Domů     Vlastně jsem se znovu narodila
Vlastně jsem se znovu narodila
4 minuty čtení

Už několik let jsem invalidní důchodkyně, která se jen velmi obtížně pohybuje i s hůlkou. Snažím se proto být ve svém věku a při svém omezení maximálně opatrná.

S krátícím se dnem si chodím nakupovat raději už dopoledne. Také provoz v ulicích je méně náročný, bezpečnější. To jsem si tedy aspoň myslela ještě před několika dny, než mne z mého omylu vyvedla nadmíru nepříjemná událost.

Světla byla o víkendu vypnutá

Stejně jako jindy jsem se důkladně rozhlédla na všechny strany, než jsem vstoupila do vozovky na vyznačený přechod pro chodce. Bylo to o víkendu, a tak světla na semaforu byla jako obvykle vypnutá.

Když jsem došla přibližně doprostřed silnice, téměř mne porazilo spěchající auto, které – kde se vzalo, tu se vzalo – za zvuku řvoucího motoru prosvištělo kolem mne. Viděla jsem ho až na poslední chvíli, a snažila jsem se mu v úleku vyhnout.

Minulo mne jen o pár centimetrů. Srdce mi bušilo až v krku, tak jsem se lekla, a zavrávorala jsem tak, že jsem si okamžitě pomyslela, že se skácím. Naštěstí jsem ale v tom šoku neupadla a celá rozechvělá jsem pokračovala v cestě do bezpečí chodníku. Tam jsem se zastavila, potřebovala jsem se vzpamatovat.

Měly o mě starost

Musela jsem se chvíli opřít o sloup. Ani jsem ve svém rozrušení nepostřehla mladou ženu s kočárkem a čtyřletou holčičkou, které přecházely pár kroků za mnou. Zastavily se u mne se starostlivou otázkou, jestli něco nepotřebuji.

Musely vidět můj „silniční tanec“, který zřejmě i na pohled vypadal dost děsivě. Zmohla jsem se jen na odmítavé zavrtění hlavou a odhodlávala jsem se pokračovat do nedalekého obchodu s potravinami.

Ta mladá maminka se na mne zkoumavě dívala, pak vytáhla z kapsy kočárku papírovou krabičku s dětským ovocným pitím s brčkem a podávala mi ho. Při tom jsem viděla, jak spiklenecky mrkla na svoji dcerku a slyšela jsem, jak mi říká:

„Napijte se, to vám udělá dobře. Adélka se s vámi ráda rozdělí, máme ještě jedno.“ Holčička se souhlasně zaculila a ostýchavě mne pohladila po ruce, která se mi pořád ještě třásla.

Byla jsem nesmírně vděčná za empatii

Poděkovala jsem, byla jsem v tu chvíli nesmírně vděčná za její nabídku – napít jsem se skutečně potřebovala. A pak mi ta mladá žena podala ještě něco.

K mému překvapení to byl lísteček s napsaným číslem – tedy státní poznávací značkou – auta, které mne málem přejelo a jehož láteřící řidič s ním byl už dávno pryč.

„Kamery tu sice nejsou, ale klidně vám potvrdím, jaký pirát silnic naší čtvrtí projel,“ podívala se na mne mladá paní. Všimla jsem si, že mi na papír připsala i své telefonní číslo.

A pak se se mnou rozloučila a rozjela se s kočárkem a s poskakující malou dcerkou směrem k nedalekým panelákům.

„Zážitek“ se mi v myšlenkách vracel ještě dlouho

Možná by to něčemu pomohlo, možná by ten bezohledný šofér začal aspoň trochu taky myslet – na ty, kteří nejsou chráněni kapotou a jsou, spolu s ním a jeho nablýskaným autem, součástí silničního provozu.

Přecházení na přechodu při vypnutých světlech semaforu má svá pravidla, která, coby řidič, musí znát. Stejně tak jako já, která – i vzhledem k svému stářím danému pohybovému hendikepu – přecházím zásadně v místech k tomu určeným.

V domnění, že tam jsem v bezpečí. Realita je ale, jak jsem na své vlastní kůži zažila, jiná a je určitě na každém, jak se pokusí přispět k její pozitivní proměně.

I z toho důvodu uvažuji o tom, že by bylo správné řidiče spravedlivě potrestat za mé evidentní omezení a ohrožení na vyznačeném přechodu pro chodce.

Už kvůli mnohým dalším, kterým bych rozhodně nepřála zažít to, co jsem zažila já… Věřte, že v mém věku se mi tenhle „zážitek“ v myšlenkách vracel ještě dlouho poté, co jsem v klidu svého bytu čerpala sílu na příště.

Číslo auta jsem nenahlásila

Číslo auta jsem nakonec nenahlásila. Zatím. Říkám si : Co když měl zrovna tenhle člověk skutečně k spěchu důvod? Ale současně si kladu i otázku, která mne od té chvíle naléhavě pronásleduje:

Může se něco pozitivně změnit, když evidentní viníci , bezprostředně po svých neomluvitelných činech, tvrdě nenarazí na nekompromisní výstražné znamení „stop“ a s ním spojenou spravedlivou odplatu?

Ivana P. (63), Opava

Související články
3 minuty čtení
Nikdo jsme tehdy netušili, že se u mé sestry Aničky začíná projevovat zapomnětlivost. Sedla do špatného vlaku a nevěděla, kde je. Pomohl jí ochočený krkavec. Krkavci jsou učenliví. Dokážou věrně napodobovat zvuky z okolí, dokonce i lidský hlas. Jeden takový šikula pomohl mé starší sestře, když se dostala do úzkých. Dodnes na příběh o opeřeném hrdinovi vzpomínáme... Sestra Anička k nám jezdila n
2 minuty čtení
Lidé mě vždycky měli rádi. Pak se ale na mě sesypaly problémy. Nevšimla jsem si, že už to najednou nejsem já! Nedávno mi bylo šedesát. Ten věk jsem si nepřipouštěla, dokud jsem chodila do práce, měla doma manžela, mladšího milence k tomu a každý rok jsem jezdila na dovolenou k moři. Byl to nádherný život! Byla jsem vždycky veselá holka, proto mě měli všichni rádi. Oblíbená spolužačka a vyhle
5 minut čtení
Před pár lety jsem se podruhé vdala. On byl mladší a moje děti si ho moc neoblíbily. Předpovídaly mi, že to špatně dopadne. A měly vlastně pravdu. Byla jsem úspěšně rozvedená a zvyklá na to, že můžu fungovat i sama. Děti už dávno dospěly a já na žádný vážný vztah jsem příliš nepomýšlela. Jenže pak mi do života vstoupil Vilém. Byl pozorný, vtipný a věděl, čím si mě získat. Jenže taky měl o jeden
3 minuty čtení
Ten starý pán už věděl, že mu mnoho dní nezbývá, smrti se ale nebál, strachoval se jen o své psí seniory. Slíbila jsem, že se o ně postarám. A to se mi vyplatilo. Už léta pracuji jako pečovatelka a mám svou klientelu nemohoucích lidí, za kterými každý den jezdím. Peněz za to není mnoho, já ale mám svou práci ráda. Ten pán byl můj velký oblíbenec. Drobný, nenápadný s nemocným srdíčkem. Moc toho
3 minuty čtení
Na Věru jsem nikdy nedala dopustit. Znaly jsme se od střední školy a považovala jsem ji za tu nejvěrnější kamarádku. Kdybych jen věděla... Když mi zemřel manžel, byla to právě ona, kdo ke mně první týdny skoro denně chodil. Nosila mi sladkosti na nervy, tahala mě na procházky a poslouchala moje nekonečné vzpomínání. Kdybych jen věděla, co dělá Věra za mými zády... Cizí žena mi radila Všec
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
historyplus.cz
Poslední velká bitva v Británii se strhla na vřesovišti
Pravému křídlu Karlovy armády se podařilo narušit britské linie. Vzbouřenci toho ale nedokážou využít, jejich levé křídlo kvůli bažinatému terénu postupuje jen velmi pomalu. Britové přisunou na ohrožený úsek bojiště posily a vrhnou se do rozhodujícího protiútoku… Vrátit Stuartovce na britský trůn chtěli už v roce 1715, jejich povstání ale skončilo neúspěchem. Znovu to jakobité,
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
nasehvezdy.cz
Hýčká si Brožovou teď bohatý developer?
Jak se říká, každé zlo je pro něco dobré? Herečka Kateřina Brožová (58) byla sice často spojována s exmanželem, podnikatelem Zdeňkem Tomanem (65), dosud se ale návrat k němu nepotvrdil. Nyní by ale
Znaménko jako zlé znamení
nejsemsama.cz
Znaménko jako zlé znamení
Většina znamének je neškodná. Některá ale mohou být prvním varováním před melanomem – nádorem, u kterého hraje včasné odhalení zásadní roli. Naučíme vás jednoduchou pomůcku, jak je rozeznat. Zrcadlo, řekni, zda je má kůže v pořádku… Tak bychom se měli jednou za čas zeptat a zkontrolovat všechny pihy, bradavičky či znaménka, co jich na těle máme. Právě to nám může