Na takovou potupu se i po letech těžko zapomíná. Ale někdy člověk odpustí i to, co se zdá naprosto nemožné. Život totiž tropí hlouposti.

Toho člověka přece odněkud znám. Napadlo mě to hned, jak jsem ho včera zahlédla na chodbě. Právě jsem se totiž přistěhovala do domova pro seniory. Už se mi nechtělo být stále sama v bytě. Děti bydlí daleko a co mám celý týden, než přijedou na návštěvu dělat.

A tady mě čekají různé kroužky, výlety. A pořád budu mít spoustu lidí kolem sebe.

Je to tak strašně dávno

Chvíli mi trvalo, než jsem toho chlapíka s chodítkem na chodbě poznala. Ale vždyť je to můj Josef! Byl mojí první velkou láskou. Chodili jsme spolu skoro dva roky, když jsme začali mluvit o svatbě. Měla to být velká moravská svatba.

Přijelo na ni mnoho příbuzných a známých. Probíhaly velké přípravy. A my s Josefem jsme se v tom nějak pomalu a jistě ztráceli. Jakoby se nás ta svatba ani netýkala.

Strašlivá ostuda to byla

Pak nadešel ten slavný den. Nervózní a celá vyšňořená jsem kráčela k oltáři. Jenže ženich si to najednou zřejmě celé rozmyslela a zbaběle utekl. Myslela jsem, že je to konec světa. Byla to šílená ostuda. Naše rodiny se rozhádali.

Nemohli si přijít na jméno a stále řešili, kdo zaplatí výdaje za neuskutečněnou svatbu. No a já se kvůli ostudě bála vystrčit nos z chalupy.

Čas všechno zahojí

Samozřejmě, že to nebyl konec světa. Chvíli jsem brečela a pociťovala zlost a nenávist k Josefovi. Pak jsem ale potkala Rudolfa a vše bylo rázem jinak. Vdala jsem se a měla konečně rodinu byla jsem šťastná, protože Rudolf byl vážně poklad.

Nakonec jsem byla vděčná Josefovi, že mě nechal a já mohla potkat tak hodného muže. Vychovali jsme spolu syna a dvě dcery. Bohužel před čtyřmi roky mi Rudolf zemřel.

Staré rány neřešíme

No a teď jsem se s Josefem potkala po dlouhých pětačtyřiceti letech. Samozřejmě zestárl, špatně chodí, ale je to pořád on. Ten bezstarostný a trochu nezodpovědný chlapík. Nemá vlastně už nikoho.

On zatvrzelý odpůrce manželství zůstal nakonec celý život svobodný mládenec. A teď je sám. Zjevně ho hodně zaskočilo, když mě tady potkal. Zpočátku mě nepoznával, nebo to možná jen tak dělal. Cítil se trapně a nevěděl, co ode mne očekávat. Ale řekla jsem mu rovnou, že se k minulosti nebudeme vracet.

Rozumíme si

Když zjistil, že nehrozí ode mne žádné výčitky, celý pookřál. A já našla v novém prostředí staronového parťáka. Chodíme spolu na procházky. Díváme se na filmy, povídáme si. Někdy se vypravíme i na nějaký výlet.

Jednou jsem ho dokonce vzala na celý víkend k mojí dceři Bety, která pro mě přijela. Aby si také trochu užil rodinného tepla. Byl moc spokojený a moje Bety také. Měla radost, že v tom domově prý nejsem opuštěná.

A vůbec netuší, že právě tenhle člověk mě kdysi velice nepěkně opustil. Ale teď mám jistotu, že už mi podruhé neuteče. Nemá totiž kam.

Božena N. (69), Břeclav