas. Pro cestovatele jsou skvělou příležitostí jak ochutnat co nejvíce specialit během jednoho večera. A jak se dělají? Zavřete oči a promítněte si všechny oblíbené dobroty. A teď zmenšete velikost porce na malý
Jak ztratit a znovu najít smysl života
skutecnepribehy.cz
Jak ztratit a znovu najít smysl života
Kam se jen poděla moje radost ze života, má lehkomyslnost a smysl pro humor? S léty se to všechno kamsi ztratilo, zbyl jen nekonečný smutek. Ten pocit naštěstí netrval věčně. Bývala jsem po celý život veselá, optimistická, ba až lehkomyslná. Alespoň to říkali všichni kolem mě, ale i já sama jsem si tak připadala. Dodávala jsem lidem, zejména
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
historyplus.cz
Hon za kaučukem v Amazonii zaplatily životem tisíce indiánů
Náhle ho zachvátil šok! „Nevěřil jsem svým očím! Většina indiánů byla v naprosto bídném stavu. Byli na pokraji smrti!“ zapisuje si do svého deníku jeden z nejslavnějších cestovatelů 20. století, Brit Percy Fawcett. Před více než 100 lety postihla Amazonii kaučuková horečka, která se nejvíce podepsala na zdejších původních obyvatelích. Jaké hrůzy domorodí indiáni v
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
nasehvezdy.cz
Dala Hybnerová lásce druhou šanci?
V seriálu Ulice hrají už několik let manžele. Málokdo ale ví, že spolu Vanda Hybnerová (55) a Jiří Štrébl (65) žili v minulosti i doopravdy. Navíc se k sobě prý nedávno vrátili! Jakmile se v nekonečn
Špenátová pomazánka s hráškem
tisicereceptu.cz
Špenátová pomazánka s hráškem
Zelená barva navozuje příjemné a optimistické pocity. Užijte si ji i na talíři v podobě zdravé a chutné pomazánky. Potřebujete 150 g čerstvého baby špenátu 1 malou konzervu hrášku 100 g tvaroh
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
iluxus.cz
Automobilka Jeep našla nového partnera. Kanadskou značku Marathon
Spolupráce mezi hodinářskými značkami a automobilkami je dlouhodobě populární a jejich obliba jen tak nezmizí. Vzpomeňme na slavná partnerství minulosti, jako Audemars Piguet a Maserati, Breitling a B
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
epochaplus.cz
Tajemná smrt Jiřího Schelingera: Za rockovou hvězdou se navždy zavřela temná voda
Blonďák s charakteristickým chraplavým hlasem okouzlil na přelomu 70. a 80. let celou republiku. Měl našlápnuto stát se největší českou hudební hvězdou a prosadit se i v tvrdé zahraniční konkurenci. Jenže přišla jedna osudná noc a všechny sny byly náhle pryč.   Pro děti je vždycky jednodušší pokračovat v povolání svých rodičů, protože svůj vzor mají neustále před
Pozvěte si domů své štěstí
nejsemsama.cz
Pozvěte si domů své štěstí
Chcete si dobře odpočinout, cítit se lépe a navodit ve svém domově tu správnou harmonii a klid? Poradíme vám, na co si dát pozor, co vyhodit, a co si naopak pořídit, aby se vám doma žilo doslova jako v ráji. Kde jinde byste se měla cítit více v pohodě a v bezpečí než právě doma? Uspořádejte si obydlí