Na dávné rekreaci ROH, kam jsem musela s rodiči, nebyli žádní kluci. Potkávala jsem samé důchodce a říkala si: Tady je ale nuda!
Strašně jsem se styděla. Bylo mi osmnáct, ale musela jsem trávit období mezi Vánocemi s rodiči na horské chatě. Táta dostal pobyt na horách zadarmo od ROH. Prohlásil, že mě doma nenechá samotnou ani za všechny poklady světa. “Pojedeš s náma a hotovo!” hřímal a několikrát při tom práskl do stolu. Možná by mě býval doma nechal, nebýt Skřivánkové z druhého patra. To byla moje vrstevnice, kterou rodiče nechali jednu noc doma samotnou, protože museli odjet za nemocnou tetou. Když se vrátili, byt sice naštěstí stále ještě existoval, ale byl ohořelý a na balkoně spali cizí muži. Nemohla jsem za to, ale trpěla jsem kvůli tomu. Horský zájezd od ROH byl dobrý leda tak pro důchodce, a také tam byli samí hrozně staří lidé, nejmladšímu bylo tak třicet. Pekelně jsem se nudila. Sněhu byly mraky, jenomže nikdo z naší nudné rodiny neuměl lyžovat. A tak jsme chodili na procházky, maminka, tatínek a já, jako bych byla batole.
Mladý a hezký
Pořádně jsem se rozhlížela, jestli někde neuvidím obstojný exemplář mladého muže, ale bylo to ztracené. Večery probíhaly stále stejně. Dřepěli jsme v jídelně, cpali se koprovou omáčkou, a když číšník roznášel kávu, otec ječel, ať mi kafe nedává, protože jsem ještě dítě a navíc bych po kávě neusnula. Chtělo se mi umřít. A brzy se mi chtělo umřít ještě víc, protože jsem si všimla, že číšník je mladý i hezký. Jediný ucházející mladík, a otec mě před ním zesměšní. Dívala jsem se do ubrusu a přála si zmenšit se do velikosti mravenečka. Mladý muž se zeptal, zda mi smí nabídnout alespoň zákusek, a otec milostivě svolil, I když s dovětkem: “Ale jen jeden. Když pak děvčata konzumují příliš mnoho sladkostí, jsou obézní.”
Tiše jsem vyjekla a poděkovala mladíkovi za dezert.
Životní láska
Den nato jsem mladého muže potkala na chodbě v civilu, měl po službě. Mrkl na mě a povídá: “Co kdybych vás pozval na víno? Když teda nesmíte pít kávu.” Byla jsem nadšená. Předstírala jsem, že mám žaludeční obtíže, a tak rodiče odešli na procházku sami. Vmžiku jsem se oblékla do toho nejlepšího, co jsem s sebou měla, a zamířila do hotelového baru. Popíjeli jsme víno a bylo nám spolu dobře. Okouzlilo mě, že mladý muž studuje medicínu a v horské boudě si ke studiu přivydělává. Uvědomila jsem si, že by mi ho rodiče mohli schválit. Když jsem jim to sdělila, smáli se jako blázni. “To je hezké, že to bude lékař, ale znáte se dvě hodiny. Opravdu si myslíš, že z toho bude láska na celý život?” Smáli se zbytečně. S medikem jsem chodila, dokud nedostudoval. A potom byla svatba
Lada (59), Sokolov
