V důchodu jsem bojovala s nedostatkem peněz. Pak mi moje vnučka Adélka věnovala amulet – malou skleněnou kuličku.

Když jsem odešla do důchodu, dostavil se šok z této nové životní role. Vyměřený důchod tvořil něco kolem padesáti procent mého platu. Přitom finanční vydání na provoz domácnosti a živobytí samozřejmě zůstaly stejné.

Postěžovala jsem si dceři

V prvních měsících se mi stávalo, že jsem čtrnáct dní před braním už neměla ani korunu. Řešila jsem to tak, že jsem nevyšla z domu a žila z toho, co dům dal. Jednou jsem si postěžovala dceři a rozhovor vyslechla i moje sedmiletá vnučka Adélka. Byla z toho velmi smutná a chtěla mi pomoct, proto vymyslela „řešení“.

Láskyplné gesto

Přinesla mi svou malou barevnou skleněnou kuličku a řekla: „Babičko, dej si tu kuličku do peněženky a ona ti pomůže, abys nebyla bez peněz. Je totiž kouzelná.“ S dcerou jsme se na sebe pousmály a já přijala Adélky záchranný čin jako dětskou roztomilost.

Okamžitě jsem si kuličku vložila do peněženky a vnučce poděkovala. Byla jsem dojata tou její upřímnou snahou mi pomoci.

Situace se zlepšila

Na kuličku jsem, jako na posla dostatku peněz, časem pozapomněla a spíše jsem ji u sebe nosila jako milý dárek od vnučky. Uplynulo několik týdnů, a věřte nebo ne, s penězi jsem skutečně zase začala vycházet. S velkou radostí jsem tuto novinu oznámila své milované vnučce.

Ta se velice zaradovala a hned přišla s nápadem: „Babičko,“ řekla, „tady máš ještě druhou kuličku, abys měla těch peněz ještě víc.“ Znělo to logicky. Čím více kuliček, tím více peněz!

Druhá kulička

Tentokrát jsem si druhou kuličku nedávala do peněženky se shovívavým úsměvem nad pošetilostí dítěte, ale vážně a s jistými rozpaky jsem se ptala sama sebe: „Co když na tom opravdu něco je?“ A skutečně! Zanedlouho jsem dokonce něco málo peněz ušetřila.

Nebyla to sice žádná velká suma, ale stačila k tomu, abych začala přemýšlet, jaké dárky koupím pro koho k narozeninám, k Vánocům, jaké si pořídím nové boty nebo kabelku.

Nešikovnost se mi nevyplatila

Až pak jednou jsem při otevírání peněženky udělala prudký pohyb a jedna kulička se mi kamsi zakutálela. Už jsem ji nenašla. A co se nestalo? Od té doby už zase sotva vyjdu od důchodu k důchodu. Ještě štěstí, že mi aspoň jedna kulička zůstala.

Dnes už své vnučce věřím. Nejdůležitější je obdarovat druhého z čistého a upřímného srdce. A protože dítě má srdce nejčistší a nejupřímnější, má jeho dar největší sílu a přináší štěstí.

Tereza L. (74), Uherský Brod