Domů     Tajemný zákazník
Tajemný zákazník
3 minuty čtení

Objevil se u nás v květinářství a nic neříkal. V očích měl smutek.

Ten pán měl starosti. Viděla jsem mu to na očích. Přišel si něco vybrat k nám do květinářství, vůbec nevěděl co, to je normální, to neví většina chlapů. Ale nemívají při tom takhle vyhaslé oči.

Předchozí zákazník naopak zářil, rozhlížel se po obchodě a vykřikoval: “Dejte mi všechno! Všecky kytky, co tady máte!” Ukázalo se, že míří do porodnice. Skoupil veškerou zásobu velikých růžových růží, zaplatil nehoráznou sumu a šťastně odkráčel.

Tím víc vynikl smutek tady toho pána. Vůbec nemluvil. Bylo na mně, abych uhodla, co chce. “Adventní věnec?” napadlo mě. Kupodivu kývl. Když jsem věnec opatrně ukládala do papírové tašky, tiše řekl: “Aby měl kluk taky nějaké Vánoce.” Trhla jsem sebou.

Co to znamenalo? Znělo to pochmurně. Na nic jsem se raději neptala. Když zaplatil, tiše pravil: “Máte tady moc pěkné věnce,” a rychle odešel. Myslela jsem, že už ho nikdy neuvidím. Hádala jsem, že to bude asi vdovec, který má syna. Bylo mi z toho smutno.

Jako měsíc v úplňku

Ale za tři týdny byl v obchodě zas. Poznala jsem ho. Smutek se ho držel jako klíště. Bylo mu, jak jsem odhadovala, něco málo přes čtyřicet. Byl to fešák. Slušela mu i ta posmutnělost.

Já byla taky osamělá a smutná, ale už jsem se naučila držet to na řetězu, málokdo to na mně poznal. Zase neřekl, to chce, zase mě nechal hádat. Věděla jsem, že adventní věnec už má. “Kytici?” hádala jsem. “Na vánoční stůl?” Tentokrát jsem uhodla jen částečně.

“Na vánoční stůl ne,” odpověděl. “Matka má narozeniny.” Řekl, že má ráda oranžové gerbery, uvázala jsem kytici, která svítila jako měsíc v úplňku. Byla tak krásná, že mu na vteřinu vyplavila smutek z očí. “Vy tedy umíte vázat,” řekl uznale. Aby ne. Jsem vyučená a byl to můj koníček odjakživa.

Čas plný kouzel

Do třetice se dostavil pouhé dva dny před Štědrým dnem. Rovnou jsem hádala, co chce, ale vrtěl hlavou, tohle prý neuhodnu. “Přál bych si kytici, která se líbí vám,” velel.

Nádherné bílé lilie mi rovnou vtiskl do dlaní, řekl, že jsou pro mě, a čekal na mě po zavíračce před květinářstvím. Vdovec nebyl, žena mu utekla loni před Vánoci s bídákem instalatérem, který k nim léta chodil všelicos opravovat. “Kluka mi nechala,” podotkl.

“Tak slavím rok od jejího útěku.” Na oplátku jsem mu svěřila, že můj muž utekl před třemi lety s domovnicí z přízemí. Šli jsme to zapít do vinárny, na kytici bílých lilií mi přinesli velikou vázu. Do roka jsme se brali a já získala manžela i syna.

Nikdy bych nevěřila, že se mi něco tak báječného podaří. Ale adventní čas je asi opravdu kouzelný.

Monika (58), Klatovy

Související články
3 minuty čtení
Posvícenská tancovačka byla v našem městečku proslulá. Že tu však najdu báječnou životní lásku, to jsem netušila. V sokolovně byla cítit vůně koláčů a levného parfému. Tancovačka začínala, a já ho spatřila. Stál u barového pultu, v košili s vyhrnutými rukávy. Většího fešáka jsem nikdy neviděla. Hrála veselá dechovka a on se smál vtipu své společnice, krásné blondýnky, která se k němu tiskla jak
3 minuty čtení
Návštěvy hřbitova pro mě byly rituálem vzpomínek na zesnulého manžela. Pak jsem si tam všimla osamělého staršího muže. Po smrti mého manžela se pátky staly mým malým svátkem, tichým a osobním rituálem. Oblékla jsem si šedý kabát a vzala kytici frézií. Na hřbitově jsem si pak v myšlenkách povídala s manželem o všem, co se změnilo i co zůstalo při starém. Kývnutí na pozdrav Před časem jsem
3 minuty čtení
Když jsem ho poprvé spatřila na podzimním plese, měla jsem pocit, že se na zastavil čas. V sále voněly chryzantémy, za vysokými okny se snášelo barevné listí. Orchestr právě začal hrát valčík. Stál u dveří v tmavém obleku, trochu nesměle se usmíval a já nedokázala odtrhnout oči od jeho tváře. Bylo mi osmnáct a do té chvíle jsem si myslela, že láska na první pohled existuje jen v románech, které
3 minuty čtení
Opravdová láska neznamená, že toho druhého spoutáte. Naopak, je potřeba dát mu prostor a volnost. Pak se k vám bude rád vracet. S Karlem jsme spolu prožili pětačtyřicet let. Myslela jsem si, že až zestárneme a děti odejdou z domu, budeme si užívat jeden druhého. Jenže poslední dobou byl můj muž stále mlčenlivější. U večeře hleděl do talíře a na otázky odpovídal jen několika slovy. Snažila js
5 minut čtení
Měla jsem toho už tak akorát. Už jsem nemohla poslouchat další řeči o „ideálních“ nápadnících, které mi rodina neustále podstrkovala. Bylo mi tenkrát třicet dva let a byla jsem sama, bez partnera. Nevadilo mi to. Vždycky jsem se dokázala zabavit sama, měla jsem spoustu koníčků a přátel a chlapa jsem k životu ani nepotřebovala. Ovšem nátlak ze strany sestry a matky byl už pro mě neúnosný, a tak
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
nasehvezdy.cz
Hýčká Pfauserovou po rozchodu úžasný nový chlap?
Herečka známá ze seriálu Polabí či ZOO Nové začátky Denisa Pfauserová (37) nezahálí ani minutu? Je to teprve pár dní, co prasklo, že se po čtyřech letech rozešla s partnerem Martinem Kučerou, otcem
V zimě pozor na ledviny
panidomu.cz
V zimě pozor na ledviny
Jsou náchylné k prochladnutí a případný zánět není nic, o co by člověk stál. Ale o ledviny bychom tak jako tak měli pečovat celoročně. Pro tělo jsou nesmírně důležité a mají více funkcí než jen filtrování a vylučování škodlivin. – Produkují hormony, které ovlivňují krevní tlak i tvorbu červených krvinek. – Udržují v rovnováze minerály
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
nejsemsama.cz
Relaxace v českých lázních: Kam vyrazit za pohodou a zdravím?
Pobolívají vás klouby, záda, máte všeho až nad hlavu? Chce to lázně. Tady jsou alternativy těch nejlepších sanatorií u nás pro super odpočinek. Cítíte, že potřebujete vypnout a nechat se jen hýčkat? Teď je ideální čas na odpočinek v lázních. Pojďme se podívat, co vás ve kterých čeká. Zázračné léčivé účinky Nemusíte jezdit daleko. Česko je přímo lázeňskou velmocí
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
historyplus.cz
4 nejstarší národní parky: Do svatyně divočiny domorodcům vstup zakázán
Frank se probouzí do svěžího srpnového rána. Udiveně hledí na skupinku ozbrojených indiánů na koních, kteří přijíždějí k jejich tábořišti u jižních gejzírů. Co tu dělají? Přece jim, turistům, slibovali tady v Yellowstonu opuštěnou panenskou přírodu.   Překvapení Franka Carpentera a jeho přátel, kteří jsou jedni z prvních turistů, jež přilákaly krásy Yellowstonského národního parku, je pochopitelné.